Binární planetky jsou obecně soustavou dvou planetek, letících spolu po oběžné dráze kolem Slunce a přitom obíhajících kolem společného těžiště.

V případě, že jsou tyto planetky přibližně stejně velké, pak se těžiště soustavy nachází v prostoru mezi nimi. Pokud je však jedna z planetek příliš malá, leží těžiště uvnitř většího objektu a menší planetka pak obíhá kolem větší. V takovém případě se vlastně jedná o planetku se satelitem.

Vznik

Zachycení jiné planetky při těsném průletu není prakticky možné, protože dle zákona o zachování energie se pro zachycení satelitu musí uplatnit slapové brzdění, při kterém se část kinetické energie tělesa přemění na teplo vlivem deformace tělesa působením slapových sil. Princip zachycení se uplatňuje u velkých těles – planet, u planetek s malou gravitací je tento jev zanedbatelný.

Binární planetky tedy vznikají pouze rozpadem původní planetky. K rozštěpení může dojít působením slapových sil při průletu planetky okolo velkého tělesa. Podle jiné teorie může k rozpadu dojít i jejím prudkým roztočením (které může nastat nesouměrným vyzařováním tepla).

Ida a Dactyl

První objevenou binární planetkou byla planetka (243) Ida. Dne 28. srpna 1993 prolétla sonda Galileo na své cestě k Jupiteru kolem této planetky a pořídila její snímky. Při vyhodnocování snímků byl objeven měsíček planetky, který dostal předběžné označení 1993 (243) 1 ^[1] a později definitivní označení (243) Ida I a jméno Dactyl.^[2]

Některé známé binární planetky

• (243) Ida
• (45) Eugenia
• (762) Pulcova
• (90) Antiope
• (107) Camilla
• (22) Kalliope
• (617) Patroclus
• (65803) Didymos
• (152830) Dinkinesh

K lednu 2022 bylo zaregistrováno celkem 457 případů potvrzených nebo předpokládaných vícenásobných planetek, z nichž bylo 14 planetek trojnásobných (se dvěma satelity) a jedna planetka čtyřnásobná: (130) Elektra.^[3]

V seznamech katalogizovaných planetek jsou binární planetky označeny kódem BIN.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu binární planetka na Wikimedia Commons