A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Evropská lidová strana | |
|---|---|
| European People's Party Parti Populaire européen Europäische Volkspartei | |
 | |
| Datum založení | 8. červenec 1976 |
| Prezident | Manfred Weber |
| Sídlo | Rue du Commerce /Handelsstraat 10 Brusel (Belgie) |
| Ideologie | Liberální konzervatismus Křesťanská demokracie Proevropanismus |
| Mezinárodní org. | Mezinárodní demokratická unie Centristická demokratická internacionála |
| Politická skupina EP | Evropská lidová strana |
| Barvy | Modrá a oranžová |
| Volební výsledek | 177/705
|
| Oficiální web | www.epp.eu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Evropská lidová strana (EPP) (anglicky: European People's Party) je evropská politická strana s křesťansko-demokratickými, konzervativními a liberálně-konzervativními členskými stranami.[1]
Založena byla především křesťansko-demokratickými stranami v roce 1976, od té doby rozšířila své členství o liberálně-konzervativní strany a strany s jinými středopravými politickými perspektivami. Dne 31. května 2022 si strana zvolila za svého předsedu Manfreda Webera.
EPP je od roku 1999 největší stranou v Evropském parlamentu a od roku 2002 v Evropské radě Je také největší stranou v současné Evropské komisi. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová jsou z EPP. Mnoho otců zakladatelů Evropské unie bylo také ze stran, které později vytvořily EPP. Mimo EU strana také kontroluje většinu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.
EPP zahrnuje hlavní středopravé strany, jako jsou CDU/CSU (Německo), Republikáni (Francie), CD&V (Belgie), PNL (Rumunsko), Fine Gael (Irsko), Národní koaliční strana (Finsko), Nová demokracie (Řecko), Forza Italia (Itálie), Lidová strana (Španělsko), Občanská platforma (Polsko) a Sociálnědemokratická strana (Portugalsko).
Historie
EPP je podle svých webových stránek „rodinou politického středopravého středu, jejíž kořeny sahají hluboko do historie a civilizace evropského kontinentu a která je průkopníkem evropského projektu od jeho počátku“.[2]
EPP byla založena v Lucemburku dne 8. července 1976 z iniciativy Jeana Seitlingera, Lea Tindemanse a Wilfrieda Martense. Prvním předsedou strany byl zvolen belgický ministerský předseda Leo Tindemans.[3]
Koncem 90. let vyjednal finský politik Sauli Niinistö sloučení Evropské demokratické unie (EDU), jejímž byl předsedou, do EPP. V říjnu 2002 EDU ukončila svou činnost poté, co byla formálně sloučena s EPP na speciální akci v Estorilu v Portugalsku. Jako uznání jeho úsilí byl Niinistö téhož roku zvolen čestným předsedou EPP.
EPP měla sedm předsedů:
| Pořadí | Portrét | Jméno | Období | Strana | Členský stát |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 
|
Leo Tindemans
(1922–2014) |
1976–1985 | CD&V | Belgie |
| 2. | .jpg)
|
Piet Bukman
(1934–2022) |
1985–1987 | CDA | Nizozemsko |
| 3. | 
|
Jacques Santer
(narozen 1937) |
1987–1990 | CSV | Lucembursko |
| 4. | 
|
Wilfried Martens
(1936-2013) |
1990–2013 | CD&V | Belgie |
| 5. | 
|
Joseph Daul
(narozen 1947) |
2013–2019 | Republikáni | Francie |
| 6. | _(cropped).jpg)
|
Donald Tusk
(narozen 1957) |
2019–2022 | Občanská platforma | Polsko |
| 7. | _Brexit_debate_-_Manfred_Weber_(EPP,_Germany)_(48753411591)_(cropped).jpg)
|
Manfred Weber
(narozen 1972) |
2022– | CSU | Německo |
Platforma a manifest
Politický manifest a platforma
Manifest zdůrazňuje:
- Svoboda jako ústřední lidské právo spojené s odpovědností
- Úcta k tradicím a spolkům
- Solidarita pomáhat potřebným, kteří by se zase měli snažit o zlepšení své situace
- Zajištění solidních veřejných financí
- Zachování zdravého životního prostředí
- Subsidiarita
- Pluralistická demokracie a sociálně tržní hospodářství
Manifest také popisuje priority EPP pro EU, včetně:
- Evropská politická unie
- Přímá volba předsedy Evropské komise
- Dokončení jednotného evropského trhu
- Podpora rodiny, zlepšení vzdělání a zdraví
- Posílení společné imigrační a azylové politiky a integrace přistěhovalců
- Pokračování rozšiřování EU, posilování evropské politiky sousedství a zvláštních rámců vztahů pro země, které nemohou nebo nechtějí vstoupit do EU
- Definování skutečně společné energetické politiky EU
- Posílení evropských politických stran
Volební manifest
Jako ústřední součást své kampaně k evropským volbám v roce 2009 schválila EPP na svém kongresu ve Varšavě v dubnu téhož roku svůj volební program. Manifest požadoval:
- Vytváření nových pracovních míst, pokračující reformy a investice do vzdělávání, celoživotního učení a zaměstnanosti s cílem vytvořit příležitosti pro každého.
- Vyhýbání se protekcionismu a koordinaci fiskálních a měnových politik.
- Zvýšená transparentnost a dohled na finančních trzích.
- Učinit Evropu lídrem na trhu zelených technologií .
- Do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelné energie alespoň na 20 procent energetického mixu.
- Flexibilita vstřícná k rodině pro pracující rodiče, lepší péče o děti a bydlení, fiskální politika vstřícná k rodině, podpora rodičovské dovolené.
- Nová strategie k přilákání kvalifikovaných pracovníků ze zbytku světa, aby se evropské hospodářství stalo konkurenceschopnějším, dynamičtějším a více orientovaným na znalosti.EPP na svém kongresu ve Varšavě v roce 2009 podpořila Barrosa na druhé funkční období ve funkci předsedy Komise.
Krize Fidesz
Rozkol mezi stranou Fidesz – Maďarská občanská unie a vedením EPP nastal již v květnu 2018, kdy maďarští europoslanci zvolení za antikomunistický Fidesz protestovali proti účasti Jeana-Clauda Junckera na odhalení sochy levicového filosofa Karla Marxe v německém městě Trevír: „Marxistická ideologie vedla ke smrti desítek milionů lidí a zničila životy stovkám milionů osob, (...) Oslava jejího zakladatele je výsměchem jejich památce.“[4]
Obavy, že maďarská vládní strana Fidesz[pozn. 1] a její vůdce Viktor Orbán podkopávají právní stát v Maďarsku, způsobily rozkol v EPP před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019.[8] Na jedné straně se EPP léta zdráhala zabývat se postojem Fideszu proti právnímu státu, vyjádřeným v jednání Evropského parlamentu podle článku 7. Na druhé straně předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, prominentní člen EPP, prohlásil: „Domnívám se, že pro Fidesz není místo v Evropské lidové straně“.[9] Orbánovy kampaně zaměřené na miliardáře George Sorose[10] a Jeana-Claude Junckera[11] přinesly názory, které zpochybňovali snahu EPP dosadit svého vedoucího kandidáta Manfreda Webera jako příštího předsedy Evropské komise.[12]
Po letech odkládání rozhodnutí o otázce Fideszu byla EPP nakonec nucena problém řešit dva měsíce před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019,[13] protože 13 rozhořčených členských stran požádalo o vyloučení maďarské strany z EPP kvůli její billboardové kampani Jean-Claude Juncker. 190 ze 193 delegátů EPP podpořilo 20. března 2019 společnou dohodu s Fideszem o částečném pozastavení členství. Podle ní byl Fidesz "až do odvolání" vyloučen ze schůzí EPP a interních voleb, ale zůstal ve skupině Evropské lidové strany Evropského parlamentu. Fidesz nakonec nesplnil svůj dřívější slib, že v případě penalizace opustí EPP.[14]
V únoru 2020 prodloužila EPP pozastavení Fideszu na neurčito.[15]
V dubnu 2020 vydalo třináct stran v rámci EPP společné prohlášení zaměřené na Donalda Tuska, ve kterém ho požádalo, aby Fidesz ze strany vyloučil.[16] Tři dny před tím schválil maďarský parlament zákon, který vyhlásil v Maďarsku výjimečný stav a udělil premiérovi Viktoru Orbánovi právo vládnout dekrety.[17]
Dne 3. března 2021 premiér Viktor Orbán oznámil, že Fidesz opustí skupinu EPP poté, co změnila svá vnitřní pravidla (aby umožnila suspendování a vyloučení více poslanců a jejich skupin), ačkoli Fidesz zůstal pozastaveným členem samotné EPP.[18] Dne 18. března 2021 se Fidesz rozhodl opustit Evropskou lidovou stranu.[19]
Členství
V rámci EPP existují tři druhy členských organizací: řádní členové, přidružení členové a pozorovatelé. Řádnými členy jsou strany ze států EU. Mají absolutní právo hlasovat ve všech orgánech EPP a ve všech záležitostech. Přidružení členové mají stejná hlasovací práva jako řádní členové s výjimkou záležitostí týkajících se struktury nebo politik EU. Těmito přidruženými členy jsou strany z kandidátských zemí EU a zemí ESVO . Pozorovatelské strany se mohou účastnit všech aktivit EPP a účastnit se kongresů a politických shromáždění, ale nemají žádná hlasovací práva.
Zvláštní status „podpůrného člena“ uděluje předsednictvo jednotlivcům a sdružením. Přestože nemají hlasovací právo, mohou být přizváni předsedou k účasti na jednání některých orgánů strany.
.jpg&veda=164125){kind=link}
.png&veda=164125){kind=link}
