A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Teologie (z řeckého θεολογία theologia < θέος theos bůh + λόγος logos slovo; také bohosloví) je nauka o Bohu, o bozích a souvisejících tématech (zázraky, duše, posmrtný život apod.). V českém kulturním kontextu se teologií obvykle rozumí teologie křesťanská, v širším významu je však možné hovořit i o teologii ostatních náboženství.
Křesťanská teologie se chápe jako vědecký rozbor pramenů víry (biblická teologie a historická teologie), jejich systematická analýza a pokus o verbalizaci (systematická teologie a fundamentální teologie) a praxe této víry (praktická teologie). V České republice vychází řada odborných teologických časopisů.
Charakteristika
Teologie vychází z předpokladu, že Bůh existuje, zatímco religionistika se snaží vědecky zkoumat a porovnávat různá náboženství, přičemž existence či neexistence boha pro ni z tohoto hlediska (z hlediska víry) není podstatná.
Historický vývoj pojmu
Pojem teologie nepochází z křesťanského náboženství, ale ze starověké řecké kultury. Nejstarší užití slova nacházíme v Platónově Ústavě (379a). Platón se zde kriticky staví k mytologickým vyprávěním o bozích a hledá pravdu o jednom, dobrém a neměnném. Aristotelés užívá též pojmu teologie, označuje ji za nejvyšší z teoretických věd, která má za svůj předmět první příčinu (Metafyzika 1064a/b).
Od 2. století začínají užívat pojmu křesťanští autoři, tzv. apologeti, kteří teologii staví do kontrastu k mytologii pohanského náboženství. Eusebeios z Kaisareie užívá pojmu ve smyslu „křesťanského chápání Boha“. U žádného z církevních Otců neoznačuje pojem celek křesťanské víry, ale pouze tu jeho část, která je vztažena k Bohu; to, co se týká božího spásného jednání vůči člověku, označovali Otcové pojmem oikonomia (ekonomie spásy).
Zatímco mezi teology ve starověku patřili většinou biskupové, ve středověku hrají v teologii prim řeholníci. V rámci univerzit vznikají teologické fakulty, na nichž je studována křesťanská nauka systematicky. U Petra Abélarda a sv. Bonaventury z Bagnoreggia získává konečně pojem teologie rozsah posvátného vědění, který zahrnuje celou křesťanskou nauku. Na teologii se nyní pohlíží v tomto smyslu jako na spekulativní a teoretickou vědu, jejímž vrcholným dílem je Teologická suma sv. Tomáše Akvinského.
S protestantskou reformací je opět posílen aspekt praktického rozměru teologie. Martin Luther se tímto chápáním staví do monastické teologické tradice, kterou ve středověku zastupuje např. sv. Anselm z Canterbury či sv. Bernard z Clairvaux. Praktickou vědou je teologie v tom smyslu, že se celá zabývá spásou člověka v Bohu, která zahrnuje i praktické počínání věřícího. Luterští teologové proto považovali teologii za scientia practica, praktickou vědu. K dalšímu posilování praktických aspektů teologie na úkor teorie a spekulace přichází v době osvícenství (Johann Salomo Semler a Friedrich Schleiermacher).
Na katolické straně se dnes chápe rozdělení na teologickou teorii a praxi jako svým způsobem fatální, neboť na základě samotných teologických principů nelze prakticky rozlišovat lidské poznání o Bohu a jeho postoj vůči Bohu a světu. V tomto chápání nemůže být v životě teologa rozděleno, co o Bohu vypovídá a jak před Bohem žije.
Rozdělení teologie
Teologii můžeme rozdělit na mnoho oborů podle různých měřítek. Toto rozdělení se věnuje akademickým odvětvím teologie v křesťanství:
- biblická teologie — se zaměřuje na výzkum a interpretaci Bible (biblická textová kritika, biblická exegeze, …),
- dějiny teologie — se věnují výzkumu rozvoje náboženského nebo teologického myšlení,
- patristická teologie — též patrologie či patristika, zkoumá období církevních Otců (do cca roku 800),
- monastická teologie — navazuje na patristiku, brání teologii před přílišnou filosofizací, hlavním pramenem je studium Bible,
- scholastická teologie — období středověké „školské“ teologie a její druhé vlny v 16. století,
- církevní dějiny — někdy též dějiny církve, pojímají církev v jejích historických souvislostech,
- systematická teologie, dogmatická teologie či dogmatika — se snaží rozčlenit a systematizovat jednotlivé teologické koncepty,
- morální teologie — zkoumá teologické důvody, proč by měl člověk konat dobro a nekonat zlo,
- spirituální teologie — se věnuje teologickému zkoumání díla různých duchovních autorů a náboženských skupin či hnutí, modlitba,
- srovnávací teologie — se věnuje srovnání jednotlivých témat mezi různými náboženstvími,
- praktická teologie — má za cíl zkoumat praktické uplatnění teologických myšlenek, patří do ní např.:
Podle svého předmětu (locus) můžeme teologii dělit takto:
- teologie v úzkém slova smyslu — Bůh, jeho vlastnosti, vztah ke světu,
- teodicea — snaží se ospravedlnit existenci zla a utrpení ve světě ve srovnání s Boží mocí,
- trinitární teologie — zkoumá Boha jako společenství tří osob: Trojice,
- christologie (pouze v křesťanství) — Ježíš Kristus, jeho přirozenost, vztah mezi božským a lidským v Kristu,
- pneumatologie — Duch svatý,
- teologická antropologie — člověk, stvoření,
- nauka o milosti,
- hamartologie — hřích, vykoupení,
- soteriologie — spása, vykoupení,
- biblistika — Bible, biblická textová kritika, interpretace Bible, exegeze,
- ekleziologie — církev,
- sakramentální teologie — teologie svátostí (křest, …),
- eschatologie — „poslední věci“: smrt, věčný život, poslední soud,
- angelologie — andělé, neviditelný svět,
- démonologie — Satan, démoni, zlí duchové.
Podle své povahy lze dělit teologii na:
- přirozená teologie — diskuse o těch aspektech, které lze zkoumat bez pomoci konceptu zjevení, Bible nebo tradice,
- pozitivní teologie či katafatická teologie — protějšek přirozené teologie; zkoumá s pomocí zjevení, bible a tradice,
- negativní teologie či apofatická teologie — diskuse o tom, co Bůh není.
Podle příslušnosti teologa k jednotlivému náboženství nebo skupině církví lze dělit teologii na:
- ekumenická teologie,
- evangelická teologie,
- katolická teologie,
- pravoslavná teologie,
- scholastická teologie,
- liberální teologie,
- postliberální teologie,
- postmoderní teologie,
- transcendentální teologie,
- feministická teologie,
- teologie osvobození,
- teologie „po Osvětimi“ (hrůzy holokaustu vyvolaly zvláště u židovských teologů potřebu přehodnotit některé pohledy — viz teodicea).
Teologové
Odkazy
Literatura
- Jong-Un Kimová, (Ideál 1999), ÚVOD DO TEOLOGIE - Spis korejské teoložky, zabývající se všeobecným úvodem do teologie, určený pro širokou veřejnost.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu teologie na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo teologie ve Wikislovníku
- Téma Teologie ve Wikicitátech
- Dominik Duka: Úvod do teologie
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk