Hlístounovití
Hlístoun červenohřívý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída	ryby (Osteichthyes)
Třída	paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád	leskyňovci (Lampriformes)
Čeleď	hlístounovití (Regalecidae) Gill, 1772[1]
Binomické jméno
Regalecidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlístounovití (Regalecidae) je čeleď extrémně dlouhých pelagických ryb. Hlístoun červenohřívý dosahuje délky až 8 metrů, což představuje vůbec nejdelšího zástupce kostnatých ryb. Hlístounovití mají kosmopolitní rozšíření, jejich populace je však patrně nepočetná.

Popis

Hřbetní ploutev začíná již v oblasti nad očima a táhne se po celé délce těla. Tato ploutev mívá 260–412 kostěných paprsků, z nichž prvních cca 10–13 paprsků bývá prodlouženo se sytě červeným zbarvením, takže připomínají jakousi korunku. Podobně silně prodloužené jsou i břišní ploutve, které jsou redukovány na 1–5 dlouhých paprsků. Řitní ploutev úplně chybí. Oči jsou malé. Nemají zuby ani plynový měchýř. Počet obratlů bývá kolem 143–170.^[2][3] Hlístouni mají silně protáhlé tělo dorůstající délky až 8 metrů.^[3] Hlístoun červenohřívý je dokonce nejdelší kostnatou rybou na světě^[4] a je zapsán v Guinnessově knize rekordů coby nejdelší zástupce kostnatých ryb.^[5]

Ekologie

O ekologii hlístounů je známo jen minimum informací, jelikož živé exempláře jsou pozorovány lidmi jen velmi vzácně. První videozáznam hlístounů byl pořízen teprve v roce 2001.^[6] Plavou vertikálně s hlavou nahoře za vlnícího pohybu hřbetní ploutve podobně jako úhoři.^[7] Badatelé z Nového Zélandu při jedné příležitosti zaznamenali, že hlístoun vydával elektrické výboje.^[2][8]

Živí se drobnými mořskými živočichy jako jsou korýši (např. krunýřovky), menšími rybami a hlavonožci.^[7] Hlístouni jsou rozšíření v hlubokých vodách všech oceánů^[7] včetně Středozemního moře.^[6] Typicky se vyskytují v mezopelagické zóně (200–1 000 m pod hladinou moře), nicméně patrně mohou žít až v hloubkách 1 600 m.^[9] Podle studie zkoumající parazity hlístounů patří k jejich predátorům patrně žralok mako nebo vorvaň obrovský.^[10]

Vztah k lidem

Hlístouni se komerčně neloví, protože žijí ve velmi hlubokých vodách a jejich maso je málo chutné až nepoživatelné. I když se na ně rybáři nezaměřují, občas bývají chyceni jako nechtěné úlovky.^[6] Vyplavení mrtví jedinci přitahují poměrně značnou mediální pozornost.^[11][12][13]

Systematika

K prvnímu popisu hlístouna došlo v roce 1772. Jednalo se o hlístouna červenohřívého (R. glesne) a o jeho popis se zasloužil norský biolog Peter Ascanius. Název čeledi Regalecidae je odvozen z latinského regalis neboli královský.^[6] V rámci čeledi se rozeznávají dva rody s následujícími druhy:^[14]

• rod Agrostichthys (hlístoun)
  • hlístoun stříbřitý, Agrostichthys parkeri
• rod Regalecus (hlístoun)
  • hlístoun červenohřívý, Regalecus glesne
  • hlístoun Russellův, Regalecus russelii

Někdy se ještě uvádí hlístoun mexický (R. kinoi ), jedná se nicméně o synonymum k R. russellii.^[15][16]

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hlístounovití na Wikimedia Commons
• Taxon Regalecidae ve Wikidruzích