Komunistický režim v Československu - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím

Odborná literatúra, audioknihy, eknihy:


Kategórie (12):


















© Beletria.sk

Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Komunistický režim v Československu
 ...
Dějiny Československa

Znak Československa 1918–1961
Dějiny Česka

Znak Česka
  • Slovanské osídlení a politické útvary do 9. století
  • Český stát ve středověku
Dějiny Slovenska

Znak Slovenska

Komunistický režim, komunistická diktatura nebo také komunistická totalita je označení pro období, po které v Československu vládla Komunistická strana Československa (KSČ). Zahájil je Únorový převrat (tzv. Vítězný únor nebo jen Únor) roku 1948 a ukončila sametová revoluce v listopadu 1989 (též Listopad). V této době bylo Československo součástí východního bloku („socialistického tábora“) a členským státem Varšavské smlouvy a RVHP. Během tohoto režimu, zvláště během prvních deseti let, byly statisíce lidí z politických důvodů uvězněny[zdroj?, internovány nebo umístěny do pracovních či koncentračních táborů či PTP a tisíce dalších se staly obětí justičních vražd nebo zemřely ve vězení či při pokusu o překonání železné opony.

Komunistický režim se v Československu vyznačoval absencí svobodných voleb (volby sice existovaly, měly však ryze formální charakter) a kolísající úrovní teroru. Nejtvrdší bylo období po převratu a první polovina 50. let, které bylo charakteristické používáním nejbrutálnějších metod stalinismu, včetně justičních vražd a vytváření koncentračních a pracovních táborů pro politické odpůrce a režimem označené „nespolehlivé občany“. Lidé, kteří s režimem nesouhlasili, měli v zásadě tři možnosti: být aktivní v disentu, emigrovat (což byl ovšem podle tehdejších zákonů trestný čin nedovoleného opuštění republiky, z komunistického Československa, ale přesto emigrovaly statisíce lidí)[1] nebo tzv. vnitřní emigraci (německy innere Emigration), tzn. strategie „navenek spolupracovat, nebo alespoň nedělat problémy, a uvnitř si myslet svoje.“

Typické pro toto období bylo uplatňování modelu centrálně plánovaného hospodářství, nikoliv tržního hospodářství, tedy o tom, co se má vyrobit a v jakém množství, v podstatě rozhodovala strana a vláda, přesněji řečeno k tomu určené státní instituce (typicky plánovací komise, cenový úřad, odvětvová ministerstva) prostřednictvím plánů (tzv. pětiletky), nikoliv trh. Uvedené období pak bylo charakteristické nadprodukcí v určitých odvětvích, zejména těžkého průmyslu (např. oceli) a chronickým nedostatkem běžného spotřebního zboží (např. vložek), rovněž tak nízkou mírou zavádění inovací a celkovým zaostáváním,[2] a to v podstatě obecně kvůli obavám z nedodržení plánu při větších změnách. Ještě v roce 1950 bylo HDP na hlavu v Československu vyšší než v sousedním Rakousku – v roce 1989 pak dosahoval tento ukazatel už jen 58 % Rakouska; přitom se uvádí, že těsně po druhé světové válce Rakousko zaostávalo za Československem o 28 let.[2]

Historie

Situace před únorem 1948

Podrobnější informace naleznete v článku Třetí Československá republika.

Československo bylo roku 1945 osvobozeno převážně sovětskými vojsky. Tato skutečnost nahrála komunistům, kteří v prvních poválečných parlamentních volbách v květnu 1946 získali 38 % hlasů. V červenci 1946 byla jmenována vláda Klementa Gottwalda a komunisté začali postupně obsazovat nejdůležitější posty ve státě. Přesto až do února 1948 v parlamentu i ve vládě měly většinu demokratické strany.

Únor 1948

Podrobnější informace naleznete v článku Únor 1948.

V únoru 1948 vrcholila vládní krize v Hradeckém programu KSČ. Program požadoval další znárodňování a rozparcelování statků nad 50 ha. Komunisté také dále pronikali na významná místa v silových složkách (8 členů vedení SNB nahrazeno komunisty). Na protest proti tomu podala 20. února většina nekomunistických ministrů demisi, ale někteří, například Jan Masaryk a Ludvík Svoboda, zůstali ve vládě. Odstoupivší předpokládali, že prezident Beneš demisi nepřijme, nebo jmenuje novou úřednickou vládu. To se ale nestalo a prezident 25. února demisi přijal. V těchto pěti dnech komunisté vyvíjeli na prezidenta silný nátlak organizováním demonstrací, stávek a nezákonným vyzbrojováním Lidových milicí. Studenti, kteří demonstrovali na podporu prezidenta Edvarda Beneše, byli surově zbiti v Nerudově ulici. Byla sestavena nová vláda Národní fronty v čele s Klementem Gottwaldem. Jediný nekomunistický ministr Jan Masaryk zemřel za nevyjasněných okolností 10. března 1948 na následky pádu z okna. Podle dobového vyšetřování se jednalo o sebevraždu, polistopadové vyšetřování ukazuje spíše na vraždu.[3]

1948–1960

Budovatelský plakát z roku 1952

Už v březnu 1948 komunisté znárodnili podniky nad 50 zaměstnanců; poté socialistický sektor tvořil 66 % národního důchodu a 95 % průmyslové výroby.[4] Rozdělili také statky nad 50 ha, vydali zákon o všeobecném zdravotním pojištění a provedli reformu školství. Probíhal masový nábor do KSČ. Sociální demokracie byla pohlcena a sloučena s KSČ. Počet lidí, kteří po únoru 1948 odešli do exilu, se odhaduje na 150 až 200 tisíc občanů.[5]

V květnu 1948 se prezident Beneš ještě pokusil komunistům vzepřít, když odmítl podepsat novou československou ústavu, která rušila demokratické státní zřízení.[6] Měsíc poté, 7. června 1948, abdikoval Beneš na úřad prezidenta a jeho nástupcem se stal Klement Gottwald.

V září 1948 byl schválen Zákon o táborech nucené práce. Tábory nucené práce byly zřízeny při uranových dolech (Vojna u Příbrami, Rovnost, Svornost, Bratrství u Jáchymova). 10. října byl vyhlášen Zákon na ochranu lidově demokratické republiky. Byly též zřízeny pomocné technické prapory pro politicky nespolehlivé jedince jako kulaky, kněze, západní letce atd. Odhaduje se, že jimi prošlo asi 22 tisíc lidí.

Sérií zákonů (zákony č. 114, 115, 118–126 a 311 Sb.) vydaných v roce 1948 byla provedena druhá vlna znárodňování podniků v době mezi 27. říjnem a 1. listopadem 1948.[7] Komunistický režim nadále důsledně označoval 28. říjen nikoli za den vzniku Československa, ale za Den znárodnění.

V roce 1949 propukl konflikt s církvemi: 10. května 1949 ztroskotalo jednání Josefa Berana s Alexejem Čepičkou o církevních školách, v srpnu 1949 byl vydán církevní dekret o exkomunikaci komunistů.[4]

Režim plánovitě likvidoval své politické odpůrce, náboženské představitele a nekomunistickou inteligenci, omezoval vyšší vzdělání na politicky spolehlivé jedince. Původní společenské organizace, jako Junák, Sokol nebo Orel, byly označeny za buržoazní a zakázány.[8]

Zejména v prvních letech po převratu docházelo k vykonstruovaným procesům, které byly zaměřeny proti potenciální opozici (Heliodor Píka, Milada Horáková), ale i proti členům strany (Rudolf Slánský). Velmi tvrdé byly i zásahy proti nestraníkům a dalším odbojovým skupinám.

Dne 5. listopadu 1949 byly vykonány tresty smrti nad představiteli skupin nestraníků Vratislavem Polesným, Vratislavem Jandou, Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem, Květoslavem Prokešem a Jaroslavem Borkovcem odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání v roce 1949.

Represe a militarizace zesílily v roce 1950.[9] V dubnu 1950 nastoupil Alexej Čepička na ministerstvo národní obrany. Podle sovětských vzorů vzniklo samostatné ministerstvo národní bezpečnosti. Za první velký důsledně inscenovaný proces lze považovat proces se skupinou Milady Horákové v květnu a červnu 1950. Represe dosáhly vrcholu v listopadu 1952, kdy byl inscenován proces se Slánským. V politických procesech bylo asi 83 tisíc odsouzených. Trest smrti v období 1949–1953 dostalo 233 osob, z toho 178 bylo popraveno. Jak vyšetřila později Pillerova komise, o všech rozsudcích smrti v politických procesech rozhodovaly stranické orgány.[10]

K velkým změnám došlo v hospodářství, které bylo budováno centrálně podle sovětského vzoru. Důraz byl kladen na těžký průmysl, a to hlavně zbrojní.

Související informace naleznete také v článku Akce 77.

Začala industrializace Slovenska. V roce 1949 byla vyhlášena první pětiletka (1949–1953), ve které byl rozvíjen těžký průmysl na úkor spotřebního, také byl vydán zákon o JZD a začala být prosazována kolektivizace zemědělství, mnohdy pod nejrůznějším nátlakem.[11] Jako rezervoár nucené práce sloužily Pomocné technické prapory a vězeňské tábory.

Koncem 40. let došlo k jugoslávsko-sovětské roztržce a v roce 1950 propukla korejská válka. Stalin chtěl posílit válečnou výrobu a předejít ve východním bloku jugoslávskému scénáři.[12] V únoru 1951 KSČ tedy zásadně změnila plán s cílem posílit těžký průmysl a zrychlit tempo růstu na úkor lehkého a spotřebního průmyslu a mechanizace zemědělství. To se ale nakonec ukázalo nad možnosti ekonomiky. Velké investiční celky lákaly dělníky vysokými mzdami, které ale nebylo za co utratit; to vedlo k inflaci.[13]

V březnu 1953 zemřeli krátce po sobě Stalin i Klement Gottwald; novým československým prezidentem byl zvolen Antonín Zápotocký. Ke zmírnění napětí mezi supervelmocemi přispělo příměří v korejské válce (27. července 1953).[14]

V důsledku preference těžkého a vojenského průmyslu se v ČSR začaly stále více projevovat ekonomické problémy. Citelný byl nedostatek potravin a spotřebního zboží, doléhala bytová krize. Rolníci byli poškozováni nízkými výkupními cenami a tím, že dosavadní kolektivizace probíhala bez investiční pomoci státu.[15] Od jara 1953 se rozpadala družstva (zcela se jich rozpadlo 177),[16] do června 1954 se 29 % družstevníků vrátilo k soukromému hospodaření.[17]

1. června 1953 proběhla měnová reforma, kterou režim směnil staré koruny za nové v poměrech 1:5 pro menší obnosy a 1:50 pro větší obnosy. Současně byl zrušen přídělový systém.[18] Toto znehodnocení měny postihlo široké vrstvy pracujících. Životní náklady vzrostly po reformě o 29 %, ale mzdy jen o 4,5 %. Následovala silná vlna protestů, do nichž se zapojilo 32 000 dělníků ve 129 podnicích; největší z nich bylo Plzeňské povstání.[19]

V září 1953 došlo v pětiletém plánu k zásadnímu obratu od těžkého průmyslu ke spotřebnímu zboží a zemědělské technice. Byly také zmírněny postihy účastníků demonstrací po měnové reformě. Vykonstruované procesy ale pokračovaly i v letech 1953 a 1954: Osvald Závodský (popraven), B. Kopold (armáda), Marie Švermová (proces s krajskými tajemníky), Gustáv Husák (proces s buržoazními nacionalisty), J. Goldmann (ekonomové).[17]

V září 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ Antonín Novotný, který se 19. listopadu 1957 stal i prezidentem Československa. Zhruba od roku 1954 se dařilo dosáhnout ekonomické stabilizace. 2. pětiletka probíhala v letech 1956–1960 poměrně úspěšně, ale nerealisticky naplánovaná 3. pětiletka (1961–1965) musela být v roce 1962 zrušena.[20] Orientace na Sovětský svaz se projevila také v založení zvláštní Vysoké školy ruského jazyka (VŠRJ, později VŠRJL), která měla za cíl rozšiřovat řady znalců „jazyka Lenina a Stalina“[21] (zrušena v akademickém roce 1959/60).[22][23]

V roce 1956 nové vedení KSSS v SSSR na XX. sjezdu KSSS odsoudilo kult Stalinovy osobnosti (monumentální Stalinův pomník v Praze na Letné byl v té době hotový teprve necelý rok; odstřelen byl v roce 1962). Krize centralistických metod řízení vedla v letech 1956 a 1957 k diskusi o ekonomické reformě (Dolanský, Goldmann, Rozsypal), ta ale přinesla jen dílčí změny.[24] Ke zlepšení situace došlo v zemědělství: koncem 2. pětiletky obhospodařovala 88 % půdy JZD. Od roku 1959 platil nový výkupní systém a vyšší výkupní ceny; rovněž pokrok v mechanizaci přinesl růst zemědělské výroby a stabilizaci JZD.[25]

1960–1970

Výjezdní doložka byla udělena žadateli po přihlédnutí ke zprávám od tzv. uličních výborů, od komunistické buňky na žadatelově pracovišti apod. I tato forma cestování ovšem v první polovině 60. let byla pokrokem

Nová ústava

Ústava Československé socialistické republiky z roku 1960 zavedla nový název státu (Československá socialistická republika), nové státní symboly, zakotvila jako státní zřízení socialismus a vedoucí úlohu KSČ. Zesílila centralizaci a prakticky zrušila existující (i tak velmi omezenou) autonomii Slovenska.

Politické uvolnění

Po období stalinismu (a odsouzení kultu osobnosti) tuhého režimu v letech padesátých nastala jistá změna; krátké období chruščovovského tání po Stalinově smrti vedlo i k uvolnění v tehdejší ČSSR. Došlo k uvolnění mnohých tehdejších regulí, na základě prezidentské amnestie bylo propuštěno mnoho politických vězňů. Na druhé straně i v této době byly nové rozsudky vynášeny a např. arcibiskupu Beranovi byl znemožněn návrat do republiky (1965).

Hospodářsky se zemi také dařilo, 60. léta vůbec jako celá lze charakterizovat obdobím ekonomického růstu v celé Evropě, východní blok nevyjímaje. Nutno však přiznat, že v roce 1963, po naprostém nedostatku některého zboží a „neplnění plánu“, musela být zrušena III. pětiletka.

Pražské jaro

Předzvěstí pražského jara byl sjezd spisovatelů v roce 1967 a násilně potlačená demonstrace „Chceme světlo!“ vysokoškolských studentů na podzim 1967. Postupné uvolňování poměrů vedlo k tomu, že v lednu 1968 vystřídal ve funkci prvního tajemníka KSČ Antonína Novotného Alexandr Dubček. A. Novotný v březnu podal demisi i na funkci prezidenta; v tomto úřadu jej po krátké pauze nahradil Ludvík Svoboda.

Reformy pražského jara byly pokusem uvolnit režim a urychlit proces demokratizace. Tato politika však vzbudila odpor některých členů KSČ, vedla k sepsání zvacího dopisu zaslaného komunistickým kruhům v Moskvě, na základě nějž byla nařízena invaze států Varšavské smlouvy do Československa od noci 20. srpna 1968, oficiálně nazvaná „bratrská internacionální pomoc“. Tím od 21. srpna 1968 skončily v Československu naděje na „socialismus s lidskou tváří“. Tehdejší reformní komunističtí českoslovenští politici (Alexander Dubček a další), po odvlečení do Moskvy, nátlaku ustoupili.

Okupace vedla zpočátku k velkému odporu veřejnosti, ten však časem polevil a nevyústil v žádné ústupky režimu; Československo se muselo smířit s „dočasnou“ přítomností vojsk SSSR, méně početná vojska ostatních „spřátelených“ lidově-demokratických zemí byla stažena krátce po invazi, nejrychleji již během postupu vojska NDR, aby nevyvolávala asociace s obsazením ČR roku 1939. Srpnová okupace změnila zcela pohled československé veřejnosti na Sovětský svaz; nyní byli Sověti vnímáni jako okupanti; ne již osvoboditelé z roku 1945. Československo-sovětské přátelství, tolik oficiálně proklamované, se pro většinu stalo prázdnou frází charakterizující tehdejší dobu.

Po srpnu 1968 začaly stranické čistky, do října 1970 bylo prověřeno 1 508 326 členů KSČ, 67 147 bylo vyloučeno, 259 670 bylo členství zrušeno. Počet členů KSČ klesl o 28 %, na 1 217 246.[26]

V podnicích, na školách, v divadlech i v jiných institucích byly organizovány podpisové akce, které měly vyjádřit souhlas s pobytem vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Lidi, kteří nepodepsali, byli různě perzekvováni – byl jim znemožněn kariérní postup, neudělena vědecká hodnost, odebrány odměny a podobně.[zdroj?

Federalizace

1. ledna 1969 se Československo stalo formálně federací dvou formálně svrchovaných států, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Přesto přetrvaly jisté paradoxy – např. slovenský komunista se členstvím v KSS (Komunistické straně Slovenska) automaticky stal členem KSČ, ovšem v ČSR adekvátní republikový stupeň strany vůbec neexistoval.

Normalizace

Termín normalizace pochází z Moskevského protokolu, prohlašujícího faktickou kapitulaci ČSSR, zakládajícího okupační režim a podepsaného 27. srpna 1968. První výročí okupace připomenuté veřejným sebeupálením Jana Palacha a následovníků přineslo nakrátko opět zvýšení odporu obyvatelstva. S nástupem Gustáva Husáka do čela KSČ však nastalo dlouhé období tzv. normalizace započaté anulováním mimořádného sjezdu KSČ z roku 1968 a přijetím takzvaného Poučení z krizového vývoje. Byla zavedena tuhá cenzura. Z komunistické strany bylo vyloučeno 327 000 lidí. O práci přišlo asi 350 000 lidí, z vedoucích míst museli odejít lidé s liberálními názory, mnoha mladým lidem nebylo z kádrových důvodů umožněno studium. Útlak byl však uplatňován mírnějšími nebo skrytějšími metodami než v 50. letech.

Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 odešla třetí vlna Čechů a Slováků do emigrace. Až do podzimu roku 1969 byly hranice poměrně otevřené, což emigraci usnadnilo. Odhadem odešlo z ČSSR v letech 1968–1969 více než 80 000 lidí.[27]

1970–1980

Politika

Počet obyvatel Československa v letech 1961 až 1991
Jeden z prvních mluvčích Charty 77 Jan Patočka zemřel po mnohahodinovém výslechu Státní bezpečností.

V roce 1975 byl zbaven moci prezident Ludvík Svoboda a na jeho místo nastoupil Gustáv Husák, jenž si podržel i funkci generálního tajemníka ÚV KSČ. Pomalu rostl vliv disentu a nevládních organizací, mezi které patřila například Charta 77. Ta poukazovala na porušování lidských práv v zemi, k nimž se vláda ČSSR zavázala na mezinárodních konferencích. Persekuce odpůrců režimu sice nenabývala tak drastických podob, jako tomu bylo v 50. letech, přesto znamenala normalizace 70. let výrazné utužení totalitní moci v porovnání s 60. léty.

Režim proti těmto organizacím bojoval, například zorganizováním tzv. Anticharty,[28] prohlášením umělců, kteří svým podpisem oficiálně vyjádřili podporu tehdejšímu režimu, a také vězněním. Několik lidí za své názory zaplatilo životem – například českobudějovický biskup Josef Hlouch zemřel dne 10. června 1972 poté, co byl předchozí den ztýrán příslušníky StB za aktivní účasti krajského církevního tajemníka;[29] podobně dopadl v roce 1974 kardinál Štěpán Trochta, ztýraný krajským církevním tajemníkem přímo v budově Litoměřického biskupství.[30] Dalšími známými oběťmi byli filozof Jan Patočka, který zemřel v březnu 1977 po několikahodinovém hrubém výslechu.

Naprostá většina společnosti zůstávala politicky v pasivitě a navenek vystupovala plně v souladu s režimem (aktivní účast na prorežimních prvomájových demonstracích, prakticky 100 % účast při volbách kandidátů Národní fronty, zapojení mládeže v socialistických organizacích, organizace Spartakiád atd.).

Ekonomika

Hospodářství zaznamenalo v první polovině 70. let poměrně vysokou dynamiku růstu, která se však v závěru této dekády postupně snižovala. Tyto počáteční hospodářské úspěchy umožnily vedení státu prosadit řadu pozitivních opatření v sociální oblasti, především v politice podpory rodiny, které nastartovaly vysokou míru porodnosti (kulminace v roce 1974). Československo však dosáhlo i dalších úspěchů. Začala se budovat dálniční síť, metro, přehrady, velká panelová sídliště a v roce 1978 letěl první československý kosmonaut Vladimír Remek na palubě sovětské kosmické lodi do vesmíru. V zemědělství byla dokončena kompletní mechanizace a ve výrobě základních potravin se země stala plně soběstačnou. Další důležitou otázkou se stalo dokončení industrializace Slovenska – na východě republiky se budovaly rozsáhlé průmyslové komplexy. Ve výrobě hrál stále velkou roli těžký průmysl, připravený na možnou válečnou výrobu. Vzhledem k tomu, že v rámci RVHP se nepodařilo v dostatečné míře realizovat specializaci výroby mezi jednotlivými socialistickými státy, byla ekonomika ČSSR nucena vyrábět velmi široký sortiment zejména strojírenské produkce, aby nemusela tyto výrobky dovážet za devizy z kapitalistických zemí. To nutně vedlo k tomu, že nebylo možno udržovat vysoký technický standard výroby u tolika položek a přispělo to, mimo jiných vlivů, k dalšímu zaostávání technických parametrů výroby za světovou konkurencí.

1980–1990

Stagnace

Mapa ČSSR

V osmdesátých letech se začala projevovat hospodářská stagnace, ale i společenský a kulturní úpadek z let sedmdesátých. Zprůmyslnění bylo sice vysoké a zaměstnanost oficiálně absolutní, efektivita výroby však stále více zaostávala za vyspělými tržními ekonomikami a technická úroveň produkce se relativně snižovala. Vláda se sice na počátku 80. let pokoušela vylepšit systém plánovaného hospodářství, šlo však pouze o kosmetické změny, které ve svém důsledku neměly zásadní dopad na zvyšování efektivity národního hospodářství. V některých oblastech docházelo k devastaci krajiny a životního prostředí, například v severních Čechách, na severní Moravě a ve Slezsku. Rozsáhlé plochy, které byly zdevastované již vysídlením Němců a následnou výměnou obyvatel v období po druhé světové válce, zcela ustoupily těžbě. Surovinově a energeticky byla země závislá na dodávkách ze Sovětského svazu, který byl jedním z jejich největších obchodních partnerů.

Perestrojka

Brutalita tajné policie kulminovala na počátku 80. let.[31] Státní bezpečnosti je připisována záhadná smrt křesťanského aktivisty a mladého disidenta Pavla Švandy, který byl v říjnu 1981 po srpnové návštěvě svého strýce kardinála Tomáše Špidlíka v Římě nalezen mrtvý v propasti Macocha.[32]

Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let začalo i vedení Komunistické strany Československa hledat způsob, jak zlepšit situaci doma. V hospodářské oblasti bylo potřeba zejména zvýšit tempo hospodářského růstu, který na počátku 80. let zaznamenal stagnaci, a upevnit obchod se zeměmi západní Evropy. Růst ekonomiky se sice po zbytek 80. let podařilo obnovit, ale v tempech, která neodpovídala očekávání.

S uvolňováním poměrů v Sovětském svazu v 80. letech a nástupem perestrojky a glasnosti se i v ČSSR začalo mluvit o nutnosti přestavby a demokratizace. Z funkcí byli odvoláni generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák a předseda vlády Lubomír Štrougal (nahradili je Miloš Jakeš a Ladislav Adamec), ale skutečných změn bylo málo.[33] Koncem 80. let o něco ubylo policejních represí a lidé se přestávali bát dát najevo svůj nesouhlasný názor.[33] Za poslední lidskou oběť komunistického režimu v ČSSR je považován Pavel Wonka, který zemřel v roce 1988 ve vězení na následky špatného zacházení a zanedbání péče.[34]

Pád režimu

Podrobnější informace naleznete v článku Sametová revoluce.

V listopadu 1989 proběhla i v ČSSR demokratická revoluce, čímž se socialistické Československo přidalo, jako poslední stát střední Evropy, k demokratizačnímu procesu a otevřelo se okolnímu světu (sametová revoluce začala až 17. listopadu a hranice se otevřely 4. prosince, tedy jako poslední – v Maďarsku padl komunistický režim již 23. října a hranice se dokonce otevřely o dva měsíce dříve, v Polsku začaly změny již prvními svobodnými volbami 4. června 1989 a v NDR padly hranice (a s nimi i samotný režim) pádem berlínské zdi 9. listopadu) a země se vydala na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství. Dne 29. prosince 1989 byl Federálním shromážděním jednomyslně ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolen prezidentem Václav Havel. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu z roku 1993 posléze komunistický režim, panující v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, prohlásil za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný.

Oběti

Související informace naleznete také v článcích Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989 a Seznam obětí komunistického teroru v Československu z řad katolických duchovních a řeholníků.
Jan Bula mezi dětmi při pouti. Kněží ovšem měli zákaz působit na mládež
Památník obětem komunistického režimu v Teplicích
Památník obětem komunismu v Třebíči

Podle ÚDV bylo v průběhu Komunistického režimu v Československu popraveno pro politické trestné činy 248 osob (247 mužů a Milada Horáková), asi 8000 osob zemřelo ve vězení a 450 při pokusu uprchnout přes železnou oponu.[35] Na hranicích umírali při výkonu služby také členové Pohraniční stráže – celkem jich v letech 1948–1989 bylo 654,[35] z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou. Pouze deset jich zemřelo při přestřelkách s uprchlíky.[35]

Do vězení bylo z politických důvodů odsouzeno přes 205 000 lidí,[36] do táborů nucených prací bylo bez soudu zařazeno asi 20 000 lidí[37] a do Pomocných technických praporů z politických důvodů asi 22 000 osob[38]. Do zahraničí uprchlo v letech 1948–1987 170 938 občanů.[zdroj? ÚDV zdůrazňuje, že čísla nejsou konečná, mnoho materiálů se dosud nepodařilo zpracovat nebo prostě zmizelo, navíc statistiky nezahrnují některé nezákonné internace, utajené vraždy a lidi zemřelé na následky věznění po propuštění – lze předpokládat, že skutečné počty obětí jsou vyšší a že dosud uveřejněná čísla mohou být ještě upravena směrem nahoru.[39] Dále bylo podle Ústavu pro studium totalitních režimů jen v letech 1948–1953 uvězněno asi 200 mladistvých.[40]

Mnoho lidí z politických nebo náboženských důvodů nemohlo studovat, bylo vyhozeno ze školy nebo ze zaměstnání (tyto čistky probíhaly zejména v období stalinismu v 50. letech a poté v období normalizace v 70. letech).

Za přerušení nebo nenastoupení základní vojenské služby z náboženských důvodů režim uděloval tresty odnětí svobody a po jejich výkonu je nutil základní vojenskou službu dokončit. Na případné sebepoškozování frustrovaných vězňů ve věznicích pohlížel režim jako na maření úředního výkonu, které trestal dalším odnětím svobody, což vedlo k další frustraci, u některých až k sebevraždě.[41]

Mezi osoby perzekvované komunistickým režimem patřili například filosof Jan Patočka[42], Ivo Tretera[43], katolický aktivista a soukromý zemědělec Augustin Navrátil, Dr. Gustáv Husák[44], Tomáš Halík[45][46], Petr Placák, Anastáz Opasek a mnoho dalších. Příběhy obyčejných lidí zachycuje projekt Paměť národa zajišťovaný především organizací Post Bellum. Obětí komunistického režimu se stali i někteří jeho bývalí prominenti – jedním z těch, kteří byli dokonce popraveni, byl Rudolf Slánský.

Kultura

Komunistická indoktrinace

Když se v Československu v roce 1948 chopili moci komunisté, snažili se svojí ideologií indoktrinovat všechny vrstvy a veškerá prostředí společnosti, nevyjímaje ani vysoké školy. Tomu odpovídal i Zákon č. 58/1950 Sb. o vysokých školách, přijatý Národním shromážděním dne 18. května roku 1950. Text zákona měl být projevem „úsilí o rozvoj vědy a umění pro budování socialismu“, přičemž úkolem vysokých škol mělo být „vychovávat odborně i politicky vysoce kvalifikované pracovníky, věrné lidově demokratické republice a oddané myšlence socialismu“.[47]:s.148 Na příslušných školeních bylo pedagogům vštěpováno „vychovávat mladou vysokoškolskou generaci v duchu marxistických idejí!“ Proto se měl na vysokých školách výklad marxismu‑leninismu zaměřit „přímo proti náboženským názorům“, aby „odhaloval nevědeckost a lživost náboženství“.[47]:s.149

1948–1958

Komunisté převzali sovětský vzor jednotného, stupňovitého a centrálního řízení kultury, který zajišťoval společenskou kontrolu i masovou produkci požadovaného socialisticko-realistického umění.[48] Pojem socialistický realismus zazněl poprvé na sjezdu moskevských spisovatelů roku 1932 a o dva roky později ho jako směrodatný ideologický program formuloval Andrej Ždanov. Pro české umělce byla metoda socialistického realismu vyhlášena Václavem Kopeckým na sjezdu KSČ roku 1949. Ždanovovy zásady přitom nebyly jasně vymezeny a československý komunistický režim je zneužíval podle potřeby k šikanování umělců a zasahování do estetické podoby uměleckých děl.[49]

Odborné výtvarné časopisy byly na přelomu let 1948–1949 většinou zrušeny a výtvarnické spolky byly počátkem 50. let zakázány a jejich majetek konfiskován. Výtvarné umění organizovala krajská střediska Svazu československých výtvarných umělců, kde byli umělci sdruženi podle bydliště. Podle instrukcí z centra středisko vybíralo autory k účasti na tematické úkolové akci, soutěži, stipendiu nebo výstavě a autor musel předkládat svůj plán práce. Ten byl předán centru k posouzení a schválen k realizaci. Během realizace díla probíhala politická školení umělců a při významných zakázkách se konaly průběžné diskuse svazových funkcionářů a politických činitelů, kteří měli moc ovlivnit výslednou podobu díla. Při opakovaném neúspěchu ve schvalovacím řízení hrozilo umělci vyloučení z organizace a ztráta možnosti obživy tvůrčí činností, což v tehdejším právním systému znamenalo zapojení do výroby. Výhradní právo k prodeji a nákupu uměleckých děl mělo družstvo Tvar. Svaz, který po založení patrně vedl sochař Karel Pokorný, vydával od července 1949 pouze Výtvarnický věstník. Nakladatelství Orbis bylo podřízeno Svazu a časopis Výtvarné umění se orientoval na propagaci sovětského pojetí socialistického realismu. Svaz organizoval program "Kultura výrobě", ve kterém vysílal umělce do továren a na vesnice, aby zde probudili masový zájem o kulturu a zajistili "plánování kultury".[48]

Běžný život

Balení cukru krupice vyrobené v roce 1980

Podmínky se v různých obdobích značně lišily. Po období stalinského teroru (1949–1957) následovala postupná liberalizace (1958–1968). Po sovětské okupaci následovala "normalizace", kdy se občanské svobody opět silně omezily. Po nástupu Gorbačova opět docházelo k mírnému uvolnění.

Běžný život postihovala mnohá omezení, na druhou stranu byly zaručeny některé sociální jistoty, jako jistota práce a peněz, získání firemního bytu, bezúročných půjček atd. Vzhledem k hrozícím restrikcím byla omezena některá základní lidská práva, například svoboda politického nebo náboženského přesvědčení, svoboda slova nebo právo se shromažďovat či právo na vzdělání. Ve sdělovacích prostředcích a veřejném životě obecně byla uplatňována cenzura.[50] Dále byla omezena možnost cestovat. V osmdesátých letech stagnovala životní úroveň, zvětšoval se rozdíl mezi životní úrovní v Československu a životní úrovni na západě (západních zemích). V hospodářství byl v 50. letech důraz na těžký průmysl a kvalita služeb stála v pozadí. Byl velký problém sehnat kvalitního řemeslníka a přitom povolení soukromých řemeslníků často nepřicházelo v úvahu, zákony to často neumožňovaly. Mezi lidmi se z nouze rozmohlo kutilství všeho druhu. Nedostatkoví řemeslníci si přivydělávali nelegální prací (označovanou jako melouch nebo fuška), což se částečně tolerovalo, protože stát sám nedokázal služby zajistit. Lidé také utíkali na své chaty a chalupy, proto je v Česku velmi rozvinuté chataření neboli chalupářství a tramping[51] (srov. vnitřní emigrace). S tím je spojeno i v zahraničí zpravidla ne tak rozšířené houbaření či vodáctví.

Byli vyzdvihováni horníci a hutníci.[52] Plat horníka byl například výrazně vyšší než plat lékaře.[52] Režim prosazoval politiku ekonomického rovnostářství – nebyly velké rozdíly v platech,[zdroj? což snižovalo efektivitu práce. Mnohé zboží bylo nedostatkové a stály se na něj dlouhé fronty (typicky banány, maso, ale i např. fotografické zboží[53]), zboží ze západního bloku se často vůbec neprodávalo. Jeho část byla k dostání v Tuzexu, kde se nakupovalo výhradně za speciální poukázky – bony, které se z velké části daly získat jen na černém trhu. Udržovala se umělá zaměstnanost, jelikož nezaměstnanost byla nezákonná (trestný čin příživnictví, postižitelný odnětím svobody). Vyžadovala se politická angažovanost širokých mas (prvomájové průvody, Svazarm, spartakiády, příp. přímo členství v KSČ, kterým se často podmiňoval kariérní postup). Volný trh byl značně omezen[zdroj⁠?, ceny byly určeny v celé republice stejné na základě centrálně plánovaného hospodářství, jež se plánovalo nejdříve ve dvouletém (dvouletý hospodářský plán, 1947–1948) a později v pětiletých cyklech (pětiletkách, 1949–1990). Sovětský svaz, ač v mnoha aspektech výrazně zaostalejší, byl představován jako politický a kulturní vzor. Po sovětském vzoru byla reorganizována akademie věd, byla zavedena řada titulů za zásluhy (nejrůznější řády a medaile), v akademické oblasti titul kandidát věd. Ruština se stala prvním (a v důsledku toho nejrozšířenějším) cizím jazykem. Proměnil se jazyk obecně užívaného diskurzu; v jazyce začínala být častější slova jako soudruh (od padesátých let povinně nařízené oslovení i ve školách[zdroj?), závazek, imperialistický, buržoazní, marx-leninský, tajemník.[54][55]

Disent, kontrakultura, underground

Život, který nemohl být projevován veřejně, byl odbýván tajně, často v soukromých bytech – vzdělávání vedené perzekvovanými bývalými vyučujícími vyhozenými z vysokých škol a jinými vzdělanci se říkalo bytové semináře,[56] v bytech se hrálo i tzv. bytové divadlo nebo byly slouženy tajné bytové mše,[57] zejména členy tajné, tzv. podzemní církve. Významným centrem disentu byl například byt rodiny Němcových v Praze (Ječná 7) nebo Havlova chalupa na Hrádečku. Pojem underground se pojí zejména s hudbou (dále také viz český underground). Neoficiální literatura vycházela buď potají (samizdatová literatura), nebo v zahraničí (exilová literatura).

Zpravodajství a jazyk

Zpravodajství bylo prostředkem propagandy a nezřídka přehlídkou klišé. Například, když v 50. letech JZD splnilo a překročilo dodávku brambor, „zasadilo tím další ránu válečným paličům a štváčům“.[58] Honorifikační křestní jména jako Vladlen (Vladimir Lenin), Marlen (ze slov Mar(x)+Len(in)[59] (vedle toho existuje i jméno Marlena, které vzniklo pravděpodobně ze jména Magdaléna[60]) se vyskytovala spíše ojediněle; v Sovětském svazu byl tento fenomén mnohem výraznější (např. jména Энгелен (Engelen) nebo Сталина (Stalina))[61] (Stalina je doložena i z NDR[62]). Jazyku československé komunistické totality se věnuje článek nejazykovědce chemika Otto Exnera v časopise Naše řeč (1992),[63] kniha Petra Fidelia Řeč komunistické moci (1998, 2002, 2016)[64] [pozn. 1] nebo Slovník komunistické totality.[65] Totalitní češtině je věnováno také heslo v Novém encyklopedickém slovníku češtiny.[66]

Poznámkyeditovat | editovat zdroj

  1. ↑ Petr Fidelius, vl. jménem Karel PALEK; pseudonym též Daniel BOHDAN.

Odkazyeditovat | editovat zdroj

Referenceeditovat | editovat zdroj

  1. ↑ Otázkou emigrace se ve své písni Martina zabývá zpěvák Karel Kryl. Dostupné online (s fotografiemi Jindřicha Štreita).
  2. ↑ a b PETŘÍČEK, Martin. Jak Čechům ujel vlak. Komunistické poučky o řízení ekonomiky selhaly. iDNES.cz online. MAFRA, 2018-04-14 cit. 2019-05-03. Dostupné online. 
  3. ↑ LEJSKOVÁ, Michaela. Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. – kriminalista, soudní znalec. Magazín Best Of online. 6. ledna 2012 cit. 2012-10-17. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Křižovatky 20. století, s. 240
  5. ↑ Křižovatky 20. století, s. 239
  6. ↑ Ústava 9. května. www.lexdata.cz online. cit. 2015-10-24. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-11. 
  7. ↑ Filarová P, 2010, s. 50-55
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.orel.cz online. cit. 2012-02-05. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-17. 
  9. ↑ Křižovatky 20. století, s. 247
  10. ↑ Křižovatky 20. století, s. 248
  11. ↑ Podrobněji viz BUREŠOVÁ, Jana. Osudy československého zemědělství po druhé světové válce (1945–1960). Historický obzor, 1997, 8 (7/8), s. 177–180.
  12. ↑ Křižovatky 20. století, s. 245
  13. ↑ Křižovatky 20. století, s. 252-253
  14. ↑ Křižovatky 20. století, s. 271
  15. ↑ Křižovatky 20. století, s. 272
  16. ↑ Křižovatky 20. století, s. 273
  17. ↑ a b Křižovatky 20. století, s. 274
  18. ↑ KOHOUT, Pavel. Státní bankrot vzor 1953. Týdeník Respekt online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  19. ↑ Křižovatky 20. století, s. 252
  20. ↑ Křižovatky 20. století, s. 281
  21. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1952/11/19/1.png. archiv.ucl.cas.cz online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  22. ↑ https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/vysoka-skola-ruskeho-jazyka-a-literatury-v-praze
  23. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1953/10/5/2.png. archiv.ucl.cas.cz online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  24. ↑ Křižovatky 20. století, s. 279
  25. ↑ Křižovatky 20. století, s. 280
  26. ↑ Poučení z krizového vývoje – Historický kontext — Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  27. ↑ NAVARA, Luděk; ALBRECHT, Josef. Abeceda komunismu. Brno: HOST, 2010. 235 s. ISBN 978-80-7294-340-1. Kapitola E, s. 51–55. 
  28. ↑ Anticharta: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Článek na lidovky.cz, dostupné online.
  29. ↑ Archivovaná kopie. www.zludvik.de online. cit. 2011-08-30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-29. 
  30. ↑ NOVOSAD, Jaroslav. Štěpán Trochta – Svědek „T“. Praha: Portál, 2001. 238 s. 1. vyd. ISBN 80-7178-591-1. S. 229.
  31. ↑ BENDA, Václav. O politicky motivovaných represích. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977–1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 33–39.
  32. ↑ Adam Drda: Smrt na dně Macochy, Lidové noviny 16. 11. 2006 v rámci cyklu Příběhy dvacátého století připravovaného s Českým rozhlasem; Příběh Pavla Švandy, 16. 7. 2006. Dostupné online.
  33. ↑ a b BENDA, Václav. Perspektivy politického vývoje v Československu a možná role Charty 77. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977–1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 262–268.
  34. ↑ NAVARA, Luděk. Pavel Wonka: poslední mrtvý politický vězeň. iDnes online. 25. dubna 2008 cit. 2011-07-09. Dostupné online. ISSN 1210-1168. 
  35. ↑ a b c NAVARA, Luděk; ALBRECHT, Josef. Abeceda komunismu. Brno: HOST, 2010. 235 s. ISBN 978-80-7294-340-1. Kapitola H, s. 75. 
  36. ↑ http://www.policie.cz/clanek/obeti-komunistickeho-rezimu.aspx Archivováno 22. 6. 2018 na Wayback Machine., navštíveno 21. června 2018
  37. ↑ Karel Kaplan: Tábory nucené práce v Československu v letech 1948–1954, Nakladatelství R a ÚSD AV ČR, Praha 1992
  38. ↑ Jiří Bílek: Pomocné technické prapory 1950–1954, Nakladatelství R a ÚSD AV ČR, Praha 1992
  39. ↑ http://www.mvcr.cz/policie/udv/popraveni/obeti/index.html Údaje o počtech obětí komunismu v Československu na stránkách ÚDV zpracované Prokopem Tomkem, stav stránek k 12. březnu 2007
  40. ↑ Komunisté zavírali i děti. Stačilo vytisknout letáky. Aktuálně.cz online. Economia, 2009-04-15 cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  41. ↑ KUBIŠTOVÁ, Pavla. Za komunistů utekl z vojny, věznili ho až do smrti. Soud ho nyní očistil. iDNES.cz online. 2017-07-11 cit. 2017-07-11. Dostupné online. 
  42. ↑ http://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-o-filosofech-vykladal-v-bytech-chartistu-patocku-zabil-policejni-vyslech-guz-/lide.aspx?c=A151203_163259_lide_ELE, navštíveno 4. ledna 2016
  43. ↑ TRETERA, Ivo. Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2011. Kapitola Jak jsem byl vyhozen z fakulty do archivu, s. 390–400. TRETERA, IVO. Jak jsem byl vyhozen z fakulty. In Babylon 2/XX, 3. května 2011, s. VII. Dostupné online[nedostupný zdroj.
  44. ↑ Pane prezidente, jsem v zoufalé situaci, psal vězněný Husák Novotnému. iDNES.cz online. 2013-06-12 cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  45. ↑ „Protože z politických důvodů nemohl přednášet na vysoké škole, pracoval zprvu jako psycholog v průmyslu a později jako terapeut v léčebně drogově závislých u Apolináře v Praze.“ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1043891-tomas-halik-ziskal-jako-prvni-cech-templetonovu-cenu, navštíveno 5. ledna 2016
  46. ↑ „Tlak StB později způsobil, že jsem ztratil své zaměstnání v Institutu ministerstva průmyslu. Ředitel mi celkem otevřeně řekl, že na něj policie tlačí a že ačkoliv mě velmi potřebuje, nebude mě moci udržet; podal jsem tedy raději sám výpověď. V té době se uvolnilo místo na protialkoholní klinice ve fakultní nemocnici u sv. Apolináře – několik kroků od porodnice, v níž jsem se narodil. StB zřejmě usoudila, že v práci s alkoholiky a narkomany nemohu společnosti nadělat žádné škody, a tak jsem tam přežil až do konce roku 1989.“ http://halik.cz/cs/o-halikovi/vzpominky/, navštíveno 10. ledna 2016.
  47. ↑ a b HALKO, Jozef. Pokus o marxistickou infiltraci bohosloveckých fakult v Československu. Se zvláštním zřetelem na "Katedru společenských věd" bohoslovecké fakulty v Bratislavě. Studia Theologica. 2014, roč. 16, čís. 3, s. 148–172. Dostupné online cit. 2023-05-10. DOI 10.5507/sth.2014.034. 
  48. ↑ a b Petišková T, K počátkům Svazu československých výtvarných umělců, in: České umění 1939–1999. Programy a impulzy, Vědecko-výzkumné pracoviště AVU, Praha 2000, s. 29-32
  49. ↑ Petišková T, 2002, s. 7-8
  50. ↑ PŘÍKLADY ZÁSAHŮ CENZORŮ online. cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  51. ↑ Zvláštní znamení touha - iVysílání | Česká televize. www.ceskatelevize.cz online. cit. 2022-05-26. Dostupné online. 
  52. ↑ a b Průměrné měsíční mzdy ve vybraných zaměstnáních v roce 1988 a 2011. iDNES.cz online. cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  53. ↑ 12. listopad 2011 - Retro | Česká televize. s.l.: s.n. Dostupné online. 
  54. ↑ 'Slovník komunistické totality' (Praha: NLN, 2010)
  55. ↑ Soudruh, strana, práce. Vědci rozebrali Rudé právo, připravují slovník totality. iDNES.cz online. 2010-06-05 cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  56. ↑ Bytové semináře pod dohledem Státní bezpečnosti online. cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  57. ↑ Příběh tajně vysvěceného kněze Konzala. Plus online. 2022-10-04 cit. 2022-10-18. Dostupné online. 
  58. ↑ K tomu srov. např. formulaci z projevu z Národního shromáždění z 22. února 1950: „zasadila však rozumí se: dělnická třída zároveň svým vítězstvím také těžkou ránu zahraničním imperialistům a válečným štváčům“, dostupné online.
  59. ↑ Miloslava Knappová: Jak se bude jmenovat? Praha: Academia, 1978. S. 23.
  60. ↑ František Kopečný: Průvodce našimi jmény. Praha: Academia, 1991. S. 146–147.
  61. ↑ http://just.blog.respekt.cz/dazdrasmygda-aneb-bizarni-sovetska-jmena/, navštíveno 17. ledna 2016.
  62. ↑ http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-10210151.html, navštíveno 17. ledna 2016.
  63. ↑ Otto Exner: Některé charakteristické rysy úředního jazyka komunistické éry. Naše řeč, 1992, dostupné online: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7063
  64. ↑ FIDELIUS, Petr. Řeč komunistické moci: nové, rozšířené vydání. 2., rozšíř. vyd. Praha: Triáda, 2016. 290 s. Paprsek, sv. 2. ISBN 978-80-7474-176-0.
  65. ↑ ČERMÁK, František; CVRČEK, Václav a SCHMIEDTOVÁ, Věra. Slovník komunistické totality. Praha: NLN, Nakl. Lidové noviny, 2010. 302 s. Korpusová lexikografie, sv. 3. ISBN 978-80-7422-060-9.
  66. ↑ ŠLOSAR, Dušan. Totalitní čeština. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a PLESKALOVÁ, Jana, eds. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 cit. 21. 1. 2022. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/TOTALITN%C3%8D%20%C4%8CE%C5%A0TINA

Literaturaeditovat | editovat zdroj

Související článkyeditovat | editovat zdroj

  • Lidová demokracie
  • Paměť národa
    • Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Komunistický_režim_v_Československu
    Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Navigácia: Doprava v roku 1882 > Doprava v roku 1884 >

Élet
Život

Príbuzné výrazy:
'Ndrangheta
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
Úřednická vláda
Úmrtí v roce 2021
Úmrtí v roce 2022
Únětická kultura
Únor 1948
Ústřední výbor Komunistické strany Československa
Ústava Československé republiky
Ústava Československé socialistické republiky
Ústavní soud České republiky
Ústavní zákon o československé federaci
Ústav pro studium totalitních režimů
Čína
Čínsko-sovětské konflikty (1969)
Čínsko-sovětský rozkol
Časně slovanské období
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Červený obr
Česká a Slovenská Federativní Republika
Česká socialistická republika
Česká televize
Česká tisková kancelář
Česká Wikipedie
České knížectví
České království
České národní obrození
České předsednictví v Radě Evropské unie 2009
České Slezsko
České stavovské povstání
České země za první světové války
Český rozhlas
Český rozhlas Dvojka
Český stát za vlády Jagellonců
Český statistický úřad
Česko
Československá lidová armáda
Československá měnová reforma (1953)
Československá republika (1948–1960)
Československá socialistická republika
Československá televize
Československé parlamentní volby 1946
Československý rozhlas
Československo
Československo-sovětské přátelství
Čierna nad Tisou
Čistky
Členský stát Evropské unie
ČTK
Řím
Řecko
Řeka
Školství
Španělsko
Štěpán Trochta
Švédsko
Železná opona
Živočichové
1. květen
1. leden
10. říjen
10. listopad
11. listopad
11. září
12. listopad
13. červen
13. prosinec
14. červen
17. leden
17. listopad
1711
1816
19. listopad
1922
1941
1945
1946
1948
1949
1950
1952
1954
1957
1965
1968
1969
1972
1975
1978
1987
1988
1989
1991
1992
1993
1996
1997
1998
2. listopad
20. únor
20. srpen
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2009
2011
2022
21. srpen
22. říjen
23. říjen
23. leden
25. únor
25. říjen
26. duben
27. srpen
28. říjen
29. říjen
3. listopad
30. říjen
31. říjen
31. březen
31. prosinec
4. červen
4. prosinec
461
6. listopad
9. listopad
Achtung Baby
Acquis communautaire
Aeroflot
Afghánistán
Akce 77
Akvizice
Albánie
Albánská lidová republika
Albánská lidová socialistická republika
Aleš Brichta
Alexander Dubček
Alexej Čepička
Alexej Kosygin
Alois Indra
Andrej Andrejevič Gromyko
Andrej Antonovič Grečko
Andrej Babiš
Anticharta
Antonín Kapek
Antonín Novotný
Antonín Zápotocký
Antonov An-12
Antonov An-24
Anton Myrer
Arakain
Archiv výtvarného umění
Argentinské tango
ASU-57
ASU-85
Athény
Augustin Navrátil
Austrálie
Autoritní kontrola
Avenida Corrientes
Bílý trpaslík
Bójové
Beatová síň slávy
Berlínská zeď
Bill Clinton
Biskup
Blue Effect
Bohemia Energy
Boj o rozhlas (1968)
Branislav Hronec
Bratři Itálie (politická strana)
Bratislava
Bratislavská deklarace
Brazílie
BRDM-1
Brexit
Brusel
BTR-152
Bulharská komunistická strana
Bulharská lidová republika
Buržoazie
Castell
Centrální plán
Charta 77
Charterový let
Chceme světlo!
Chruščovovské tání
Citron (hudební skupina)
Commons:Featured pictures/cs
Covid-19
cs:Usnesení vlády k žádosti České republiky o přijetí do Evropské unie
Cyril Svoboda
Dálnice
Díválí
Dýchací soustava
Dějiny Česka
Dělnicko-rolnická vláda
Důl Svornost
Daň z přidané hodnoty
David Koller
Demokracie
Demonstrace (protest)
Demonstrace na Rudém náměstí v roce 1968
Den vzniku samostatného československého státu
De Generace
Difuze
Disent
Divoký srdce
Dluhová krize v eurozóně
Doba římská na území Česka
Doba bronzová na území Česka
Dodavatel poslední instance
Dovoz
Drážďany
Drahomír Kolder
Druhá republika
Druhá světová válka
Dvoustranně souměrní
Ekonomická krize od 2007
Elon Musk
Emigrace
Encyklopedie
Eneolit na území Česka
Enver Hodža
Epitelová tkáň
ERM II
Estonsko
Etc...
Etiopie
Euro
Eurobarometr
Eurokomunismus
Evžen Plocek
Evropa
Evropská komise
Evropská měnová unie
Evropská migrační krize
Evropská rada
Evropská společenství
Evropská unie
Evropský hospodářský prostor
Evropský zatýkací rozkaz
Ferdinand I. Habsburský
Fidel Castro
Filip Topol
Finsko
Flamengo
Florian Siwicki
Fondy Evropské unie#PHARE
Fonograf
Framus Five
Francie
Francisco Franco
František Josef I.
František Kotva
František Kriegel
Frederik Willem de Klerk
Frontman
Gama Sagittae
Gemeinsame Normdatei
Generální tajemník ÚV KSČ
Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny
George H. W. Bush
Giorgia Meloniová
Glasgow
Glasnosť
Gonochorismus
Grónské referendum o Evropských společenstvích 1982
Gudžarát
Gustáv Husák
Habsburkové
Habsburská monarchie
Halloween
Harry Potter a Tajemná komnata (film)
Havlíčkův Brod
Heath Freeman
Heliodor Píka
Helsinky
Hermafrodit
Hlavní strana
Hltan
HMAS Sydney (D48)
Hmotná nouze
Hnědý trpaslík
Hostitel
Hrubý domácí produkt
Hudba
Hudba Praha
Hudba Praha & Michal Ambrož
Hudba Praha (album)
Hudebník
Hudební žánr
Hudební nástroj
Hudební skladatel
Hudební soubor
Husitství
Hvězdná velikost
Ilegální obchod s drogami
Iljušin Il-14
Imatrikulace (letectví)
Indie
Industrializace
International Standard Serial Number
Internet Archive
Invaze
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa
Invazní pruhy
IROZHLAS
Irsko
Island
Itálie
Ivan Jakubovskij
Ivan Král
Ivan Martin Jirous
Ivo Tretera
Jáchymov
János Kádár
Jair Bolsonaro
Jakov Alexandrovič Malik
Jana Altmannová
Jan Anastáz Opasek
Jan Bula
Jan Dus
Jan Haubert
Jan Hrubý (hudebník)
Jan Ivan Wünsch
Jan Masaryk
Jan Palach
Jan Patočka
Jan Rejžek
Jan Spálený
Jan Zajíc
Jan Zrzavý
Jaroslav Šaroch
Jasná Páka
Jednorodí
Jednotné zemědělské družstvo
Jerry Lee Lewis
Jiří Šindelář (hudebník)
Jiří Jelínek (baskytarista)
Jiří Kraus
Jiří Schelinger
Jiří z Poděbrad
Jižní Korea
Johannes Kepler
Josef Špaček (politik KSČ)
Josef Beran
Josef Charvát (odbojář)
Josef Chuchma
Josef Hlavatý
Josef Hlouch
Josef II.
Josef Klaus (politik)
Josef Pavel (1908)
Josef Smrkovský
Josef Zieleniec
Josif Vissarionovič Stalin
Josip Broz Tito
Jozef Púčik
Jugoslávie#Socialistická Jugoslávie
Junák – český skaut
Jupiter (planeta)
Jurij Andropov
Justiční vražda
Kádrové důvody
Kádrový posudek
Kabát (hudební skupina)
Kabinová lanová dráha na Ještěd
Kalábrie
Kamil Střihavka
Kardinál
Karel Hoffmann (politik)
Karel III. Britský
Karel IV.
Karel Malík
Katapult (hudební skupina)
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kaunas
Kauza Čapí hnízdo
KGB
Klad
Klaudios Ptolemaios
Klement Gottwald
Kmen (biologie)
Kodaň
Kodaňská kritéria
Kolektivizace v Československu
Komunisté
Komunistická strana
Komunistická strana Číny
Komunistická strana Československa
Komunistická strana Španělska
Komunistická strana Slovenska (1948)
Komunistický režim
Komunistický režim v Československu
Koncentrační tábor
Konference OSN o změně klimatu 2021 v Glasgow
Konstantin Babickij
Kontrarevoluce
Konzervativní strana (Spojené království)
Korejská válka
Kormoran (1940)
Krausberry
Krucipüsk
Kuba
Kulak
Kulomet SG-43
Kult osobnosti
Kurt Waldheim
Květen 1968 ve Francii
Kypr
Kytara
Ladislav Adamec
Ladislav Hosák
Lafetace
Lajka
Lamezia Terme
Latina
Leonid Iljič Brežněv
Leszek Engelking
Letiště
Letiště Brno-Tuřany
Letiště Praha Ruzyně
Libius Severus
Libor Pešek
Library of Congress Control Number
Lidová demokracie
Lidové milice
Lidská práva
Listopad
Listopad 1989
Litva
Lotyšsko
Lou Fanánek Hagen
Luboš Andršt
Luboš Pospíšil
Lubomír Štrougal
Lucemburk
Lucemburkové
Ludvík Kandl
Ludvík Svoboda
Luiz Inácio Lula da Silva
Lyndon B. Johnson
Maďarská lidová republika
Maďarská socialistická dělnická strana
Maďarsko
Maastrichtská kritéria
Maelström
Maják (album)
Malta
Mao Ce-tung
Maršál Sovětského svazu
Marek Vokáč
Marie Švermová
Marie Charousková
Marie Terezie
Markéta Vojtěchová Ambrožová
Markomani
Marsyas (hudební skupina)
Martin Dzúr
Martin Kraus (zpěvák)
Marxismus
Matěj Belko
Memorial
Menstruační vložka
Metro
Mezenchym
Mezinárodní astronomická unie
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Mezinárodní vesmírná stanice
Michael Šimůnek
Michail Lomonosov
Michail Suslov
Michal Ambrož
Michal Ambrož a Hudba Praha
Michal Lefčík
Michal Pavlíček
Michal Prokop
Miki Volek
Mikrofotografie
Milada Horáková
Milan Hlavsa
Miloš Jakeš
Miloš Zeman
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
Miroslav Žbirka
Miroslav Středa
Mnichovská dohoda
Monarchismus
Mongolsko
Morava
Moskevský protokol
Moskva
Motolice
MusicBrainz
Mysterium Cosmographicum
Náměstí Svobody (Brno)
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní fronta Čechů a Slováků
Národní knihovna České republiky
Národní shromáždění Československé socialistické republiky
Německá demokratická republika
Německá okupace Čech, Moravy a Slezska
Německo
Nadace Wikimedia
Naréndra Módí
Nationale Volksarmee
Nejvyšší sovět Sovětského svazu
Neodermata
Neodermis
Neolit na území Česka
Nepohlavní rozmnožování
Nervová soustava
Nicolae Ceaușescu
Nikolaj Viktorovič Podgornyj
Normalizace
Nova
Nusle
Oběžná dráha
Oběhová soustava
Obelisk (Buenos Aires)
Ocel
Odboj během druhé světové války
Odsun sovětských vojsk z Československa
Oldřich Černík
Oldřich Říha
Oldřich Švestka
Oldřich Veselý
Olympic
Opičí selfie
Orel (spolek)
Organizace spojených národů
Osvald Závodský
Ota Petřina
Otmar Brancuzský
Pád mostu v Gudžarátu
Přídělový systém
Předseda vlády
Přemyslovci
Připojení Hlučínska k Československu
Paleozoikum
Památník Vojna u Příbrami
Paměť národa
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parti communiste français
Pavel Švanda (křesťanský aktivista)
Pavel Telička
Pavel Váně
Pavel Wonka
Pavol Molnár
Perestrojka
Petro Šelest
Petr Fiala
Petr Janda
Petr Kalandra
Petr Korál
Petr Novák
Petr Placák
Petr Skoumal
Plánovaná ekonomika
Planeta
Platónské těleso
Ploštěnci
Ploštěnky
Ploutvonožci
Plzeňské povstání (1953)
Pohlavní rozmnožování
Pohraniční stráž
Polarizace (elektrodynamika)
Politbyro
Polská lidová republika
Polská sjednocená dělnická strana
Polsko
Pomocný technický prapor
Portál:Česko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Evropská unie
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Hudba
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portugalsko
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Post Bellum
Poučení z krizového vývoje
Právo (deník)
Průmyslová revoluce v Česku
Pražské jaro
Pražský výběr
Praga
Praha
Praní špinavých peněz
Pravda (noviny)
Prehistorie Česka
Prezident České republiky
Prezident Brazílie
Proces se skupinou Milady Horákové
Proces se Slánským
Proces s buržoazními nacionalisty
Proces s krajskými tajemníky
Progres 2
Prophets of Rage
Protektorát Čechy a Morava
Protesty v Íránu (2022)
Protiokupační demonstrace v roce 1969
Protonefridie
Provolání Všemu lidu ČSSR
První pětiletka (Československo)
První republika
První vláda Klementa Gottwalda
První vláda Oldřicha Černíka
Prvoústí
Public Enemy
Q114943882
Q12036674
Q12036674#identifiers
Q12036674#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q1773668
Rada bezpečnosti OSN
Rada Evropské unie
Rada vzájemné hospodářské pomoci
Radim Hladík
Radio Beat
Rakouské císařství
Rakousko
Rakousko-Uhersko
Reálný socialismus
Referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii
Reichsbrücke
Rekatolizace
Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství
Ricimer
Rishi Sunak
Robert Browning
Rock
Roman Dragoun
Ron Flowers
Ross Perot
Rovnost (pracovní tábor)
Rozšiřování Evropské unie
Rozhlas po drátě
Rudé náměstí
Rudolf II.
Rudolf Kirchschläger
Rudolf Slánský
Rumunská socialistická republika
Rumunsko
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Rusko
Sámova říše
Sázava
Sídliště
Síra
Saab 32 Lansen
Sametová revoluce
SARS-CoV-2
Saská Kamenice
Sbor národní bezpečnosti
Schengenský prostor
Schizocoel
Severní Čechy
Severní Korea
Severočeský kraj
Severoatlantická aliance
Severomoravský kraj
Seznam britských králů
Seznam osobností vyznamenaných 28. října 2022
Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989
Seznam premiérů Česka
Seznam premiérů Itálie
Seznam premiérů Spojeného království
Si Ťin-pching
Sjednocená socialistická strana Německa
Skotsko
Slovenská socialistická republika
Slovensko
Slovinsko
Slunce
Socialismus
Socialismus s lidskou tváří
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Sokol (spolek)
Soubor:Пейзаж на Венере.jpg
Soubor:(Srpen68)Bilak & Husak.jpg
Soubor:(Srpen68)Zraneny vojak FF.jpg
Soubor:(Zari68)Alexander Dubcek B.jpg
Soubor:10 Soviet Invasion of Czechoslovakia - Flickr - The Central Intelligence Agency.jpg
Soubor:1968-Prague Spring ogv B.png
Soubor:1968-Prague Spring ogv I.png
Soubor:1968-Prague Spring ogv J.png
Soubor:3d10 fm de vilafranca.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-074-27, Hilfskreuzer Kormoran.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-F0417-0001-011, Berlin, VII. SED-Parteitag, Eröffnung.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-H0603-0036-001, Moskau, Ulbricht und Breshnew.jpg
Soubor:CHAROUSKOVÁ Marie (Klárov 26. 8. 1968).jpg
Soubor:Coat of arms of the Czech Republic.svg
Soubor:Czechoslovakia cs.png
Soubor:Czechoslovakia demo.png
Soubor:Dugesia Turbellaria wm (12) anterior.jpg
Soubor:Een vluchtelingenkamp voor Tsjechen bij de Wiener Reichsbrücke (Oostenrijk), Bestanddeelnr 921-6236 (cropped).jpg
Soubor:Flag of Hungary.svg
Soubor:Flag of Poland (1927–1980).svg
Soubor:Flag of the KSC.svg
Soubor:František Dostál Srpen 1968 3.jpg
Soubor:František Dostál Srpen 1968 4.jpg
Soubor:Hanging Bridge from Opposite Side Morbi - panoramio.jpg
Soubor:Helsinki demonstration against the invasion of Czechoslovakia in 1968.jpg
Soubor:Hudba Praha, Ladronka, kytarista.jpg
Soubor:IICCR G539 Ceausescu Dubcek Svoboda.jpg
Soubor:Jan Bula B.jpg
Soubor:Lidove milice logo.svg
Soubor:Macaca nigra self-portrait large.jpg
Soubor:Okupace Svobodný-vysílač.JPG
Soubor:Památník obětí komunismu - Teplice(detail).jpg
Soubor:Patocka 1971.jpg
Soubor:Posta Romana - 1959 - Laika 120 B.jpg
Soubor:Praga 11.jpg
Soubor:Sagitta constellation map.png
Soubor:Tango Porteño.jpg
Soubor:Transparent na Morovém sloupě na náměstí Svobody v Brně, srpen 1968.jpg
Soubor:Vítejte v EU.jpg
Soubor:Vyjezdni dolozka 1967.jpg
Soubor:Warsaw Pact Logo.svg
Soubor:Wiki letter w.svg
Soubor:Za vashu i nashu svobodu.jpg
Souborný katalog České republiky
Souhvězdí
Souhvězdí Šípu
Soul
Sovětský svaz
SpaceX
SpaceX Crew-3
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spojené království
Spojené státy americké
SPOLU
Spotřební daň
Spotřební průmysl
Sputnik 2
Státní bezpečnost
Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti
Státní zastupitelství
Stávka
Střední skupina vojsk
Středočeský kraj
Středoslovenský kraj
Střevo
Stalinův pomník
Stalinismus
Starý pecky (a tak dál...)
Starší doba železná na území Česka
Strašnické krematorium
Stromboli (hudební skupina)
Studená válka
Superskupina (hudba)
Synkopy 61
Tábor nucené práce
Těžký průmysl
Třebíč
Třetí Československá republika
Třicetiletá válka
Tři králové (protinacistický odboj)
Tři sestry (hudební skupina)
T-55
Taťjana Bajevová
Takeoff (rapper)
Tasemnice
Tavenina
Teplice
Teror
Tesla (podnik)
Tetřívek douglaskový
Textař
The Plastic People of the Universe
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Todor Živkov
Tomáš Špidlík
Tomáš Hajíček
Tomáš Halík
Tržní ekonomika
Tragédie při hromadné tlačenici v Soulu 2022
Traktor (píseň)
Transportní letoun
Twitter
U2
Ukrajinská sovětská socialistická republika
Uliční výbor
Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939
Václavské náměstí
Václav Havel
Václav Klaus
Válka v Tigraji
Vídeň
Vít Malinovský
Výšková migrace
Východní blok
Východočeský kraj
Východoslovenský kraj
Vývoz
Věznice
Vakcína proti covidu-19
Varšavská smlouva
Varšavská univerzita
Vasil Biľak
Vedoucí úloha strany
Velká recese
Velkomoravská říše
Vietnamská demokratická republika
Vinohradská
Vinohrady (Praha)
Virtual International Authority File
Visací zámek (hudební skupina)
Vláda České republiky
Vláda Petra Fialy
Vláda Rishiho Sunaka
Vladimír Špidla
Vladimír Guma Kulhánek
Vladimír Mišík
Vladimír Padrůněk
Vladimír Remek
Vladimír Zatloukal
Vlado Čech
Vodní elektrárna
Volby
Volby prezidenta USA 1992
Volodymyr Zelenskyj
Vražda
Vratislav Janda
Vstup České republiky do Evropské unie
Vstup Bulharska do Evropské unie
Vstup Chorvatska do Evropské unie
Vstup Estonska do Evropské unie
Vstup Kypru do Evropské unie
Vstup Litvy do Evropské unie
Vstup Lotyšska do Evropské unie
Vstup Maďarska do Evropské unie
Vstup Malty do Evropské unie
Vstup Polska do Evropské unie
Vstup Rakouska do Evropské unie
Vstup Rumunska do Evropské unie
Vstup Slovenska do Evropské unie
Vstup Slovinska do Evropské unie
Vydírání
Vykonstruovaný proces
Vylučovací soustava
Vysídlení Němců z Československa
Vznik Československa
Władysław Gomułka
Walter Ulbricht
West End
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Přesměrování
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/listopad
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilbur Smith
Wilsdruff
WorldCat
XIV. sjezd KSČ
XX. sjezd KSSS
Základní vojenská služba
Zákon na ochranu lidově demokratické republiky
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Zánik Československa
Západní Německo
Západočeský kraj
Zaměstnanost
Zatmění Slunce 25. října 2022
Zavedení eura v Česku
Zavedení eura v Česku#Veřejné mínění
Zdeněk Juračka (hudebník)
Zdeněk Mlynář
Země
Zeměpisné souřadnice
Země Koruny české
Zimmerwaldská konference
Znárodnění
Zpěv
Zuzana Burianová
Zvací dopis



Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk