Guy Verhofstadt
Poslanec Evropského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od: 14. července 2009
Předseda vlády Belgie
Ve funkci: 12. července 1999 – 20. března 2008
Panovník	Albert II. Belgický
Předchůdce	Jean-Luc Dehaene
Nástupce	Yves Leterme
Místopředseda vlády Belgie
Ve funkci: 14. května 1985 – 7. března 1992
Předseda vlády	Wilfried Martens
Předchůdce	Alan Vanackere
Nástupce	Pedro Manns
Ministr pro rozpočet Belgie
Ve funkci: 14. května 1985 – 7. března 1992
Předseda vlády	Wilfried Martens
Předchůdce	Leo Uberman
Nástupce	Pedro Manns
Stranická příslušnost
Členství	Open Vlaamse Liberalen en Democraten
Rodné jméno	Guy Maurice Marie Louise Verhofstadt
Narození	11. dubna 1953 (71 let) Dendermonde
Příbuzní	Dirk Verhofstadt (sourozenec)
Alma mater	Gentská univerzita
Profese	politik
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1985) Minister of State (1995) velkokříž Řádu Isabely Katolické (2000) komandér velkokříže Řádu polární hvězdy (2001) velkokříž Řádu Dannebrog (2002) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.guyverhofstadt.eu
Commons	Guy Verhofstadt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guy Verhofstadt (* 11. dubna 1953, Dendermonde, Belgie) je belgický politik a bývalý premiér Belgie.

Vzdělání

V roce 1975 ukončil studium práv na státní univerzitě v Gentu. Po studiu pracoval v tomtéž městě jako advokát u advokátské komory.

Politická činnost

První politické zkušenosti sbíral jako předseda vlámské Asociace liberálních studentů v Gentu, kde působil v letech 1972 až 1974. Od roku 1976 byl členem obecní rady města Gent a v roce 1977 se stal politickým sekretářem předsedy středo-pravicové belgické strany Willy De Clercqa PVV (neplést si s nizozemskou PVV Geerta Wilderse). V následujících letech zaujímal různé posty, jako například první náměstek poslanecké sněmovny Gent-Eeklo (1978) a viceprezident sdružení PVV v Gent-Eeklo (1979). Rovněž v roce 1979 převzal předsednictví mladých PVV a stal se členem předsednictva PVV. Předsedou PVV se stal v roce 1982 a roku 1985 úspěšně vstoupil do Poslanecké sněmovny.

Od roku 1988 byl předsedou stínové vlády. V roce 1989 byl znovu zvolen předsedou PVV (Vlámští liberálové a demokraté) a v roce 1992 obdržel stejný post v VLD. Poté, co nastoupil v roce 1995 jako státní ministr, byl zvolen v květnu téhož roku senátorem a dokonce místopředsedou senátu. 7. června 1997 převzal opět předsednictví VLD.

Vládní funkce

V letech 1985–1988 byl Verhofstadt vicepremiérem a ministrem pro státní rozpočet a vědecký výzkum. Od 12. července 1999 do 20. března 2008 byl belgickým premiérem. Tento právník udělal od poloviny 70. let strmou kariéru u belgických liberálů. Na pozadí posledních politických a justičních skandálů v Belgii se Guy Verhofstadt, od poloviny roku 1999 premiér země, podílel na radikální přestavbě systému. Verhofstadtova takzvaná fialovo-zelená koalice, která se skládala ze dvou liberálních, dvou socialistických a dvou zelených stran, se spojila proti křesťanskodemokratické opozici. Když byl jako premiér potvrzen na jaře 2003 pro druhé volební období, stvořil čistě fialovou koalici s liberály a socialisty.

Při belgických parlamentních volbách 10. června 2007 ztratila vládní koalice zřetelně podporu a Verhofstadt po prohraných volbách podal demisi.

Protože Yves Leterme, lídr kandidátky křesťanských demokratů CD&V, po 6 měsících vzdal snahu o vytvoření vlády, pověřil král Albert II. Verhofstadta 3. prosince, aby našel se všemi stranami nějaké řešení z krize. Od 21. prosince 2007 vedl Verhofstadt přechodnou vládu, která se skládala z vlámských a frankofonních křesťanských demokratů a liberálů i frankofonních socialistů, kteří zůstali v úřadu do jmenování nové Letermovy vlády 20. března 2008.

Další kariéra

V roce 2009 byl zvolen do Evropského parlamentu. V témže roce byl zvolen předsedou skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu v EP. Během řecké rozpočtové krize kritizoval řeckého premiéra Tsiprase za schůzku s Vladmirem Putinem a neochotu provádět reformy. Verhofstadt bude zastupovat Evropský parlament při jednáních mezi EU a Velkou Británií o brexitu.^[1]

Verhofstadt se hlásí k eurofederalismu a je zakládajícím členem Spinelliho skupiny.

Vyznamenání

Stát	Stuha	Název	Datum udělení
Belgie Belgie		Velkokříž Řádu Leopolda	21. dubna 2008
		Velkokříž Řádu koruny	5. června 2007
Dánsko Dánsko		Velkokříž Řádu Dannebrog	2002
Finsko Finsko		Velkokříž Řádu bílé růže	30. března 2004
Itálie Itálie		Rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[2]	20. února 1986
Norsko Norsko		Velkokříž Norského královského řádu za zásluhy	2003
Polsko Polsko		Velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[3]	14. října 2004
Portugalsko Portugalsko		Velkokříž Řádu prince Jindřicha[4]	8. března 2006
Řecko Řecko		Velkokříž Řádu cti	2005
Španělsko Španělsko		Rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické	2000
Švédsko Švédsko		Komtur velkokříže Řádu polární hvězdy	2001

Knihy

• Europe's Last Chance. Why the European States Must Form a More Perfect Union. New York 2016. ISBN 978-0-465-09685-5

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guy Verhofstadt na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Guy Verhofstadt na Wikimedia Commons
• Guy Verhofstadt – oficiální stránky

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Premiéři Belgie
Hubert Pierlot (1939–1945) • Achille Van Acker (1945–1946) • Paul-Henri Spaak (1946) • Achille Van Acker (1946) • Camille Huysmans (1946–1947) • Paul-Henri Spaak (1947–1949) • Gaston Eyskens (1949–1950) • Jean Duvieusart (1950) • Joseph Pholien (1950–1952) • Jean Van Houtte (1952–1954) • Achille Van Acker (1954–1958) • Gaston Eyskens (1958–1961) • Théo Lefèvre (1961–1965) • Pierre Harmel (1965–1966) • Paul Vanden Boeynants (1966–1968) • Gaston Eyskens (1968–1973) • Edmond Leburton (1973–1974) • Leo Tindemans (1974–1978) • Paul Vanden Boeynants (1978–1979) • Wilfried Martens (1979–1981) • Mark Eyskens (1981) • Wilfried Martens (1981–1992) • Jean-Luc Dehaene (1992–1999) • Guy Verhofstadt (1999–2008) • Yves Leterme (2008) • Herman Van Rompuy (2008–2009) • Yves Leterme (2009–2011) • Elio Di Rupo (2011–2014) • Charles Michel (2014–2019) • Sophie Wilmèsová (2019–2020) • Alexander De Croo (od 2020)