A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Chemokiny, někdy označované také jako chemotaktické cytokiny, představují skupinu malých cytokinů s chemotaktickým účinkem, jejichž hlavní funkcí je regulace migrace buněk. Jedná se o nízkomolekulární (8-12 kDa), strukturně velmi konzervované peptidy, které jsou klasifikovány podle společných strukturních charakteristik a přítomnosti cysteinových zbytků v konzervovaných oblastech do čtyř skupin: CC, CXC, CX3C a C chemokiny.[1] Tyto čtyři skupiny chemokinů se odlišují nejen strukturně, ale i funkčně. Chemokiny se vyskytují u všech obratlovců, u člověka je v současné době známo přibližně 50 chemokinů a přes 20 chemokinových receptorů.[2][3]
Název chemokinů a jejich receptorů se skládá z názvu rodiny, který je doplněn o písmeno "L" (ligand) nebo "R" (receptor) a pořadového čísla. Většina chemokinů má také další označení, která jsou odvozená od jejich funkce.[4]
Chemokiny jsou produkovány v zánětlivých, ale i v homeostatických procesech. Zánětlivé chemokiny jsou vyvolávány během imunitní odpovědi a regulují přísun imunitních buněk do místa infekce, zatímco homeostatické chemokiny se podílejí na regulaci migrace buněk při normálních procesech údržby a vývoje ve tkáních. Jsou sekretovány jak buňkami imunitního systému, tak i buňkami dalších tkání organismu.[5][6]
Chemokiny plní své biologické funkce prostřednictvím vazby na specifické receptory. Jedná se o receptory asociované s trimerními G-proteiny na povrchu cílových buněk. Většina receptorů rozpoznává několik různých chemokinů a jeden chemokin se může vázat na několik receptorů . Navázání chemokinu na receptor způsobuje změny v adhezi a pohyblivosti leukocytů a jejich chemotaktické nasměrování do poškozených tkání.[7]
Struktura
Primární struktura
Primární struktura chemokinů je definovány přítomností čtyř cysteinových zbytků, které tvoří disulfidické vazby, a tím určují vyšší organizační struktury chemokinů. První a druhý cysteinový zbytek se nachází blízko N konce, třetí přibližně uprostřed sekvence, čtvrtý se nachází blízko C konce. První cysteinový zbytek tvoří vazbu se třetím, druhý se čtvrtým. Na základě přítomnosti dalších aminokyselin mezi prvními dvěma (N-koncovými) cysteinovými zbytky se chemokiny dělí do 4 strukturních rodin:[8]
- C chemokiny (γ chemokiny)
- CC chemokiny (β chemokiny)
- CXC chemokiny (α chemokiny)
- CX3C chemokiny (δ chemokiny)
X označuje počet aminokyselin oddělující první a druhý cysteinový zbytek. CC chemokiny mají dvě disulfidické vazby vedle sebe, zatímco u chemokinů rodin CXC a CX3C jsou disulfidické vazby odděleny jednou, respektive třemi aminokyselinami. Výjimkou je rodina C chemokinů, která obsahuje jenom dva cysteinové zbytky, které tvoří jednu disulfidickou vazbu. V rámci jednotlivých rodin vykazují chemokiny 20 - 70% homologii ve své aminokyselinové sekvenci.[1][8][9]
Sekundární struktura
Sekundární struktura chemokinů je vysoce konzervovaná. Na N-konci se nachází velmi flexibilní doména, následovaná dlouhou N-terminální smyčkou. V centrální části se nachází trívláknový antiparalelní β-list, následovaný C-terminálním α-helixem.[8][10][11]
Kvarterní struktura
Základní funkční jednotkou je monomer, chemokiny ale také tvoří dimery, mohou ale tvořit i tetramery a další oligomery s vyšším počtem podjednotek. Struktura oligomerů je různá, platí ale, že v rámci jednotlivých rodin jsou dimery jednotlivých cytokinů strukturně podobné.[1][8] V případě CC chemokinů probíhá dimerizace pomocí antiparalelních β-listů, v případě CXC chemokinů pomocí dvou α-helixů.[11]
Chemokinové receptory
Chemokiny se vážou na chemokinové receptory na povrchu buňky, doposud bylo identifikováno 28 receptorů. Pro chemokiny a jejich receptory je významná jejich promiskuita - jeden chemokin se může vázat na více receptorů, jeden receptor může vázat více chemokinů.[12]
Struktura a signalizace
Chemokinové receptory jsou spřažené s G proteiny (GPCRs), konkrétně se jedná o receoptory označované jako 7TM, jelikož obsahují 7 transmembránových domén. Jsou tvořeny N-teminální extracelulární doménou, sedmi transmembránovými doménami, třemi extracelulárními smyčkami a C-terminálním koncem.[13] Nejdřív dochází k interakci globulárního centra chemokinů s povrchem receptoru, což umožní následnou interakci mezi N-koncem chemokinu a vazebném místě na 7TM doméně receptoru. Tato interakce pak vyvolá G-proteinovou signalizaci, která vede k aktivaci fosfolipázy C, která produkuje inositoltrifosfát (IP3) a diacylglycerol (DAG). IP3 pak aktivuje mobilizaci vápníku, zatímco DAG aktivuje proteinkinázu C (PKC).Také dochází k aktivaci fosfatidylinositol 3-kinázy (PI3K), která generuje 3-fosfatatidylinositol, který pak aktivuje proteinkinázu B (Akt) [12][14] Tyto dráhy vedou ke změně genové exprese, která vede ke konkrétním procesům, v závislosti na chemokinu, který signalizaci vyvolal. Jedná se hlavě o chemotaxi, aktivaci imunitních buněk, či interagování s adhezivními molekulami.[15]
Funkce
Chemokiny jsou produkovány převážně endoteliálními buňkami, trombocyty a lymfocyty. Hlavní funkcí chemokinů je utváření chemotaktických gradientů, které slouží pro migrace buněk imunitního systému do cílových tkání. Po uvolnění z buňky se chemokiny ve formě dimerů vážou na glykosaminoglykany (GAG) na povrchu endoteliálních buněk a extracelulární matrix. To pak utváří rovnovéhu volných a vázaných, monomerních a dimerních chemokinů, což umožňuje tvorbu chemotaktického gradientu. Signalizace z chemokinových receptorů pak umožňuje cílení pohybu imunitních buněk do místa zánětu.[13][15][16] Chemokiny nepůsobí pouze na imunitní buňky, chemokinové receptory najdeme i na neuronech, epiteliálních buňkách, endoteliálních buňkách, mezenchymálním buňkách [10], ale i nádorových buňkách, kde nejspíš hrají roli v metastazování a mohou být tak cílem nádorové imunoterapie.[17][18] Mezi další funkce chemokinů patří například regulace angiogeneze [19] nebo antimikrobiální působení.[20]
Chemokiny se dělí na homeostatické a zánětlivé:
Homeostatické chemokiny
Homeostatické chemokiny jsou za normálních podmínek produkovány konstitutivně a jejich hlavní funkcí je reguluce pohybu buněk a homing do konkrétních tkání. Chemokinová signalizace CXCR4 - CXCL12 je například zásadní pro vytvoření niky hematopoetických kmenových buněk v kostní dřeni. Obdobně CCL21 a CCL19 atrahuje CCR7+ T buňky a CXCL13 atrahuje CXCR5+ B buňky do lymfatických uzlin.[21]
Zánětlivé chemokiny
Zánětlivé chemokiny jsou produkovány leukocyty po jejich aktivaci, jejich produkce je často vyvolávána pro-zánětlivými mediátory (TNF, IL-6, IFN-γ), případně přímou stimulací mikrobiálními produkty. Funkcí prozánětlivých chemokinů je atrakce zánětlivých buněk do poškozené tkáně (místa zánětu). Mezi zánětlivé chemokiny se řadí CCL1-5 a CXCL1-11 (CXCL1-8 atrahují neutrofily a CXCL9-11 T buňky).[21]
Rodiny chemokinů
CC chemokiny
CC chemokiny, také označované jako β chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností dvou sousedících disulfidických vazeb. Rodina obsahuje 27 chemokinů, které jsou označovány CCL1 - CCL27, část genů pro tyto chemokiny se nachází na 17. chromozomu. Mezi CC chemokiny patří skupina chemokinů, které atrahují monocyty, např.: CCL2 (MCP-1), CCL7 (MCP-3), CCL8 (MCP-2), CCL13 (MCP-4). Dále CC chemokiny působí také na bazofily, eosinofily, T-lymfocyty a NK buňky. [22][23]
Zástupcem této rodiny je například CCL2, jehož hlavní funkcí je atrakce monocytů do místa zánětu. CCL2 je produkován stromálními a imunitními buňkami po stimulaci PRR (nebo cytokinové stimulaci). CCL2 poté dimerizuje a váže se na GAG v extracelulární matrix a vytváří chemotaktický gradient pomocí kterého monocyty migrují do místa zánětu.[24]
CC chemokiny | ||
---|---|---|
Název | Další označení | Receptor |
CCL1 | I-309, TCA-3 | CCR8 |
CCL2 | MCP-1 | CCR2 |
CCL3 | MIP-1a | CCR1 |
CCL4 | MIP-1β | CCR1, CCR5 |
CCL5 | RANTES | CCR5 |
CCL6 | C10, MRP-2 | CCR1 |
CCL7 | MARC, MCP-3 | CCR2 |
CCL8 | MCP-2 | CCR1, CCR2, CCR5 |
CCL9/CCL10 | MRP-2, CCF18, MIP-1? | CCR1 |
CCL11 | Eotaxin | CCR2, CCR3, CCR5 |
CCL12 | MCP-5 | |
CCL13 | MCP-4, NCC-1, Ckβ10 | CCR2, CCR3, CCR5 |
CCL14 | HCC-1, MCIF, Ckβ1, NCC-2, CCL | CCR1 |
CCL15 | Leukotactin-1, MIP-5, HCC-2, NCC-3 | CCR1, CCR3 |
CCL16 | LEC, NCC-4, LMC, Ckβ12 | CCR1, CCR2, CCR5, CCR8 |
CCL17 | TARC, dendrokine, ABCD-2 | CCR4 |
CCL18 | PARC, DC-CK1, AMAC-1, Ckβ7, MIP-4 | |
CCL19 | ELC, Exodus-3, Ckβ11 | CCR7 |
CCL20 | LARC, Exodus-1, Ckβ4 | CCR6 |
CCL21 | SLC, 6Ckine, Exodus-2, Ckβ9, TCA-4 | CCR7 |
CCL22 | MDC, DC/β-CK | CCR4 |
CCL23 | MPIF-1, Ckβ8, MIP-3, MPIF-1 | CCR1 |
CCL24 | Eotaxin-2, MPIF-2, Ckβ6 | CCR3 |
CCL25 | TECK, Ckβ15 | |
CCL26 | Eotaxin-3, MIP-4a, IMAC, TSC-1 | CCR3 |
CCL27 | CTACK, ILC, Eskine, PESKY, skinkine | CCR10 |
CCL28 | MEC | CCR3, CCR10 |
CXC chemokiny
CXC chemokiny, také označovaná jako α chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností jedné aminokyseliny oddělující N-terminální disulfidické vazby. Rodina obsahuje 17 chemokinů, které jsou označovány CXCL1 - CXCL17. Část chemokinů tvoří clustr na 4. chromozomu, který obsahuje geny pro chemokiny, které působí převážně na neutrofily. Tyto chemokiny mají na N-konci sekvenci Glu-Leu-Arg (tzv. ELR motiv), který je důležitý pro interakci s receptorem. Většina chemokinů této rodiny se váže na receptory CXCR1 a CXCR2.[22][23] Zástupcem této rodiny je například CXCL8, neboli IL-8, neutrofil-aktivační protein, který se řadí mezi prozánětlivé cytokiny a podílí se na atrakci neutrofilů do místa zánětu.[25]
CXC chemokiny | ||
---|---|---|
Název | Další označení | Receptor |
CXCL1 | Gro-a, GRO1, NAP-3, KC | CXCR2 |
CXCL2 | Gro-β, GRO2, MIP-2a | CXCR2 |
CXCL3 | Gro-?, GRO3, MIP-2β | CXCR2 |
CXCL4 | PF-4 | CXCR3B |
CXCL5 | ENA-78 | CXCR2 |
CXCL6 | GCP-2 | CXCR1, CXCR2 |
CXCL7 | NAP-2, CTAPIII, β-Ta, PEP | |
CXCL8 | IL-8, NAP-1, MDNCF, GCP-1 | CXCR1, CXCR2 |
CXCL9 | MIG, CRG-10 | CXCR3 |
CXCL10 | IP-10, CRG-2 | CXCR3 |
CXCL11 | I-TAC, β-R1, IP-9 | CXCR3, CXCR7 |
CXCL12 | SDF-1, PBSF | CXCR4, CXCR7 |
CXCL13 | BCA-1, BLC | CXCR5 |
CXCL14 | BRAK, bolekine | |
CXCL15 | Lungkine, WECHE | |
CXCL16 | SRPSOX | CXCR6 |
CXCL17 | DMC, VCC-1 |
C chemokiny
C chemokiny, také označované jako γ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které obsahují pouze jednu N-terminální disulfidickou vazbu. V současné době jsou známé pouze dva členové této rodiny: XCL1 a XCL2, také označované jako lymfotaktiny. Jsou důležité pro chemotaxi T a NK buněk, nejspíš se podílejí i na interakci mezi APC a T buňkami, vývoji CD8+ odpovědi a vývoji Treg buněk a zachování centrální tolerance. [22][23][26]
C chemokiny | ||
---|---|---|
Název | Další označení | Receptor |
XCL1 | Lymphotactin a, SCM-1a, ATAC | XCR1 |
XCL2 | Lymphotactin β, SCM-1β | XCR1 |
CX3C chemokiny
CX3C chemokiny, také označované jako δ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které mají N-terminální disulfidické vazby oddělené třemi aminokyselinami. V současné době je známý pouze jeden člen této rodiny: CX3CL1, který kromě funkce chemotaktické, může fungovat i jako adhezivní molekula a hraje roli ve fyziologii nervového systému, kde je důležitý pro interakci mikroglií a neuronů. [22][23][27]
CX3C chemokiny | ||
---|---|---|
Název | Další označení | Receptor |
CX3CL1 | Fractalkine, Neurotactin, ABCD-3 | CX3CR1 |
Reference
- ↑ a b c FERNANDEZ, Elias J.; LOLIS, Elias. Structure, Function,andinhibition Ofchemokines. Annual Review of Pharmacology and Toxicology. 2002, s. 469–99. DOI 10.1146/annurev.pharmtox.42.091901.115838. PMID 11807180.
- ↑ NOMIYAMA, Hisayuki; OSADA, Naoki; YOSHIE, Osamu. Systematic classification of vertebrate chemokines based on conserved synteny and evolutionary history. Genes to Cells. 2013-1, roč. 18, čís. 1, s. 1–16. PMID 23145839 PMCID: PMC3568907. Dostupné online . ISSN 1356-9597. DOI 10.1111/gtc.12013. PMID 23145839.
- ↑ SALANGA, Catherina L.; O’HAYRE, Morgan; HANDEL, Tracy. Modulation of Chemokine Receptor Activity through Dimerization and Crosstalk. Cellular and molecular life sciences : CMLS. 2009-4, roč. 66, čís. 8, s. 1370–1386. PMID 19099182 PMCID: PMC2738873. Dostupné online . ISSN 1420-682X. DOI 10.1007/s00018-008-8666-1. PMID 19099182.
- ↑ Chemokine Nomenclature. www.rndsystems.com . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LE, Y; ZHOU, Y; IRIBARREN, P; WANG, J. Chemokines and chemokine receptors: Their manifold roles in homeostasis and disease. Cellular & molecular immunology. 2004, s. 95–104. Dostupné online. PMID 16212895.
- ↑ LACY, Paige. Editorial: Secretion of Cytokines and Chemokines by Innate Immune Cells. Frontiers in Immunology. 2015, roč. 6. Dostupné online . ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2015.00190. (English)
- ↑ MURDOCH, Craig; FINN, Adam. Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious diseases. Blood. 2000, s. 3032–43. Dostupné online. PMID 10807766.
- ↑ a b c d MILLER, Michelle C.; MAYO, Kevin H. Chemokines from a Structural Perspective. International Journal of Molecular Sciences. 2017-10-02, roč. 18, čís. 10. PMID 28974038 PMCID: PMC5666770. Dostupné online . ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms18102088. PMID 28974038.
- ↑ MOHAN, Teena; DENG, Lei; WANG, Bao-Zhong. CCL28 chemokine: An anchoring point bridging innate and adaptive immunity. International Immunopharmacology. 2017-10, roč. 51, s. 165–170. PMID 28843907 PMCID: PMC5755716. Dostupné online . ISSN 1567-5769. DOI 10.1016/j.intimp.2017.08.012. PMID 28843907.
- ↑ a b HUGHES, Catherine E.; NIBBS, Robert J. B. A guide to chemokines and their receptors. The Febs Journal. 2018-8, roč. 285, čís. 16, s. 2944–2971. PMID 29637711 PMCID: PMC6120486. Dostupné online . ISSN 1742-464X. DOI 10.1111/febs.14466. PMID 29637711.
- ↑ a b DESHMANE, Satish L.; KREMLEV, Sergey; AMINI, Shohreh. Monocyte Chemoattractant Protein-1 (MCP-1): An Overview. Journal of Interferon & Cytokine Research. 2009-6, roč. 29, čís. 6, s. 313–326. PMID 19441883 PMCID: PMC2755091. Dostupné online . ISSN 1079-9907. DOI 10.1089/jir.2008.0027. PMID 19441883.
- ↑ a b ARIMONT, Marta; HOFFMANN, Carsten; GRAAF, Chris de. Chemokine receptor crystal structures: what can be learnt from them?. Molecular Pharmacology. 2019-01-01. PMID 31266800. Dostupné online cit. 2020-05-30. ISSN 0026-895X. DOI 10.1124/mol.119.117168. PMID 31266800. (anglicky)
- ↑ a b THOMPSON, Sarah; MARTÍNEZ-BURGO, Beatriz; SEPURU, Krishna Mohan. Regulation of Chemokine Function: The Roles of GAG-Binding and Post-Translational Nitration. International Journal of Molecular Sciences. 2017-08-03, roč. 18, čís. 8. PMID 28771176 PMCID: PMC5578082. Dostupné online cit. 2020-05-30. ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms18081692. PMID 28771176.
- ↑ LEGLER, Daniel F.; THELEN, Marcus. New insights in chemokine signaling. F1000Research. 2018-01-23, roč. 7. PMID 29416853 PMCID: PMC5782407. Dostupné online cit. 2020-05-24. ISSN 2046-1402. DOI 10.12688/f1000research.13130.1. PMID 29416853.
- ↑ a b Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious dis…. archive.vn online. 2013-07-04 cit. 2020-05-24. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-04.
- ↑ DP, Dyer; CL, Salanga; BF, Volkman. The Dependence of Chemokine-Glycosaminoglycan Interactions on Chemokine Oligomerization. Glycobiology online. 2016 Mar cit. 2020-06-10. PMID 26582609 DOI: 10.1093/glycob/cwv100. Dostupné online. PMID 26582609. (anglicky)
- ↑ NIMMAGADDA, Sridhar. Differential Expression of Chemokine Receptors and their Roles in Cancer Imaging. Frontiers in Oncology. 2012-05-30, roč. 2. PMID 22662317 PMCID: PMC3362738. Dostupné online cit. 2020-06-10. ISSN 2234-943X. DOI 10.3389/fonc.2012.00046. PMID 22662317.
- ↑ MOLLICA POETA, Valeria; MASSARA, Matteo; CAPUCETTI, Arianna. Chemokines and Chemokine Receptors: New Targets for Cancer Immunotherapy. Frontiers in Immunology. 2019, roč. 10. Dostupné online cit. 2020-06-10. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2019.00379. (English)
- ↑ DIMBERG, Anna. Chemokines in angiogenesis. Current Topics in Microbiology and Immunology. 2010, roč. 341, s. 59–80. PMID 20373091. Dostupné online cit. 2020-06-10. ISSN 0070-217X. DOI 10.1007/82_2010_21. PMID 20373091.
- ↑ WOLF, Marlene; MOSER, Bernhard. Antimicrobial Activities of Chemokines: Not Just a Side-Effect?. Frontiers in Immunology. 2012-07-23, roč. 3. PMID 22837760 PMCID: PMC3401835. Dostupné online cit. 2020-06-10. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2012.00213. PMID 22837760.
- ↑ a b CHEN, Keqiang; BAO, Zhiyao; TANG, Peng. Chemokines in homeostasis and diseases. Cellular and Molecular Immunology. 2018-4, roč. 15, čís. 4, s. 324–334. PMID 29375126 PMCID: PMC6052829. Dostupné online cit. 2020-05-24. ISSN 1672-7681. DOI 10.1038/cmi.2017.134. PMID 29375126.
- ↑ a b c d A, Zlotnik; O, Yoshie. Chemokines: A New Classification System and Their Role in Immunity. Immunity online. 2000 Feb cit. 2020-05-30. PMID 10714678 DOI: 10.1016/s1074-7613(00)80165-x. Dostupné online. PMID 10714678. (anglicky)
- ↑ a b c d PALOMINO, Diana Carolina Torres; MARTI, Luciana Cavalheiro. Chemokines and immunity. Einstein. 2015, roč. 13, čís. 3, s. 469–473. PMID 26466066 PMCID: PMC4943798. Dostupné online cit. 2020-05-30. ISSN 1679-4508. DOI 10.1590/S1679-45082015RB3438. PMID 26466066.
- ↑ GSCHWANDTNER, Martha; DERLER, Rupert; MIDWOOD, Kim S. More Than Just Attractive: How CCL2 Influences Myeloid Cell Behavior Beyond Chemotaxis. Frontiers in Immunology. 2019, roč. 10. Dostupné online cit. 2020-05-30. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2019.02759. (English)
- ↑ RC, Russo; CC, Garcia; MM, Teixeira. The CXCL8/IL-8 Chemokine Family and Its Receptors in Inflammatory Diseases. Expert review of clinical immunology online. 2014 May cit. 2020-05-30. PMID 24678812 DOI: 10.1586/1744666X.2014.894886. Dostupné online. PMID 24678812. (anglicky)
- ↑ FOX, Jamie C.; NAKAYAMA, Takashi; TYLER, Robert C. Structural and agonist properties of XCL2, the other member of the C-chemokine subfamily. Cytokine. 2015-2, roč. 71, čís. 2, s. 302–311. PMID 25497737 PMCID: PMC4297508. Dostupné online cit. 2020-05-30. ISSN 1043-4666. DOI 10.1016/j.cyto.2014.11.010. PMID 25497737.
- ↑ PONIATOWSKI, Łukasz A.; WOJDASIEWICZ, Piotr; KRAWCZYK, Maciej. Analysis of the Role of CX3CL1 (Fractalkine) and Its Receptor CX3CR1 in Traumatic Brain and Spinal Cord Injury: Insight into Recent Advances in Actions of Neurochemokine Agents. Molecular Neurobiology. 2017-04-01, roč. 54, čís. 3, s. 2167–2188. Dostupné online cit. 2020-05-30. ISSN 1559-1182. DOI 10.1007/s12035-016-9787-4. PMID 26927660. (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk