Parlament Polska

Parlament Polské republiky
*Parlament Rzeczypospolitej Polskiej*
Parlament Polské republiky; Parlament Rzeczypospolitej Polskiej
Základní informace
Typ	dvoukomorový
Komory	Senát; Sejm
Vedení
Maršálek Senátu	Tomasz Grodzki (PO); od 12. listopadu 2019
Maršálka Sejmu	Elżbieta Witek (PiS); od 9. srpna 2019
Složení
Počet členů	560; 100 senátorů; 460 poslanců
Volby
Volební systém	Systém relativní většiny (Senát); Poměrný volební systém (Sejm)
Předchozí volby	13. října 2019
Oficiální web
	Sejm; Senat

Parlament Polské republiky (polsky Parlament Rzeczypospolitej Polskiej) je dvoukomorový zákonodárný sbor Polska. Je tvořen Sejmem (dolní komora) a Senátem (horní komora). Obě komory sídlí ve Varšavě. V polské ústavě se nehovoří o parlamentu jako o orgánu, ale pouze o Sejmu a Senátu.

Členové obou komor jsou voleni v přímých volbách, obvykle každé čtyři roky. Sejm má 460 poslanců, zatímco Senát má 100 senátorů. Aby se zákon stal zákonem, musí jej nejprve schválit obě komory.

Při určitých příležitostech svolává maršálek Sejmu Národní shromáždění, společné zasedání členů obou komor. To má většinou ceremoniální charakter a svolává se pouze příležitostně, například k inauguraci prezidenta. Za výjimečných okolností ústava propůjčuje Národnímu shromáždění velké pravomoci a zodpovědnost, například může postavit prezidenta před Státní tribunál (impeachment). V Sejmu je v současné době vedoucí stranou strana Právo a spravedlnost (PiS), která má 226 ze 460 křesel v Sejmu, zatímco v Senátu (který je tak v současné době ovládán opozičními stranami) má 48 ze 100 křesel. V obou jednacích sálech mají členové svá vlastní místa. Senátoři a poslanci jsou vybaveni hlasovacími zařízeními.

Národní shromáždění

Národní shromáždění (polsky Zgromadzenie Narodowe) je název společného zasedání Sejmu a Senátu. V jeho čele stojí maršálek Sejmu (nebo maršálek Senátu v případě jeho nepřítomnosti).

Podle polské ústavy z roku 1997 má Národní shromáždění pravomoci:

prohlásit prezidenta za trvale neschopného vykonávat svou funkci z důvodu jeho zdravotního stavu
podat obžalobu na prezidenta ke Státnímu tribunálu
přijmout vlastní jednací řád.

Národní shromáždění je rovněž svoláno, aby:

přijalo prezidentský slib
vyslechlo prezidentský projev (prezident se však může rozhodnout, že svůj projev přednese buď Sejmu, nebo Senátu).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parliament of Poland na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu polský parlament na Wikimedia Commons

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Parlament_Polska
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Zákonodárné sbory v Evropě

Suverénní státy	Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie (d • h) • Bělorusko (d • h) • Bosna a Hercegovina (d • h) • Bulharsko • Česká republika (d • h) • Černá Hora • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie (d • h) • Gruzie • Chorvatsko • Německo (d • h¹) • Irsko (d • h) • Island • Itálie (d • h) • Kazachstán (d • h) • Kypr • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Nizozemsko (d • h) • Norsko • Polsko (d • h) • Portugalsko • Rakousko (d • h) • Rumunsko (d • h) • Rusko (d • h) • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko (d • h¹) • Srbsko • Španělsko (d • h) • Švédsko • Švýcarsko (d • h) • Turecko • Severní Makedonie • Spojené království (d • h) (Severní Irsko, Skotsko, Wales) • Ukrajina • Vatikán

Státy s částečným uznáním	Abcházie • Arcach • Kosovo • Jižní Osetie • Podněstří • Severní Kypr

Závislá území	Alandy • Faerské ostrovy • Gibraltar • Guernsey • Jersey • Ostrov Man

Nadnárodní organizace	Evropská unie

d – dolní komora, h – horní komora ¹ – neoficiálně