Národní jazyk

Národní jazyk je jazyk (nebo jazyková varieta, tj. dialekt), který reprezentuje národní identitu určitého národa nebo země. Národní jazyk je typicky používán pro účely politických a právních rozprav.

Některé země mají více než jeden národní jazyk, jako např. Kanada, kde se používají současně francouzština a angličtina. Pokud je národní jazyk deklarován legislativou, jedná se o úřední jazyk. To je odlišné od případu dominantního národního jazyka, který je národním jazykem pouze používáním de facto (např. angličtina v mnoha státech USA) nebo díky historické asociaci s dotyčným národem.

Národní jazyk je obvykle souborem útvarů a podob jazyka. K obvyklým, ovšem ne vždy přítomným součástem národního jazyka patří:

spisovný jazyk
nářečí
profesní mluva, slang
argot

Český národní jazyk
strukturní jazykové útvary	spisovná čeština (včetně hovorové)
	nadregionální obecná čeština
	regionální obecná čeština	obecná hanáčtina	obecná moravská slovenština	obecná laština
	nářeční skupiny (česká, středomoravská, východomoravská, lašská)
	nářeční podskupiny (např. jihozápadočeská, tišnovská, valašská)
	nářečí
nestrukturní jazykové útvary	slang, profesni mluva
	argot
		běžná mluva (není jazykový útvar)

Související články

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Národní_jazyk
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.