Lužické Šestiměstí

Bautzen (Budyšín)
Görlitz (Zhořelec)
Kamenz (Kamenec)
Lauban (Lubáň)
Löbau (Lobava)
Zittau (Žitava)

Lužické Šestiměstí (německy Oberlausitzer Sechsstädtebund; latinsky Hexapolis; hornolužickosrbsky Hornjołužiske šěsćiměsta) byl spolek šesti měst Horní Lužice vytvořený roku 1346 a trvající až do roku 1815. Tvořila jej města Budyšín, Kamenec, Žitava, Zhořelec, Lobava v dnešním Německu a město Lubáň na území dnešního Polska. Spolek hrál důležitou ekonomickou i politickou roli v dějinách Horní Lužice (ta do roku 1635 spadala do rámce České koruny, poté byla lénem Saského kurfiřtství).

Historie

Spolek byl založen za vlády Karla IV., snad i z jeho popudu, neboť Karel v městech viděl spojence proti místní šlechtě. Prvních dvě stě let trvání spolku bylo dobou jeho největší slávy. Byla to bohatá města a ač tři z nich byla menší, fungovalo spojenectví na principu rovnosti všech.^[1]

V době husitských válek někteří z rodu Vartenberků podnikali loupeživé výpravy nejen po severních Čechách, ale i v Sasku. V reakci na to vyslalo Šestiměstí roku 1444 vojsko podporované Prahou, které dobylo a mnohdy vypálilo většinu vartenberských sídel, zejména hradů.^[2] V roce 1447 se Šestiměstí podílelo na likvidaci hradů v severovýchodních Čechách, jejichž posádky vedly drobnou válku proti Slezanům a lužickým kupcům. Spolek slezských knížat a Šestiměstí vykoupil, vypálil a pobořil hrady Žacléř, Adršpach, Střmen, Skály, Belver a Vízmburk.^[3]

Konec třicet let trvající malé války mezi Šestiměstím a Vartenberky dokládá listina z roku 1458 Beneše z Vartenberka, kdy mohl konečně obnovit nadání fary a kostela v Zákupech.^[4] Po šmalkaldské válce v roce 1547 byla města potrestána panovníkem císařem Ferdinandem I. za údajnou vzpouru a vliv spolku začal postupně upadat.

Definitivní konec nastal v roce 1815, když Vídeňský kongres města rozdělil mezi dvě země, Sasko a Prusko. Čtveřice měst v Sasku pak utvořila Čtyřměstí, avšak i to roku 1868 zaniklo.^[5]

Současnost

Roku 1991 při oslavách 770 založení města Löbau byl svazek kvůli turistickému ruchu obnoven, ovšem jako Sedmiměstí, doplněné o polský Zgorzelec (polskou část Zhořelce).^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ŘEHÁČEK, Marek. Lužické a Žitavské hory. Liberec: Kalendář Liberecka, 2011. ISBN 978-80-87213-09-4. Kapitola Lužické Šestiměstí, s. 81.
↑ Autorský kolektiv. Děčínsko. Praha: Olympia, 1984. Kapitola Historie, s. 28.
↑ RAZÍM, Vladislav. Vizmburk, raně gotický hrad a jeho proměny. Praha: Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště středních Čech v Praze ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR, Centrem medievalistických studií AV ČR a UK, 2012. 158 s. ISBN 978-80-86516-47-9. Kapitola Kapitola Vybrané kapitoly z dějin hradu Vizmburka a jejich otázky, s. 29.
↑ Zdeněk Rydygr. Sedm století působení církve v Zákupech, 1.část. Zákupský zpravodaj. Prosinec 2013, roč. 27, s. 10.
↑ Via Regia in Sachsen . www.oberlausitz.com, 2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-17.

Související články

Externí odkazy

Šestiměstí ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Lužické_Šestiměstí
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[Řeháček-1] ŘEHÁČEK, Marek. Lužické a Žitavské hory. Liberec: Kalendář Liberecka, 2011. ISBN 978-80-87213-09-4. Kapitola Lužické Šestiměstí, s. 81.

[Průvodce-2] Autorský kolektiv. Děčínsko. Praha: Olympia, 1984. Kapitola Historie, s. 28.

[razim-3] RAZÍM, Vladislav. Vizmburk, raně gotický hrad a jeho proměny. Praha: Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště středních Čech v Praze ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR, Centrem medievalistických studií AV ČR a UK, 2012. 158 s. ISBN 978-80-86516-47-9. Kapitola Kapitola Vybrané kapitoly z dějin hradu Vizmburka a jejich otázky, s. 29.

[První-4] Zdeněk Rydygr. Sedm století působení církve v Zákupech, 1.část. Zákupský zpravodaj. Prosinec 2013, roč. 27, s. 10.

[5] Via Regia in Sachsen . www.oberlausitz.com, 2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-17.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]