prof. PhDr. František Černý, DrSc.
Narození	21. února 1926 Jaroměř Československo Československo
Úmrtí	12. června 2010 (ve věku 84 let) Praha Česko Česko
Povolání	pedagog, spisovatel, učitel, kritik, teatrolog a historik
Alma mater	Univerzita Karlova
Ocenění	Čestné občanství Prahy 2 (2006)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Černý (21. února 1926, Jaroměř – 12. června 2010, Praha) byl český teatrolog, historik českého divadla a pedagog.

Život

František Černý absolvoval v letech 1937–1945 reálné gymnázium v rodné Jaroměři a současně se vyučil zahradníkem. Jeho otec František (1896–1968) i bratr Jan (1928–1980) byli uznávanými šlechtiteli květin.

Po druhé světové válce studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze estetiku a slovanskou filologii. V roce 1949 získal titul PhDr. V letech 1949–1951 byl zaměstnán v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd (ÚČL ČSAV) a současně externě vyučoval na pražské DAMU, kde se stal v roce 1953 docentem. V témže roce se podílel se na vytvoření Památníku národního písemnictví v Praze.

V roce 1956 založil Kabinet pro studium českého divadla při Ústavu české literatury, který do roku 1969 externě vedl. V letech 1956–1988 zde působil jako hlavní redaktor při přípravě rozsáhlé publikace Dějiny českého divadla, vydané nakladatelstvím ACADEMIA v letech 1968–1983 (I. svazek 1968, II. svazek 1969, III. svazek 1977, IV. svazek 1983).^[1]

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960–1964 vedl oddělení dějin a teorie divadla. V roce 1965 získal titul DrSc. V letech 1966–1969 byl proděkanem. V roce 1968 byl jmenován profesorem (ustaven však až v roce 1989). V odbobí 1990–1991 působil jako děkan fakulty. V roce 1992 odešel do důchodu. V letech 1992–1997 byl předsedou Společnosti bratří Čapků.

Podílel se dlouhodobě na rozvoji mezinárodních kontaktů české teatrologie, od roku 1965 vykonával významné funkce v exekutivě organizace FIRT – IFTR (Mezinárodní federace pro divadelní výzkum), přičemž v letech 1967–1971 byl jejím prezidentem.^[2]

Vedl přípravu organizace výstavy Národní divadlo 1883–1983 pro Národní muzeum a připravil nebo se podílel i na dalších výstavách. Přednášel na zahraničních univerzitách a kongresech.

Od poloviny 50. let publikoval divadelní kritiky a články o divadle v odborné literatuře a tisku. Používal příležitostně šifer fč, F.Č., -fčr-.

Dne 16. května 1991 obdržel čestné občanství v rodné Jaroměři.^[3] Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 3. května 2006.

Zemřel po krátké nemoci v červnu 2010.

Citát

Těžiště jeho práce spočívá ve výzkumu dějin českého činoherního divadla a divadelní kultury 18.–20. století, zejména pak v zájmu o dobu národního obrození a léta meziválečná, problémy realismu a naturalismu.

Slovník české literatury ^[4]

Bibliografie (výběr)

• 1955 Národní divadlo
• 1960 Monografie Hana Kvapilová
• 1978 Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci
• 1982 Metodologie výzkumu dějin divadla
• 1983 Hraje František Smolík
• 1988 Otázky divadelní režie
• 1988 Karel Čapek ve Vinohradském divadle
• 1988 Putování se starými pohlednicemi z Hradce Králové do hor
• 1989 Kalendárium dějin českého divadla
• 1995 Das tschechische Theater 1, 2
• 2000 Premiéry bratří Čapků. Monografie.
• 2003 Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918
• 2005 Za divadlem starým a novým
• 2005 Vzpomínka na Společnost bratří Čapků
• 2005 Ve městě u tří řek; Ústí nad Orlicí, 288 s. ISBN 80-86845-22-2
• 2008 Divadlo v bariérách normalizace
• 2009 Normalizace na pražské Filozofické fakultě 1968–1989. Vzpomínky.

Dále se podílel na publikacích zpracovaných kolektivy autorů (např. Dějiny českého divadla) a hojně přispíval do sborníků, např.:

• 1968 K. H. Hilar
• 1970 Metodologické otázky výzkumu českého divadla
• 1974 O divadle na Moravě
• 1985 Divadlo v české kultuře 19. stol.
• 1992 Divadlo v Kotcích
• 1998 Velká kavárna Slavia
• 2000 František Langer na prahu nového tisíciletí
• 2005 Miscellanea Theatralia
• 2006 Sborník ibsenovských studií

Odkazy

Reference

Literatura

• ČERNÝ, František: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 295–7, 299
• ČERNÝ, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 367, 381, 449, 373, 492, 494– 5, 497, 502, ISBN 978-80-200-1502-0
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 129–130. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 89. 
• KONEČNÁ, Hana, a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 330
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 203. 
• VALTROVÁ, Marie: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 142, 386
• VALTROVÁ, Marie: Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 232, 243, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Černý
• František Černý ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Nic už se nedá napravit. Snad lze jen trochu zmírnit to, co se stalo – iForum, Univerzita Karlova, 11. 11. 2009

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.