Jeho Eminence Désiré-Joseph Mercier
Kardinál Arcibiskup mechelenský primas Belgie
Désiré-Joseph kardinál Mercier
Církev	římskokatolická
Provincie	mechelenská
Arcidiecéze	mechelenská
Sídlo	Mechelen
Období služby	1906-1926
Předchůdce	Pierre-Lambert Goossens
Nástupce	Jozef-Ernest van Roey
Heslo	„Apostolus Jesu Christi“ „Apoštol Ježíše Krista“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	4. dubna 1874 světitel arcibiskup Giacomo Cattani
Biskupské svěcení	25. března 1906 světitel arcibiskup Antonio Vico 1. spolusvětitel Antoon Stillemans 2. spolusvětitel Gustave-Joseph Waffelaert
Kardinálská kreace	15. dubna 1907 kreoval Pius X.
Titul	kardinál ze San Pietro in Vincoli
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se	konzistoř v dubnu 1907, konkláve 1914, konkláve 1922
Osobní údaje
Datum narození	21. listopadu 1851
Místo narození	zámek Castegier u Braine-l'Alleud, Belgie
Datum úmrtí	23. ledna 1926
Místo úmrtí	Brusel, Belgie
Národnost	belgická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Désiré Felicien François Joseph Mercier (21. listopadu 1851, Braine-l'Alleud – 23. ledna 1926, Brusel) byl belgický římskokatolický duchovní, arcibiskup mechelenský, kardinál a akademik. V době první světové války představoval v Belgii hlavní osobnost odporu vůči německým okupantům.^[1]

Život

Désiré-Joseph se narodil v roce 1851 v Belgii. Vyučoval na mechelenské katolické univerzitě filozofii a následně se stal tamním rektorem. Papež Pius X. jej jmenoval arcibiskupem mechelenským v roce 1906 a o rok později byl kreován kardinálem.

Během první světové války došlo k okupaci Belgie, proti které kardinál Mercier (podobně jako král Albert I.) aktivně vystupoval, což mu u většiny obyvatelstva vyneslo uznání a společenský respekt.^[1][2]

Kardinál Mercier se zasadil o rozšíření svátku Panny Marie prostřednice všech milostí, který v roce 1921 získal církevní povolení pro Belgii, následně i pro další země.^[3] Zemřel v Bruselu v lednu 1926.

Filozofické názory

Po encyklice papeže Lva XIII. Aeterni Patris (1879) došlo v Belgii k velkému rozmachu propagandy tomistické filozofie. Podle papežových instrukcí z roku 1882 bylo na Katolické univerzitě v Lovani zavedeno přednášení tomistické filozofie, kterou tu začal vyučovat Désiré-Joseph Mercier. Projevil velkou aktivitu v propagaci a propracování novotomismu. V roce 1894 založil časopis Revue Néoscholastique (později byl nazván Revue philosophique de Louvain).^[4]

V souladu s plány Vatikánu vytyčil úkol zdůvodnit tomistickou filozofii na základě moderní vědy. Tvrdil, že propast mezi přírodovědou a scholastikou je pouhé nedorozumění, a vyzýval, aby se odstranila „intelektuální izolace“ katolíků.^[5]

Vliv

Désiré-Joseph Mercier měl mnoho žáků, kteří pokračovali v propagaci neoscholastiky (Simon Deploige, Maurice De Wulf, Désiré Nys, Armand Thiéry aj.).^[5]

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Désiré-Joseph Mercier na francouzské Wikipedii.

Literatura

• DYNNIK, M. A.; MICHEJEV, V. I., 1963. Belgie. In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 5. Kapitola 15 „Filosofické a sociologické myšlení v Belgii a v Holandsku v epoše imperialismu (konec XIX. a počátek XX. století)”, s. 534–541.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Désiré-Joseph Mercier na Wikimedia Commons
• Désiré-Joseph Mercier na Catholic hiearchy (anglicky)