A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Mu Jing | |
---|---|
Mu Jing, 1753 | |
Jiná jména | Mu Wen-jing |
Narození | 1345 Ting-jüan, An-chuej |
Úmrtí | 1392 Kchun-ming, Jün-nan |
Země | říše Ming |
Povolání | generál |
Znám jako | vojevůdce |
Titul | markýz z Si-pching (西平侯, 1377) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mu Jing (čínsky pchin-jinem Mù Yīng, znaky 沐英; 1345–1392) byl čínský vojevůdce, jeden z předních generálů Chung-wua, prvního císaře říše Ming. Během povstání rudých turbanů, v němž byla říše Jüan vytlačena z Číny, bojoval v armádě Chung-wua. Sloužil v jeho vojsku, podílel se na dobytí Jün-nanu. Poté zůstal v Jün-nanu jako velitel vojska v provincii.
Jména
Mu Jing používal zdvořilostní jméno Wen-jing (čínsky pchin-jinem Wényīng, znaky 文英). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Čao-ťing (čínsky pchin-jinem Zhāojìng, znaky 昭靖).
Život
Mu Jing pocházel z okresu Ting-jüan v moderní provincii An-chuej, narodil se roku 1345. V sedmi letech ztratil rodiče a byl, spolu s dalšími dětmi, adoptován Ču Jüan-čangem, tehdy důstojníkem v armádě Rudých turbanů, povstalců proti mongolské říši Jüan, ovládající Čínu. Mu Jing vyrůstal v Ču Jüan-čangově domácnosti jako jeho syn, pod jménem Ču Wen-jing, společně s Čuovým nejstarším synem Ču Piaoem. Mezi ostatními sourozenci vynikal inteligencí a vzorným chováním, obdržel literární vzdělání i vojenský výcvik.[1]
V dospělosti sloužil v Ču Jüan-čangově velitelství jako jeden z důstojníků, později jako posádkový velitel. Roku 1368 se vyznamenal při dobývání Fu-ťienu. Poté mu Ču Jüan-čang (od roku 1368 první císař nově vzniklé říše Ming) sdělil, že je adoptovaný a (spolu s ostatními adoptivními syny) ho vyzval aby si opět vzal své rodné příjmení[1]. Po krátké službě ve Fu-ťienu byl přeložen do Nankingu na místo asistenta a pak zástupce předsedy hlavní vojenské komise (tj. velitele migské armády). Roku 1377 byl jmenován zástupcem Teng Jüa při jeho tažení proti tibetským kmenům sídlícím kolem jezera Kukunor a v západním S’-čchuanu. Za úspěchy v tažený obdržel titul markýze ze Si-pching (西平侯) a příjem 2500 tanů zrna. Poté zůstával ve velní armád na severozápadě až do roku 1381.[1]
Roku 1381 byl vedle Lan Jüa jmenován zástupcem Fu Jou-teho, velitele vojsk vyslaných k dobytí Jün-nanu. Důležitá centra Jün-nanu byl roku 1382 dobyta a mongolský místodržitel provincie, Basalawarmi, spáchal sebevraždu, nicméně menší boje pokračovaly. Fu Jou-te s částí vojsk se vrátil až v dubnu 1384,[2] přičemž Mu Jing zůstal v Jün-nanu s úkolem uklidnit provincii. Podařilo se mu to kombinací vojenských vítězství a citlivé civilní správy, v níž kladl důraz na podporu vzdělávání a rekonstrukci ekonomiky, budoval školy stejně jako přehrady a zavodňovací kanály, zapojoval do správy místní náčelníky.[3] Pod dojmem Mu Jingových úspěchů byla jeho funkce velitele obranného regionálního velitelství prohlášena za dědičnou.[4]
Zemřel v létě 1392. Na příkaz císaře bylo jeho tělo převezeno do Nankingu a pohřbeno v mauzoleu nedaleko (tehdy budovaných) císařských hrobek. Posmrtně byl povýšen na knížete z Čchien-ning (黔寧)[pozn. 1] a bylo mu uděleno posmrtné jméno Čao-ťing (昭靖).[4]
Mu Jingovo postavení v Jün-nanu zdědili jeho synové, nejstarší a schopný Mu Čchun zemřel již roku 1398 v relativně mladém věku 35 let, tituly a postavení poté zdědil druhý syn Mu Šeng (1368–1439).[4] Mu Šeng se jako velitel vojsk v Jün-nanu zapojil do války ve Vietnamu (1406–1428), za počáteční úspěchy v ní dostal titul vévody z Čchien (黔國公), Čchien-kuo kung), později však bojoval se střídavými úspěchy. Koncem 30. let utrpěl těžkou porážku v bojích se Šany v Lučchuan-pchingmienské válce).[5]
Mu Jingovi potomci drželi velení v Jün-nanu a titul vévody z Čchien do roku 1659, kdy poslední vévoda společně s mingským císařem Ču Jou-langem prchl z Jün-nanu do Barmy, kde byl roku 1661 Barmánci zabit.[5]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b c GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 0231038011. Heslo Mu Ying, s. 1079–1083, na s. 1079. (anglicky) .
- ↑ Goodrich, s. 469.
- ↑ Goodrich, s. 1080.
- ↑ a b c Goodrich, s. 1080.
- ↑ a b Goodrich, s. 1082.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk