A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Petr z Aspeltu | |
---|---|
Narození | 1240 Aspelt |
Úmrtí | 4. června 1320 (ve věku 79–80 let) nebo 5. června 1320 (ve věku 79–80 let) Mohuč |
Místo pohřbení | Katedrála svatých Martina a Štěpána v Mohuči |
Alma mater | Boloňská univerzita Padovská univerzita Pařížská univerzita |
Povolání | lékař, katolický kněz a katolický biskup |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Funkce | diecézní biskup (od 1297) mohučský arcibiskup (1306–1320) katolický arcibiskup (od 1306) kurfiřt biskup … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petr z Aspeltu (asi 1250? – 2. června 1320, Mohuč, Svatá říše římská) byl mohučský arcibiskup.
Život
Mládí a studia
Pocházel z významné patricijské rodiny ministeriála Gebharta z Aspeltu v Trevíru, z okruhu opatství sv. Maximina. Odešel na studia do Bologni a v letech 1261–1262 patrně studoval práva na univerzitě v Padově a dále v Paříži medicínu, teologii a filozofii.
Praxe
Vstoupil do duchovního stavu, v letech 1280-1282 byl farářem v Riolu a Birtlingenu. Roku 1286 byl jmenován kanovníkem katedrály v Mohuči. Zároveň se stal osobním lékařem a kaplanem císaře Rudolfa I. Habsburského. V roce 1289 se poprvé objevil v Praze, poté byl jmenován II. protonotářem českého krále Václava II. a roku 1291 také vyšehradským kanovníkem. V letech 1292 získal také místo kanovníka vratislavského.[1] Od roku 1295 se stal rádcem a v letech 1297-1305 kancléřem krále Václava II., jenž mu svěřil řízení zahraniční politiky, s tím automaticky byl spojen úřad probošta Vyšehradské kapituly. Současně jej v březnu 1297 papež Bonifác VIII. jmenoval biskupem v Basileji. Po vyostření politických vztahů Lucemburků a Francouzů s Habsburky byl cestou do Francie roku 1304 zajat příznivci Albrechta I. Habsburského a propuštěn až po půl roce a zaplacení výkupného. Po vymření Přemyslovců po meči opustil České království. Papež Klement V. ho 10. listopadu roku 1306 jmenoval do jedné z nejvyšších říšských duchovenských funkcí – mohučského arcibiskupa, tento úřad byl zároveň spojen s funkcí kurfiřta. Po zavraždění Albrechta I. se odklonil od Habsburků a orientoval se na Francii. Za arcibiskupa trevírského prosadil Balduina Lucemburského a za římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Lucemburského. 1. září 1310 vykonal v dómu ve Špýru svatební obřad Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. 7. února 1311 oba manžele v pražské bazilice sv. Víta korunoval českým králem a královnou. Za to si vyžádal odměnu 1000 hřiven stříbra, zlatý trůn a drahocenné relikviáře z přemyslovského dědictví.
Poté, co se Jindřich VII. Lucemburský stal v roce 1312 císařem Svaté říše římské, byl jeho poradcem. V Cáchách dne 25. listopadu 1314 korunoval Ludvíka Bavorského římským králem.
Na žádost císaře Svaté říše římské Jindřicha VII. Lucemburského se vrátil spolu s mladým českým králem Janem Lucemburským do Čech, kde se stal správcem království a poručníkem mladého krále. Pomáhal rovnat spory s českou šlechtou a panem Jindřichem z Lipé, zároveň upevnil vládu Jana Lucemburského v Čechách. Dne 30. května 1316 pokřtil v pražské bazilice sv. Víta čerstvě narozeného králova syna Václava, pozdějšího Karla IV.. Petr z Aspeltu patřil k nejlepším diplomatům Evropy na přelomu 13. a 14. století.
Životní data
- 1261-1262 – student univerzity v Padově, pod vedením rektora Heinricha ze Sv. Petronilly vypracoval první stanovy univerzity
- 1278 – titul Meister medicus expertissimus[2]
- 1280 – farář v Riolu.
- 1286 – osobní lékař a kaplan císaře Rudolfa I. Habsburského.
- 1292 – seznámen s králem Václavem II., stává se jeho rádcem a navazuje první diplomatické styky s cisterciáckými opaty ze Sedlce a Zbraslavi.
- 1296 – zvolen basilejským biskupem, funkci vykonával do roku 1306
- 1297 – nejvyšší kancléř Království českého, lékař a (protonotář) krále Václava II., zároveň probošt Královské kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
- 1306 – po smrti Václava III., tj. vymření Přemyslovců po meči, opouští český dvůr, je zvolen mohučským arcibiskupem. Mimo jiné v Německu při zasedání synody v Mohuči vedl templářský řád.
- 1308 – spolu s arcibiskupy kolínským a trevírským prosadil na trůn Svaté říše římské krále Jindřicha VII. Lucemburského .
- 1310 – 1. září vykonal v dómu ve Špýru svatební obřad Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
- 1310 – s Janem Lucemburským a Eliškou se vrátil do českých zemí, triumfálně vstoupili do Prahy; pomáhal urovnávat konflikty s českou šlechtou.
- 1311 – 7. února v bazilice sv. Víta na Pražském hradě korunoval Jana Lucemburského českým králem a Elišku českou královnou.
- 1313 – po smrti Jindřicha VII. doporučil Janu Lucemburskému odmítnout římský trůn a podpořil volbu Ludvíka Bavora.
- 1319 – 21. února sepsal testament, finance a knihy odkázal synovci Johannovi z Trevíru; liturgické předměty, relikvie a klenoty odkázal mohučskému dómu.
- 1320 – zemřel v Mohuči a byl pohřben v chóru tamního dómu;
Odkazy
Reference
- ↑ Peter von Aspelt - Neue deutsche Biographie 20 . 2020 . Dostupné online. (německy)
- ↑ David Kirt, Magistr, dvorní kaplan a lékař, in:Královský sňatek, Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský 1310, s. 380-385
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo z Aspeltu, Petr.
- Královský sňatek, Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský 1310, Klára Benešovská (ed.). Gallery Praha 2010, ISBN 978-80-86990-55-2, kapitoly V.2, V.3, V.4, Petr z Aspeltu.
- Julius Heinemann, Peter von Aspelt als Kirchenfürst und Staatsmann. Ein Beitrag zur Geschichte Deutschlands im 13. und 14. Jahrhundert. Berlin 1875
- Ernst Vogt (ed.), Regesten der Erzbischöfe von Mainz (von 1289 bis 1396), Abth.I/1, Leipzig 1913, dotisk 1970, s. 171-436.
Externí odkazy
- Toulky českou minulostí
- Aspelt ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr z Aspeltu na Wikimedia Commons
Biskup basilejský | ||
---|---|---|
Předchůdce: Petr Reich z Reichensteinu |
1297–1306 Petr z Aspeltu |
Nástupce: Ota z Grandsonu |
Arcibiskup mohučský | ||
---|---|---|
Předchůdce: Gerhard II. z Eppsteinu |
1306–1320 Petr z Aspeltu |
Nástupce: Matěj z Buchecku |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk