A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
al-Mansúr | |
---|---|
Narození | 714 Humeima |
Úmrtí | 7. října 775 (ve věku 60–61 let) nebo 18. října 775 (ve věku 60–61 let) Bagdád |
Místo pohřbení | Al Muallaa Cemetery |
Povolání | politik a chalífa |
Nábož. vyznání | islám |
Choť | Músa al-Hamríjá Hamada bint Issa Fatimah bint Muhammad al-Taymi |
Děti | Al-Mahdí Sulajmán ibn Abi Džafar Džafar ibn Abdalláh al-Mansúr Q124435841 Q124435854 Aliyah bint al-Mansur |
Rodiče | Muhammad ibn Ali al-Abbasi a Sallamah Umm Abdallah |
Rod | Abbásovci |
Příbuzní | Ibráhim al-Imám, Abú al-Abbás al-Saffáh, Jahjá bin Muhammad al-Abbás a Al-Abbas bin Muhammad (sourozenci) Al-Hádí, Hárún ar-Rašíd, Ulaia binte Almadi, Banuqa, Abbasa, Ibrahim ibn al-Mahdi a Ubaydallah ibn al-Mahdi (vnoučata) |
Funkce | abbásovský chalífa (754–775) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Al-Mansúr, celým jménem Abú Dža'far Abdalláh ibn Mohamed al-Mansúr, (asi 714, Humajma, Jordánsko – 7. října 778, poblíž Mekky) byl druhý chalífa z rodu Abbásovců, zakladatel Bagdádu a de facto i abbásovského chalífátu.
Život
Mládí
Abú Dža'far Abdalláh ibn Mohamed al-Mansúr se narodil asi v roce 714 v Humajmě v dnešním Jordánsku jako syn Muhammada ibn Alí ibn Abdalláha. Pocházel z rodu Abbásovců, kteří svůj původ odvozovali od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.[1]
Islámskému světu v době jeho narození panovala mocná dynastie Umajjovců, jež však v druhé čtvrtině 8. století začala upadat, což mělo za následek postupný rozklad říše. Al-Mansúrův otec zemřel v roce 744, kdy se novým umajjovským chalífou stal Marván II.[2]
Roku 747 vyslal imám Ibrahim, al-Mansúrův bratr, generála Abú Muslima do Chorásánu, aby zde rozpoutal povstání proti Umajjovcům. Abú Muslim slavil úspěchy – v Chorásánu sebral početné povstalecké vojsko,[3] které pak triumfálně protáhlo Íránem a vpadlo do Iráku.[4] Umajjovci však současně zajali Ibrahima, který pak zemřel v zajetí. Al-Mansúr se zbytkem rodiny v roce 749 uprchl z Jordánska do Kúfy v Iráku,[1] kterou mezitím dobyla povstalecká vojska. Zde Abbásovci zvolili za nového chalífu dalšího al-Mansúrova bratra, al-Saffáha. Ten roku 750 porazil Marvána II. v rozhodující bitvě u Velkého Zábu a opanoval Damašek, čímž se chopil vlády nad celým umajjovským chalífátem a založil takzvaný abbásovský chalífát.[4]
Abú Muslima al-Saffáh odměnil tím, že ho jmenoval místodržícím v Chorásánu.[3] Všechny Umajjovce Abbásovci postupně vyvraždili,[4] pouze s výjimkou Abd ar-Rahmána I., který uprchl do dnešního Španělska, kde v roce 756 založil Córdobský emirát.[5] Al-Saffáhova čtyřletá vláda probíhala ve znamení marné snahy o konsolidaci celé islámské říše, s níž prvnímu abbásovskému chalífovi al-Mansúr intenzivně pomáhal.[1] V roce 754 al-Saffáh zemřel[6] a al-Mansúr se chopil vlády.[1]
Chalífa
Ihned po nástupu na trůn se proti al-Mansúrovi postavil jeho ambiciózní strýc Abdalláh ibn Alí, jehož vzpouru nový chalífa potlačil díky pomoci Abú Muslima.[1] Chorásánského místodržícího ale vzápětí nechal zrádně usmrtit, čímž odstranil dalšího potenciálního soupeře o titul chalífy.[3] V reakci na Abú Muslimovu vraždu propuklo v Íránu několik povstání. Ještě v roce 755 se do čela Abú Muslimových přívrženců lačnících po pomstě postavil šlechtic Sunpadh, avšak al-Mansúr tuto chorásánskou revoltu krutě potlačil. Neuspělo ani povstání z roku 762, jehož vůdce se prohlašoval za proroka. V roce 757 al-Mansúr zasáhl rovněž proti ší'itské sektě Ravandianů z Chorásánu, která ho považovala za Boha.[1]
Roku 762 Abú Dža'far al-Mansúr zahájil stavbu nového hlavního města Bagdádu, kam přenesl své sídlo z Damašku. Tímto krokem chalífa značně upevnil abbásovskou moc. Zároveň tak reagoval na nepokoje v Basře a Kúfu. Založení Bagdádu souviselo také s vybudováním nového byrokratického aparátu říše.[7][1] Al-Mansúrova politika posílila teokratickou povahu chalífské moci. Abbásovci totiž na rozdíl od Umajjovců, kteří vystupovali spíše jako pouhá arabská knížata, zdůrazňovali zejména svou vazbu k Bohu a proroku Mohamedovi. Abú Dža'far v neposlední řadě zavedl tradici, že nový chalífa vždy přijme jméno vyjadřující milost boží. On osobně přijal právě jméno al-Mansúr („obdařený vítězstvím“).[8] Pro své vojenské a budovatelské činy je al-Mansúr považován za faktického zakladatele abbásovského chalífátu.[1]
Soudobé prameny al-Mansúra popisují jako vysokého štíhlého muže s hnědou pletí a řídkým plnovousem. Před smrtí al-Mansúr zajistil nástupnictví svého syna al-Mahdího. Zemřel v roce 775 na cestě do Mekky a byl pohřben poblíž svatého města.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i Al-Manṣūr | www.britannica.com . Chicago: Encyclopædia Britannica, Inc., . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tauer 1984, s. 71–72.
- ↑ a b c Abu Muslim . Encyclopaedia Britannica . Dostupné online.
- ↑ a b c Tauer 1984, s. 73.
- ↑ CHALUPA, Jiří. Dějiny Španělska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 752 s. ISBN 978-80-7422-525-3. S. 77–78.
- ↑ Abu al-Abbas al-Saffah | www.britannica.com . Chicago: Encyclopædia Britannica, Inc,, 2020-01-01 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tauer 1984, s. 77.
- ↑ Tauer 1984, s. 77–80.
Literatura
- TOYIB, Biodun. Abbasid Caliphate . Abuja: School of Art and Social Sciences, National Open University of Nigeria . S. 34–42. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-14. (anglicky)
- TAUER, Felix, 1984. Svět islámu: dějiny a kultura: nástin politického, sociálního, hospodářského a kulturního vývoje zemí, do nichž proniklo učení arabského proroka, od jeho vystoupení do konce první světové války. 1. vyd. Praha: Vyšehrad. 301 s. ISBN 80-702-1828-2.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu al-Mansúr na Wikimedia Commons
- Al-Mansúr na oxfordreference.com
Chalífové | ||
---|---|---|
Předchůdce: Abú al-Abbás al-Saffáh |
754–775 Al-Mansúr |
Nástupce: Al-Mahdí |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk