Didymos (planetka)

Didymos
Didymos
	Planetka Didymos (dole) se svým měsícem na snímku ze sondy DART
Identifikátory
Typ	planetka
Označení	(65803) Didymos
Předběžné označení	1996 GT
Katalogové číslo	65803
Objeveno
Datum	11. dubna 1996
Místo	Národní observatoř Kitt Peak (USA)
Objevitel	program Spacewatch
Jméno po	řeckém výrazu pro dvojčata
Elementy dráhy; (Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa	1,6446 au
Výstřednost	0,3839
Perihel	1,013 au
Perioda (oběžná doba)	770 d; (2,11 a)
Sklon dráhy
- k ekliptice	3,4083°
Délka vzestupného uzlu	73,209°
Argument šířky perihelu	319.30°
Fyzikální charakteristiky
Absolutní hvězdná velikost	18,0
Rovníkový průměr	0,78 ± 0,08 km
Průměrná hustota	2,11 g/cm³
Perioda rotace	2,2593 ± 0,0002 hod. d

(65803) Didymos (předběžné označení 1996 GT) je binární planetka řazená do kategorie blízkozemních a potenciálně nebezpečných planetek. Planetka byla objevena roku 1996 0,91m dalekohledem na americké Národní observatoři Kitt Peak v rámci rozjíždějícího se projektu pro hledání planetek a komet Spacewatch.

V září 2022 přiletěla k planetce americká sonda DART, která cíleně narazila do jejího měsíce Dimorphos. V prosinci 2026 by k planetce měla dorazit evropská sonda Hera, která bude detailně studovat kráter po nárazu sondy DART.^[2]

Popis

Didymos patří do Apollonovy skupiny planetek – obíhá až za drahou Země, nekříží se s ní, ale může se k ní přiblížit až na 6,1 miliónu km. Nejblíže se ke Slunci může přiblížit na 1,013 AU (151 mil. km), nejdále od něj může být 2,276 AU (340 mil. km). Protíná tedy dráhu Marsu.

K Zemi se přiblížil v listopadu 2003 na 7,16 mil. km. Další podobně blízké setkání bylo vypočteno na listopad 2123.

Průměr planetky byl radarovými měřeními upřesněn na 0,78 ± 0,08 km. Planetka oběhne Slunce za 2,11 roku (770 dní). Kolem své osy se otočí za 2,26 hod.

Měsíc

U planetky byl v roce 2003 týmem Petra Pravce z Ondřejovské hvězdárny^[3] objeven měsíc, oficiálně označený S/2003 (65803) 1 a pojmenovaný Dimorphos. Má průměr asi 160 m^[4] a oběžnou dobu 11,9 hod. Původně byl neoficiálně znám pod přezdívkou Didymoon.

Mise k planetce

Měsíc Dimorphos byl cílem americké sondy DART (Double Asteroid Redirection Test) připravované v NASA, která dne 26. září 2022 ve 23.16 UTC (1.16 SELČ 27. září) cíleně narazila do měsíce. Měla tím ověřit, zda je lidstvo tímto způsobem schopno odklánět planetky, které by hrozily nárazem do Země.^[4]

V roce 2026 by měla k planetce dorazit evropská sonda Hera, která by ji měla detailně studovat po impaktu sondy DART.^[5]

Odkazy

Reference

↑ SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names – (65803) Didymos, Addendum to Fifth Edition: 2003–2005. : Springer Berlin Heidelberg, 2006. ISBN 978-3-540-34361-5. DOI 10.1007/978-3-540-34361-5_2677. Kapitola (65803) Didymos [1.64, 0.38, 3.4], s. 225.
↑ Hera. www.esa.int . . Dostupné online. (anglicky)
↑ Sonda NASA zasáhla asteroid. Poprvé otestovala obranu Země před vesmírným tělesem. ČT24 . . Dostupné online.
↑ ^a ^b SUCHÁNEK, Jaroslav. Hlubinami vesmíru s dr. Petrem Scheirichem, 2. díl . TV Noe, 2020-04-04 . Čas ve stopáži: 0:05:05. Dostupné online.
↑ Hera . ESA, 2020 . Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Didymos na Wikimedia Commons
Parametry planetky v databázi JPL Small-Body

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Didymos_(planetka)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names – (65803) Didymos, Addendum to Fifth Edition: 2003–2005. : Springer Berlin Heidelberg, 2006. ISBN 978-3-540-34361-5. DOI 10.1007/978-3-540-34361-5_2677. Kapitola (65803) Didymos [1.64, 0.38, 3.4], s. 225.

[2] Hera. www.esa.int . . Dostupné online. (anglicky)

[3] Sonda NASA zasáhla asteroid. Poprvé otestovala obranu Země před vesmírným tělesem. ČT24 . . Dostupné online.

[scheirich-4] SUCHÁNEK, Jaroslav. Hlubinami vesmíru s dr. Petrem Scheirichem, 2. díl . TV Noe, 2020-04-04 . Čas ve stopáži: 0:05:05. Dostupné online.

[5] Hera . ESA, 2020 . Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]