Neoklasicismus či novoklasicismus je v architektuře a ve výtvarném umění třetí vlna klasicismu čili návratu ke klasické římské a řecké architektuře. Ve střední Evropě se objevuje od 60. let 19. století jako dekorativní sloh veřejných budov a pak i městských obytných domů a v rozvolněné podobě se vracel i během 20. století. Také v malířství a v hudbě se umělci, kteří hledali nějaký nový a pevnější řád, označují jako „neoklasicistní“.

Pojem

Užívání pojmů klasicismus a neoklasicismus není jednotné. V české i německé literatuře se obvykle rozlišuje období „barokního klasicismu“ (1680–1730), klasicistní styl Ludvíka XVI. a jemu blízký empír (1770–1840) a konečně neoklasicismus, v českých zemích často označovaný i jako novorenesance. V anglické a francouzské literatuře se jako neoklasicismus obvykle označují všechna tato období bez rozlišení. Impulsem pro nový umělecký styl byly archeologické objevy Pompejí a Herculanea a snaha napodobit klasické řecké a římské umění. Zvláštní vliv měla práce německého historika Johanna Joachima Winckelmanna.

Architektura

Od starších forem klasicismu se neoklasicismus liší především tím, že je silně formální: přebírá sice mnoho prvků starověké architektury, používá je však jako dekoraci na budovách čistě účelových (školy, úřady, banky, nádraží i běžné činžovní domy). I když některé veřejné budovy mají nepochybnou uměleckou hodnotu (například Národní muzeum v Praze), běžná stavební produkce pouze pokrývala plochu fasády ozdobnými prvky, často prefabrikovanými ze sádry a užívanými bez ladu a skladu. V tomto hodně vyprázdněném slohu byla vystavěna velká část městských center i nových okrajových čtvrtí po celé Evropě i v USA, zejména v období 1865–1910. Po roce 1900 je novoklasicismus pozvolna vystřídán novými dekorativními slohy (secese, Art nouveau), které ovšem ruší přísnou souměrnost a pravidelnost fasád i strohý kánon klasické řádové architektury.

Význam

Obliba neoklasicistního stylu reagovala na rychlé střídání různých „historických“ slohů (novorománský, novogotický, novobarokní), které brzy vycházely z módy, kdežto návrat ke „klasickým“ vzorům dával budovám solidní a nadčasový vzhled a i běžné obytné domy povyšoval nad prosté účelové stavby s hladkou fasádou bez ozdob.

Pro tento dojem mohutné pevnosti a trvalosti se i později k neoklasicismu vracely i diktátorské režimy 20. století jako výraz svých ambicí na „tisícileté trvání“, na „věčné časy“.

Malířství

Neoklasicistní malba zdůraznila strohý lineární design a archeologicky přesnou prezentaci antického klasického umění. Jako inspirační zdroje byly vužívány mytologické příběhy, klasická díla antické literatury. Technika malby zdůrazňovala linie a účinky světla, převládaly světlá barevnost. Mezi nejznámější představitele patřili Jacques–Louis David a Jean–Auguste Dominique Ingres. Mezi malířkami se obzvláštní přízni těšily Angelica Kaufmanová, Adélaide Labille–Guiardová a Élisabeth Vigée–Lebrunová.^[1]

Počátkem 20. století se významní malíři inspirovali klasicismem počátku 19. století, protože hledali pevnější formy. Patřili mezi ně například Pablo Picasso (portréty a akty), André Derain, z českých malířů Rudolf Kremlička, Otakar Kubín, Antonín Procházka, Georges Kars, Alfréd Justitz, Oldřich Koníček a další.

Hudba

Také řada hudebních skladatelů hledala v klasické hudbě přelomu 18. a 19. století oporu proti převládajícímu romantismu, například Igor Fjodorovič Stravinskij, Maurice Ravel a další.

Galerie

• 
  Parlament ve Vídni (Th. Hansen, 1883)
• 
  Měšťanské domy v Brně
• 
  Dům umění v Mnichově (1937)
• 
  Nové říšské kancléřství v Berlíně (1939)
• 
  National Gallery of Arts, Washington, D.C. (1941)
• 
  Divadlo Rudé armády v Moskvě (1951)

Odkazy

Reference

Literatura

• Ottův slovník naučný nové doby, heslo Novoklasicismus. Sv. 7, str. 638

Související články

• Empír
• Klasicismus
• Klasicistní architektura
• Novorenesance
• Křesťanská sakrální architektura

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Neoklasicismus na Wikimedia Commons
• (anglicky)
• Neoclassicism in the "History of Art" Archivováno 26. 1. 2021 na Wayback Machine.
• Neoclassicism Style Guide, British Galleries

Architektonické směry
Starověk	Neolitická architektura • Architektura starověkého Egypta • Sumerská architektura • Antická architektura • Architektura starověkého Řecka • Architektura starověkého Říma • Raně křesťanská architektura • Byzantská architektura • Incká architektura
Středověk	Předrománská architektura • Islámská architektura • Románská architektura • Gotická architektura
Novověk	Renesanční architektura • Manýrismus • Barokní architektura • Georgiánská architektura • Rokoko • Empír • Klasicistní architektura
19. století	Architektura romantismu • Historismus (Novorománský • Novobyzantský • Novogotika • Novorenesance • Novobaroko • Neoklasicismus • Eklekticismus) • Monumentalismus • Purismus • Secesní architektura
20. století	Kubismus • Dekorativismus • Konstruktivismus • Funkcionalismus • Rurální funkcionalismus • Socialistický realismus • Neofunkcionalismus • Brutalismus • Moderní architektura • Mezinárodní styl • Postmoderní architektura • Minimalismus