A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jan Nepomuk Salvátor Toskánský | |
---|---|
Arcivévoda Jan Salvátor kolem let 1870-1880 | |
Rodné jméno | Jan Nepomuk Maria Annunziata Josef Jan Batista Ferdinand Baltazar Ludvík Gonzaga Petr Alexandr Zenobius Antonín |
Narození | 25. listopadu 1852 Florencie, Itálie |
Úmrtí | ? ? |
Choť | Milly Stubelová |
Rodiče | Leopold II. Toskánský Marie Antonie Neapolsko-Sicilská |
Rod | habsbursko-lotrinská dynastie |
Funkce | člen Panské sněmovny (1869–1889) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Nepomuk Salvátor Toskánský (italsky: Giovanni Nepomuceno Maria Annunziata Giuseppe Giovanni Batista Ferdinando Baldassare Luigi Gonzaga Pietro Alessandrino Zanobi Antonino d'Asburgo-Lorena, německy: Johann Nepomuk Salvator Maria Joseph Johann Ferdinand Balthasar Ludwig Karl Zenobius Anton von Österreich-Toscana) (* 25. listopadu 1852, Florencie – asi 1890,? Mys Horn; roku 1911 prohlášen za mrtvého) byl členem toskánské linie habsbursko-lotrinské dynastie. Byl rakouským arcivévodou a princem, uherským, českým a toskánským princem. Poté, co se těchto titulů vzdal, byl známý jako Johann (Jan) Orth. Zmizel při plavbě se svou ženou v červenci 1890 a má se za to, že zemřel, když jeho loď narazila při bouři poblíž mysu Horn. Salvátor byl prohlášen za mrtvého v únoru 1911.
Původ
Byl nejmladším potomkem toskánského velkovévody Leopolda II. a jeho druhé manželky Marie Antonie Neapolsko-Sicilské. Do roku 1859 žil s rodiči a sourozenci ve Florencii, kterou musel po vynuceném odchodu rodiny opustit. Poté žil chvíli v Čechách a od svých dvanácti let ve Vídni. Byl temperamentní, velmi učenlivý a svou matkou velmi milován.
Vojenská kariéra
Již v roce 1865 zahájil svou vojenskou kariéru a stal se důstojníkem. Věnoval se vojenským inovacím a nebál se být kritický. V roce 1878 se Jan Nepomuk zúčastnil s nevolí okupace Bosny a Hercegoviny. Často byl pro svou výstřední a dobrodružnou povahu posílán na různé vojenské útvary. Sloužil ve Lvově, Temešváru, Krakově a v roce 1883 byl v Linci velitelem 3. pěší divize. Napsal několik kritických prací na téma armády a tím se dostal do sporu s vojenským vedením a také se svým poručníkem arcivévodou Albrechtem.[1]
Politika
Patřil k odpůrcům spojenectví Rakouska s Německem a podporoval spojenectví s Ruskem. V roce 1887 při bulharské krizi, podporoval uchazeče o tamní trůn, Ferdinanda Koburského, avšak doufal, že by se králem mohl stát on sám.[2] Tím si proti sobě postavil císaře Františka Josefa I., který měl už dost jeho afér a aktivit, a byl nucený v roce 1887 skončit službu v armádě. Poté chtěl vstoupit do vojenských služeb v Bulharsku a Turecku, ale byl odmítnut.
Zájmy
U Gmundenu nechal přestavět zámek Ort, který si roku 1879 koupil a podle kterého si později zvolil své jméno. Byl blízkým přítelem korunního prince Rudolfa, který v zámku často pobýval. Patřil mezi liberály a antiklerikály. Mezi jeho koníčky patřila hra na lesní roh. Rád hrál na klavír a citeru a maloval. Zajímal se o literaturu a pod pseudonymem zkomponoval několik valčíků a balet.
Jan Orth
Bez císařova svolení opustil Rakousko-Uhersko a odjel do Švýcarska. Zde se v roce 1889 rozhodl, že vystoupí z habsburského domu a dále bude žít jako běžný občan.[3] Vzdal se svých titulů i apanáže. Poté se oženil s bývalou baletkou, „Ludmilou Milly Stubelovou“, se kterou několik let před tím žil a rozhodl se cestovat. V Anglii si pořídil loď „Santa Margherita“ a najal posádku, se kterou se vydal nejprve do La Platy. Zde sám převzal velení lodi a vyplul s novou posádkou do Chile.
Jeho další osud není zcela znám. Jeho loď se zřejmě u mysu Hoorn, v důsledku prudkých bouří v noci z 20. na 21. června roku 1890 potopila. Jeho tělo se nikdy nenašlo a po 21. letech od této události byl prohlášen za mrtvého. V Berlíně byla poté v letech 1912–1913 jeho pozůstalost vydražena.
Závěr života na Ohňové zemi
Václav Šolc v knize K Alakalufům na konec světa vypráví i příběh Jana Ortha v jižním Chile, kde prožil zbytek svého života. „Napřed se usadil na severním pobřeží Ohňové země, později se vydal na severozápad a po léta bloudil celkem bez cíle libovolně bludištěm kanálů a ostrovů. Stýkal se jen s Indiány, náhodnými hledači zlata či lovci. Prozkoumával jeden fjord za druhým a shromažďoval poznatky, zeměpisné i přírodopisné… Spal na kožešinách divokých lam guanak, podlahu (jeho ranče) kryly teplé a tuhé kožešiny jelínka huemula. Svítil si primitivní lampičkou, napájenou rozpuštěným tukem ulovené zvěře, a byl spokojen…. Žil po celá léta sám a sám, ale nechátral ani nepustl. Zachovával si bystrost ducha, touhu po vědění, smysl pro pořádek a čistotu a dokázal si v primitivním, drsném prostředí vytvořit takřka zdání určité elegance. Svědectví o tom podává náhodný francouzský poutník, který zavítal do jeho samoty. Očekával primitivního lovce, člověka, který ve společnosti psů a koní takřka zapomněl mluvit, a nalezl staršího pána, duchaplného a vtipného, skvělého hostitele…. Bavili se francouzsky, španělsky a německy a host nevěděl, kam svého hostitele zařadit. Daleko od lidí nalezl duchaplného poustevníka, citujícího brilantně klasiky evropské literatury a hovořícího zasvěceně o umění, i hlubokého znalce a milovníka přírody. V klíně hor mu bylo dopřáno strávit skoro dvacet let života, který si vysnil. Jan Orth, lovec a milovník přírody našel to, co marně hledal Jan Nepomuk Salvator von Habsburk, arcivévoda a princ, totiž štěstí a mír duše. Zemřel ve své samotě roku 1910."[4]
Vybraná díla
- Die österreichish-ungarische Monarchie in Wort und Bild, (Rakousko-Uherská monarchie slovem a obrazem)
- Betrachtungen über die Organisation der österreichischen Artillerie, (Úvahy o organizaci rakouského dělostřelectva), jako anonym
- Geschichte des k. k. Infanterie-Regimentes Ehrz. Wilhelm, Nr. 12, 2 sv., Wien 1877-1880
- Drill oder Erziehung, (Dril a výchova) Wien 1883
- Einblick in den Spiritismus, Linz 1884
- balet Die Assassinen, (Úkladní vrazi)
- valčík Gruss an Linz, napsané pod pseudonymem Johann Traunwart
- valčík Am Traunsee, napsané pod pseudonymem Johann Traunwart
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 172.
- ↑ Hamannová, str. 173.
- ↑ OULÍK, Václav. Po stopách Habsburků. Praha: Erika, 1996. ISBN 80-7190-348-5. S. 80.
- ↑ CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny Uruguaye Chile. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 575 s. ISBN 80-7106-323-1. S. 490.
Literatura
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 172–174.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Salvátor Toskánský na Wikimedia Commons
- Historie zámku Orth (německy)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk