Nekomata (japonsky 猫又, původně 猫また; neko znamená kočka, mata odkazuje na rozštěpení ocasu^[1]) je jedním z několika popsaných kočičích jókaiů. Kočky jsou v Japonsku spolu s psíkem mývalovitým a liškou zdrojem lidové pověrčivosti.^[2]

Od obyčejné kočky se nekomata vzhledově liší pouze tím, že má ocas rozštěpený na dva.^[3] Podle tradice se nekomatou stane kočka, většinou bílá, která se dožije dostatečně vysokého věku (stáří předmětu či zvířete je častým původem jókaie), její ocas se rozdělí a začne tropit neplechu.^[4] V legendách jsou nekomaty mnohem větší než je pro kočku obvyklé a žijí v lesích a horách. Příběh z roku 1233 popisuje noc, během které nekomata o velikosti většího psa sežrala několik lidí.^[5] Algernon Bertram Mitford ve sbírce sbírce Tales of Old Japan z roku 1871 vydal příběh o krvežíznivé nekomatě The Vampire Cat of Nabéshima.^[2] Nekomata je součástí obrázkového svitku Hjakkai zukan z roku 1737, jehož autorem je Súši Sawaki a Torijama Sekien nekomatu vyobrazil ve své čtyřdílné ilustrované encyklopedii jókaiů Gazu hjakki jagjó z let 1776–1784.^[5]

Podobnou bytostí je bakeneko, která ale nemá dva ocasy a častěji mění podobu jako bake-danuki.^[5]

Galerie

• 
  Nekomata s ručníkem na ilustraci Torijamy Sekiena, 18. století
• 
  Scéna z kabuki se třemi kočkami s rozštěpeným ocasem, Kunisada Utagawa, 1847
• 
  Scéna z kabuki s obrovskou nekomatou, Kunisada Utagawa, 1847
• 
  Deskotisk s dvouocasou kočkou, Jošitora Utagawa, 19. století

Reference

Související články

• Maneki-neko
• Kočičí dívka