Dvojzoborožec nosorožčí
Dvojzoborožec nosorožčí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď	zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod	dvojzoborožec (Buceros)
Binomické jméno
Buceros rhinoceros Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvojzoborožec nosorožčí^[2][3] (Buceros rhinoceros), také dvojzoborožec velký, zoborožec nosorohý či zoborožec velký^[4] je druhým největším druhem stromového zoborožce.^[3] Žije v pevninské i ostrovní části jihovýchodní Asie.

Systematika

Rozlišují se tři poddruhy, které se liší podobou přilby, zejména jejím tvarem. Těmito poddruhy jsou:^[5]

• B. r. borneoensis Schlegel & S. Müller, 1840 – Borneo;
• B. r. rhinoceros Linnaeus, 1758 – jižní oblasti Malajského poloostrova, Sumatra;
• B. r. silvestris Vieillot, 1816 – Jáva.

Popis

Váží mezi dvěma a třemi kilogramy. Rozpětí křídel až 130 cm. Délka těla 42 až 50 cm, délka ocasu až 40 cm. Vyniká převážně černým zbarvením. Masivní zobák s přilbou má výraznou oranžovo-červenou barvu. Na povrchu zobáku je tenká vrstva rohoviny, uvnitř je zobák zpevněn spletí tenkých kostěných trámečků; útvar je vyplněný především vzduchem a je lehký. Přestože zobák má odlehčenou vnitřní strukturu, jsou krční obratle srostlé a krční svaly silnější, než je u jiných ptáků než zoborožců obvyklé.

Rozšíření

Vyskytuje se v oblasti jihovýchodní Asie, konkrétně v Indonésii (na Jávě, Sumatře, Borneu), dále v Thajsku, Malajsii a Singapuru). Žije v tropickém lese, a to až do nadmořské výšky 1400 m n. m.

Ekologie

Je aktivní ve dne. Stejně jako další příbuzné druhy vytváří dlouhodobě stabilní páry. Hnízdí v dutinách stromů. Živí se rostlinami a jejich plody, např. fíky,^[3] a také menšími druhy živočichů (drobní obratlovci, členovci).

Chov v zoo

Tento druh patří k vzácně chovaným. Na jaře 2019 byl v rámci Evropy chován v necelých dvou desítkách zoo.^[6] Ve většině případů se jedná o jávský poddruh Buceros rhinoceros silvestris. Nejúspěšnějším chovatelem tohoto druhu v Evropě je Zoo Praha.^[7] V Česku jej chová rovněž Zoo Zlín.^[6]

Na Slovensku byl chován koncem 60. a počátkem 70. let 20. století v Zoo Bojnice.

Chov v Zoo Praha

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2003, kdy byla dovezena samice Markéta. Do Prahy byla dovezena ze soukromé zoo, ale pochází z volné přírody.^[8] Od dva roky později přibyl samec Prokop. První odchov se podařil v roce 2007. Jednalo se o první odchov v Česku.^[9] V následujících letech se podařilo navázat dalšími úspěšnými hnízděními a přirozenými odchovy.^[2] V roce 2011 se poprvé narodila mláďata dvě.^[8] V roce 2015 uhynul samec Prokop. Úspěšně jej nahradil jiný samec (Prokop Druhý).^[8] Ke konci roku 2017 byl chován pár a dvě toho roku narozená mláďata, tedy čtyři jedinci.^[10] Ke konci roku 2018 byl chován samec a čtyři samice, z toho dvě narozené v roce 2018.^[11] Do jara 2019 včetně se vylíhlo celkem 15 mláďat a z toho 13 mláďat se podařilo odchovat do věku více než tří měsíců, což se nepovedlo v žádné jiné evropské zoo. Mláďata narozená v březnu 2019 však byla krmena speciálně pomocí maňásků vzhledově připomínajících dospělého jedince, protože samice opustila vejce, která proto byla umístěna do líhně.^[7]

V srpnu 2019 se vylíhla další dvě mláďata.^[12] V jedné chovatelské sezoně tak dohromady šlo o čtyři mláďata, což je světový rekord.^[9][13] Počet odchovaných mláďat tak dosáhl čísla 13, všechna od samice Markéty. Více potomků po sobě nenechala žádná jiná samice chovaná v Evropě.^[9] V roce 2020 tato samice pokořila dokonce světový rekord, když překonala 16 mláďat jedné samice chované ve Spojených státech amerických. Odchovala v pořadí 16. a 17. mládě.^[14]

Tento druh je k vidění ve voliéře naproti vstupu do expozičního celku Vodní svět a opičí ostrovy, poblíž pavilonu tučňáků.

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dvojzoborožec nosorožčí na Wikimedia Commons