A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Antiproton (p) | |
---|---|
Obecné vlastnosti | |
Klasifikace | Hadrony Baryony Fermiony |
Složení | 2 antikvarky u, 1 antikvark d |
Antičástice | proton |
Fyzikální vlastnosti | |
Klidová hmotnost | 938,272 013 MeV/c2 1,672 621 637×10−27 kg |
Elektrický náboj | –1 e –1,602 176 487×10−19 C |
Spin | 1⁄2 |
Izospin | 1⁄2 |
Interakce | elektromagnetická síla, slabá interakce, silná interakce |
Antiproton () je antičástice protonu. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k anihilaci obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný náboj, a proto odpuzuje elektron a přitahuje pozitron s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 nanosekund.
V dokonalém vakuu teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako proton, tj. minimálně 1032 let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v CERN udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v elektromagnetických pastích.[1]
Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v kosmickém záření dopadajícím na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.[2]
Objev
Existence antiprotonů byla experimentálně potvrzena až dvě desetiletí po objevu pozitronu. Protože antiproton je výrazně hmotnější částice, byl potřeba dostatečně silný urychlovač částic. V roce 1954 byl na University of California v Berkeley zahájen provoz urychlovače Bevatron, který dodával protonům kinetickou energii až 1 GeV. Hned v následujícím roce 1955 vytvořili a detekovali antiprotony fyzikové Emilio Gino Segre a Owen Chamberlain. Tento úspěch byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku v roce 1959.[3] Měděný terčík bombardovali protony o velké rychlosti. Vzniklé částice analyzovali pomocí Čerenkovova detektoru na rychlost, pomocí hmotnostního spektrografu se silným magnetickým polem na hmotnost a pomocí anihilace s klidovými protony.[4]
Reference
- ↑ Ivan Boháček :LEAR (Low Energy Antiproton Ring) Vesmír 73, 54, 1994/1
- ↑ Jana Štrajblová: Honba za antihmotou 12.9.2006, 12.9.2006
- ↑ Nadace Alfreda Nobela: Nobelova cena za fyziku 1959 (anglicky)
- ↑ Nobelovská přednáška Owena Chamberlaina (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu antiproton na Wikimedia Commons
- Karel Řezáč: Antiprotonový zpomalovač 8/2003, Aldebaran, (o antiprotonovém zpomalovači v CERNu)
- Vojtěch Kulvait: Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , Univerzita Karlova v Praze, Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk