Galerie (expozice)

National Gallery of Art

Galerie umění je obecné označení místa pro výstavy uměleckých děl, obvykle z oboru vizuální kultury Jde například o obrazy, sochy, fotografie, ilustrace, nová média a produkty užitého umění. Namísto termínu „galerie“ bývají užívány také další: např. „výstavní síň“ a „dům umění“, ve specificky vymezených případech pak „muzeum umění“ nebo „kunsthalle“.

Poslání

V minulosti bylo poslání muzeí umění vymezeno především pozorností na umění samotné. Civilizační vývoj přiměl v 21. století společensky odpovědná muzea promyšleně užívat umění k podpoře nejen estetického a kreativního, ale celkového osobního růstu návštěvníků. Podporuje to i koncept tzv. kritických muzeí.^[1]

Vytváření sbírek

Jde o vědeckou činnost zvanou „akviziční“, kterou vykonávají historici nebo teoretici umění podle dlouhodobě stanovené koncepce formulované v základních dokumentech instituce. Akviziční koncepce muzeí fungujících v rámci veřejných rozpočtů se liší od soukromých muzeí vyšší mírou společenské odpovědnosti. Ta se projevuje ve snaze dostatečně dokumentovat jednotlivé oblasti umění a vytvářet sbírku natolik komplexní, aby mohla co nejlépe sloužit potřebám veřejného vzdělávání.

Z historie galerií

Guggenheimovo muzeum v Bilbau, Španělsko

Nejstarším způsobem je zpřístupnění, tedy vystavení samotné architektury, významného objektu včetně vnitřního zařízení. Tato praxe byla v Evropě zavedena již v období renesance. V období osvícenství se fenomén vystavování šířil především mezi majiteli objektů, kteří byli zároveň sběrateli umění a mecenáši. Mezi prvními architektonickými sbírkami umění svou galerii zpřístupnil sir John Soane ve své Dulwich Picture Gallery roku 1817.^[2] Dnes jde o mnohdy státem vlastněné historické objekty hradů, zámků, paláců či klášterů.

Funkce stálých expozic

Zatímco v minulosti sloužily stálé expozice soukromých i veřejných muzeí umění jako reprezentační vizitky kvality sbírek, poději začaly plnit vzdělávací funkce související nejen s poznáváním kvalit historie tvorby, ale především s celkovou hodnotovou orientací člověka ve společnosti a přírodním prostředí.

Profesní etika

Muzea umění mají příležitost se řídit obecným mezinárodním muzejním kodexem (ICOM) a dále pak specializovaným kodexem českých muzeí umění.^[3]

Profesní sdružení muzeí umění

Muzea umění se sdružují v obecném mezinárodním sdružení International Council of Museums (ICOM) a ve specializovaném tuzemském sdružení Rada galerií ČR.^[4]

Typy galerií

Galerie včetně muzeí v současnosti čítají přes 55 tisíc evidovaných jednotek v nejméně 202 státech světa.^{[pozn. 1]} a dají se rozdělit podle různých kritérií:

podle majitele nebo zřizovatele: veřejné – státní, národní, regionální, místní; soukromé – dědičné rodové (hradní, zámecké, palácové)
podle typu činnosti: muzea umění sbírky) nebo kunsthalle (nesbírkové) neziskové – nadační, komerční (prodejní, aukční), příležitostné výstavní síně typu Kunsthalle
podle vztahu k ekonomice: neziskové – nadační, komerční (prodejní, aukční)
podle zeměpisné příslušnosti (lokality, regionu, země, státu)
podle periodicity přístupnosti veřejnosti: stálá, sezónní, příležitostná, výroční, privátní – nepřístupná
podle složení sbírek: malířství, sochařství, umělecká řemesla, architektura, fotografie a nová média
podle časové posloupnosti, či období vzniku sbírkových předmětů či objektů
podle objektů, v nichž sídlí
podle umístění a typu výstavního prostoru
podle médií, jimiž jsou zprostředkovány. V posledních desetiletí převažují multimediální galerie a muzea, některé z nich mají svéí internetové weby (collections online), jiné jsou provozovány pouze jako internetová galerie (galerie on-line). Nejznámější a největší z nich je Web Gallery of Art.

Typy výstavních prostorů galerie

Ke koncepčnímu postoji galerie patří volba užití typu výstavního prostoru:

bílá krychle (ideální nezávislý prostor pro působení uměleckého díla)

vyčištěný prostor industriálního původu (oblíbená možnost od poloviny 20. století směřující ke konfrontaci zejména soudobé tvorby s industriální historií)

užití architektonického stylu budovy s potřebným přizpůsobením

komplexní prezentace volného i užitého umění v dobově zařízeném interiéru (památkové objekty, např. zámky, rodné domy apod.)

speciálně vytvořená architektura pro novostavbu galerie různých prostorových a barevných forem
alternativní prostor nebo část budovy původně nebo jindy sloužící jinému účelu

Otevřenost galerií veřejnosti

Koncem 20. století začala být zdůrazňována potřeba maximální otevřenosti galerií veřejnosti. Protože si ji některé instituce vykládaly příliš formálně, bylo po odborné diskusi v rámci profesních sdružení stanoveno Desatero kritérií otevřenosti:

komunikace s laickou veřejností srozumitelnou hovorovou řečí
bezplatná přístupnost
otevírací hodiny především v běžné době pracovního volna veřejnosti
snadná pěší přístupnost i fyzicky handicapovaným
architektonické řešení umožňuje dílčí pohled z ulice do expozic
dílčí pohled do expozic i dalších akcí prostřednictvím webu
úzká spolupráce s místní komunitou na řešení jejích každodenních problémů
galerie je specializovaným odborným kabinetem pro školy
galerie umožňuje veřejnosti podílet se na jejím rozvoji
informačně je galerie dostatečně vnímatelná v různých rovinách v celém regionu, kde působí