A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ivan Meštrović | |
---|---|
Narození | 15. srpna 1883 Vrpolje |
Úmrtí | 15. ledna 1962 (ve věku 78 let) South Bend |
Místo pohřbení | Holy Redeemer Church |
Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
Povolání | sochař, architekt, vysokoškolský učitel, učitel a spisovatel |
Děti | Mate Meštrović |
Významná díla | Vítěz St. Jerome the Priest Immigrant Mother Památník neznámého vojína Meštrovićův pavilon |
Ocenění | Čestný odznak Za vědu a umění (1961) |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Meštrović roz. Gabrilović (15. srpna 1883, Vrpolje u Slavonského Brodu[1] – 16. ledna 1962, South Bend, Indiana, USA) byl chorvatský sochař, architekt, spisovatel a politik. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti chorvatského umění první třetiny 20. století.
Biografie
Ivan Meštrović se narodil v obci Vrpolje v Chorvatsku, kde žili jeho rodiče Ivan Meštrović-Gabrilović a Marta Kurobasa, a vyrůstal ve vesnici Otavice v severní Dalmácii. Nejprve se vyučil kameníkem v dílně Pavila Biliniće ve Splitu. V letech 1907–1909 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění ve Vídni, které nedokončil. Přijal styl secese, cestoval a nějakou dobu pobýval v Paříži. Během dvaceti meziválečných let se proslavil jako jeden z mála výtvarných umělců chorvatské národnosti, a proto byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Záhřebu. Byl blízkým přítelem Nikoly Tesly.
Na cestách studoval sochy starověkých a renesančních mistrů, zejména Michelangela (o kterém napsal také esej) a soudobých francouzských sochařů Augusta Rodina, Antoina Bourdella a Aristida Maillola, jejichž vzor je v jeho sochách patrný. Byl zakladatelem a ideologem národně romantické skupiny Medulić, jejíž tvorbu inspiroval jihoslovanský národní mýtus, zejména hrdinské lidové písně. Za první světové války žil v exilu. Po válce se vrátil do vlasti a začalo plodné období jeho sochařské a pedagogické činnosti. V roce 1942 emigroval do Itálie a poté v roce 1943 do Švýcarska a v roce 1947 do Spojených států. V roce 1947 emigroval z Jugoslávie do USA, kde se roku 1955 stal profesorem sochařství na Syracuse University v New Yorku a později přešel na Universitu Notre Dame v South Bend ve státě Indiana. Byl politicky aktivní, jako národně uvědomělý Chorvat a katolík zastával projugoslávské postoje, nesouhlasil však s ideologií komunismu. Před svou smrtí se setkal s maršálem Titem, který se jej snažil přesvědčit pro podporu politiky socialismu.
Dílo
Sochy: Navrhl čtyři desítky monumentálních soch a řadu menších děl na území Chorvatska, Jugoslávie, Slovenska, Francie, Itálie, Anglie a Spojených států amerických. S různou mírou patosu odrážejí avantgardní směry výtvarného umění první poloviny 20. století od secese až po neoklasicismus. Jsou to především pomníky chorvatských osobností (Grgur Ninski a Marko Marulić ve Splitu; Andrija Medulić, Andrija Kačić-Miošić) také sochy světců a osobností církve (sv. Roch, sv. Jan Křtitel ve Splitu, sv. Jeroným v zahradě Chorvatského velvyslanectví ve Washingtonu, biskup Josip Juraj Strossmayer v Záhřebu), dále socha Vítěze, která je symbolem Bělehradu. Je také autorem sochařských portrétů, ženských aktů, reliéfů a medailí, nebo fontány „Pramen života“ před záhřebským Národním divadlem. K nejlepším dílům patří bronzy ve stylu art deco. Světového ohlasu dosáhla dvojice soch Indiánů (Oštěpař a Lučištník) z roku 1934 v Grantově parku na předpolí mostu v Chicagu. Teoretikové umění v posledních letech více než národní monumenty oceňují sochařské provedení tělesnosti a erotiky u aktů[2].
Architektonická tvorba čítá několik budov, především památníků na území Chorvatska i Jugoslávie. Jsou jimi například mauzoleum na černohorské národní hoře Lovćen, Památník neznámého vojína na Avale.
Pozůstalost
V roce 1952 daroval Chorvatům galerii a Kaštelet ve Splitu, dále odkázal státu svůj ateliér v Záhřebu, domek s ateliérem v Otavici a rodinnou hrobku v kostele Nejsvětějšího Vykupitele v Otavici, kde byl podle svého přání pohřben. Galerie „Ivan Meštrović“ byla otevřena ve Vrpolje v roce 1972, vystavuje přibližně čtyřicet děl.
Galerie
-
Svatý Roch, Drniś
-
Žena, Parham House, West Sussex
-
Válečný pomník Francii, Bělehrad
-
Socha Oštěpaře
-
Socha Lučištníka
-
Svatý Jeroným
-
Nikola Tesla, Záhřeb
-
Martin Kukučín, Bratislava
-
Pavilón v Záhřebu
-
Domek v Otavici
Související články
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Meštrović na chorvatské Wikipedii.
- ↑ NEZNÁMÉ. Čeština: Ivan Meštrović matriční záznam.. : Dostupné online.
- ↑ https://www.mojaobcina.si/ljubljana/novice/ivan-mestrovic--telesnost-in-erotika-v-kiparstvu.html
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Meštrović na Wikimedia Commons
- http://www.kulturnibazar.si/data/upload/Ivan_Mestrovic(1).pdf Archivováno 6. 8. 2019 na Wayback Machine.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk