A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jean-Luc Marion | |
---|---|
Narození | 3. července 1946 (77 let) Meudon, Hauts-de-Seine Francie |
Vzdělání | Université de Paris X - Nanterre Sorbonna, École normale supérieure |
Alma mater | Condorcetovo lyceum Pařížská univerzita Univerzita Paříž IV École normale supérieure Univerzita Paříž X |
Povolání | filozof |
Ocenění | Cena Henriho Dumaresta (1983) Velká cena za filozofii (1992) Cena Karla Jasperse (2008) Ratzingerova cena (2020) důstojník Řádu akademických palem … více na Wikidatech |
Funkce | 4. křeslo Francouzské akademie (od 2008) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jean-Luc Marion (* 3. července 1946, Meudon, Hauts-de-Seine) je francouzský filozof, žák Jacquese Derridy a vůdčí osobnost moderních katolických myslitelů. Jeho úvahy vycházejí z postmodernistických pozic a obsahují prvky mystické teologie, fenomenologie a moderní filozofie, tedy oblastí, ve kterých je expertem.[1] Přestože se dominantní částí akademické činnosti zaměřuje na Descartesa a fenomenology typu Martina Heideggera a Edmunda Husserla, větší odezvu vzbudily jeho práce explicitně náboženského charakteru. Příkladem je práce Dieu sans l´être (Bůh bez bytí, 1982), která se zabývá převážně analýzou idolatrie. To je téma u něj často spojené s kvalitami lásky a obdarování, tedy s konceptem široce zkoumaným také Derridou.
Osobní život
Vzdělání
Studoval na Université de Paris X - Nanterre a Sorbonně, magisterský titul ve filozofii získal na pařížské École normale supérieure, kde byl žákem Derridy a Louise Althussera. Ve stejné době měl intenzivní zájem o teologii, v níž se soukromě vzdělával pod vlivem teologů jakými byli Louis Bouyer, Jean Daniélou, Henri de Lubac a Hans Urs von Balthasar. Po získání doktorátu v roce 1980 začal přednášet na univerzitě v Poitiers.
Akademická činnost
Z Poitiers přešel na Université de Paris X - Nanterrem, kde se stal vedoucím katedry filozofie, od roku 1996 pak stejnou funkci zastával na Sorbonně (Université Paris-Sorbonne (Paris IV)). K roku 2010 působil jako profesor filozofie náboženství a teologie na Chicagské univerzitě.[1]
6. listopadu 2008 byl zvolen jedním ze čtyřiceti nesmrtelných (immortel) Francouzské akademie, která má uzavřený počet členů (numerus clausus) a obsadil křeslo číslo 4, které před ním patřilo kardinálu Jean-Marie Lustigerovi.[2][3]
Ocenění
Obdržel několik cen včetně:[2][4]
- 2008 – Ceny Karla Jasperse města a univerzity v Heidelbergu
- 1992 – Grand Prix de philosophie de l'Académie française – za jeho celkové dílo (oeuvre)
- 1977 – Prix Charles Lambert de l'Académie des sciences morales et politiques
Dílo
- Alain de Benoist – Jean-Luc Marion: Avec ou sans Dieu ?, coll. « Carrefour des jeunes », Beauchesne, Paris 1970.
- Sur l’ontologie grise de Descartes. Science cartésienne et savoir aristotélicien dans les Regulae, Librairie Philosophique J. Vrin, 1975.
- L’idole et la distance. Cinq études, Grasset, 1977.
- Sur la théologie blanche de Descartes. Analogie, création des vérités éternelles, fondement, P.U.F, 1981.
- Dieu sans l’être, Fayard, 1982 - rééd. PUF, 2010.
- Sur le prisme métaphysique de Descartes. Constitution et limites de l’onto-théo-logie cartésienne, P.U.F, 1986.
- Prolégomènes à la charité, Éditions de la Différence, 1986.
- Réduction et donation. Recherches sur Husserl, Heidegger et la phénoménologie, P.U.F., 1989.
- Questions cartésiennes I. Méthode et métaphysique, PUF, 1991.
- La croisée du visible, Éditions de la Différence, 1991, P.U.F.
- Questions cartésiennes II. L’ego et Dieu, P.U.F., 1996.
- Étant donné. Essai d’une phénoménologie de la donation, P.U.F., 1997.
- De surcroît. Études sur les phénomènes saturés, P.U.F, 2001, 2010.
- Le phénomène érotique, Grasset, 2003.
- Le visible et le révélé, Cerf, 2005.
- Au lieu de soi, l'approche de saint Augustin, PUF, 17. září 2008
- Certitudes négatives, Grasset & Fasquelle, 2010.
- Le croire pour le voir, Communio Parole et silence, 2010.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Luc Marion na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Horner, Robyn. Jean-Luc Marion: a Theo-Logical Introduction. Burlington: Ashgate, 2005.
- ↑ a b Jean-Luc Marion - profil Archivováno 11. 2. 2012 na Wayback Machine. (francouzsky) na Académie française, 2008.
- ↑ Le philosophe Jean-Luc Marion élu à l'Académie française AFP news article (francouzsky) via Google News.
- ↑ Faculty biography Archivováno 11. 8. 2010 na Wayback Machine. — Divinity School, University of Chicago.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Luc Marion na Wikimedia Commons
- Osoba Jean-Luc Marion ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean-Luc Marion
- Jean-Luc Marion, T. Chudý, 2008/1 na stránkách Teologických textů
4. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jean-Marie Lustiger |
2008 Jean-Luc Marion |
Nástupce: |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk