Kaigun gunreibu (japonsky 海軍軍令部), od 1933 jenom Gunreibu (japonsky 軍令部), neboli (námořní) generální štáb, bylo nejvyšší operační velitelství japonského císařského námořnictva. Byl zřízen v roce 1893 reorganizací předchozího Kaigun sanbóbu (海軍参謀部 ~ úřad námořního generálního štábu)^[1] a zodpovídal se jenom a pouze císaři.^[2][3] Zajišťoval plánování a řízení námořní obrany Japonského císařství, námořních operací, expedicí a námořní přepravy. Navíc plánoval výstavbu loďstva, jeho organizaci a výcvik. V době války zasedala část jeho členů v námořní sekci Daihonei (大本営 ~ císařský generální štáb).

Po japonské kapitulaci byl Gunreibu 15. října 1945 rozpuštěn.^[4][3]

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém

Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce

Historie

Císařské námořnictvo muselo ve svých počátcích bojovat o nezávislost na císařské armádě. Záležitosti armády i námořnictva řídilo Hjóbušó (兵部省 ~ vojenské ministerstvo). Po založení Kaigunšó (海軍省 ~ ministerstvo námořnictva) v roce 1872 byla v Sanbókjoku (参謀局 ~ společný generální štáb/úřad podřízený Hjóbušó) zřízena 6. kancelář (第六局 dai-roku kjoku). Ta byla v únoru 1874 přejmenována na Kaigun gundži bu (海軍軍事部 ~ sekce námořních záležitostí). Úkoly (stále neexistujícícho) námořního generálního štábu řešilo od 5. prosince 1878 Sanbó honbu (参謀本部 ~ (armádní) štábní velitelství), které bylo společné pro armádu i námořnictvo. V rámci Sanbó honbu byly 18. března 1886 zřízeny oddělené Rikugunbu a Kaigunbu (陸軍部 a 海軍部 ~ armádní a námořní sekce). Dne 14. května 1888 byl společný štáb v rámci Sanbó honbu rozpuštěn a Rikugunbu a Kaigunbu byly nahrazeny samostatnými Rikogun sanbó honbu a Kaigun sanbó honbu (陸軍参謀本部 a 海軍参謀本部 ~ armádní a námořní štábní velitelství).^[3]

Dne 7. března 1889 bylo Kaigun sanbó honbu vyjmuto z pravomoci Rikugunšó (陸軍省 ~ armádní ministerstvo války),^[5] přejmenováno na Kaigun sanbóbu a podřízeno Kaigunšó.^[3]

K 20. květnu 1893 bylo Kaigun sanbóbu zrušeno a 22. května 1893 bylo založeno Kaigun gunreibu, nezávislé na jakékoliv civilní, či vojenské instituci a podřízené pouze císaři.^[3][2] Nové Kaigun gunreibu, mělo vedle plánování námořních operací, námořního transportu, obrany pobřeží a námořní rozvědky (což byly úkoly již Kaigun sanbóbu)^[3] na starosti navíc organizaci jednotlivých kantai (艦隊 ~ loďstvo) a sentai (戦隊 ~ eskadra).^[6] Administrativní řízení námořnictva (a zprostředkovaně i zajišťování finančních prostředků) zůstalo v pravomoci Kaigunšó (které rovněž mělo přístup k císaři).^[7] V dobách války tvořila část členů Kaigun gunreibu zároveň část námořní sekce Daihonei, což bylo nejvyšší (a jediné) společné velení císařských ozbrojených sil.

V listopadu 1897 k povinnostem Kaigun gunreibu přibylo i plánování národní obrany (国防 kokubó).^[6]

Dne 27. září 1933 byl Kaigun gunreibu přejmenován na Gunreibu^[6] a jako takový zůstal zachován až do 15. října 1945, kdy byl po japonské kapitulaci na konci druhé světové války rozpuštěn.^[3]

Struktura

Kaigun gunreibu se původně dělil na jednotlivé ka (科 ~ sekce). Ty byly (pravděpodobně v listopadu 1897) přejmenovány na kjoku (局 ~ úřad). K další změně došlo 26. prosince 1903, kdy se z kjoku staly sanbó (参謀 ~ štáb). Ty vydržely až do 1. února 1937, kdy byla ustanovena nová (a v podstatě konečná) struktura Gunreibu založená na čtyřech bu (部 ~ divize) o celkem deseti ka:^[6]

• 1. bu – operační:
  • 1. ka – zodpovědná za obranu Japonského císařství, plánování válečných operací a organizaci kantai a sentai
  • 2. ka – zodpovědná za výcvik
• 2. bu – válečné přípravy:
  • 3. ka – zodpovědná za vypracování plánů rozvoje loďstva, plánování náhrady plavidel, letounů a vybavení
  • 4. ka – zodpovědná za plánování námořních expedic a námořní přepravy
• 3. bu – rozvědka:
  • 5. ka – zodpovědná za zpravodajské pokrytí Ameriky
  • 6. ka – zodpovědná za zpravodajské pokrytí Číny
  • 7. ka – zodpovědná za zpravodajské pokrytí Evropy
  • 8. ka – zodpovědná za zpravodajské pokrytí Velké Británie
• 4. bu, zahrnující 9. a 10. ka, zajišťovala vše, co se týkalo komunikace a šifrování

Dne 5. listopadu 1940 byla v rámci 4. bu zřízena 11. ka, která měla za úkol vypracovat oficiální vojenskou historii od počátku čínsko-japonské války.^{[6][p 1]}

Seznam náčelníků štábu

Náčelníky štábu (海軍軍令部長 Kaigun gunreibu čó od 1893, respektive 軍令部総長 Gunreibu sóčó od 1933) byli tito admirálové:^[4]

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Imperial Japanese Navy General Staff na anglické Wikipedii a 軍令部 na japonské Wikipedii.

Literatura

• EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky) 
• LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 
• SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. (anglicky) 

Externí odkazy

• NISHIDA, Hiroshi. Naval General Staffs . 2002 . Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj}

Japonské císařské námořnictvo
Seznamy	Admirálové • Incidenty • Letadla • Plavidla • Pozemní jednotky
Řídící a velitelské instituce	(Císařský generální štáb) • Generální štáb • Ministerstvo námořnictva
Složky	Námořní Spojené loďstvo • Čínské oblastní loďstvo • Eskortní velitelství Letecké Císařské námořní letectvo
Arzenály	Hiro • Jokosuka • Kure • Maizuru • Sasebo
Výcvik	Námořní akademie • Námořní vysoká škola