A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Přechylování neboli moce[1][2] (z lat., ) je tvorba slov v ženském rodě s významy odpovídajícími významům již existujících slov v rodě mužském nebo naopak. Rodový protiklad lze vyjádřit i zcela odlišnými slovy (bratr – sestra), jako přechylování se ale obvykle označuje jen tvoření slov pomocí přípon, které se pak označují jako přechylovací. Jméno s ženskou rodovou příznačností, odvozené od mužského nebo neutrálního základu, se označuje jako feminativ. V češtině je feminativnost konstituována prvky gramatické sémantiky, podobně jako agentivnost a personičnost, přičemž personičnost a feminativnost mají svůj původ v sémantice substantiva.[3]
Přechylování obecných jmen
Přechyluje se v jazycích, které mají rody, například v mnoha indoevropských jazycích. Vznikají tak rodové dvojice.
Čeština
Přechylování v češtině umožňuje rozpoznat rod jména a správně ho vyskloňovat.
V češtině se přechyluje dvěma způsoby
- přímým převedením slova z mužského rodu do ženského změnou koncovek (blondýn – blondýna, vrátný – vrátná, nebo
- pomocí některé z přechylovacích přípon.
- Přechylovací přípony
- -ka a od ní odvozené -nka -enka, -ička, -ovka a -ezka: prodavačka, Ruska,
- -ice a odvozené -nice a -ovice: bojovnice, čarodějnice,
- -yně a odvozené -kyně a -ovkyně: trhovkyně, otrokyně, Řekyně
- -ová: švagrová, mistrová
- -na a odvozené -evna, -ovna, -ena a -ezna: královna, princezna (původem dvojnásobné přechýlení: princ-ess-na),
- -anda (v nespisovné mluvě): vojanda, Pražanda
- zvláštní přípona je u dvojice daněk - danělka.
Přechylovací přípony se obvykle připojují přímo ke kmeni slova mužského rodu (řidič – řidička). Někdy dochází k hláskovým změnám v kmeni (druh – družka), případně se kmen i zkrátí (samec – samice).
Méně často je možné se setkat s přechylováním v opačném směru, ze ženského rodu do mužského (vdova – vdovec, sojka – soják, veverka – veverčák).[4]
Výjimečně vznik přechýleného slova předchází v čase vzniku svého nepřechýleného vzoru. Například přechýlené slovo prostitutka se užívalo dříve než nepřechýlené slovo prostitut.
Někdy může dojít k tomu, že přechýlený tvar získá vlastní význam – například podstatné jméno mužského rodu rodič je v češtině rodově neutrální, přechýlené slovo rodička označuje ženu před porodem.
Pomocí přípony -a se přechylují substantiva do ženského rodu zřídka, oblíbená je například u osobních jmen, například Stanislav – Stanislava. Častěji se přechyluje pomocí přípony -ka (archivář – archivářka).[5]
- Společenská nejednotnost
Přechylování a jeho společenská vhodnost je častým předmětem sporů.[6] Týká se jak obecných podstatných jmen, tak zejména příjmení. Méně už rodných jmen a gramatických rodů obecných jmen včetně zvířat.
- Slovní humor v českém přechylování
České přechylování také někdy umožňuje i specifický slovní humor a slovní hříčky, kdy je možné spojovat podobná slova, významově spolu ovšem obvykle nijak nesouvisející, která ovšem působí dojmem přechýleného slova – příklad: krab–krabice nebo had–hadice, sob-sopka, čep-čepice, beran-beranice, slepec-slepice, jalovec-jalovice, palec-palice, slunečník-slunečnice, ručník-ručnice, rošťák-roštěnka, rovník-rovnice, oběžník-oběžnice, zimník-zimnice apod.
Bosenština
V bosenštině se přechyluje pomocí přípon. V poslední době vznikají ženské tvary i pro dříve výhradně mužská povolání.
- Přechylovací přípony
- přípona -ica
Tato přípona je nejproduktivnější (student – studentica; kuhar – kuharica; poslanik – poslanica; Hrvat – Hrvatica; asistent – asistentica).
- přípona -a (suprug – supruga; susjed – susjeda; Fikret – Fikreta)
- přípona -ič(i)na (sestrič – sestričina/sestrična; bratič – bratičina/bratična)
- přípona -inica (daidža – daidžinica; amidža – amidžinica)
- přípona -inja (bog – boginja; junak – junakinja; pjesnik – pjesnikinja; vršnjak – vršnjakinja; Čeh – Čehinja)
- přípona -kinja (Srbin – Srpkinja; rob – ropkinja; stranac – strankinja)
- přípona -ka (Sarajlija – Sarajka; bolničar – bolničarka; intelektualac – intelektualka)
Tato přípona se užívala pro označení manželky zaměstnaných mužů (profesor – profesorka, doktor – doktorka ve smyslu profesorová, doktorová), Jistou dobu se vyskytovala rovněž u ženských tvarů některých povolání, než ji nahradila -ica (profesorka > profesorica; doktorka > doktorica).
- přípona -ača (glupan – glupača)
- přípona -ićna (daidža – daidžićna)
- přípona -išna (daidža – daidžišna)
- přípona -ulja (mahnit – mahnitulja)
- přípona -uša (mahalaš – mahaluša)
Někdy může dojít k tomu, že přechýlený tvar získá vlastní význam – například novčanik (peněženka), ale novčanica (bankovka); ludak (blázen) – ludnica (blázinec) – ludara (hřib satan).
Přípona -a nezřídka slouží k odlišení jazykového standardu: minuta – minut (srbsky); planeta – planet (chorvatsky); posjeta – posjet (chorvatsky); gripa – grip (srbsky).
Bulharština
V bulharštině se některá podstatná jmena (доктор – doktor) v zásadě nepřechylují. Přechýlené tvary (докторка – doktorka) se užívají pouze v hovorové řeči.
- Přechylovací přípony
- přípona -ка (-ka)
Tato přípona je nepochybně v bulharštině, (stejně jako v češtině), nejproduktivnější (лекар – лекарка, lékař – lékařka; асистент – асистентка, asistent – asistentka).
- přípona -иня/-киня (-inja/-kinja))
Přípona -киня je častější, stejně jako česká přípona –kyně (плувец – плувкиня, plavec – plavkyně; турчин – туркиня, Turek – Turkyně) ale také (чех – чехкиня, Čech – Češka). Méně častá je přípona –иня (слуга – слугиня, sluha – služka).
- přípona -ица (-ica)
Především se pouze takto přechylují jména zvířat (слон – слоница, slon – slonice; вълк – вълчица, vlk – vlčice).
- přípona -ойка (-ojka)
Přípona je již téměř nepoužívaná (французин – французойка, Francouz – Francouzka)
Finština
Finština nemá jmenné rody a i třetí osoba je označována osobním zájmenem hän společném pro ženy i muže. Přesto je v jazyce přítomná ženská přípona (finsky feminiinijohdin) -tar, případně -tär, pomocí které se vyjadřuje, že jde o ženu.
Příklady:
- opettaja (učitel) – opettajatar (učitelka)
- näyttelijä (herec) – näyttelijätär (herečka)
- kuningas (král) – kuningatar (královna)
- tšekki (Čech) – tšekitär (Češka)
Některé z nich se používají běžně (například kuningatar), jiné se téměř nepoužívají (například opettajatar). Běžně se slovo opettaja používá jak k označení učitele, tak učitelky. Pokud je třeba explicitně vyjádřit, že jde o muže, nebo o ženu, používají se slova miesopettaja (mužský učitel) a naisopettaja (ženský učitel).
Forma s příponou -tar a složenina s nais- nejsou vždy významově zcela ekvivalentní. Například sankaritar je hrdinka, ale naissankari sukničkář.
Italština
V italštině se přechyluje změnou koncovky podstatného jména rodu mužského nebo přidáním přípony.
- změna o – a
Příklad il deputato – la deputata, poslanec – poslankyně; il gatto – la gatta, kocour – kočka
- změna e – a
Příklad il signore – la signora, pán – pan; il consigliere – la consigliera, rádce – rádkyně
- změna e – essa
Příklad il professore – la professoressa, profesor – profesorka; lo studente – la studentessa, student – studentka
- změna tore – trice
Změna je jen u některých podstatných jmen (il pittore – la pittrice. malíř – malířka), může být rovněž změna tore – tora (il pastore – la pastora, pastýř – pastýřka) nebo tore – toressa (il dottore – la dottoressa, doktor – doktorka)
- změna a – essa
/říklad il poeta – la poetessa, básník – básnířka. Tato změna neplatí pro jména zakončená na -ista a -cista.
- změna členu
Má-li podstatné jméno v jednotném čísle stejný tvar pro oba rody, pak je rod je vyjádřen jen členem, zájmenem nebo přídavným jménem (il consorte – la consorte, manžel – manželka)
- změna opisem
V odborné literatuře se u názvů zvířat, u kterých se užívá jenom jeden rod , připojuje maschio – samec nebo femmina – samice. Člen se nemění. (il delfino maschio – il delfino femmina, delfíní samec – delfíní samice; la volpe maschio – la volpe femmina, lišák – liška)
- přechýlení křestních jmen
Většina křestních jmen má v ženském rodě koncovku -a (Giuseppe – Giuseppa), některá mají příponu -ina nebo -etta. (Giacomo – Giacomina, Nicola – Nicoletta)[7]
Němčina
Přestože má němčina pouze jednu přechylovací příponu, je přechylování v tomto jazyce běžné a velmi časté (Bundeskanzlerin Merkel – kancléřka Merkelová).
- Přechylovací přípony
- přípona -in
Připojuje se jednoduše ke kmeni (der Schauspieler – die Schauspielerin, herec – herečka). U některých podstatných jmen dochází při přechylování k přehlásce (der Bauer – die Bäuerin, sedlák – selka; der Artz – die Ärztin, lékař – lékařka).
Přípona -in dnes často nahrazuje původní přechýlené tvary u přejatých slov (der Friseur – die Friseuse, dnes již ve standardním jazyce → die Friseurin, kadeřník – kadeřnice).
Také v němčině jsou příklady opačného přechýlení z ženského tvaru podstatného jména do mužského rodu (die Witwe – der Witwer, vdova – vdovec; die Braut – der Bräutigam, nevěsta – ženich)
Nizozemština
V současné nizozemštině, (zejména v Nizozemsku, méně již ve Vlámském společenství), se stírá rozdíl mezi mužským a ženským rodem a proto u mnoha podstatných jmen, (de blinde – slepec, slepá; de arts – lékař, lékařka), je nutné na rod usuzovat podle souvislostí ve větě. Také u názvů zvířat převládá příklon k tvarům mužského rodu a to většinou i tehdy, je-li užito označení samice. (Ve větě: De teef heeft zijn poot gebroken – Fena si zlomila nohu, je často užito přivlastňovacího zájmena mužského rodu zijn namísto očekávaného haar.)[8] Tendenci posilují i současné snahy o genderovou korektnost přispívající k užívání neutrálních označení, u kterých není možné rozlišit rod. (Např. slova leraar, lerares – učitel, učitelka jsou nahrazována slovem leidinggevende – vyučující.)[9]
- Přechylovací přípony[10]
Při užívání přechylovacích přípon dochází v nizozemštině ke změnám v zápisu oproti tvarům mužského rodu. Je totiž vždy nutné dodržovat délku hlásky v zavřených a otevřených slabikách (echtgenoot – echtgenote, manžel – manželka).
- přípona -in
Přípona společná s němčinou (boer – boerin, sedlák – selka). Pozor na změny v zápisu délky hlásky (Jood – Jodin, Žid – Židovka; kok – kokkin, kuchař – kuchařka). Přípona –in se rovněž užívá k označení samic zvířat (leeuw – leeuwin, lev – lvice).
- přípona -ster
Častá přípona (werkman – werkster, dělník – dělnice; naaister – šička; bezitter – bezitster, majitel – majitelka). V některých případech se připojuje za příponu mužského rodu -aar nebo -ier (molenaar – molenaarster, mlynář – mlynářka; herbergier – herbergierster, hostinský – hostinská), někdy má pejorativní nádech (naaktloper – naaktloopster, nudista – nahá ženská)
- přípona -es
Přípona převzatá z románských jazyků (prins – prinses; princ – princezna). Často se užívá tak, že se připojí za příponu mužského rodu -aar nebo -er (leraar – lerares, učitel – učitelka; meester – meesteres, pán – paní, schilder – schilderes, malíř – malířka).
- přípona -e
Přípona se užívá téměř výlučně ve spisovném jazyce, (v úředních dokumentech), je-li zapotřebí rozlišit pohlaví (echtgenoot - echtgenote, manžel – manželka; wees – weze, sirotek – sirota; erfgenaam – erfgename, dědic – dědička)
- záměna – man za – vrouw
Při přechylování jmen označujících muže v zaměstnání je přípona – man nahrazena odpovídající příponou – vrouw (groenteman – groentevrouw, zelinář – zelinářka; werkman – werkvrouw, dělník – uklízečka)
Také v nizozemštině jsou příklady opačného přechýlení z ženského tvaru podstatného jména do mužského rodu (de weduw – de weduwnaar, vdova – vdovec; de bruid – de bruidegom, nevěsta – ženich)
Španělština
Ve španělštině se přechyluje změnou koncovky podstatného jména rodu mužského nebo přidáním přípony.
- změna o – a
Příklad el amigo – la amiga, přítel – přítelkyně; el abuelo – la abuela, dědeček – babička
- změna e – a
Příklad el presidente – la presidenta, prezident – prezidentka
- přípona -a
Příklad el conductor – la conductora, řidič – řidička; el león – la leona , lev – lvice
- přípona -triz
Příklad el actor – la actriz, herec – herečka
- změna členu (substantiva obvykle končí na -ante a -ista)
Příklad el estudiante – la estudiante, student – studentka; el periodista – la periodista, novinář – novinářka. (V množném čísle los estudiantes – las estudiantes, los periodistas – las perodistas)
- změna opisem
V odborné literatuře se u názvů zvířat, u kterých se užívá jenom jeden rod, připojuje macho – samec nebo hembra – samice. Člen se nemění. (el jabalí – el jabalí hembra, kňour – bachyně; la girafe – la girafa macho, samec žirafy – samice žirafy)[11]
Angličtina
V angličtině se přechylování nevyskytuje tak často jako v jiných jazycích. Například teacher může znamenat učitel i učitelka. V některých případech se přechylování dělá pomoci různých koncovek.[12]
- koncovka -ess
Příklad actor – actress (herec – herečka), waiter – waitress (číšník – číšnice)
Přechylování křestních jmen
Křestní (resp. rodná) jména jsou ve většině západních jazyků obvykle pohlavně specifická, tj. buď mužská, nebo ženská, což nabývá na významu zejména v těch jazycích, které nepřechylují příjmení. Přesto však některá jména mají i opačnou variantu, vytvořenou přechýlením, nejde-li v některých případech o náhodnou podobnost.
Příklady přechylování:
- Jiří – Jiřina
- Karel – Karla
- Vladislav – Vladislava
- Josef – Josefina či Josefa
- Emil – Emilie
- Jindřich – Jindřiška
- Marie – Marián
Obourodá jména
V některých jazycích ale existují i obourodá jména, tedy taková, u nichž stejný tvar může označovat mužského i ženského nositele:
- v češtině
- Ilja
- Nikola (v drtivé většině ženské jméno)
- René (v drtivé většině mužské jméno)
- v angličtině
- Cameron
- Jamie
- Morgan
- Tracy a mnoho dalších
- translingválně
- Alex (Alexandr/Alexander i Alexandra) aj.
Stejně tak je obourodých (mnoho hovorových nebo domáckých (hypokoristika) tvarů jmen, jako například v češtině tvary na -a: Peťa (Petr i Petra), Pája (na Moravě Paja) (Pavel i Pavla), Áďa (Adam i Adéla) apod. (slovenština má obdobná hypokoristika tvarově rozlišena: maskulina končí na -o a feminina na -a (Miško – Micha(e)l x Miška – Micha(e)la) – česky ten/ta Míša), a mnoho hypokoristik v angličtině (Bernie (Berenice, Bernard, Bernadette), Chriss, Jerri/Jerry, Mel, Mickey, Sacha, Terri/Terry apod.).
Přechylování příjmení
Přechylování příjmení je typické zejména pro flektivní jazyky, v nichž se zpravidla provádí specifickými příponami. Buď je ženská varianta příjmení tvořena jako feminativ ze základní, mužské varianty, nebo jsou mužská a ženská varianta gramaticky symetrické. V některých jazycích a kulturách se navíc rozlišovala nebo rozlišují dívčí příjmení (vyjadřujících příslušnost k rodině) od příjmení manželek (vyjadřujících příslušnost k manželovi).
Odkazy
Reference
- ↑ ABZ slovník cizích slov, slovnik-cizich-slov.abz.cz, heslo moce, dostupné online
- ↑ Ottova encyklopedie nové doby, cotoje.cz, heslo Přechylování, dostupné online Archivováno 16. 1. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ Vlasta Straková: Slovotvorný význam a sémantické rysy, Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 2, s. 130-132
- ↑ Ústav pro jazyk český, Poradna, heslo Přechylování, dostupné online
- ↑ Naše řeč – Přechylování jmen jako výraz rozdílu v pohlaví, I.. nase-rec.ujc.cas.cz . . Dostupné online.
- ↑ BAUMRUK, Jiří. Retro Jiřího BAUMRUKA: Přestali jsme ženskejm nadávat aneb ovat či NEovat . Modrý blog O2, 2017-03-04 . Dostupné online.
- ↑ HAMPLOVÁ Sylva: Stručná mluvnice italštiny, Academia, Praha 1974
- ↑ Čermák František: Přehled nizozemské gramatiky In Nizozemsko český slovník, SPN, Praha 1989
- ↑ Podstatná jména ženského rodu označující zaměstnání (Vrouwelijke beroepsnamen)
- ↑ de VOOYS C.G.N: Nederlandse spraakkunst (odstavec 99), J.B. Wolters, Groningen 1967
- ↑ VONDRUŠKA Marek: Španělština –zdarma.cz
- ↑ Rod podstatných jmen v angličtině. Help for English - Angličtina na internetu zdarma . cit. 2022-01-28. Dostupné online.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu přechylování na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo přechylování ve Wikislovníku
- Téma Přechylování ve Wikicitátech
- Karel Sekvent: Přechylování v překladech ze stylistického hlediska. Dostupné online. 31. března 2016.
- František Oberpfalcer: Přechylování jmen jako výraz rozdílu v pohlaví, I., Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 7, s. 193-199
- František Oberpfalcer: Přechylování jmen jako výraz rozdílu v pohlaví, II., Naše řeč, volume 16 (1932), issue 8, pp. 225-232
- František Oberpfalcer: Přípona -yni, -yně při přechylování, Naše řeč, volume 17 (1933), issue 1, pp. 5-11
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk