Komunistický režim v Československu - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím

Odborná literatúra, audioknihy, eknihy:


Kategórie (12):


















© Beletria.sk

Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Komunistický režim v Československu
 ...
Dějiny Československa

Znak Československa 1918–1961
Dějiny Česka

Znak Česka
  • Slovanské osídlení a politické útvary do 9. století
  • Český stát ve středověku
Dějiny Slovenska

Znak Slovenska

Komunistický režim, komunistická diktatura nebo také komunistická totalita je označení pro období, po které v Československu vládla Komunistická strana Československa (KSČ). Zahájil je Únorový převrat (tzv. Vítězný únor nebo jen Únor) roku 1948 a ukončila sametová revoluce v listopadu 1989 (též Listopad). V této době bylo Československo součástí východního bloku („socialistického tábora“) a členským státem Varšavské smlouvy a RVHP. Během tohoto režimu, zvláště během prvních deseti let, byly statisíce lidí z politických důvodů uvězněny[zdroj?, internovány nebo umístěny do pracovních či koncentračních táborů či PTP a tisíce dalších se staly obětí justičních vražd nebo zemřely ve vězení či při pokusu o překonání železné opony.

Komunistický režim se v Československu vyznačoval absencí svobodných voleb (volby sice existovaly, měly však ryze formální charakter) a kolísající úrovní teroru. Nejtvrdší bylo období po převratu a první polovina 50. let, které bylo charakteristické používáním nejbrutálnějších metod stalinismu, včetně justičních vražd a vytváření koncentračních a pracovních táborů pro politické odpůrce a režimem označené „nespolehlivé občany“. Lidé, kteří s režimem nesouhlasili, měli v zásadě tři možnosti: být aktivní v disentu, emigrovat (což byl ovšem podle tehdejších zákonů trestný čin nedovoleného opuštění republiky, z komunistického Československa, ale přesto emigrovaly statisíce lidí)[1] nebo tzv. vnitřní emigraci (německy innere Emigration), tzn. strategie „navenek spolupracovat, nebo alespoň nedělat problémy, a uvnitř si myslet svoje.“

Typické pro toto období bylo uplatňování modelu centrálně plánovaného hospodářství, nikoliv tržního hospodářství, tedy o tom, co se má vyrobit a v jakém množství, v podstatě rozhodovala strana a vláda, přesněji řečeno k tomu určené státní instituce (typicky plánovací komise, cenový úřad, odvětvová ministerstva) prostřednictvím plánů (tzv. pětiletky), nikoliv trh. Uvedené období pak bylo charakteristické nadprodukcí v určitých odvětvích, zejména těžkého průmyslu (např. oceli) a chronickým nedostatkem běžného spotřebního zboží (např. vložek), rovněž tak nízkou mírou zavádění inovací a celkovým zaostáváním,[2] a to v podstatě obecně kvůli obavám z nedodržení plánu při větších změnách. Ještě v roce 1950 bylo HDP na hlavu v Československu vyšší než v sousedním Rakousku – v roce 1989 pak dosahoval tento ukazatel už jen 58 % Rakouska; přitom se uvádí, že těsně po druhé světové válce Rakousko zaostávalo za Československem o 28 let.[2]

Historie

Situace před únorem 1948

Podrobnější informace naleznete v článku Třetí Československá republika.

Československo bylo roku 1945 osvobozeno převážně sovětskými vojsky. Tato skutečnost nahrála komunistům, kteří v prvních poválečných parlamentních volbách v květnu 1946 získali 38 % hlasů. V červenci 1946 byla jmenována vláda Klementa Gottwalda a komunisté začali postupně obsazovat nejdůležitější posty ve státě. Přesto až do února 1948 v parlamentu i ve vládě měly většinu demokratické strany.

Únor 1948

Podrobnější informace naleznete v článku Únor 1948.

V únoru 1948 vrcholila vládní krize v Hradeckém programu KSČ. Program požadoval další znárodňování a rozparcelování statků nad 50 ha. Komunisté také dále pronikali na významná místa v silových složkách (8 členů vedení SNB nahrazeno komunisty). Na protest proti tomu podala 20. února většina nekomunistických ministrů demisi, ale někteří, například Jan Masaryk a Ludvík Svoboda, zůstali ve vládě. Odstoupivší předpokládali, že prezident Beneš demisi nepřijme, nebo jmenuje novou úřednickou vládu. To se ale nestalo a prezident 25. února demisi přijal. V těchto pěti dnech komunisté vyvíjeli na prezidenta silný nátlak organizováním demonstrací, stávek a nezákonným vyzbrojováním Lidových milicí. Studenti, kteří demonstrovali na podporu prezidenta Edvarda Beneše, byli surově zbiti v Nerudově ulici. Byla sestavena nová vláda Národní fronty v čele s Klementem Gottwaldem. Jediný nekomunistický ministr Jan Masaryk zemřel za nevyjasněných okolností 10. března 1948 na následky pádu z okna. Podle dobového vyšetřování se jednalo o sebevraždu, polistopadové vyšetřování ukazuje spíše na vraždu.[3]

1948–1960

Budovatelský plakát z roku 1952

Už v březnu 1948 komunisté znárodnili podniky nad 50 zaměstnanců; poté socialistický sektor tvořil 66 % národního důchodu a 95 % průmyslové výroby.[4] Rozdělili také statky nad 50 ha, vydali zákon o všeobecném zdravotním pojištění a provedli reformu školství. Probíhal masový nábor do KSČ. Sociální demokracie byla pohlcena a sloučena s KSČ. Počet lidí, kteří po únoru 1948 odešli do exilu, se odhaduje na 150 až 200 tisíc občanů.[5]

V květnu 1948 se prezident Beneš ještě pokusil komunistům vzepřít, když odmítl podepsat novou československou ústavu, která rušila demokratické státní zřízení.[6] Měsíc poté, 7. června 1948, abdikoval Beneš na úřad prezidenta a jeho nástupcem se stal Klement Gottwald.

V září 1948 byl schválen Zákon o táborech nucené práce. Tábory nucené práce byly zřízeny při uranových dolech (Vojna u Příbrami, Rovnost, Svornost, Bratrství u Jáchymova). 10. října byl vyhlášen Zákon na ochranu lidově demokratické republiky. Byly též zřízeny pomocné technické prapory pro politicky nespolehlivé jedince jako kulaky, kněze, západní letce atd. Odhaduje se, že jimi prošlo asi 22 tisíc lidí.

Sérií zákonů (zákony č. 114, 115, 118–126 a 311 Sb.) vydaných v roce 1948 byla provedena druhá vlna znárodňování podniků v době mezi 27. říjnem a 1. listopadem 1948.[7] Komunistický režim nadále důsledně označoval 28. říjen nikoli za den vzniku Československa, ale za Den znárodnění.

V roce 1949 propukl konflikt s církvemi: 10. května 1949 ztroskotalo jednání Josefa Berana s Alexejem Čepičkou o církevních školách, v srpnu 1949 byl vydán církevní dekret o exkomunikaci komunistů.[4]

Režim plánovitě likvidoval své politické odpůrce, náboženské představitele a nekomunistickou inteligenci, omezoval vyšší vzdělání na politicky spolehlivé jedince. Původní společenské organizace, jako Junák, Sokol nebo Orel, byly označeny za buržoazní a zakázány.[8]

Zejména v prvních letech po převratu docházelo k vykonstruovaným procesům, které byly zaměřeny proti potenciální opozici (Heliodor Píka, Milada Horáková), ale i proti členům strany (Rudolf Slánský). Velmi tvrdé byly i zásahy proti nestraníkům a dalším odbojovým skupinám.

Dne 5. listopadu 1949 byly vykonány tresty smrti nad představiteli skupin nestraníků Vratislavem Polesným, Vratislavem Jandou, Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem, Květoslavem Prokešem a Jaroslavem Borkovcem odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání v roce 1949.

Represe a militarizace zesílily v roce 1950.[9] V dubnu 1950 nastoupil Alexej Čepička na ministerstvo národní obrany. Podle sovětských vzorů vzniklo samostatné ministerstvo národní bezpečnosti. Za první velký důsledně inscenovaný proces lze považovat proces se skupinou Milady Horákové v květnu a červnu 1950. Represe dosáhly vrcholu v listopadu 1952, kdy byl inscenován proces se Slánským. V politických procesech bylo asi 83 tisíc odsouzených. Trest smrti v období 1949–1953 dostalo 233 osob, z toho 178 bylo popraveno. Jak vyšetřila později Pillerova komise, o všech rozsudcích smrti v politických procesech rozhodovaly stranické orgány.[10]

K velkým změnám došlo v hospodářství, které bylo budováno centrálně podle sovětského vzoru. Důraz byl kladen na těžký průmysl, a to hlavně zbrojní.

Související informace naleznete také v článku Akce 77.

Začala industrializace Slovenska. V roce 1949 byla vyhlášena první pětiletka (1949–1953), ve které byl rozvíjen těžký průmysl na úkor spotřebního, také byl vydán zákon o JZD a začala být prosazována kolektivizace zemědělství, mnohdy pod nejrůznějším nátlakem.[11] Jako rezervoár nucené práce sloužily Pomocné technické prapory a vězeňské tábory.

Koncem 40. let došlo k jugoslávsko-sovětské roztržce a v roce 1950 propukla korejská válka. Stalin chtěl posílit válečnou výrobu a předejít ve východním bloku jugoslávskému scénáři.[12] V únoru 1951 KSČ tedy zásadně změnila plán s cílem posílit těžký průmysl a zrychlit tempo růstu na úkor lehkého a spotřebního průmyslu a mechanizace zemědělství. To se ale nakonec ukázalo nad možnosti ekonomiky. Velké investiční celky lákaly dělníky vysokými mzdami, které ale nebylo za co utratit; to vedlo k inflaci.[13]

V březnu 1953 zemřeli krátce po sobě Stalin i Klement Gottwald; novým československým prezidentem byl zvolen Antonín Zápotocký. Ke zmírnění napětí mezi supervelmocemi přispělo příměří v korejské válce (27. července 1953).[14]

V důsledku preference těžkého a vojenského průmyslu se v ČSR začaly stále více projevovat ekonomické problémy. Citelný byl nedostatek potravin a spotřebního zboží, doléhala bytová krize. Rolníci byli poškozováni nízkými výkupními cenami a tím, že dosavadní kolektivizace probíhala bez investiční pomoci státu.[15] Od jara 1953 se rozpadala družstva (zcela se jich rozpadlo 177),[16] do června 1954 se 29 % družstevníků vrátilo k soukromému hospodaření.[17]

1. června 1953 proběhla měnová reforma, kterou režim směnil staré koruny za nové v poměrech 1:5 pro menší obnosy a 1:50 pro větší obnosy. Současně byl zrušen přídělový systém.[18] Toto znehodnocení měny postihlo široké vrstvy pracujících. Životní náklady vzrostly po reformě o 29 %, ale mzdy jen o 4,5 %. Následovala silná vlna protestů, do nichž se zapojilo 32 000 dělníků ve 129 podnicích; největší z nich bylo Plzeňské povstání.[19]

V září 1953 došlo v pětiletém plánu k zásadnímu obratu od těžkého průmyslu ke spotřebnímu zboží a zemědělské technice. Byly také zmírněny postihy účastníků demonstrací po měnové reformě. Vykonstruované procesy ale pokračovaly i v letech 1953 a 1954: Osvald Závodský (popraven), B. Kopold (armáda), Marie Švermová (proces s krajskými tajemníky), Gustáv Husák (proces s buržoazními nacionalisty), J. Goldmann (ekonomové).[17]

V září 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ Antonín Novotný, který se 19. listopadu 1957 stal i prezidentem Československa. Zhruba od roku 1954 se dařilo dosáhnout ekonomické stabilizace. 2. pětiletka probíhala v letech 1956–1960 poměrně úspěšně, ale nerealisticky naplánovaná 3. pětiletka (1961–1965) musela být v roce 1962 zrušena.[20] Orientace na Sovětský svaz se projevila také v založení zvláštní Vysoké školy ruského jazyka (VŠRJ, později VŠRJL), která měla za cíl rozšiřovat řady znalců „jazyka Lenina a Stalina“[21] (zrušena v akademickém roce 1959/60).[22][23]

V roce 1956 nové vedení KSSS v SSSR na XX. sjezdu KSSS odsoudilo kult Stalinovy osobnosti (monumentální Stalinův pomník v Praze na Letné byl v té době hotový teprve necelý rok; odstřelen byl v roce 1962). Krize centralistických metod řízení vedla v letech 1956 a 1957 k diskusi o ekonomické reformě (Dolanský, Goldmann, Rozsypal), ta ale přinesla jen dílčí změny.[24] Ke zlepšení situace došlo v zemědělství: koncem 2. pětiletky obhospodařovala 88 % půdy JZD. Od roku 1959 platil nový výkupní systém a vyšší výkupní ceny; rovněž pokrok v mechanizaci přinesl růst zemědělské výroby a stabilizaci JZD.[25]

1960–1970

Výjezdní doložka byla udělena žadateli po přihlédnutí ke zprávám od tzv. uličních výborů, od komunistické buňky na žadatelově pracovišti apod. I tato forma cestování ovšem v první polovině 60. let byla pokrokem

Nová ústava

Ústava Československé socialistické republiky z roku 1960 zavedla nový název státu (Československá socialistická republika), nové státní symboly, zakotvila jako státní zřízení socialismus a vedoucí úlohu KSČ. Zesílila centralizaci a prakticky zrušila existující (i tak velmi omezenou) autonomii Slovenska.

Politické uvolnění

Po období stalinismu (a odsouzení kultu osobnosti) tuhého režimu v letech padesátých nastala jistá změna; krátké období chruščovovského tání po Stalinově smrti vedlo i k uvolnění v tehdejší ČSSR. Došlo k uvolnění mnohých tehdejších regulí, na základě prezidentské amnestie bylo propuštěno mnoho politických vězňů. Na druhé straně i v této době byly nové rozsudky vynášeny a např. arcibiskupu Beranovi byl znemožněn návrat do republiky (1965).

Hospodářsky se zemi také dařilo, 60. léta vůbec jako celá lze charakterizovat obdobím ekonomického růstu v celé Evropě, východní blok nevyjímaje. Nutno však přiznat, že v roce 1963, po naprostém nedostatku některého zboží a „neplnění plánu“, musela být zrušena III. pětiletka.

Pražské jaro

Předzvěstí pražského jara byl sjezd spisovatelů v roce 1967 a násilně potlačená demonstrace „Chceme světlo!“ vysokoškolských studentů na podzim 1967. Postupné uvolňování poměrů vedlo k tomu, že v lednu 1968 vystřídal ve funkci prvního tajemníka KSČ Antonína Novotného Alexandr Dubček. A. Novotný v březnu podal demisi i na funkci prezidenta; v tomto úřadu jej po krátké pauze nahradil Ludvík Svoboda.

Reformy pražského jara byly pokusem uvolnit režim a urychlit proces demokratizace. Tato politika však vzbudila odpor některých členů KSČ, vedla k sepsání zvacího dopisu zaslaného komunistickým kruhům v Moskvě, na základě nějž byla nařízena invaze států Varšavské smlouvy do Československa od noci 20. srpna 1968, oficiálně nazvaná „bratrská internacionální pomoc“. Tím od 21. srpna 1968 skončily v Československu naděje na „socialismus s lidskou tváří“. Tehdejší reformní komunističtí českoslovenští politici (Alexander Dubček a další), po odvlečení do Moskvy, nátlaku ustoupili.

Okupace vedla zpočátku k velkému odporu veřejnosti, ten však časem polevil a nevyústil v žádné ústupky režimu; Československo se muselo smířit s „dočasnou“ přítomností vojsk SSSR, méně početná vojska ostatních „spřátelených“ lidově-demokratických zemí byla stažena krátce po invazi, nejrychleji již během postupu vojska NDR, aby nevyvolávala asociace s obsazením ČR roku 1939. Srpnová okupace změnila zcela pohled československé veřejnosti na Sovětský svaz; nyní byli Sověti vnímáni jako okupanti; ne již osvoboditelé z roku 1945. Československo-sovětské přátelství, tolik oficiálně proklamované, se pro většinu stalo prázdnou frází charakterizující tehdejší dobu.

Po srpnu 1968 začaly stranické čistky, do října 1970 bylo prověřeno 1 508 326 členů KSČ, 67 147 bylo vyloučeno, 259 670 bylo členství zrušeno. Počet členů KSČ klesl o 28 %, na 1 217 246.[26]

V podnicích, na školách, v divadlech i v jiných institucích byly organizovány podpisové akce, které měly vyjádřit souhlas s pobytem vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Lidi, kteří nepodepsali, byli různě perzekvováni – byl jim znemožněn kariérní postup, neudělena vědecká hodnost, odebrány odměny a podobně.[zdroj?

Federalizace

1. ledna 1969 se Československo stalo formálně federací dvou formálně svrchovaných států, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Přesto přetrvaly jisté paradoxy – např. slovenský komunista se členstvím v KSS (Komunistické straně Slovenska) automaticky stal členem KSČ, ovšem v ČSR adekvátní republikový stupeň strany vůbec neexistoval.

Normalizace

Termín normalizace pochází z Moskevského protokolu, prohlašujícího faktickou kapitulaci ČSSR, zakládajícího okupační režim a podepsaného 27. srpna 1968. První výročí okupace připomenuté veřejným sebeupálením Jana Palacha a následovníků přineslo nakrátko opět zvýšení odporu obyvatelstva. S nástupem Gustáva Husáka do čela KSČ však nastalo dlouhé období tzv. normalizace započaté anulováním mimořádného sjezdu KSČ z roku 1968 a přijetím takzvaného Poučení z krizového vývoje. Byla zavedena tuhá cenzura. Z komunistické strany bylo vyloučeno 327 000 lidí. O práci přišlo asi 350 000 lidí, z vedoucích míst museli odejít lidé s liberálními názory, mnoha mladým lidem nebylo z kádrových důvodů umožněno studium. Útlak byl však uplatňován mírnějšími nebo skrytějšími metodami než v 50. letech.

Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 odešla třetí vlna Čechů a Slováků do emigrace. Až do podzimu roku 1969 byly hranice poměrně otevřené, což emigraci usnadnilo. Odhadem odešlo z ČSSR v letech 1968–1969 více než 80 000 lidí.[27]

1970–1980

Politika

Počet obyvatel Československa v letech 1961 až 1991
Jeden z prvních mluvčích Charty 77 Jan Patočka zemřel po mnohahodinovém výslechu Státní bezpečností.

V roce 1975 byl zbaven moci prezident Ludvík Svoboda a na jeho místo nastoupil Gustáv Husák, jenž si podržel i funkci generálního tajemníka ÚV KSČ. Pomalu rostl vliv disentu a nevládních organizací, mezi které patřila například Charta 77. Ta poukazovala na porušování lidských práv v zemi, k nimž se vláda ČSSR zavázala na mezinárodních konferencích. Persekuce odpůrců režimu sice nenabývala tak drastických podob, jako tomu bylo v 50. letech, přesto znamenala normalizace 70. let výrazné utužení totalitní moci v porovnání s 60. léty.

Režim proti těmto organizacím bojoval, například zorganizováním tzv. Anticharty,[28] prohlášením umělců, kteří svým podpisem oficiálně vyjádřili podporu tehdejšímu režimu, a také vězněním. Několik lidí za své názory zaplatilo životem – například českobudějovický biskup Josef Hlouch zemřel dne 10. června 1972 poté, co byl předchozí den ztýrán příslušníky StB za aktivní účasti krajského církevního tajemníka;[29] podobně dopadl v roce 1974 kardinál Štěpán Trochta, ztýraný krajským církevním tajemníkem přímo v budově Litoměřického biskupství.[30] Dalšími známými oběťmi byli filozof Jan Patočka, který zemřel v březnu 1977 po několikahodinovém hrubém výslechu.

Naprostá většina společnosti zůstávala politicky v pasivitě a navenek vystupovala plně v souladu s režimem (aktivní účast na prorežimních prvomájových demonstracích, prakticky 100 % účast při volbách kandidátů Národní fronty, zapojení mládeže v socialistických organizacích, organizace Spartakiád atd.).

Ekonomika

Hospodářství zaznamenalo v první polovině 70. let poměrně vysokou dynamiku růstu, která se však v závěru této dekády postupně snižovala. Tyto počáteční hospodářské úspěchy umožnily vedení státu prosadit řadu pozitivních opatření v sociální oblasti, především v politice podpory rodiny, které nastartovaly vysokou míru porodnosti (kulminace v roce 1974). Československo však dosáhlo i dalších úspěchů. Začala se budovat dálniční síť, metro, přehrady, velká panelová sídliště a v roce 1978 letěl první československý kosmonaut Vladimír Remek na palubě sovětské kosmické lodi do vesmíru. V zemědělství byla dokončena kompletní mechanizace a ve výrobě základních potravin se země stala plně soběstačnou. Další důležitou otázkou se stalo dokončení industrializace Slovenska – na východě republiky se budovaly rozsáhlé průmyslové komplexy. Ve výrobě hrál stále velkou roli těžký průmysl, připravený na možnou válečnou výrobu. Vzhledem k tomu, že v rámci RVHP se nepodařilo v dostatečné míře realizovat specializaci výroby mezi jednotlivými socialistickými státy, byla ekonomika ČSSR nucena vyrábět velmi široký sortiment zejména strojírenské produkce, aby nemusela tyto výrobky dovážet za devizy z kapitalistických zemí. To nutně vedlo k tomu, že nebylo možno udržovat vysoký technický standard výroby u tolika položek a přispělo to, mimo jiných vlivů, k dalšímu zaostávání technických parametrů výroby za světovou konkurencí.

1980–1990

Stagnace

Mapa ČSSR

V osmdesátých letech se začala projevovat hospodářská stagnace, ale i společenský a kulturní úpadek z let sedmdesátých. Zprůmyslnění bylo sice vysoké a zaměstnanost oficiálně absolutní, efektivita výroby však stále více zaostávala za vyspělými tržními ekonomikami a technická úroveň produkce se relativně snižovala. Vláda se sice na počátku 80. let pokoušela vylepšit systém plánovaného hospodářství, šlo však pouze o kosmetické změny, které ve svém důsledku neměly zásadní dopad na zvyšování efektivity národního hospodářství. V některých oblastech docházelo k devastaci krajiny a životního prostředí, například v severních Čechách, na severní Moravě a ve Slezsku. Rozsáhlé plochy, které byly zdevastované již vysídlením Němců a následnou výměnou obyvatel v období po druhé světové válce, zcela ustoupily těžbě. Surovinově a energeticky byla země závislá na dodávkách ze Sovětského svazu, který byl jedním z jejich největších obchodních partnerů.

Perestrojka

Brutalita tajné policie kulminovala na počátku 80. let.[31] Státní bezpečnosti je připisována záhadná smrt křesťanského aktivisty a mladého disidenta Pavla Švandy, který byl v říjnu 1981 po srpnové návštěvě svého strýce kardinála Tomáše Špidlíka v Římě nalezen mrtvý v propasti Macocha.[32]

Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let začalo i vedení Komunistické strany Československa hledat způsob, jak zlepšit situaci doma. V hospodářské oblasti bylo potřeba zejména zvýšit tempo hospodářského růstu, který na počátku 80. let zaznamenal stagnaci, a upevnit obchod se zeměmi západní Evropy. Růst ekonomiky se sice po zbytek 80. let podařilo obnovit, ale v tempech, která neodpovídala očekávání.

S uvolňováním poměrů v Sovětském svazu v 80. letech a nástupem perestrojky a glasnosti se i v ČSSR začalo mluvit o nutnosti přestavby a demokratizace. Z funkcí byli odvoláni generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák a předseda vlády Lubomír Štrougal (nahradili je Miloš Jakeš a Ladislav Adamec), ale skutečných změn bylo málo.[33] Koncem 80. let o něco ubylo policejních represí a lidé se přestávali bát dát najevo svůj nesouhlasný názor.[33] Za poslední lidskou oběť komunistického režimu v ČSSR je považován Pavel Wonka, který zemřel v roce 1988 ve vězení na následky špatného zacházení a zanedbání péče.[34]

Pád režimu

Podrobnější informace naleznete v článku Sametová revoluce.

V listopadu 1989 proběhla i v ČSSR demokratická revoluce, čímž se socialistické Československo přidalo, jako poslední stát střední Evropy, k demokratizačnímu procesu a otevřelo se okolnímu světu (sametová revoluce začala až 17. listopadu a hranice se otevřely 4. prosince, tedy jako poslední – v Maďarsku padl komunistický režim již 23. října a hranice se dokonce otevřely o dva měsíce dříve, v Polsku začaly změny již prvními svobodnými volbami 4. června 1989 a v NDR padly hranice (a s nimi i samotný režim) pádem berlínské zdi 9. listopadu) a země se vydala na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství. Dne 29. prosince 1989 byl Federálním shromážděním jednomyslně ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolen prezidentem Václav Havel. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu z roku 1993 posléze komunistický režim, panující v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, prohlásil za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný.

Oběti

Související informace naleznete také v článcích Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989 a Seznam obětí komunistického teroru v Československu z řad katolických duchovních a řeholníků.
Jan Bula mezi dětmi při pouti. Kněží ovšem měli zákaz působit na mládež
Památník obětem komunistického režimu v Teplicích
Památník obětem komunismu v Třebíči

Podle ÚDV bylo v průběhu Komunistického režimu v Československu popraveno pro politické trestné činy 248 osob (247 mužů a Milada Horáková), asi 8000 osob zemřelo ve vězení a 450 při pokusu uprchnout přes železnou oponu.[35] Na hranicích umírali při výkonu služby také členové Pohraniční stráže – celkem jich v letech 1948–1989 bylo 654,[35] z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou. Pouze deset jich zemřelo při přestřelkách s uprchlíky.[35]

Do vězení bylo z politických důvodů odsouzeno přes 205 000 lidí,[36] do táborů nucených prací bylo bez soudu zařazeno asi 20 000 lidí[37] a do Pomocných technických praporů z politických důvodů asi 22 000 osob[38]. Do zahraničí uprchlo v letech 1948–1987 170 938 občanů.[zdroj? ÚDV zdůrazňuje, že čísla nejsou konečná, mnoho materiálů se dosud nepodařilo zpracovat nebo prostě zmizelo, navíc statistiky nezahrnují některé nezákonné internace, utajené vraždy a lidi zemřelé na následky věznění po propuštění – lze předpokládat, že skutečné počty obětí jsou vyšší a že dosud uveřejněná čísla mohou být ještě upravena směrem nahoru.[39] Dále bylo podle Ústavu pro studium totalitních režimů jen v letech 1948–1953 uvězněno asi 200 mladistvých.[40]

Mnoho lidí z politických nebo náboženských důvodů nemohlo studovat, bylo vyhozeno ze školy nebo ze zaměstnání (tyto čistky probíhaly zejména v období stalinismu v 50. letech a poté v období normalizace v 70. letech).

Za přerušení nebo nenastoupení základní vojenské služby z náboženských důvodů režim uděloval tresty odnětí svobody a po jejich výkonu je nutil základní vojenskou službu dokončit. Na případné sebepoškozování frustrovaných vězňů ve věznicích pohlížel režim jako na maření úředního výkonu, které trestal dalším odnětím svobody, což vedlo k další frustraci, u některých až k sebevraždě.[41]

Mezi osoby perzekvované komunistickým režimem patřili například filosof Jan Patočka[42], Ivo Tretera[43], katolický aktivista a soukromý zemědělec Augustin Navrátil, Dr. Gustáv Husák[44], Tomáš Halík[45][46], Petr Placák, Anastáz Opasek a mnoho dalších. Příběhy obyčejných lidí zachycuje projekt Paměť národa zajišťovaný především organizací Post Bellum. Obětí komunistického režimu se stali i někteří jeho bývalí prominenti – jedním z těch, kteří byli dokonce popraveni, byl Rudolf Slánský.

Kultura

Komunistická indoktrinace

Když se v Československu v roce 1948 chopili moci komunisté, snažili se svojí ideologií indoktrinovat všechny vrstvy a veškerá prostředí společnosti, nevyjímaje ani vysoké školy. Tomu odpovídal i Zákon č. 58/1950 Sb. o vysokých školách, přijatý Národním shromážděním dne 18. května roku 1950. Text zákona měl být projevem „úsilí o rozvoj vědy a umění pro budování socialismu“, přičemž úkolem vysokých škol mělo být „vychovávat odborně i politicky vysoce kvalifikované pracovníky, věrné lidově demokratické republice a oddané myšlence socialismu“.[47]:s.148 Na příslušných školeních bylo pedagogům vštěpováno „vychovávat mladou vysokoškolskou generaci v duchu marxistických idejí!“ Proto se měl na vysokých školách výklad marxismu‑leninismu zaměřit „přímo proti náboženským názorům“, aby „odhaloval nevědeckost a lživost náboženství“.[47]:s.149

1948–1958

Komunisté převzali sovětský vzor jednotného, stupňovitého a centrálního řízení kultury, který zajišťoval společenskou kontrolu i masovou produkci požadovaného socialisticko-realistického umění.[48] Pojem socialistický realismus zazněl poprvé na sjezdu moskevských spisovatelů roku 1932 a o dva roky později ho jako směrodatný ideologický program formuloval Andrej Ždanov. Pro české umělce byla metoda socialistického realismu vyhlášena Václavem Kopeckým na sjezdu KSČ roku 1949. Ždanovovy zásady přitom nebyly jasně vymezeny a československý komunistický režim je zneužíval podle potřeby k šikanování umělců a zasahování do estetické podoby uměleckých děl.[49]

Odborné výtvarné časopisy byly na přelomu let 1948–1949 většinou zrušeny a výtvarnické spolky byly počátkem 50. let zakázány a jejich majetek konfiskován. Výtvarné umění organizovala krajská střediska Svazu československých výtvarných umělců, kde byli umělci sdruženi podle bydliště. Podle instrukcí z centra středisko vybíralo autory k účasti na tematické úkolové akci, soutěži, stipendiu nebo výstavě a autor musel předkládat svůj plán práce. Ten byl předán centru k posouzení a schválen k realizaci. Během realizace díla probíhala politická školení umělců a při významných zakázkách se konaly průběžné diskuse svazových funkcionářů a politických činitelů, kteří měli moc ovlivnit výslednou podobu díla. Při opakovaném neúspěchu ve schvalovacím řízení hrozilo umělci vyloučení z organizace a ztráta možnosti obživy tvůrčí činností, což v tehdejším právním systému znamenalo zapojení do výroby. Výhradní právo k prodeji a nákupu uměleckých děl mělo družstvo Tvar. Svaz, který po založení patrně vedl sochař Karel Pokorný, vydával od července 1949 pouze Výtvarnický věstník. Nakladatelství Orbis bylo podřízeno Svazu a časopis Výtvarné umění se orientoval na propagaci sovětského pojetí socialistického realismu. Svaz organizoval program "Kultura výrobě", ve kterém vysílal umělce do továren a na vesnice, aby zde probudili masový zájem o kulturu a zajistili "plánování kultury".[48]

Běžný život

Balení cukru krupice vyrobené v roce 1980

Podmínky se v různých obdobích značně lišily. Po období stalinského teroru (1949–1957) následovala postupná liberalizace (1958–1968). Po sovětské okupaci následovala "normalizace", kdy se občanské svobody opět silně omezily. Po nástupu Gorbačova opět docházelo k mírnému uvolnění.

Běžný život postihovala mnohá omezení, na druhou stranu byly zaručeny některé sociální jistoty, jako jistota práce a peněz, získání firemního bytu, bezúročných půjček atd. Vzhledem k hrozícím restrikcím byla omezena některá základní lidská práva, například svoboda politického nebo náboženského přesvědčení, svoboda slova nebo právo se shromažďovat či právo na vzdělání. Ve sdělovacích prostředcích a veřejném životě obecně byla uplatňována cenzura.[50] Dále byla omezena možnost cestovat. V osmdesátých letech stagnovala životní úroveň, zvětšoval se rozdíl mezi životní úrovní v Československu a životní úrovni na západě (západních zemích). V hospodářství byl v 50. letech důraz na těžký průmysl a kvalita služeb stála v pozadí. Byl velký problém sehnat kvalitního řemeslníka a přitom povolení soukromých řemeslníků často nepřicházelo v úvahu, zákony to často neumožňovaly. Mezi lidmi se z nouze rozmohlo kutilství všeho druhu. Nedostatkoví řemeslníci si přivydělávali nelegální prací (označovanou jako melouch nebo fuška), což se částečně tolerovalo, protože stát sám nedokázal služby zajistit. Lidé také utíkali na své chaty a chalupy, proto je v Česku velmi rozvinuté chataření neboli chalupářství a tramping[51] (srov. vnitřní emigrace). S tím je spojeno i v zahraničí zpravidla ne tak rozšířené houbaření či vodáctví.

Byli vyzdvihováni horníci a hutníci.[52] Plat horníka byl například výrazně vyšší než plat lékaře.[52] Režim prosazoval politiku ekonomického rovnostářství – nebyly velké rozdíly v platech,[zdroj? což snižovalo efektivitu práce. Mnohé zboží bylo nedostatkové a stály se na něj dlouhé fronty (typicky banány, maso, ale i např. fotografické zboží[53]), zboží ze západního bloku se často vůbec neprodávalo. Jeho část byla k dostání v Tuzexu, kde se nakupovalo výhradně za speciální poukázky – bony, které se z velké části daly získat jen na černém trhu. Udržovala se umělá zaměstnanost, jelikož nezaměstnanost byla nezákonná (trestný čin příživnictví, postižitelný odnětím svobody). Vyžadovala se politická angažovanost širokých mas (prvomájové průvody, Svazarm, spartakiády, příp. přímo členství v KSČ, kterým se často podmiňoval kariérní postup). Volný trh byl značně omezen[zdroj⁠?, ceny byly určeny v celé republice stejné na základě centrálně plánovaného hospodářství, jež se plánovalo nejdříve ve dvouletém (dvouletý hospodářský plán, 1947–1948) a později v pětiletých cyklech (pětiletkách, 1949–1990). Sovětský svaz, ač v mnoha aspektech výrazně zaostalejší, byl představován jako politický a kulturní vzor. Po sovětském vzoru byla reorganizována akademie věd, byla zavedena řada titulů za zásluhy (nejrůznější řády a medaile), v akademické oblasti titul kandidát věd. Ruština se stala prvním (a v důsledku toho nejrozšířenějším) cizím jazykem. Proměnil se jazyk obecně užívaného diskurzu; v jazyce začínala být častější slova jako soudruh (od padesátých let povinně nařízené oslovení i ve školách[zdroj?), závazek, imperialistický, buržoazní, marx-leninský, tajemník.[54][55]

Disent, kontrakultura, underground

Život, který nemohl být projevován veřejně, byl odbýván tajně, často v soukromých bytech – vzdělávání vedené perzekvovanými bývalými vyučujícími vyhozenými z vysokých škol a jinými vzdělanci se říkalo bytové semináře,[56] v bytech se hrálo i tzv. bytové divadlo nebo byly slouženy tajné bytové mše,[57] zejména členy tajné, tzv. podzemní církve. Významným centrem disentu byl například byt rodiny Němcových v Praze (Ječná 7) nebo Havlova chalupa na Hrádečku. Pojem underground se pojí zejména s hudbou (dále také viz český underground). Neoficiální literatura vycházela buď potají (samizdatová literatura), nebo v zahraničí (exilová literatura).

Zpravodajství a jazyk

Zpravodajství bylo prostředkem propagandy a nezřídka přehlídkou klišé. Například, když v 50. letech JZD splnilo a překročilo dodávku brambor, „zasadilo tím další ránu válečným paličům a štváčům“.[58] Honorifikační křestní jména jako Vladlen (Vladimir Lenin), Marlen (ze slov Mar(x)+Len(in)[59] (vedle toho existuje i jméno Marlena, které vzniklo pravděpodobně ze jména Magdaléna[60]) se vyskytovala spíše ojediněle; v Sovětském svazu byl tento fenomén mnohem výraznější (např. jména Энгелен (Engelen) nebo Сталина (Stalina))[61] (Stalina je doložena i z NDR[62]). Jazyku československé komunistické totality se věnuje článek nejazykovědce chemika Otto Exnera v časopise Naše řeč (1992),[63] kniha Petra Fidelia Řeč komunistické moci (1998, 2002, 2016)[64] [pozn. 1] nebo Slovník komunistické totality.[65] Totalitní češtině je věnováno také heslo v Novém encyklopedickém slovníku češtiny.[66]

Poznámkyeditovat | editovat zdroj

  1. ↑ Petr Fidelius, vl. jménem Karel PALEK; pseudonym též Daniel BOHDAN.

Odkazyeditovat | editovat zdroj

Referenceeditovat | editovat zdroj

  1. ↑ Otázkou emigrace se ve své písni Martina zabývá zpěvák Karel Kryl. Dostupné online (s fotografiemi Jindřicha Štreita).
  2. ↑ a b PETŘÍČEK, Martin. Jak Čechům ujel vlak. Komunistické poučky o řízení ekonomiky selhaly. iDNES.cz online. MAFRA, 2018-04-14 cit. 2019-05-03. Dostupné online. 
  3. ↑ LEJSKOVÁ, Michaela. Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. – kriminalista, soudní znalec. Magazín Best Of online. 6. ledna 2012 cit. 2012-10-17. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Křižovatky 20. století, s. 240
  5. ↑ Křižovatky 20. století, s. 239
  6. ↑ Ústava 9. května. www.lexdata.cz online. cit. 2015-10-24. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-11. 
  7. ↑ Filarová P, 2010, s. 50-55
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.orel.cz online. cit. 2012-02-05. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-17. 
  9. ↑ Křižovatky 20. století, s. 247
  10. ↑ Křižovatky 20. století, s. 248
  11. ↑ Podrobněji viz BUREŠOVÁ, Jana. Osudy československého zemědělství po druhé světové válce (1945–1960). Historický obzor, 1997, 8 (7/8), s. 177–180.
  12. ↑ Křižovatky 20. století, s. 245
  13. ↑ Křižovatky 20. století, s. 252-253
  14. ↑ Křižovatky 20. století, s. 271
  15. ↑ Křižovatky 20. století, s. 272
  16. ↑ Křižovatky 20. století, s. 273
  17. ↑ a b Křižovatky 20. století, s. 274
  18. ↑ KOHOUT, Pavel. Státní bankrot vzor 1953. Týdeník Respekt online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  19. ↑ Křižovatky 20. století, s. 252
  20. ↑ Křižovatky 20. století, s. 281
  21. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1952/11/19/1.png. archiv.ucl.cas.cz online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  22. ↑ https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/vysoka-skola-ruskeho-jazyka-a-literatury-v-praze
  23. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1953/10/5/2.png. archiv.ucl.cas.cz online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  24. ↑ Křižovatky 20. století, s. 279
  25. ↑ Křižovatky 20. století, s. 280
  26. ↑ Poučení z krizového vývoje – Historický kontext — Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  27. ↑ NAVARA, Luděk; ALBRECHT, Josef. Abeceda komunismu. Brno: HOST, 2010. 235 s. ISBN 978-80-7294-340-1. Kapitola E, s. 51–55. 
  28. ↑ Anticharta: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Článek na lidovky.cz, dostupné online.
  29. ↑ Archivovaná kopie. www.zludvik.de online. cit. 2011-08-30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-29. 
  30. ↑ NOVOSAD, Jaroslav. Štěpán Trochta – Svědek „T“. Praha: Portál, 2001. 238 s. 1. vyd. ISBN 80-7178-591-1. S. 229.
  31. ↑ BENDA, Václav. O politicky motivovaných represích. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977–1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 33–39.
  32. ↑ Adam Drda: Smrt na dně Macochy, Lidové noviny 16. 11. 2006 v rámci cyklu Příběhy dvacátého století připravovaného s Českým rozhlasem; Příběh Pavla Švandy, 16. 7. 2006. Dostupné online.
  33. ↑ a b BENDA, Václav. Perspektivy politického vývoje v Československu a možná role Charty 77. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977–1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 262–268.
  34. ↑ NAVARA, Luděk. Pavel Wonka: poslední mrtvý politický vězeň. iDnes online. 25. dubna 2008 cit. 2011-07-09. Dostupné online. ISSN 1210-1168. 
  35. ↑ a b c NAVARA, Luděk; ALBRECHT, Josef. Abeceda komunismu. Brno: HOST, 2010. 235 s. ISBN 978-80-7294-340-1. Kapitola H, s. 75. 
  36. ↑ http://www.policie.cz/clanek/obeti-komunistickeho-rezimu.aspx Archivováno 22. 6. 2018 na Wayback Machine., navštíveno 21. června 2018
  37. ↑ Karel Kaplan: Tábory nucené práce v Československu v letech 1948–1954, Nakladatelství R a ÚSD AV ČR, Praha 1992
  38. ↑ Jiří Bílek: Pomocné technické prapory 1950–1954, Nakladatelství R a ÚSD AV ČR, Praha 1992
  39. ↑ http://www.mvcr.cz/policie/udv/popraveni/obeti/index.html Údaje o počtech obětí komunismu v Československu na stránkách ÚDV zpracované Prokopem Tomkem, stav stránek k 12. březnu 2007
  40. ↑ Komunisté zavírali i děti. Stačilo vytisknout letáky. Aktuálně.cz online. Economia, 2009-04-15 cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  41. ↑ KUBIŠTOVÁ, Pavla. Za komunistů utekl z vojny, věznili ho až do smrti. Soud ho nyní očistil. iDNES.cz online. 2017-07-11 cit. 2017-07-11. Dostupné online. 
  42. ↑ http://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-o-filosofech-vykladal-v-bytech-chartistu-patocku-zabil-policejni-vyslech-guz-/lide.aspx?c=A151203_163259_lide_ELE, navštíveno 4. ledna 2016
  43. ↑ TRETERA, Ivo. Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2011. Kapitola Jak jsem byl vyhozen z fakulty do archivu, s. 390–400. TRETERA, IVO. Jak jsem byl vyhozen z fakulty. In Babylon 2/XX, 3. května 2011, s. VII. Dostupné online[nedostupný zdroj.
  44. ↑ Pane prezidente, jsem v zoufalé situaci, psal vězněný Husák Novotnému. iDNES.cz online. 2013-06-12 cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  45. ↑ „Protože z politických důvodů nemohl přednášet na vysoké škole, pracoval zprvu jako psycholog v průmyslu a později jako terapeut v léčebně drogově závislých u Apolináře v Praze.“ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1043891-tomas-halik-ziskal-jako-prvni-cech-templetonovu-cenu, navštíveno 5. ledna 2016
  46. ↑ „Tlak StB později způsobil, že jsem ztratil své zaměstnání v Institutu ministerstva průmyslu. Ředitel mi celkem otevřeně řekl, že na něj policie tlačí a že ačkoliv mě velmi potřebuje, nebude mě moci udržet; podal jsem tedy raději sám výpověď. V té době se uvolnilo místo na protialkoholní klinice ve fakultní nemocnici u sv. Apolináře – několik kroků od porodnice, v níž jsem se narodil. StB zřejmě usoudila, že v práci s alkoholiky a narkomany nemohu společnosti nadělat žádné škody, a tak jsem tam přežil až do konce roku 1989.“ http://halik.cz/cs/o-halikovi/vzpominky/, navštíveno 10. ledna 2016.
  47. ↑ a b HALKO, Jozef. Pokus o marxistickou infiltraci bohosloveckých fakult v Československu. Se zvláštním zřetelem na "Katedru společenských věd" bohoslovecké fakulty v Bratislavě. Studia Theologica. 2014, roč. 16, čís. 3, s. 148–172. Dostupné online cit. 2023-05-10. DOI 10.5507/sth.2014.034. 
  48. ↑ a b Petišková T, K počátkům Svazu československých výtvarných umělců, in: České umění 1939–1999. Programy a impulzy, Vědecko-výzkumné pracoviště AVU, Praha 2000, s. 29-32
  49. ↑ Petišková T, 2002, s. 7-8
  50. ↑ PŘÍKLADY ZÁSAHŮ CENZORŮ online. cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  51. ↑ Zvláštní znamení touha - iVysílání | Česká televize. www.ceskatelevize.cz online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  52. ↑ a b Průměrné měsíční mzdy ve vybraných zaměstnáních v roce 1988 a 2011. iDNES.cz online. cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  53. ↑ 12. listopad 2011 - Retro | Česká televize. s.l.: s.n. Dostupné online. 
  54. ↑ 'Slovník komunistické totality' (Praha: NLN, 2010)
  55. ↑ Soudruh, strana, práce. Vědci rozebrali Rudé právo, připravují slovník totality. iDNES.cz online. 2010-06-05 cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  56. ↑ Bytové semináře pod dohledem Státní bezpečnosti online. cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  57. ↑ Příběh tajně vysvěceného kněze Konzala. Plus online. 2022-10-04 cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  58. ↑ K tomu srov. např. formulaci z projevu z Národního shromáždění z 22. února 1950: „zasadila však rozumí se: dělnická třída zároveň svým vítězstvím také těžkou ránu zahraničním imperialistům a válečným štváčům“, dostupné online.
  59. ↑ Miloslava Knappová: Jak se bude jmenovat? Praha: Academia, 1978. S. 23.
  60. ↑ František Kopečný: Průvodce našimi jmény. Praha: Academia, 1991. S. 146–147.
  61. ↑ http://just.blog.respekt.cz/dazdrasmygda-aneb-bizarni-sovetska-jmena/, navštíveno 17. ledna 2016.
  62. ↑ http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-10210151.html, navštíveno 17. ledna 2016.
  63. ↑ Otto Exner: Některé charakteristické rysy úředního jazyka komunistické éry. Naše řeč, 1992, dostupné online: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7063
  64. ↑ FIDELIUS, Petr. Řeč komunistické moci: nové, rozšířené vydání. 2., rozšíř. vyd. Praha: Triáda, 2016. 290 s. Paprsek, sv. 2. ISBN 978-80-7474-176-0.
  65. ↑ ČERMÁK, František; CVRČEK, Václav a SCHMIEDTOVÁ, Věra. Slovník komunistické totality. Praha: NLN, Nakl. Lidové noviny, 2010. 302 s. Korpusová lexikografie, sv. 3. ISBN 978-80-7422-060-9.
  66. ↑ ŠLOSAR, Dušan. Totalitní čeština. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a PLESKALOVÁ, Jana, eds. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 cit. 21. 1. 2022. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/TOTALITN%C3%8D%20%C4%8CE%C5%A0TINA

Literaturaeditovat | editovat zdroj

Související článkyeditovat | editovat zdroj

  • Lidová demokracie
  • Paměť národa
    • Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Komunistický_režim_v_Československu
    Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Navigácia: Etniká, národy a národnosti > Eskimáci >

Eskimácko-aleutské jazyky

Príbuzné výrazy:
Ázerbájdžán
Élémir Bourges
Úmrtí v roce 2022
Ústřední mocnosti
Ústřední výbor Komunistické strany Československa
Ústav jaderné fyziky Akademie věd České republiky
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Časové pásmo
Čechy
Černá smrt
Česká a Slovenská Federativní Republika
Česká národní banka
Česká národní rada
Česká republika na 1. místě!
Česká socialistická republika
Česká strana národně sociální
Česká strana sociálně demokratická
Česká Wikipedie
České Radiokomunikace
České století
Český rozhlas
Český zemský sněm
Česko
Československá socialistická republika
Československo
Československo-polský spor o Těšínsko
Čtrnáctý u stolu
Čtvrtá vláda Josefa Korčáka
Čtvrtek
Řád 25. února
Řád německých rytířů
Řád práce
Řád Vítězného února
Říjen
Římská legie
Římské číslice
Římskokatolická církev
Řež
Šestá vláda Lubomíra Štrougala
Šimon Roháček
Šumperk
Švédsko
Ženeva
Židé
Živočichové
Životní prostředí
.pl
1. říjen
1. březen
1. duben
1. květen
1. leden
1. polská armáda
1. srpen
1. září
10. únor
10. červenec
10. říjen
10. březen
10. duben
10. leden
10. prosinec
10. srpen
10. září
11. červen
11. říjen
11. duben
11. květen
11. leden
11. listopad
11. prosinec
11. srpen
11. září
1187
12. červen
12. červenec
12. říjen
12. březen
12. duben
12. květen
12. leden
12. srpen
12. září
1201
1221
1226
1269
1296
13. únor
13. březen
13. duben
13. leden
13. listopad
13. prosinec
13. září
1385
14. únor
14. červenec
14. říjen
14. březen
14. duben
14. listopad
14. září
1415
1461
1483
1487
1495
15
15. únor
15. březen
15. duben
15. prosinec
15. srpen
15. září
1501
1521
1550
1552
1554
1555
1568
1569
1572
1576
16. únor
16. říjen
16. březen
16. duben
16. květen
16. prosinec
16. září
1600
1615
1623
1638
1639
1645
1652
1659
1667
1670
1683
1685
1688
1695
17. únor
17. červen
17. červenec
17. říjen
17. březen
17. duben
17. květen
17. prosinec
17. století
17. září
1705
1714
1715
1721
1722
1723
1733
1735
1755
1763
1765
1771
1772
1774
1777
1779
1782
1785
1787
1788
1789
1791
1793
1794
1795
1799
18. červenec
18. duben
18. leden
18. listopad
18. století
18. září
1811
1812
1813
1815
1817
1822
1825
1826
1829
1830
1831
1832
1834
1835
1836
1837
1838
1839
1840
1841
1842
1843
1845
1846
1847
1848
1849
1850
1851
1852
1852 ve fotografii
1852 v loďstvech
1853
1854
1855
1856
1857
1858
1860
1861
1862
1863
1864
1866
1869
1870
1871
1872
1873
1875
1876
1877
1878
1879
1880
1881
1882
1883
1885
1886
1889
1890
1891
1892
1893
1895
1898
1899
19. červen
19. březen
19. duben
19. květen
19. leden
19. listopad
19. prosinec
19. srpen
19. století
19. září
1900
1901
1902
1903
1904
1905
1907
1908
1909
1910
1911
1912
1913
1914
1915
1916
1917
1918
1919
1920
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1936
1937
1938
1939
1940
1941
1942
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1949
1950
1951
1952
1953
1954
1955
1956
1957
1958
1959
1960
1961
1963
1965
1966
1967
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
1977
1978
1979
1981
1982
1984
1985
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2. únor
2. červen
2. červenec
2. březen
2. květen
2. listopad
2. prosinec
2. srpen
2. tisíciletí
2. září
20. únor
20. březen
20. duben
20. květen
20. leden
20. prosinec
20. století
20. září
2001
2002
2003
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2012
2013
2015
2017
2018
2020
2022
2023
21. červen
21. červenec
21. říjen
21. květen
21. leden
21. listopad
21. prosinec
21. století
21. září
22. červen
22. březen
22. duben
22. prosinec
22. září
23. únor
23. červen
23. červenec
23. duben
23. leden
23. září
24. únor
24. červen
24. duben
24. květen
24. leden
24. listopad
24. prosinec
24. září
25. únor
25. červenec
25. říjen
25. květen
25. listopad
25. prosinec
25. srpen
25. září
26. červenec
26. březen
26. duben
26. květen
26. leden
26. listopad
26. srpen
26. září
27. červen
27. říjen
27. leden
27. září
28. únor
28. leden
28. listopad
28. prosinec
28. srpen
28. září
29. únor
29. říjen
29. duben
29. květen
29. leden
29. prosinec
29. srpen
29. září
3. únor
3. březen
3. leden
3. listopad
3. prosinec
3. srpen
3. září
30. duben
30. leden
30. září
303. stíhací peruť
31. červenec
31. říjen
31. březen
31. srpen
366
4. únor
4. červen
4. březen
4. duben
4. květen
4. leden
4. listopad
4. září
422
5. červen
5. květen
5. leden
5. listopad
5. září
6. únor
6. červenec
6. březen
6. duben
6. květen
6. prosinec
6. srpen
6. září
622
69
7. únor
7. červenec
7. březen
7. květen
7. leden
7. prosinec
7. září
787
8. únor
8. leden
8. listopad
8. prosinec
8. září
9. červen
9. březen
9. květen
9. září
920
954
Adolf Srb
Adolph Lønborg
Akademie výtvarných umění v Praze
Akta X
Aktuálně.cz
Alžběta Alexandrine Bourbonská
Alžběta Bavorská
Alžběta II.
Albert Gessmann
Alena Munková
Alexej Konstantinovič Tolstoj
Alfréd Šebek
Alfred Grünfeld
Alice z Thouars
Alma mater
Alois Jiránek
Alois Sedláček
Alois Strnad
Alonso Pérez de Guzmán
Americká válka za nezávislost
Americký dolar
Anatol Svahilec
Andrej Babiš
Andrej Barčák mladší
Andrzej Duda
Anežka Hrabětová-Uhrová
Anežka Přemyslovna
Anexe
Angličtina
Anna Bayerová
Annibale de Gasparis
Antonín Švehla
Antonín Benjamin Svojsík
Antonín Krumnikl
Antonín Marek
Antonín Zápotocký
Antonín Zelenka
Antoni Gaudí
Anton Bielek
Apple
Archiv výtvarného umění
Arménie
Astana
August II. Silný
August III. Polský
Austrálie
Autoritní kontrola
Bílá paní (film)
Běloruština
Bělorusko
Břetislav Lvovský
Březost
Babylón
Balaklija
Baltové
Baltské moře
Barbora Habsburská
Barbora Hoblová
Barcelona
Barská konfederace
Baseball
Bedřich Kisch
Bedřich Kloužek
Benedikt XV.
Bertrand Barère de Vieuzac
Biskupin
Bitva o Berlín
Bitva o Británii
Bitva o Monte Cassino
Bitva u Grunwaldu
Bitva u Lehnice
Bitva u Saratogy
Bitva u Vídně
Blood Sugar Sex Magik
Bohumil Havlasa
Bohumil Med
Bohumil Modrý
Bohumil Urban
Bohuslav Koukal
Bohuslav Sobotka
Boleslav Chrabrý
Boleslav III. Křivoústý
Boris Johnson
Borneo
Botostroj (film)
Bourboni
Brian Binnie
Buněčná teorie
Byzantská říše
Calamity Jane
Camp Nou
Car
Carl Lützow
Caroline Vanhove
Carpoforo Tencalla
Caspar David Friedrich
Celestýn I.
Cesta kolem světa
Charkovská oblast
Charles Sanders Peirce
Charles Spearman
Charles Taze Russell
Charles W. Fairbanks
Chmelnického povstání
Christianizace
Christoph Martin Wieland
Chris Columbus
Clarke Abel
Colin Firth
Commons:Featured pictures/cs
Commonwealth realm
Cornelius Vanderbilt
Curzonova linie
Czartoryští
Dánsko
Dějiny Polska
Dělení Polska
Dacrycarpus dacrydioides
Damasus I.
Dana Bartůňková
Dana Zátopková
Demonstrace
Deutsche Bank
Diktatura
Doba bronzová
Docent
Doktor sociálně-politických věd
Doména nejvyššího řádu#Národní doména nejvyššího řádu
Doubravka Přemyslovna
Druhá Francouzská republika
Druhá Polská republika
Druhá republika
Druhá světová válka
Druhá vláda Josefa Korčáka
Druhé Francouzské císařství
Druhý nikajský koncil
Dušan Havlíček
Dvorecký most
Dynastie
Economia
Eduard August Schroeder
Eduard Wenisch
Eduard Weyr
Edvard Beneš
Edward Śmigły-Rydz
Edwin Markham
Emanuel Dyk
Emanuel Krescenc Liška
Emanuel Pippich
Emil Peters
Emil Zátopek
Emotikon
Encyklopedie
Espoo
Evropa
Evropská komise
Evropská unie
F. X. Svoboda
Facebook
Federální shromáždění
Felix Neumann
Felix Téver
Ferdinand Blumentritt
Ferdinand von Lindemann
File:Návrh založení Wikimedia Česká republika 2008 A.JPG
File:WM CZ - Výroční zpráva 2016.pdf
Filipíny
Fondy Evropské unie
François Benoist
François Sulpice Beudant
Francie
Francis Scott Fitzgerald
Franklin Pierce
František Čapka (politik)
František Štědrý
František Adolf Borovský
František Benhart
František I. Rakouský
František Janda (architekt)
František Josef Andrlík
František Kaván
František Kincl
František Kordač
František Kratochvíl
František Musil (skladatel)
František Nábělek
František Ondřich
František Pinc
František Pitra
František Podlena
František Reichel
František Udržal
Franz Hroch
Franz Werfel
Freddie Mercury
Frenštát pod Radhoštěm
Fridrich Kristián Saský
Friedrich Legler
Friedrich von Georgi
Friedrich von Hügel
Fulgence Bienvenüe
Gallus Anonymus
Gdaňsk
Gdaňský záliv
Gemeinsame Normdatei
Generální tajemník ÚV KSČ
Generalplan Ost
Geodata
Germáni
Gerolamo Cardano
Gesta principum Polonorum
Giacomo Meyerbeer
Gilotina
Giovanni Agostino Abate
Giovanni Girolamo Saccheri
Golda Meirová
Gregoriánský kalendář
Grunge
Guinea-Bissau
Gustavo Kuerten
Gustav Brauner
Hadždž
Haličsko-vladiměřské království
Harald Paetz
Heliocentrismus
Henri Becquerel
Henry Purcell
Henry Silva
Hesensko
Hidžra
Hladomor
Hlavní město
Hlavní strana
Hnězdno
Holokaust
Honda
Hornoslezská povstání
Hospodářské noviny
Howard Walter Florey
Hrubý domácí produkt
Hustota zalidnění
IDnes
Iglu
Ignác Raab
Index lidského rozvoje
Indonésie
Iniciativa Most
International Standard Book Number
Inuiti
Invaze do Polska (1939)
Ion Luca Caragiale
IPhone
Irene Papasová
ISO 3166-1
ISO 3166-2:PL
Ivan David
Ivan Knotek
Izjum
Izrael
Ján kardinál Černoch
Jérémy Toulalan
Józef Beck
Józef Piłsudski
Július Ďuriš
Jaderný reaktor
Jagellonci
Jagellonská univerzita
Jakub Blacký
Jaltská konference
Jantarová stezka
Jan Černý (politik)
Jan Řežábek
Jan Štěrba (politik)
Jan Evangelista Purkyně
Jan Fischer
Jan Henryk Dąbrowski
Jan III. Sobieski
Jan Kasal
Jan Kozina
Jan Lála
Jan Ladislav Sýkora
Jan Lier
Jan Malypetr
Jan Masaryk
Jan Matejko
Jan Mazoch
Jan Nedvěd
Jan Neliba
Jan Nepomuk František Desolda
Jan Pehel
Jan Ruml
Jan Sokol
Jan Stejskal (politik)
Jan Stráský
Jan Syrový
Jan Werich
Japonsko
Jaromír Žák
Jaromír Algayer
Jaromír Císař
Jaromír Johanes
Jaromír Obzina
Jaromír Velecký
Jaroslav Marvan
Jaroslav Wykrent
Jazyk (lingvistika)
Jean-Paul Marat
Jemen
Jerevan
Jesse James
Jiří Bartoška
Jiří Fridrich Hohenlohe
Jiří Hálek
Jiří Kolář
Jiří Lábus
Jiří Mayer (lékař)
Jiří Novák (houslista)
Jiří Paroubek
Jiří Rusnok
Jiří Seifert
Jiří Svoboda (cestovatel)
Jiří Svoboda (režisér)
Jižní Asie
Jihovýchodní Asie
Jindřich Štreit
Jindřich II. Pobožný
Jindřich Kàan z Albestů
Jindřich V. Sálský
Jitka Kolínská
Johann Baptist Blobner
Johann Christian Bach
John Adams Whipple
John Dreyer
Josef Anýž
Josef Baar (politik)
Josef Bergler
Josef Bernat
Josef Božek
Josef Bradna
Josef Brenner
Josef Dobiáš (kněz)
Josef Doubrava
Josef Emanuel Hibsch
Josef Hromádka
Josef Illík
Josef Kempný
Josef Kořán
Josef Korčák
Josef Lux
Josef Tošovský
Josef Tomeš
Josef Václav Frič
Josef Velda
Joseph Joffre
Joseph Maria Koudelka
Josif Vissarionovič Stalin
Jozef Agnelli
Jozef Lenárt
Julius III.
Julius Neubronner
Křesťanství
K. M. Walló
Kašubština
Kaliningradská oblast
Kamila Špráchalová
Kanada
Kandidát věd
Kapetovci
Kara Mustafa
Kardinál
Karel Čapek
Karel Fořt (ovocnář)
Karel Höger
Karel Honzík
Karel III. Britský
Karel IV.
Karel Janák
Karel Juliš
Karel Kramář
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
Karel Neuwirth (urolog)
Karel Urbánek (politik)
Karel VI.
Karel Wisnar
Karlův most
Karl Lagerfeld
Karl Ungermann
Kasym-Žomart Kemeluly Tokajev
Kateřina II. Veliká
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození v roce 1852
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Katyňský masakr
Kavkazská válka
Kazachstán
Kazimír III. Veliký
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
KDU-ČSL
Keltové
Ken Starr
Kevin Sorbo
KGB
Klára Doležalová
Klára Joklová
Klementinum
Klement Gottwald
Kliment Čermák
Kmen (sociologie)
Kościuszkovo povstání
Kolektivizace
Komunismus
Komunistická strana Čech a Moravy
Komunistická strana Československa
Komunistický režim v Československu
Komunita open source představuje své výsledky na devátém LinuxExpu
Konšel
Konžská demokratická republika
Kongresové Polsko
Konrád Henlein
Konrád I. Mazovský
Konstantin Fehrenbach
Kontrabas
Konzervativní strana (Spojené království)
Kooptace do České národní rady 1989-1990
Koruna česká
Kosmická sonda
Královský hrad (Varšava)
Krčmaňská aféra
Krajský národní výbor
Krakov
Krakovské povstání
Kreva
Krevská unie
Kristina Saská
Kriticky ohrožený taxon
Krymský chanát
Kujavsko
Kulturní památka
Kulturní památka (Česko)
Kupjansk
Květnový převrat (Polsko)
Květoslava Kořínková
Ladislav Adamec
Ladislav Dvořák (ministr)
Ladislav Fuks
Ladislav Medňanský
Ladislav Vodrážka
Ladislav Zápotocký
Latina
Laver Cup
Lednové povstání
Legislativní rada vlády
Lenka Baarová
Leonardo Nascimento de Araújo
Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky
Leopold Gottlieb (balneolog)
Leopold Heyrovský (právník)
Leopold II.
Leo Meisl
Les
Lester Allan Pelton
Letní olympijské hry 1972
Levý blok (koalice)
Liberius
Library of Congress Control Number
Lidé
Linda McCartney
LinuxExpo
Listopadové povstání
Litevština
Litevské velkoknížectví
Litva
Liz Trussová
Londýn
Loreto Vittori
Lužická kultura
Lužická Nisa
Lublinská unie
Lubomír Štrougal
Ludvík Hilgert
Ludvík IV. Francouzský
Ludvík VIII. Francouzský
Ludvík XIV.
Luigi Lucheni
Lukáš Houser
Lvov
Mária Wittner
Média:Pl-Rzeczpospolita.ogg
Míla Tomášová
Měšek I.
Maďarsko
Madagaskar
Magdalena Anderssonová
Malajsie
Maršál Polska
Marek Blahuš
Marián Čalfa
Marianne von Werefkinová
Marie Kalašová
Marie Karolína Rakouská
Marie Petzoldová-Sittová
Marie Podvalová
Marie Ryšavá
Marie Tereza Habsburská (1638)
Martin Bursík
Martin Frič
Martin Mejstřík
Massalia (planetka)
Matej Lúčan
Mateusz Morawiecki
Mazovčané
Medína
Mekka
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Mezinárodní svaz ochrany přírody
Michael Keaton
Michael Kocáb
Michail Sergejevič Gorbačov
Michal Horáček
Michal Sedloň
Michal Sup
Mikoláš Aleš
Mikuláš Koperník
Mikuláš Pálffy (1552–1600)
Milán Václavík
Milan Hodža
Miloš Adamec
Miloš Zeman
Miloslav Šmídmajer
Miloslav Boďa
Miloslav Fleischmann
Miná
Ministerstvo vnitra České republiky
Mirek Topolánek
Miroslav Malovec
Miroslav Vacek
Miroslav Vladyka
Mise OSN v Kongu
Mistr FIDE
Mlžný les
Mnichovský masakr
Mohamed
Mongolský vpád do Evropy
Morava
Moravský zemský sněm
Mormonismus
Moskva
Náboženství
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní divadlo
Národní hymna
Národní knihovna České republiky
Národní památkový ústav
Národní strana (1848)
Národnost
Němčina
Německá říše
Německé císařství
Německé zločiny v Polsku za druhé světové války
Německo
Německo-polský pakt o neútočení
Nacistické Německo
Nadace Wikimedia
Nancy Pelosiová
Napoleon Bonaparte
Napoleon III.
NASA
Nejvyšší soud České republiky
Nestátní nezisková organizace
Nevermind
NGO market
Niccolò Jommelli
Nihil novi
Nirvana
Normalizace
Nosorožcovití
Nosorožec sumaterský
Nová Kaledonie
Novinky.cz
Novoměstská radnice
Nupedia
Nystadská smlouva
Občanské fórum
Občanské sdružení
Obležení Hlohova
Obrazoborectví
Obyvatelstvo
Odra
Okresní národní výbor
Oldřich Černík
Oldřich Nový
Olga Scheinpflugová
Olga Walló
Ondřej Pavelka
OpenStreetMap
Operace Tannenberg
Operace Visla
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
Organizace spojených národů
Organizace ukrajinských nacionalistů
Oscar Blumenthal
Oskar Pollak
Osmanská říše
Otakar Černý (novinář)
Otakar Ševčík
Otakar Hůrka
Otakar Motejl
Ozbrojené síly Ukrajiny
Pátá vláda Lubomíra Štrougala
Předseda Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických
Předseda vlády
Přemyslovci
Přemysl Otakar II.
Paříž
Palestinská autonomie
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Panovník
Panthéon
Papež
Pardubice
Parita kupní síly
Parlamentní republika
Pavel Šámal
Pavel Šafařík
Pavel Kysilka
Pavel Nový
Pavol Hrivnák
Personální unie
Petr Brož
Petr Fiala
Petr Horák
Petr Kuboš
Petr Nečas
Petr Pithart
Petr Zenkl
Ph.D.
Piastovci
Pietro Gasparri
Podolí (Praha)
Podzimní knižní veletrh
Poláci
Polština
Polané (západní)
Politik
Polská exilová vláda
Polská hymna
Polská lidová republika
Polská republika (rozcestník)
Polská vlajka
Polské království
Polské království (1916–1918)
Polský odboj během druhé světové války
Polský podzemní stát
Polsko
Polsko-litevská unie
Polsko-litevská unie (1569–1795)
Polsko-litevská válka
Polsko-sovětská válka
Polsko-ukrajinská válka
Polygamie
Pomořansko
Poniatowští
Poprava
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portugalsko
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Poslední mohykán
Povstání tchaj-pchingů
Poznaňské povstání
Poznaňské velkovévodství
Poznaňsko
Pražská defenestrace (1483)
Pražské jaro
Praha
Prales
Premiéra
Prokop Drtina
Protestantismus
Pruské Slezsko
Prusko
Prusko-dánská válka
První bitva na Marně
První moravská spořitelna
První republika
První světová válka
Puebla (stát)
Purkmistr
Q15735556
Q15735556#identifiers
Q15735556#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q725653
Q725653#identifiers
Q725653#identifiers|Editovat na Wikidatech
Růžena Nasková
R.U.R.
Rakousko
Rakousko-Uhersko
Raquel Welch
Režisér
Red Hot Chili Peppers
Registr smluv
Renesanční architektura
Republika
Richard Bienert
Robert Koldewey
Roger Federer
Rok
Roman Prymula
Rose McGowan
Royal Court Theatre
Rozloha
Rudá armáda
Rudolf Beran
Rudolf Horský
Rudolf Winternitz
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Ruské impérium
Rusko
Rusko-polská válka (1605–1618)
Rysy
Sýrie
Saúdská Arábie
Saint-Germain-en-Laye
Sametová revoluce
Sanace (Polsko)
Santiago Ramón y Cajal
Sarmati
Satira
Saul Kripke
Sedmidenní válka
Sedmiletá válka
Sejm
Senátní obvod č. 71 – Ostrava-město
Senát Parlamentu České republiky
Severní válka
Severoatlantická aliance
Severomoravský kraj
Seznam britských králů
Seznam měn
Seznam mezinárodních poznávacích značek
Seznam mezinárodních směrových čísel
Seznam nejdéle vládnoucích britských panovníků
Seznam představitelů Polska
Seznam premiérů Česka
Seznam premiérů Československa
Seznam premiérů Spojeného království
Seznam států podle státního zřízení
Seznam států světa podle data vzniku
Seznam států světa podle hustoty zalidnění
Seznam států světa podle indexu lidského rozvoje
Seznam států světa podle nejvyšších hor
Seznam států světa podle počtu obyvatel
Seznam států světa podle rozlohy
Skanzen
Skauting
Skytové
Slezané
Slezské vojvodství
Slované
Slovanské náboženství
Slovenská národní knihovna
Slovensko
Smells Like Teen Spirit
Sněmovna národů Federálního shromáždění
Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických
Sněm Království českého
Solidarita (Polsko)
Sonja Sázavská
Soubor:100401-N-0696M-202 Rose McGowan (cropped).jpg
Soubor:Ales Portrait.jpg
Soubor:Anatol Svahilec v klipu pro soutěž Československo 1948–1989.jpg
Soubor:Antoni Gaudi 1878.jpg
Soubor:Biskupin - gate and wall.jpg
Soubor:Border changes in history of Poland.png
Soubor:Chris Columbus.jpg
Soubor:Colin Firth and Barbara Stockings (cropped).jpg
Soubor:Destroyed Warsaw, capital of Poland, January 1945.jpg
Soubor:Emblem of the Government of the Czech Republic.svg
Soubor:EU-Poland.svg
Soubor:Europa Jagellonica.svg
Soubor:Flag of Poland.svg
Soubor:Freddie Mercury performing in New Haven, CT, November 1977.jpg
Soubor:F Scott Fitzgerald 1921.jpg
Soubor:Grunwald Wojciech Kossak.jpg
Soubor:Gustavo Kuerten2.jpeg
Soubor:Herb Polski.svg
Soubor:HonzaNedved.JPG
Soubor:Howard Walter Florey 1945.jpg
Soubor:Jagro WMCZ 2021 01.jpg
Soubor:Jan Sokol, 2015 (02).jpg
Soubor:Jaroslav Wykrent.jpg
Soubor:Jklamo-IMG 2263.JPG
Soubor:Kahikatea.jpg
Soubor:Karl Lagerfeld.jpg
Soubor:Kevin Sorbo.jpg
Soubor:Klára Joklová.jpg
Soubor:KWP 2007 Juan.jpg
Soubor:Languages of Central Europe 1910 v češtině.png
Soubor:Leonardo Nascimento de Araujo 2011.jpg
Soubor:Linda McCartney 1976.jpg
Soubor:Michael-Keaton.jpg
Soubor:MieszkoDagome.jpg
Soubor:Olga Walló 2009.jpg
Soubor:O Pavelka Praha 2015.JPG
Soubor:Paul Nadar - Henri Becquerel.jpg
Soubor:Pavel Nový.JPG
Soubor:Petr Broz vedec.jpg
Soubor:Polska-ww1-nation.png
Soubor:Praha, 15 let české Wikipedie, čekání na dort.jpg
Soubor:Praha, Dejvice, NTK, Wikikonference 2011, panelová diskuze, Limojoe.jpg
Soubor:Praha, Slovenská 21, kancelář WMČR (2019-09-28 09.48.30).jpg
Soubor:Praha, Slovenská 21, Svět-Hub 02.jpg
Soubor:RaquelWelchApr2010.jpg
Soubor:Rosa rhino.jpg
Soubor:SEF2007a.jpg
Soubor:Strajk sierpniowy w Stoczni Gdańskiej im. Lenina 34.jpg
Soubor:Toulalan.JPG
Soubor:Veronika Freimanova (2).JPG
Soubor:Vyrocni zprava WMCZ 2022 interactive.pdf
Soubor:Werner Herzog Bruxelles 02.jpg
Soubor:Wikiconference Brno 20141129-164856 main program.jpg
Soubor:Wikikonference-2019-UPCE-067-Group-Photos.jpg
Soubor:Wikiměsto Olomouc, group picture (cropped).jpg
Soubor:Wikimedia CZ General Assembly 2017 883.jpg
Soubor:Wikimedia Hackathon Prague 2019 - 2019-05-18 - Group Picture - 0391.jpg
Soubor:Wikimedia Summit 2019 - Portrait Vojtěch Dostál.jpg
Soubor:Wikipedie narozeniny 20-33.jpg
Soubor:William Devane 1974.JPG
Soubor:WMCZ 2014 Petr Novak.jpg
Soubor:WMCZ LinuxExpo booth.jpg
Soubor:Wroclaw - Uniwersytet Wroclawski o poranku.jpg
Soubor:Yvetta Blanarovicova.JPG
Sovětská invaze do Polska
Sovětské represe proti Polákům a polským občanům 1939–1946
Sovětský svaz
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/80-7185-245-7
Speciální:Zdroje knih/80-7239-179-8
Speciální:Zdroje knih/80-901103-0-4
Speciální:Zdroje knih/80-901579-5-5
Speciální:Zdroje knih/978-80-7360-796-8
Spojené království
Spojené státy americké
Spolek
Srpen
Státní znak Polska
Střední Evropa
Střední Litva
Staša Fleischmannová
Stanisław Żółkiewski
Stanislav Gross
Stanislav II. August Poniatowski
Stanislav Rázl
Stanovy
Staré Město (Praha)
Staroměstská radnice
Strana zelených
Stromovka
Sudetoněmecká strana
Sumatra
Světová obchodní organizace
Svobodná licence
Svobodné město Krakov
Szlachta
Třeboň
Třetí Československá republika
Třetí vláda Josefa Korčáka
Tři vejce do skla
T. Svatopluk
Teresa Titos Garzón
Tereza Budková
Terorismus
Tetička (film, 1941)
Thomas Wyatt
Tomáš Baťa
Tomáš Berdych
Tommaso Campanella
Toruň
Udórz (hrad)
Ukrajina
Ukrajinci
Ukrajinská povstalecká armáda
Ukrajinská protiofenzíva v Charkovské oblasti
Urologie
Václavské náměstí
Václav Ženíšek
Václav Boleslav Janda
Václav Bouček
Václav Holek
Václav Klaus
Václav Koranda (básník)
Václav Kosmák
Václav Markup
Václav Nelhýbel
Václav Neubert
Václav Novotný (historik)
Václav Razik
Václav Viktor Morávek
Vídeňský kongres
Východní Asie
Východní blok
Východní Prusko
Valerij Poljakov
Varšava
Varšavská konfederace
Varšavské knížectví
Varšavské povstání
Velký hadronový urychlovač
Velkopolské povstání
Velkopolské povstání (1806)
Velkopolsko (historické území)
Velvyslanec
Verejnosť proti násiliu
Veronika Freimanová
Versailleská smlouva
Vesmír
Vilém Bukovský
Vilém Hejl
Vilém IV. Lucemburský
Vilém Nikodém
Vilém Petrželka
Vilemína Luisa Bádenská
Viliam Široký
Vinohrady (Praha)
Virtual International Authority File
Visegrádská skupina
Viselská kosa
Viselský záliv
Vislané
Vitellius
Vláda Josefa Kempného a Josefa Korčáka
Vláda Josefa Korčáka, Ladislava Adamce, Františka Pitry a Petra Pitharta
Vláda Ladislava Adamce
Vláda Petra Fialy
Vláda Stanislava Rázla
Vladimír Špidla
Vladimír Podborský (archeolog)
Vladimír Slavínský
Vladislav I. Lokýtek
Vlado Milunić
Vlasta Burian
Vlasta Děkanová
Vlastimil Podracký
Vlastimil Tusar
Vltava
Volby do České národní rady 1971
Volby do České národní rady 1976
Volby do České národní rady 1981
Volby do České národní rady 1986
Volby do Senátu Parlamentu České republiky 1996
Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1990
Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění 1992
Volební právo v Česku
Volyňský masakr
Voyager 1
Vratislavská univerzita
Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa
Wenzel Wenhart
Werner Herzog
Wettinové
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikikonference
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikimedia Czech Republic?oldid=1450543
Wikimedia Hackathon 2019
Wikimedia Slovensko
Wikimedium
Wikipedie
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nástěnka/Wikimedia ČR/Popiš památku (2019)
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Přesměrování
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Uvádění zdrojů
Wikipedie:Věrohodné zdroje
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/září
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:WikiProjekt Překlad/Rady
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zdroje informací
Wikipedista
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wiki miluje památky
Wilhelm Ressel
William Dampier
William Devane
Winfield Scott
XIII. sjezd KSČ
XIV. sjezd KSČ
XV. sjezd KSČ
XVI. sjezd KSČ
XVII. sjezd KSČ
XVIII. sjezd KSČ
X (sociální síť)
YouTube
Yvetta Blanarovičová
Září
Zánik Československa
Złoty
Zaolzie
Zbyšek Pechr
Zdeněk Chotěnovský
Zdeněk Fierlinger
Zdeněk Horčík
Zdeněk Kolářský (houslista)
Zdeněk Podskalský
Zdenka Tichotová
Zeměpisné souřadnice
Zemětřesení v Pueble 2017
Zemská armáda
Zlaté svobody
Znárodnění



Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk