Ptáci Stratigrafický výskyt: Střední nebo svrchní jura až současnost, asi 170 milionů let až současnost[1]
Koláž znázorňující diverzitu ptáků
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída	čelistnatci (Gnathostomata)
Třída	ptáci (Aves)
Řády
viz Seznam řádů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ptáci (Aves) jsou třída teplokrevných obratlovců, pro kterou je charakteristická přítomnost peří, bezzubého zobáku, snášení skořápkových vajec, vysoká rychlost metabolismu, čtyřdílné srdce a pevná lehká kostra s častými srůsty kostí. Přední končetiny jsou přeměny v křídla (jedinou známou výjimku představují epyornisovití a moa). Celkem je dnes známo asi 10 400 druhů žijících ptáků (z toho přes 4083 druhů nepěvců a 5895 druhů pěvců)^[2][3] a přes 2000 druhů fosilních.^[4][5] Je ale možné, že skutečná biodiverzita současného ptactva je ještě mnohem vyšší a čítá asi 11 000 až 18 000 druhů.^[6] Odhaduje se, že na Zemi žije přibližně 50 miliard jedinců ptáků.^[7]

Jedná se o jedinou přežívající a přitom vysoce specializovanou skupinu teropodních dinosaurů (maniraptorů), která jako jediná přežila hromadné vymírání na konci křídy před 66 miliony let.^[8] Věda zabývající se touto skupinou živočichů se nazývá ornitologie. Vyhynulými druhy ptáků pak paleontologie či (přesněji) paleozoologie.

Evoluce

Ptáci jsou vývojoví potomci drobných teropodních dinosaurů, konkrétně maniraptorů (klad Pennaraptora a Avialae), z nichž se vyvinuli v období střední až svrchní jury, před více než 160 miliony let.^[9][10] Dinosaury jako předky ptáků označil již německý anatom Carl Gegenbaur v roce 1863^[11] a jedná se tedy o nejstarší přesně zformulovanou hypotézu o původu ptáků. O několik let později postuloval anatomickou podobnost teropodních dinosaurů a ptáků také britský přírodovědec Thomas Henry Huxley.^[12] V posledních čtyřiceti letech je díky výzkumům Johna Ostroma respektována naprostou většinou paleontologů a mnoha ornitology.^[13]

Nejbližšími žijícími příbuznými ptáků jsou krokodýli – společně představují jediné žijící zástupce kladu Archosauria.^[14]

Systematika

Všichni žijící ptáci spadají do několika desítek přirozených (monofyletických) skupin, jejichž složení a často i vnitřní příbuzenství je poměrně stabilní^[15]. Tyto skupiny často odpovídají „čeledím“ nebo v několika případech „řádům“ klasické systematiky Wetmore'a^[16]. Rovněž jsou známy nejzákladnější (nejhlubší) příbuzenské vztahy mezi těmito skupinami: nelétaví běžci (kivi, emu, nandu, pštrosi, kasuáři, vyhynulí ptáci moa) a tinamy dohromady tvoří klad Palaeognathae, který je sesterskou skupinou vůči všem zbývajícím žijícím ptákům – nazývaným Neognathae. Uvnitř neognátů je dobře rozeznatelný klad Galloanserae (drůbež), kam patří hrabaví (Galliformes) a vrubozobí (Anseriformes). Všichni neognáti mimo drůbež tvoří další přirozenou skupinu, Neoaves. Problematické tak zůstávají vztahy na střední úrovni, to je mezi jednotlivými „řády“ neoavianů.^[15]

Z metodologického hlediska je dnešní ptačí systematika založená na kladistických analýzách genomů, (mitochondriálního i jaderného) nebo – v menší míře – morfologických znaků. Aplikace kladistiky na DNA vytlačila dřívější fenetickou techniku DNA-DNA hybridizace, která měří podobnost bez ohledu na to, zda je zděděná od společného předka. Na hybridizaci byly založeny velké analýzy 90. let, včetně té, kterou předložili Sibley & Ahlquist (1990).^[17] Její závěry jsou dosud považovány za poměrně spolehlivé, pokud jde o seskupování jednotlivých druhů do větších celků, ne však, co se týče vzájemných vztahů mezi těmito většími skupinami.

Seznam řádů

Mezinárodní ornitologická unie rozeznává k roku 2024 následující řády^[18] (české názvy doplněny podle Názvoslovná komise ČSO^[19]):

• Ptáci (Aves)
  • Běžci (Palaeognathae)
    • Kasuáři a emuové
    • Kiviové
    • Nanduové
    • Pštrosi
    • Tinamy
  • Letci (Neognathae)
    • Galloanserae
      • Hrabaví
      • Vrubozobí
    • Neoaves
      • Brodiví a pelikáni
      • Čápi
      • Dlouhokřídlí
      • Dravci
      • Dropi
      • Faetoni
      • Gvačarové
      • Hoacinové
      • Krátkokřídlí
      • Kukačky
      • Kurolové
      • Lelčíkové
      • Lelkové
      • Lelkouni
      • Měkkozobí
      • Mesitové
      • Myšáci
      • Papoušci
      • Pěvci
      • Plameňáci
      • Potápky
      • Potáplice
      • Potuové
      • Seriemy
      • Slunatci a kaguové
      • Sokoli
      • Sovy
      • Srostloprstí
      • Stepokurové
      • Svišťouni
      • Šplhavci
      • Terejové
      • Trogoni
      • Trubkonosí
      • Tučňáci
      • Turakové
      • Zoborožci

Fylogeneze

Všechny moderní studie potvrdily rozdělení recentních ptáků do dvou hlavních skupin – Palaeognathae (běžci) a Neognathae (letci). V rámci druhé skupiny je rovněž obecně přijímáno rozdělení na dva samostatné klady Galloanserae (zahrnující hrabavé a vrubozobé) a Neoaves (všechny ostatní skupiny).^[20][5] Další dělení těchto skupin, především vnitřní uspořádání Neoaves, je předmětem probíhajících výzkumů.^[21][5][20]

Nová komplexní fylogenetická studie z r. 2024 změnila představu o bazálním členění kladu Neoaves. Namísto původního rozdělení na sesterské klady Columbea a Passerea se nově nejprve odvětvují Mirandornithes, poté Columbaves (společný klad Columbimorphae + Otidimorphae) a zbytlý klad se dělí na Elementaves a Telluraves.^{[22][23][24][25]} Jediný klad, jehož umístění ve fylogramu autoři nepovažují za dostatečně spolehlivé, jsou hoacinové (Opisthocomiformes).^[26]

Představu o příbuzenských vztazích recentních řádů ptáků podle této studie z r. 2024 zobrazuje následující kladogram. Protože studie nečlení Strisores, jeden z vnitřních kladů Elementaves, na jednotlivé řády (v souladu s výše uvedeným seznamem se jedná o šest řádů); je v níže uvedeném kladogramu členění provedeno v souladu se studiemi z r. 2019^[27][28].