A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Bruno III. hrabě z Mansfeldu | |
---|---|
Bruno III. von Mansfeld | |
Císařský nejvyšší štolba | |
Ve funkci: 1620 – 1637 | |
Panovník | Ferdinand II. |
Předchůdce | Rudolf Paar |
Nástupce | Maxmilián z Valdštejna |
Narození | 18. září 1576 |
Úmrtí | 16. září 1644 (ve věku 67 let) Vídeň Habsburská monarchie |
Choť |
|
Rodiče | Bruno II. von Mansfeld-Bornstedt a Christina von Barby |
Děti | 1. Marie Anna Františka (1625–1654) 2. František Bruno 3. František Maximilián (1639–1692) 4. Jindřich František (1640–1715) |
Příbuzní | František Antonín von Losenstein - vnuk, olomoucký biskup-koadjuktor |
Profese | voják |
Commons | Bruno II, Count of Mansfeld-Vorderort |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrabě Bruno III. von Mansfeld-Bornstedt, nebo též Bruno III. von Mansfeld-Volderort (13. září 1576 – 6. září 1644 Vídeň) byl maltézským rytířem, válečníkem a velícím mysliveckých jednotek v habsburských službách.[1][2]
Život
Hrabě Bruno III. byl čtvrtým synem Bruna I. a hraběnky Christine von Barby. Měl dva bratry, Wolfganga a Filipa z Mansfeldu. Jeho dědečkem byl Filip II. z Mansfeldu, který založil vedlejší linii Bornstedter původně durynského rodu Mansfeldů a přesídlil do habsburských zemí jako hlavní komorník císaře Karla V.[2]
Bruno konvertoval ke katolicismu kolem roku 1600,[3] poté se stal maltézským rytířem a působil v „karavaně“ (pořádající výpady proti osmanskému námořnímu obchodu), která mu byla svěřena. Později vstoupil do armády bojující proti Turkům v Uhrách a vyznamenal se při dobývání Hatvánu v listopadu 1603, že byl jmenován členem dvorské válečné rady. V květnu 1607 se objevuje jako komorník v doprovodu arcivévody Matyáše. V roce 1608 se měl zodpovídat za vzpouru proti císaři Rudolfovi II. před církevními kurfiřty a arcivévodou Albrechtem. Na císařův příkaz však byl v Řezně zatčen a převezen do Prahy. Za krátko však byl propuštěn a tak se vrátil k Matyášově dvoru do Uher. Následně byl několikrát delegován v politických záležitostech.[2]
Od roku 1615 byl postupně jmenován kapitánem, plukovníkem jezdectva a vrchním lovčím. Poslední dva úřady si ponechal za Ferdinanda II. „a lov dovedl k takové dokonalosti, že to člověk nikdy neměl, a lepšího nenajdeme.“ Císař Matyáš mu tedy věnoval zvláštní přízeň až do své smrti a Ferdinand II., dychtivý po lovu, se k němu choval neméně přátelsky a dokonce mu zemřel v náručí.[2]
V roce 1630 koupil od císaře Ferdinanda II. panství Dobříš a položil tím základy majetkového zázemí rodu v České království.[4] Zámek Dobříš je dodnes majetkem nástupnického rodu Colloredo-Mansfeldů.
Rodina
Poprvé hrabě Mansfeld uzavřel manželství v roce 1606 s vdovou po Janovi V. z Pernštejna Marií Manrique de Lara y Mendoza mladší (před 1570 – před 1636), která tvořila centrum pražské šlechtické společnosti. Tomuto sňatku požehnal i Vatikán, protože po Brunově přestupu na katolickou víru byl předpoklad vzniku katolické linie významného a dosud převážně protestantského rodu Mansfeldů.[5][2]
Podruhé se oženil 13. července 1636 s hraběnkou Marií Magdalenou z Toerringu (1616–1668).[1]
Děti:
- František Bruno – zemřel v dětském věku[1]
- Marie Anna Františka (19. června 1607 – 8. září 1654), ⚭ 17. ledna 1627 Jiří Achác hrabě z Losensteinu (1597–1653), císařský tajný rada, komoří, nejvyšší štolba
- František Maxmilián (22. listopadu 1639 – 12. září 1692), císařský tajný rada, diplomat, nejvyšší štolba císařovny, ⚭ 25. listopadu 1663 Marie Anna Alžběta hraběnka z Harrachu (1636 – 9. února 1698)[1]
- Jindřich František, říšský kníže z Fondi, (21. listopadu 1640 – 8. června 1715), polní maršál, prezident dvorské válečné rady, diplomat, I. ⚭ 1679 Marie Louise zu Aspremont Nantevil (1652 – 23. října 1692), II. ⚭ 16. listopadu 1693 Marie Františka z Auerspergu (1664 – 5. září 1739)[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno III. von Mansfeld na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e NIEMANN, Ludwig Ferdinand. Geschichte der Grafen von Mansfeld. : Lorleberg 402 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: NZBUAAAAcAAJ.
- ↑ a b c d e HISTORISCHE COMMISSION BEI DER KÖNIGL. AKADEMIE DER WISSENSCHAFTEN. Mansfeld-Bornstädt, Graf Bruno III. von. 1.. vyd. München/Leipzig: Duncker & Humblot (Allgemeine Deutsche Biographie). Dostupné online. S. 221.
- ↑ univie.ac.at Bruno von Mansfeld, abgerufen am 30. März 2014.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60–61
- ↑ JANÁČEK, Josef: Ženy české renesance; Praha, 1976; 255 s.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bruno III. z Mansfeldu na Wikimedia Commons
- Rodokmen Mansfeld
- Bruno II. (III.) z Mansfeld-Bornstedtu (1576–1644) In: Institut saských dějina a etnografie
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk