MUDr. Přemysl Sobotka
4. předseda Senátu Parlamentu České republiky
Ve funkci: 15. prosince 2004 – 23. října 2010
Předchůdce	Petr Pithart
Nástupce	Milan Štěch
1. místopředseda Senátu Parlamentu České republiky
Ve funkci: 19. prosince 2000 – 15. prosince 2004
Předchůdce	Ivan Havlíček
Nástupce	Petr Pithart
Ve funkci: 24. listopadu 2010 – 21. listopadu 2012
Předchůdce	Alena Gajdůšková
Nástupce	Alena Gajdůšková
Ve funkci: 21. listopadu 2014 – 23. října 2016
Předchůdce	Alena Gajdůšková
Nástupce	Miluše Horská
Místopředseda Senátu Parlamentu České republiky
Ve funkci: 19. prosince 1996 – 19. prosince 2000
Ve funkci: 21. listopadu 2012 – 21. listopadu 2014
1. senátor za obvod č. 34 – Liberec
Ve funkci: 23. listopadu 1996 – 23. října 2016
Předchůdce	Senát PČR vznikl
Nástupce	Michael Canov
Zastupitel Libereckého kraje (v letech 2016–2020 také náměstek hejtmana)
Ve funkci: 8. října 2016 – 3. října 2020
Zastupitel města Liberec (v letech 1990–1996 také radní města)
Ve funkci: 24. listopadu 1990 – 14. listopadu 1998
Stranická příslušnost
Členství	OF (1989–1991) ODS (od 1991)
Narození	18. května 1944 (79 let) Mladá Boleslav Protektorát Čechy a Morava
Choť	Radmila Sobotková
Děti	dcery Věra a Martina a nevlastní syn
Sídlo	Liberec
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	politik a lékař
Podpis
Commons	Přemysl Sobotka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přemysl Sobotka (* 18. května 1944 Mladá Boleslav) je český politik a lékař, člen ODS. V letech 1996 až 2016 byl senátorem. V letech 2004 až 2010 zastával post předsedy Senátu Parlamentu České republiky, od listopadu 2010 do října 2016 byl jeho místopředsedou. Byl také prezidentským kandidátem ODS ve volbách v roce 2013, mezi lety 2016 a 2020 byl na závěr své politické kariéry zastupitelem a náměstkem hejtmana Libereckého kraje.

Životopis

Narodil se v roce 1944 v Mladé Boleslavi, ale od roku 1945 žil v Liberci,^[1] kde také studoval gymnázium. Po vystudování medicíny na pražské Karlově univerzitě pracoval v nemocnici v Liberci na chirurgickém oddělení. V den invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 absolvoval svou první směnu jako chirurg v nemocnici, kam toho dne přivezli přes 50 lidí raněných na libereckém náměstí.^[2] Později přestoupil na rentgenologické oddělení, od roku 1991 působil jako primář. V letech 1990 a 1996 působil ve vedení nemocnice. Je ateistou.^[3]

Politická kariéra

Před rokem 1989 nebyl členem žádné politické strany, nicméně dva roky studoval VUML – Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Jako důvod uvádí, že bez toho nemohl profesně růst jako lékař a považoval to za „přijatelnější alternativu než členství v KSČ“, které odmítal. V rozhovoru pro Parlamentní listy v červnu 2012 uvedl také další příklady své drobné „kolaborace“ s režimem, například členství v ROH, které sice bylo povinné, ale kariérní funkce důvěrníka již ne.^[2] Od roku 1989 vystupuje jako antikomunista. Během sametové revoluce stál se skupinou svých kolegů u založení Občanského fóra v Liberci, v roce 1991 se podílel na vzniku liberecké ODS.^[1] Mezi lety 1990 a 1996 působil jako liberecký radní.^[4] Ve volbách v roce 1996 byl poprvé v obvodu Liberec (č. 34) za Občanskou demokratickou stranu zvolen do Senátu Parlamentu České republiky, poté co se ve druhém kole utkal se sociálním demokratem PhDr. Františkem Sokolem a získal 56,31 % hlasů.^[5] V Senátu zastával funkci místopředsedy. O dva roky později obhájil senátorské křeslo, když ve druhém kole voleb porazil doc. RNDr. Václava Pecinu, CSc. (ČSSD),^[6] a zůstal i místopředsedou Senátu.

Po neúspěchu ODS ve sněmovních volbách v roce 2002 kritizoval představitele strany v čele s Václavem Klausem, že nevyvodili za prohru osobní odpovědnost, sám odstoupil z výkonné rady a navrhl svolání mimořádného kongresu.^[7] V roce 2004 znovu obhájil svůj mandát senátora poté, co ziskem 72,54 % hlasů v druhém kole voleb porazil JUDr. Josefa Vondrušku, kandidáta KSČM.^[8] Od 15. prosince 2004 vykonával funkci předsedy Senátu.^[4] V roce 2010 se o něm začalo mluvit jako o možném kandidátovi na post prezidenta České republiky v roce 2013. Sobotka s kandidaturou souhlasil v případě, že od své strany získá silný mandát, vyslovil se také pro přímou volbu.^[9] V témže roce kritizoval Mirka Topolánka za styl jeho vystupování a vyzval ho k odchodu.^[10] Topolánek Sobotku obvinil ze spiknutí, což Sobotku přimělo k opuštění grémia. Kauza vedla k odchodu Topolánka z pozice volebního lídra ODS na výzvu výkonné rady.^[11] Ve volbách v roce 2010 svůj mandát senátora obhájil, ve druhém kole voleb porazil s 54,06 % hlasů libereckého hejtmana Stanislava Eichlera (ČSSD).^[12]

Svou prezidentskou kandidaturu oznámil v roce 2011^[13] a protože ve vnitrostranických primárkách zvítězil nad Evženem Tošenovským, stal se tak kandidátem ODS na úřad prezidenta republiky.^[14] V prvním kole prezidentské volby získal 2,46 % hlasů a skončil tak na předposledním místě.^[15] V reakci na předchozí neúspěšné volby pro ODS se rozhodl v lednových volbách 2014 na post předsedy krajské organizace ODS nekandidovat, vystřídal jej Dan Ramzer. Sobotka vyslovil odhodlání zůstat příští tři roky v Senátu ČR.^[16] Dne 19. listopadu 2014 byl opět zvolen místopředsedou Senátu PČR, když získal 71 hlasů ze 79 možných hlasů.^[17] O dva dny později byl na poradě vedení Senátu PČR zvolen jeho 1. místopředsedou jakožto představitel druhého nejsilnějšího klubu.^[18]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 se rozhodl svůj mandát již neobhajovat. V souběžných krajských volbách byl však za ODS zvolen zastupitelem Libereckého kraje. Původně byl na kandidátce na 10. místě, vlivem preferenčních hlasů ale skončil třetí.^[19] Dne 22. listopadu 2016 byl zvolen náměstkem hejtmana pro oblast zdravotnictví.^[20] Ve volbách v roce 2020 již nekandidoval.^[21] Tím pádem skončil i v pozici náměstka hejtmana.^[22]

Rodina

Jeho otec Zdeněk Sobotka reprezentoval Československo na letních olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 ve skoku vysokém.^[23][24] Přemysl Sobotka je podruhé ženatý, má dvě dcery z prvního manželství a nevlastního syna.

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 596. 
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 645. 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Přemysl Sobotka na Wikimedia Commons
• Osoba Přemysl Sobotka ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Přemysl Sobotka
• oficiální webové stránky
• Přemysl Sobotka v pořadu Impulsy Václava Moravce
• Blog Přemysla Sobotky na Aktuálně.cz