Nikud (hebrejsky ניקוד‎ , נִקּוּד‎), doslova „tečkování“ nebo „punktace“, je označení pro vokalizaci hebrejského písma, tedy systém znamének vyznačující samohlásky v hebrejském textu psaném souhláskovým písmem. Tento systém byl vyvinut mezi 5. a 10. stoletím masorety a užívaný v masoretských textech. Slouží zejména k didaktickým účelům, v běžných textech se nepoužívá.

Klasická hebrejština podobně jako většina semitských jazyků nezaznamenávala samohlásky ale pouze souhlásky. Potřeba jednotného vokalizačního systému se objevila v době, kdy hebrejština pomalu přestávala být jazykem v běžné komunikaci a stávala se jazykem liturgickým. Vokalizace se tedy týkala primárně biblického textu, později začala být používána pro další texty, především Mišnu a dále ve středověku pro řadu dalších děl. Poměrně dlouhou dobu nebyly sjednoceny názvy všech samohláskových znamének (např. Raši nazývá samohlásková znaménka jinými názvy, než je obvyklé dnes) a dokonce ani jejich výslovnost.

K značkám nikud se počítají i některá další diakritická znaménka.

Samohlásky

Výslovnost hebrejských vokálů v moderní hebrejštině
po najetí kurzorem na znak IPA se objeví jeho definice, po kliknutí na ikonku reproduktoru jeho zvuková ukázka

jméno vokálu	znak vokálu	moderní hebrejština
šva quiescens	ְ	prázdný vokál
šva mobile	ְ	e nebo ə	nebo
chataf segol	ֱ	e
chataf patach	ֲ	a
chataf kamac	ֳ	o
chirik (katan)	ִ	i
chirek male (gadol)	י ִ	i
cere	ֵ	e
cere male	י ֵ	e
segol	ֶ	e
patach	ַ	a
kamac katan	ׇ	o
kamac (gadol)	ָ	a
cholam	ׂ	o
cholam male	וֹ	o
kubuc	ֻ	u
šuruk	וּ	u

Souhlásky

• dageš – tečka uprostřed písmene
  • silné (forte) – označuje geminaci, zdvojování souhlásky
  • slabé (lene) – označuje plozívy, výslovnost , , pro בּ, כּ, פּ (historicky též גּ, דּ, תּ)
• mapik – tečka stejná jako dageš, označuje souhlásku v pozici, kde by jinak písmeno označovalo samohlásku, zejména s he: הּ
• tečka u šin – rozlišovací tečka mezi znaky שׂ sin a שׁ šin
• rafe – vodorovná čárka nad písmenem, užívalo se zejména v opačném případě než dageš

Psaní bez nikudu

Podle způsobu psaní samohlásek se rozlišuje:

• Ktiv menukad (כתיב מנוקד) „Psaní s nikudem“
• Ktiv male (כתיב מלא‎, dosl. „plné“ psaní) Samohlásky se v nevokalizovaném textu naznačují pomocí několika znaků, které jsou nazývány mater lectionis. To jsou konsonanty jód (י) pro a , vav (ו) pro nebo , he (ה) a alef (א) pro .
• Ktiv chaser (כתיב חסר‎, dosl. psaní „bez“, umenšené) Prostý souhláskový text bez vyznačení samohlásek.

V jiných jazycích

Podobný systém vokalizačních znamének (charakat) používá i arabské písmo.

Související články

• Akcent (hebrejština)
• Fonologie hebrejštiny
• Hebrejština
• Hebrejské písmo

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu nikud na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo nikud ve Wikislovníku