A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Gennaro Gattuso | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 V roce 2008 | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Celé jméno | Gennaro Ivan Gattuso | ||||||
| Datum narození | 9. ledna 1978 (46 let) | ||||||
| Místo narození | Corigliano Calabro,  Itálie | ||||||
| Výška | 177 cm | ||||||
| Hmotnost | 77 kg | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Konec hráčské kariéry | |||||||
| Pozice | Fotbalový záložník (1995–2013) Fotbalový trenér (2013–) | ||||||
| Mládežnické kluby | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
| Reprezentace | |||||||
| |||||||
| Trenérská kariéra*** | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| Další informace | |||||||
| Web | gennarogattuso | ||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. *** Trenérské působení aktuální k 31. 3. 2024 | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Gennaro Ivan „Rino“ Gattuso (9. leden 1978 v Corigliano Calabro, Itálie) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalista.
Přezdívku Rino získal díky své agresivní hře v dobách kdy působil v Perugii. Největší úspěchy sbíral jako hráč Milána. V dresu Rossoneri odehrál za 13 sezon (1999 až 2012) 468 utkání a vstřelil 11 branek. Vyhrál dva tituly (2003/04, 2010/11), jeden domácí pohár (2002/03), dva italské superpoháry (2004, 2011), dva poháry LM (2002/03, 2006/07), dva evropské superpoháry (2003, 2007) a jeden pohár MSK (2007).
Za reprezentaci Itálie se v letech 2000 až 2010 zúčastnil tří šampionátů MS (2002, vítězný 2006 a 2010). Dále se zúčastnil dvou šampionátů ME (2004, 2008) a jednoho turnaje Konfederační pohár FIFA (2009). V Miláně je zařazen do síně slávy [1].
Website Inside World Soccer jej zařadil na 6. místo v žebříčku nečistě hrajících fotbalistů.[2]
V prosinci 2013 byl vyšetřován italskou policií pro účast v sázkařské kauze[3], v září 2014 byl zproštěn obvinění.[4]
Kariéra
Klubová
Perugia
Ve dvanácti letech začal hrát fotbal za Perugii. První utkání v sezoně 1995/96 10. března proti Palermu (1:0)[5]. V sezoně 1996/97 hrál nejvyšší ligu a v ní debutoval 22. prosince proti Boloni (0:0) [6]. Za dvě sezony celkem odehrál 10 utkání a pak odešel zadarmo do Skotského klubu Rangers FC. Odchod nebyl tak snadný, vzhledem k odporu vedoucích klubů Perugia. Fotbalista nakonec utekl ze sportovního centra.[7]
Rangers
Do hlavního města Skotska přichází v dubnu 1997, nemohl hrát dva měsíce, kvůli převodu hráče [8].
Ve Skotské lize se Rino ukázal jako velký bojovník v tvrdé lize který vyhovoval jeho charakteristikám. Debut si odbyl 4. srpna 1997 v ligovém zápase proti Hearts (3–1) a v evropských pohárech 15. září 1997 v utkání Poháru UEFA proti Štrasburku (2:1) [9]. V odvetě vstřelil první branku v dresu Rangers FC, bylo to 30. září, ale zápas skončil (1:2) [10] a tak byli vyřazeni. Stal se idolem skotských fanoušků, dali mu přezdívku Braveheart. Sezóna končí druhým místem v lize a porážkou ve finále v domácím poháru.
Když se rozjíždí nová sezona 1998/99 s novým trenérem Advocaatem na lavičce, je Rino staven do sestavy jako obránce, to se mu nelíbilo a zažádal o přestup [11]. Za klub odehrál celkem 51 zápasů a vstřelil 5 branek.
Salernitana
V říjnu 1998 se Rino vrátil do Itálie. Do klubu který sídlí ve městě Salerno. V Salernitaně byl hvězdou a nejlépe placeným fotbalistou. První zápas odehrál 25. října proti Fiorentině (0:4) [12]. Branku vstřelit nedokázal a také nedokázal klub zachránit od sestupu (o 1 bod). Za klub odehrál 25 zápasů.
Milán
Do klubu Rossoneri byl doporučován bývalým hráčem Rossoneri Burianim, který pracoval pro Salernitanu. Klub mu přidělil číslo 8 a na dlouhých 13 sezon jej nosil. I tady se stal velkým oblíbencem u fanoušků. Debutoval 15. září v LM proti Chelsea FC (0:0) [13]. V lize odehrál první zápas 18. září proti Bari (1:1) [14]. V polovině sezony nepatřil do základní sestavy, jenže po novém roce 2000 je již stál členem mužstva. První branku vstřelil 12. února do sítě Boloně (3:2) [15]. Klubu pomohl k 3. místu v lize. V LM neprošel klub ze skupiny.
Sezonu 2000/01 Rino pomohl klubu jen na 6. místo v lize a v LM klub skončil v osmifinálové skupině. Následující sezoně se klub umístí na 4. místě v lize a v Poháru UEFA dokráčí s klubem do semifinále kde nestačil na německou Borusii Dortmund.
V sezóně 2002/03 je pro Rina vítězná. Patřil do základní sestavy klubu, který vyhrál LM. Ve finále zvítězil na penalty nad Juventusem [16][17]. Vyhrál také domácí pohár proti Římu (4:1, 2:2).
Následující sezoně 2003/04 odehrál 33 utkání ze 34 možných v lize a pomohl klubu vyhrát titul. V sezoně vstřelí i první branku za Rossoneri, stalo se to proti Perugii 21. září 2003 [18]. Vyhrál i v Evropský superpohár nad Portem (1:0). V domácím superpoháru i v Interkontinentální poháru ale prohrál. V LM byl vyřazen ve čtvrtfinále španělskou La Coruňou (4:1, 0:4).
Než se sezona 2004/05 rozběhla, slavil vítězství v domácím superpoháru nad Laziem (3:0) [19]. V lize pomohl k 2. místu a v LM podlehl ve finále nad Liverpoolem až na penalty [20][21].
V sezóně 2005/06 skóroval v lize ze 35 utkání 3krát, to byl jeho nejlepší ročník co se týče počtu branek. Rossoneri skončili v tabulce na 3. místě s odečtem 30 bodů za korupci. V LM postoupil s klubem do semifinále, kde jej vyřadila španělská klub Barcelona (0:1, 0:0) [22][23]. V prosinci 2006 skončil na 14. místě v kategorii Zlatý míč 2006.
Sezona 2006/07 začala odečtem 8 bodů v lize za korupci. Rino pomohl klubu dosáhnout 4. místa v lize. V LM nastoupil 17. října s kapitánskou páskou proti Anderlechtu (1:0) [24]. Dne 23. května pomohl porazit ve finále Luverpool (2:1) [25][26].
Pro Rina i pro Rossoneri byla sezona 2007/08 špatná. Všechno ale začínalo dobře. V létě zvítězili nad Sevillou (3:1) v Evropském superpoháru [27]. A v zimě s klubem ovládl MS klubů [28]. Jenže v lize klub obsadil až 5. místo, kde chyběli dva body zaručující účast v LM. V LM vyhrál svou skupinu, ale v osmifinále je vyřadil Arsenal (0:0, 0:2).
Sezona 2008/09 byla pro Rina špatná, protože 7. prosince se při utkání s Catanii zranil (zkřížený vaz v koleni). Další zápas odehrál až 31. května proti Fiorentině (2:0) [29]. Klub skončil v lize na 3. místě a v poháru UEFA klub skončil již v prvním vyřazovacím kole.
Dne 22. srpna 2009 v lize sehrál proti Sieně (2:1) 400. zápas za Rossoneri [30][31]. Nový trenér Leonardo jej během sezony využíval velmi málo. I když byl zdraví odehrál jen 22 utkání. I tak pomohl klubu obsadit 3. místo. V LM si zahrál jen jednou a to v prvním utkání. Pak sledoval zápasy jen z lavičky a sledoval jak Rossoneri vypadli v osmifinále nad Manchesterem (2:3, 0:4).
Příchod nového trenéra Allegriho v sezóně 2010/11 se Rino dokázal vrátit zpět do základní sestavy. V lize s klubem vyhrál 18. titul pro Milán. V sezoně vstřelil svůj poslední gól za Rossoneri. Bylo to dne 14. května 2011 proti Cagliari (4:1) [32]. V LM byl vyřazen v osmifinále, když nad její síly byl Tottenham (0:1, 0:0). Po prvním zápase byl diskvalifikován UEFA za napadení druhého trenéra Jordana (mimochodem hrál za Milán 1981–1983) [33][34].
Dne 6. srpna 2011 vyhrál s klubem poslední trofej. Byl to domácí superpohár. Nad městským rivalem Interem se vyhrálo 2:1[35]. Dne 9. srpna při utkání v lize proti Laziu, musel opustit hřiště kvůli problémům vidění [36][37]. Následně mu byla nalezena porucha odtahovacího nervu [38], kvůli čemuž musel pozastavit hráčskou kariéru. Nastoupil až 17. března proti Parmě (2:0) na poslední minutu utkání [39]. Dne 11. května 2012 se Rino po schůzce s Gallianim rozhodl opustit klub[40]. Poslední utkání za Rossoneri nastoupil s kapitánskou páskou 13. května proti Novaře (2:1) [41]. Klubu pomohl k 2. místu v lize.
Za Milán hrál 13 sezon a nastoupil do celkem k 468 utkání, kde vstřelil 11 branek.
Sion
Novým působištěm se mu stal švýcarský Sion[42]. Debutoval s kapitánskou páskou 15. července 2012 proti Grasshopperu (2:0) [43]. První branku vstřelil 26. září proti Basileji (1:4) [44]. Dne 25. února 2013 byl Rino jmenován hlavním trenérem klubu [45].
Rino zůstal jako hlavní trenér klubu po dobu jednoho měsíce (jedno vítězství, jedna remíza a dvě porážky). Musel se k němu přidat trenér který má licenci UEFA. Stal se jím Arno Rossini. Dne 13. května byli po porážce 0:5 oba zbaveni trénování [46]. Do konce sezony odehrál celkem 32 utkání a vstřelil jednu branku. Klubu pomohl k 6. místu v lize.
Přestupy
- z Perugia do Rangers zadarmo
- z Rangers do Salernitana za 4 700 000 Euro
- z Salernitana do Milán za 8 000 000 Euro
- z Milán do Sion zadarmo
Statistika
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 1995/96 |  Perugia
|
Serie B | 2 | 0 | IP | 0 | 0 | – | 0 | 0 | 2 | 0 |
| 1996/97 | Serie A | 8 | 0 | IP | 0 | 0 | – | 0 | 0 | 8 | 0 | |
| Celkem za Perugii | 10 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 10 | 0 | ||
| 1997/98 |  Rangers
|
Scottish Premiership | 29 | 3 | SP+SLP | 6+3 | 0+0 | PU | 2 | 1 | 40 | 4 |
| 1998 | Scottish Premiership | 5 | 0 | SLP | 1 | 0 | PU | 5 | 1 | 11 | 1 | |
| Celkem za Rangers | 34 | 3 | - | 10 | 0 | - | 7 | 2 | 51 | 5 | ||
| 1998/99 |  Salernitana
|
Serie A | 25 | 0 | IP | 0 | 0 | – | 0 | 0 | 25 | 0 |
| 1999/00 | _e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small} Milán [48]
|
Serie A | 22 | 1 | IP | 1 | 0 | LM | 5 | 0 | 28 | 1 |
| 2000/01 | Serie A | 27 | 0 | IP | 2 | 0 | LM | 10 | 0 | 36 | 0 | |
| 2001/02 | Serie A | 32 | 0 | IP | 5 | 0 | PU | 10 | 0 | 47 | 0 | |
| 2002/03 | Serie A | 25 | 0 | IP | 3 | 0 | LM | 14 | 0 | 42 | 0 | |
| 2003/04 | Serie A | 33 | 1 | IP+IS | 2+1 | 0 | LM+ES+IP | 8+1+1 | 1+0+0 | 45 | 2 | |
| 2004/05 | Serie A | 32 | 0 | IP+IS | 2+1 | 0 | LM | 11 | 0 | 46 | 0 | |
| 2005/06 | Serie A | 35 | 3 | IP | 3 | 0 | LM | 11 | 0 | 49 | 3 | |
| 2006/07 | Serie A | 30 | 1 | IP | 4 | 0 | LM | 13 | 0 | 47 | 1 | |
| 2007/08 | Serie A | 31 | 1 | IP | 1 | 0 | LM+ES+MSk | 9+1+2 | 0 | 43 | 1 | |
| 2008/09 | Serie A | 12 | 0 | IP | 0 | 0 | PU | 4 | 1 | 16 | 1 | |
| 2009/10 | Serie A | 22 | 0 | IP | 1 | 0 | LM | 1 | 0 | 24 | 0 | |
| 2010/11 | Serie A | 31 | 2 | IP | 2 | 0 | LM | 5 | 0 | 38 | 2 | |
| 2011/12 | Serie A | 6 | 0 | IP+IS | 0+1 | 0 | LM | 0 | 0 | 7 | 0 | |
| Celkem za Milán | 335 | 9 | - | 29 | 0 | - | 104 | 2 | 468 | 11 | ||
| 2012/13 |  Sion
|
Super League | 27 | 1 | ŠP | 5 | 0 | – | 0 | 0 | 32 | 1 |
| Celkově | 431 | 13 | Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Gennaro_Gattuso||||||||||