M-346 Master
Určení	cvičný/lehký bojový letoun
Výrobce	Alenia Aermacchi
Šéfkonstruktér	Massimo Lucchesini
První let	15. července 2004
Zařazeno	září 2015 (Itálie)
Charakter	Ve službě
Uživatel	Italské letectvo Izraelské vojenské letectvo Polské letectvo Singapurské letectvo
Výroba	2004–dosud
Vyrobeno kusů	68 (2018
Vyvinuto z typu	Jakovlev Jak-130
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alenia Aermacchi M-346 Master je podzvukový pokročilý cvičný a lehký bojový letoun páté generace, vyvinutý ve spolupráci mezi ruskou společností Yak Aircraft Corporation a italskou Alenia Aermacchi. Konstrukce letounu vychází z ruského typu Jakovlev Jak-130, který původně vznikal jako joint venture společností Aermacchi a Jakovlev.^[1] Kromě Itálie jsou dalšími uživateli typu Izrael, Polsko a Singapur. Do dubna 2014 bylo všemi uživateli objednáno celkem 56 strojů M-346.^[2]

Vývoj

Letecký výrobce Aermacchi začal na přelomu 80. a 90. let pracovat na nástupci svého cvičného letounu Aermacchi MB-339. Firma přitom od roku 1993 spolupracovala s ruským výrobcem Jakovlev, se kterým postavily technologický demonstrátor Jak/AEM-130, který poprvé vzlétl v roce 1996.^[1] Finanční problémy a odlišné vývojové priority ovšem v roce 2000 vedly k dohodě, že každá firma bude ve vývoji pokračovat samostatně. Oba jejich letouny ale z vnějšku vykazují nápadnou podobnost (Jak-130 je vyráběn pro ruské letectvo). Své vlastní řešení M-346 společnost poprvé představila v roce 2000 na aerosalonu ve Farnborough. První prototyp zalétal 15. července 2004 šéfpilot Olinto Cecconello z továrního letiště ve Venegonu,^[3] druhý prototyp byl zalétán 17. května 2005. Vývoj zdárně pokračoval a 8. července 2008 došlo k prvnímu letu nového prototypu v předsériové podobě.^[1]

V roce 2009 firma Aermacchi získala kontrakt na šest kusů M-346 (italské označení je T-346A) s opcí na dalších devět kusů.^[4] Dodány byly v roce 2011. Větší množství jich ale zatím nebylo objednáno, protože Italské letectvo disponuje dostatkem cvičných letounů MB-339. Prvním zahraničním uživatelem typu se stal Singapur, který v roce 2010 objednal 12 letounů, kterými chce nahradit letité stroje A-4SU Super Skyhawk.^[4] Dne 18. listopadu 2011 byl ztracen první prototyp, který se zřítil při návratu z letecké přehlídky v Dubaji.^[1]

V únoru 2012 letoun vyhrál v izraelském tenderu na nové cvičné letouny, které ve službě nahradí typ A/TA-4 Skyhawk. Izraelské vojenské letectvo tak získá 30 kusů M-346 Lavi.^[5] Dne 20. března 2014 proběhl slavnostní roll-out prvního sériového stroje. Letouny budou dodány v letech 2014–2016.^[2] Dalším zákazníkem je Polsko, které objednalo 8 strojů M-346, které ve službě nahradí domácí polský typ PZL TS-11 Iskra.

Konstrukce

Letoun je určen k pokročilému výcviku pilotů nadzvukových bojových letounů (pro základní výcvik je vyvíjen proudový typ Alenia Aermacchi M-311). Pohání ho dvojice dvouproudových motorů Honeywell F124-GA-200 o tahu 27,94 kN.^[1] Výzbroj je nesena na devíti závěsnících, z nichž šest je pod křídlem, dva na koncích křídla a jeden pod trupem. Nést mohou například 500librové pumy Mk 83, 1000librové pumy, raketomety, protiletadlové řízené střely AIM-9 Sidewinder, protizemní střely Raytheon AGM-65 Maverick či protilodní střely MBDA Marte MK-2A.^[6]

Uživatelé

Současní

Ázerbájdžán Ázerbájdžán

• Ázerbájdžánské letectvo - objednáno mezi 10 - 25 stroji^[7]

Itálie Itálie

• Italské letectvo (AMI) – objednalo 18 letadel (T-346A). Dodávky proběhly od listopadu 2011 do února 2018.^[8]

Izrael Izrael

• Izraelské vojenské letectvo (IAF) – objednalo 30 letadel;^[9] k 22. červnu 2016 všechna dodána^[10]

Nigérie Nigérie

• Nigerijské letectvo - v březnu 2021 objednáno 24 letadel ^[11]

Polsko Polsko

• Polské letectvo - objednalo 8 letadel
  • 41. Baza Lotnictwa Taktycznego v Dęblinu obdrží první dva v listopadu 2016.^[12]

Řecko Řecko

• Řecké letectvo - objednáno 10 strojů^[13]

Singapur Singapur

• Singapurské letectvo (RSAF) – 12^[14]

Turkmenistán Turkmenistán

• Turkmenské letectvo - objednáno 6 letadel^[15]

Potenciální

Egypt Egypt

• Egyptské letectvo - Egypt v roce 2020 projevil zájem mj. i o 24 výcvikových letounů M-346

Katar Katar

• Katarské letectvo - v lednu 2022 se v médiích objevily informace o možném nákupu strojů M-346.^[16]

Specifikace (M-346 Master)

Technické údaje

• Posádka: 2 (instruktor a žák)
• Délka: 11,49 m
• Rozpětí: 9,72 m
• Výška: 4,98 m
• Nosná plocha: m²
• Hmotnost prázdného stroje: 4610 kg
• Maximální vzletová hmotnost : 9500 kg
• Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Honeywell F124-GA-200
• Tah pohonné jednotky: 27,94 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 1059 km/h
• Min. rychlost: 170 km/h
• Dolet: 2076 km
• Dostup: 13 500 m
• Počáteční stoupavost: 107 m/s

Výzbroj

• Devět závěsníků pro různé typy výzbroje

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• ODEHNAL, Zdeněk. M-346 Master – Boj o místo na slunci. ATM. 2012, roč. 44, čís. 1, s. 48–49. ISSN 1802-4823. 
• BALOUS, Miroslav. Aermacchi M346. Letectví a kosmonautika. Listopad 2003, roč. 79, čís. 21, s. 61. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alenia Aermacchi M-346 Master na Wikimedia Commons
• Aermacchi M-346 Master