František Buriánek (17. ledna 1917 Rokycany – 11. července 1995 Praha) byl český literární historik a kritik.

Život

Narodil se v Rokycanech, po maturitě na reálném gymnáziu v Klatovech v roce 1936 studoval v letech 1936–1939 a 1945–1946 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a francouzštinu (PhDr. v r. 1948). V letech 1939–1942 byl vězněn v rámci akce „17. listopad 1939“ v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Za účast v národním odboji byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939.^[1] Po válce pracoval nejdříve jako dělník, po ukončení studia na knihovnické škole v Praze v letech 1946–1950 jako knihovník v Úřadu předsednictva vlády. V roce 1947 vstoupil do KSČ.^[2] V letech 1950–1955 byl zaměstnán jako knihovník, později jako vedoucí kulturního odboru Kanceláře prezidenta republiky, od roku 1950 externě vyučoval na FF UK, habilitoval se v roce 1955 prací Bezruč – Toman – Gellner –Šrámek^[3], profesorem novodobé české literatury byl jmenován roku 1961. Titul CSc. získal v roce 1957 monografií Petr Bezruč, titul DrSc. v roce 1969 prací Generace buřičů. Katedru české a slovenské literatury vedl v období 1956–1972, proděkanem byl v letech 1960–1963.

Jako symbol studentského odporu z roku 1939, byl angažován v období Pražského jara. V televizi vyzýval studenty, aby – podobně jako studenti v roce 1939, i oni nyní podporovali tu část společnosti a strany, která stojí za obrodným procesem. Tedy reformní křídlo KSČ, kolem Dubčeka, proti konzervativním silám ve straně.^[4]

Na počátku tzv. normalizace byl vyškrtnut z KSČ (1971), ale setrval jako profesor na katedře české a slovenské literatury a literární vědy FF UK.^[5] V roce 1981 odešel do důchodu. Pohřben byl na městském hřbitově v Klatovech.

Dílo

Literární kritiky publikoval v různých novinách a časopisech, například v Rudém právu, v Tvorbě, v Literárních novinách, odborné práce pak zvláště v České literatuře, Českém jazyku a literatuře. Redigoval měsíčník Impuls^[6](1966–1968). Jako editor se podílel na vydání několika knih, například Česká poesie, 1951^[7];

J. Hora: Výbor z básní, 1954; F. Gellner: Má píseň ze sna budívá, 1955^[8]; V. Dyk: Opustíš-li mne, nezahynu, 1956; Patnáct májů (sb. z české a slovenské poezie 1945–1960, 1960^[9]; Čítanka českého myšlení o literatuře, 1976^[10]

Zabýval se českou literaturou 20. století, zvláštní pozornost věnoval české poezii konce 19. století a začátku 20. století (Stanislav Kostka Neumann, František Gellner, Karel Toman, Petr Bezruč, Fráňa Šrámek aj.), v sedmdesátých letech soustředil své bádání na tvorbu Karla Čapka. Zajímal se i o literární historii klatovského regionu (Literární Klatovy, 1962^[11]; Z poetického Pošumaví, 1987^[12]). V centru jeho pozornosti stála historie české literatury, je autorem několika monografií (Petr Bezruč, 1952^[13]; Fráňa Šrámek, 1961^[14]; Karel Toman, 1963^[15]; Karel Čapek, 1978^[16]; Jarmila Glazarová, 1979^[17]; Kritik F. X. Šalda, 1987^[18] aj.) a syntetických příruček.

Bibliografie

Výběr

• Z dějin české literární kritiky, 1965
• Česká literatura 20. století, 1968
• Generace buřičů, 1968
• O české literatuře našeho věku, 1972
• Z moderní české literatury, 1980
• Česká literatura první poloviny XX. století, 1981
• Čapkovské variace, 1984
• Z literárněvědných studií, 1985
• Dějiny české literatury IV. – Literatura od konce 19. století do roku 1945, 1995 – spoluautor

Reference

Literatura

• TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století A-J. 1. vyd. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Buriánek
• Slovník české literatury
• Soupis děl
• Osobnosti pohřbené v Plzeňském kraji (diplomová práce)