Fusarium venenatum

Fusarium venenatum
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	houby vřeckovýtrusné (Ascomycota);
Třída	tvrdohouby (Sordariomycetes);
Řád	masenkotvaré (Hypocreales);
Čeleď	rážovkovité (Nectriaceae);
Rod	srpovnička (Fusarium);
Binomické jméno
	Fusarium venenatum; Nirenberg; 1995
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fusarium venenatum je půdní, vláknitá, nepatogenní vřeckovýtrusná houba rodu Fusarium (srpovnička), která je rozšířena v půdách po celém světě. Je úzce příbuzná s houbou Fusarium graminearum (Giberela růžová), což je známý rostlinný patogen produkující silné mykotoxiny. ^[1] Díky svému vysokému obsahu bílkovin se tato houba komerčně používá k produkci jednobuněčného proteinu pod komerčním názvem Quorn.^[2]

Objevení

Fusarium venenatum byla objevena v anglickém Buckinghamshire v roce 1967 při hledání nových mikroorganismů, které by byly schopny přeměnit škrob na proteiny a poskytnout tak alternativní zdroj pro produkci bílkovin v případě globálního nedostatku potravin.^[3] Původně byla tato houba nesprávně identifikována jako F. graminearum, ovšem pozdější analýzy molekulárních fylogenetických, morfologických a mykotoxinových údajů podpořily reklasifikaci na současnou F. venenatum.^[4]^[5]

Produkce

Fusarium venenatum se pro produkci mykoproteinu pěstuje za přísně definovaných podmínek, kdy jsou teplota, pH, koncentrace živin, rozpuštěný kyslík a rychlost růstu konstantní. Zdrojem uhlíku je glukóza a amoniak je zdrojem dusíku, přičemž je proces fermentace vždy provozován s nadbytkem všech živin. Teplota bývá udržována v rozmezí 28–30 °C a pH okolo 6. Jelikož je produktem celá biomasa houby, která je značně vláknitá, což vykazuje obtížnosti při procesu míchání, využívá se v dnešní době tzv. air-lift technologie v kontinuální průtokové fermentaci. Při splnění těchto podmínek je možno vyrobit 300–350 kg biomasy za hodinu.^[2]^[3]^[6]

Jelikož F. venenatum představuje jednobuněčný organismus, musí při procesu proběhnout snížení obsahu RNA v biomase. Toho lze docílit vystavením houbové biomasy tepelnému šoku (zahřátím na 72–74 °C) po dobu 30–40 minut. Tento proces sice vede ke ztrátě biomasy až z 33 %, docílí se tím však snížení RNA na požadované bezpečnostní standardy.^[2]^[6]

Mykoprotein Quorn, jakožto finální produkt F. venenatum, je určen výhradně pro lidskou konzumaci. Při výrobě Quornu se do směsi přidává vaječný bílek, trocha ječmenného sladového extraktu, voda a vápník. Tyto komponenty zlepšují strukturu hotového výrobku, který poté připomíná maso. Kritický proces pro vytvoření masité textury je zmrazení, kdy řízený růst ledových krystalů účinně tlačí vláknité hyfy dohromady a vytváří vláknité svazky s výslednou strukturou, kterou lze popsat jako maso. Tato struktura finálního produktu je navíc pozoruhodně stabilní, což umožňuje neomezené možnosti v potravinářské výrobě.^[3]^[6]

Mykoproteinové produkty se ve Velké Británii prodávají od ledna 1985 a prodej v dalších evropských zemích začal v roce 1991.^[2] Mykoprotein může být nyní legálně prodáván ve všech zemích Evropské unie a má schválení také ve Švýcarsku, Norsku, na Tchaj-wanu, v Kanadě, Jižní Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. Ve Spojených státech započala výroba mykoproteinu Quorn v roce 2002, po schválení organizací FDA.^[3]

Patogeneze a toxicita

Vzhledem k úzké příbuznosti Fusarium venenatum se známým rostlinným patogenem F. graminearum byly vzneseny obavy ohledně bezpečnosti F. venenatum. Došlo tedy k inokulaci postřikem pšeničných klasů a inokulaci ran na rajčatech. U obou druhů byl zaznamenán drobný vývoj hyf F. veneatum, ale žádné příznaky patogenity nebyly prokázány ani u pšenice, ani v rajčatech.^[1]

Testování toxicity mykoproteinu Quorn ukázalo, že produkt lze trvale konzumovat jako jediný zdroj bílkovin bez jakýchkoli nežádoucích účinků. Vzhledem k nekonvenční povaze tohoto produktu byly zkoušky prováděné za účelem jeho schválení obzvláště důkladné, trvaly deset let a byly provedeny pokusy na jedenácti různých druzích zvířat. Lidské studie zahrnovaly 2 500 lidí bez nežádoucích účinků.^[6]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b KING, Robert; BROWN, Neil Andrew; URBAN, Martin. Inter-genome comparison of the Quorn fungus Fusarium venenatum and the closely related plant infecting pathogen Fusarium graminearum. BMC Genomics. 2018-04-19, roč. 19, čís. 1, s. 269. Dostupné online . ISSN 1471-2164. DOI 10.1186/s12864-018-4612-2. PMID 29673315.
↑ ^a ^b ^c ^d WIEBE, M. Myco-protein from Fusarium venenatum : a well-established product for human consumption. Applied Microbiology and Biotechnology. 2002-03-01, roč. 58, čís. 4, s. 421–427. ISSN 0175-7598. DOI 10.1007/s00253-002-0931-x.
↑ ^a ^b ^c ^d FINNIGAN, T.; NEEDHAM, L.; ABBOTT, C. Chapter 19 - Mycoprotein: A Healthy New Protein With a Low Environmental Impact. : Elsevier, 2017. ISBN 978-0-12-802778-3. DOI 10.1016/b978-0-12-802778-3.00019-6. S. 305–325. (anglicky)
↑ O'DONNELL, K.; CIGELNIK, E.; CASPER, H.H. Molecular Phylogenetic, Morphological, and Mycotoxin Data Support Reidentification of the Quorn Mycoprotein Fungus asFusarium venenatum. Fungal Genetics and Biology. 1998-02-20, roč. 23, čís. 1, s. 57–67. DOI 10.1006/fgbi.1997.1018. (anglicky)
↑ YODER, Wendy T.; CHRISTIANSON, Lynne M. Species-Specific Primers Resolve Members ofFusariumSectionFusarium: Taxonomic Status of the Edible “Quorn” Fungus Reevaluated. Fungal Genetics and Biology. 1998-02-01, roč. 23, čís. 1, s. 68–80. ISSN 1087-1845. DOI 10.1006/fgbi.1997.1027. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d UGALDE, U.O.; CASTRILLO, J.I. Single cell proteins from fungi and yeasts. Svazek 2. : Elsevier, 2002. ISBN 978-0-444-51030-3. DOI 10.1016/s1874-5334(02)80008-9. S. 123–149. (anglicky)

Literatura

NADATHUR, S.; WANASUNDARA, J. P. D.; SCANLIN, L. Sustainable Protein Sources. 1. vyd. Cambridge, Massachusetts: Academic Press, 2016. ISBN 9780128027769. S. 456. (anglicky)

Externí odkazy

BioLib.cz – Fusarium venenatum . BioLib.cz. Dostupné online.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Fusarium_venenatum
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[:3-1] KING, Robert; BROWN, Neil Andrew; URBAN, Martin. Inter-genome comparison of the Quorn fungus Fusarium venenatum and the closely related plant infecting pathogen Fusarium graminearum. BMC Genomics. 2018-04-19, roč. 19, čís. 1, s. 269. Dostupné online . ISSN 1471-2164. DOI 10.1186/s12864-018-4612-2. PMID 29673315.

[:0-2] WIEBE, M. Myco-protein from Fusarium venenatum : a well-established product for human consumption. Applied Microbiology and Biotechnology. 2002-03-01, roč. 58, čís. 4, s. 421–427. ISSN 0175-7598. DOI 10.1007/s00253-002-0931-x.

[:1-3] FINNIGAN, T.; NEEDHAM, L.; ABBOTT, C. Chapter 19 - Mycoprotein: A Healthy New Protein With a Low Environmental Impact. : Elsevier, 2017. ISBN 978-0-12-802778-3. DOI 10.1016/b978-0-12-802778-3.00019-6. S. 305–325. (anglicky)

[4] O'DONNELL, K.; CIGELNIK, E.; CASPER, H.H. Molecular Phylogenetic, Morphological, and Mycotoxin Data Support Reidentification of the Quorn Mycoprotein Fungus asFusarium venenatum. Fungal Genetics and Biology. 1998-02-20, roč. 23, čís. 1, s. 57–67. DOI 10.1006/fgbi.1997.1018. (anglicky)

[5] YODER, Wendy T.; CHRISTIANSON, Lynne M. Species-Specific Primers Resolve Members ofFusariumSectionFusarium: Taxonomic Status of the Edible “Quorn” Fungus Reevaluated. Fungal Genetics and Biology. 1998-02-01, roč. 23, čís. 1, s. 68–80. ISSN 1087-1845. DOI 10.1006/fgbi.1997.1027. (anglicky)

[:2-6] UGALDE, U.O.; CASTRILLO, J.I. Single cell proteins from fungi and yeasts. Svazek 2. : Elsevier, 2002. ISBN 978-0-444-51030-3. DOI 10.1016/s1874-5334(02)80008-9. S. 123–149. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Fusarium venenatum

Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	houby vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída	tvrdohouby (Sordariomycetes)
Řád	masenkotvaré (Hypocreales)
Čeleď	rážovkovité (Nectriaceae)
Rod	srpovnička (Fusarium)
Binomické jméno
Fusarium venenatum Nirenberg; 1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.