Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Íránské revoluční gardy سپاه پاسداران انقلاب اسلامی سپاه
Země	Írán
Vznik	1979
Velikost	125 000
Posádka	Teherán
Motto	Hrozte jim, jak nejsilněji můžete! (واعدوا لهم ما استطعتم من قوه)
Velitelé	Muhammad Alí Džafarí
Podřízené jednotky	Jednotky Quds, Basídž
Účast
Války	Irácko-íránská válka Libanonská občanská válka Druhá libanonská válka (neoficiálně) Občanská válka v Sýrii

Íránské revoluční gardy (persky سپاه پاسداران انقلاب اسلامی‎, Sepáh-e pásdárán-e enqeláb-e islámí, doslova Armáda strážců islámské revoluce) jsou složkou ozbrojených sil Íránu. Byly založeny 5. května 1979 na popud Rúholláha Chomejního a během íránsko-irácké války se z nich stal důležitý aktér konfliktu. Součástí gard je i elitní jednotka Quds.

Íránské revoluční gardy jsou oddělené od íránské armády, námořnictva i letectva. Mají své vlastní pozemní jednotky, námořnictvo, letectvo, rozvědku a speciální útvary. Kontrolují také milici, která má kolem 11 milionů příslušníků, a jejich početní stav dosahuje zhruba 100 000 mužů u pozemních jednotek a 20 000 u námořnictva (záložníků je asi 300 000). Velitelem je od 1. září 2007 Muhammad Alí Džafarí, vystudovaný architekt. V době svého založení v roce 1979 měly gardy jen asi 10 000 mužů ve zbrani.

Hlavním úkolem gard je obrana národní bezpečnosti. Gardy jsou zodpovědné jak za vnitřní, tak pohraniční bezpečnost, ale i za dodržování zákonů. Do jejich působnosti spadá také raketová výzbroj. Operace gard bývají svým provedením zařazovány k asymetrickému vojenství. Gardy například odhalují pašování nebo se připravují na případné uzavření Hormuzského průlivu.

Po skončení íránsko-irácké války se objevily snahy vytvořit jednotné velení armády a revolučních gard, ale neměly výraznější úspěch ani dopad. Zdá se, že obě ozbrojené složky budou operovat odděleně a budou mít rozdílné role.

V srpnu 2007 se objevily zprávy,^[1] že vláda USA zařadí Íránské revoluční gardy na seznam teroristických organizací; stalo se tak 8. dubna 2019.^[2][3]

Historie

Revoluční gardy byly založeny ájatolláhem Chomejním za účelem upevnění kontroly nad Íránem. Začínaly jako brutální jednotka členů civilní stráže, která vraždila a mučila každého, na koho padlo podezření, že je proti islámské revoluci. Po vypuknutí íránsko-irácké války se Revoluční gardy začlenily do pravidelné armády a putovaly na frontu, kde se učily jak bojovat v moderní válce. Po skončení konfliktu byly integrovány do íránských ozbrojených sil. Revoluční gardy disponují vlastním letectvem a námořnictvem a jsou považovány za elitní jednotky íránské armády. Revoluční gardy v jistém smyslu fungují spíše jako stát ve státě. Vlastní více než stovku společností a kontrolují přístup k majetku o hodnotě vyšší než 12 miliard USD. Disponují vlastními výrobnami zbraní, pod jejich kontrolou je hlavně vývoj a výroba íránských raket, mají vlastní vězení a zatýkací pravomoci. Vstoupit do Revolučních gard mohou jen politicky prověřené osoby. Tyto osoby pak mají možnost uplatnit se také v politice. Z pohledu na schéma fungování se dají přirovnat k organizacím jako je např. CIA nebo KGB a podobné složky států s geopolitickými ambicemi, které využívají obchodní struktury pro zajištění prostředků i podporu svých zájmů.

Pozemní síly

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Letectvo

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Námořnictvo

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Vzdělávání a ideologická školení

Armáda strážců islámské revoluce provozuje v Íránu několik rozhlasových a televizních stanic. V Íránu měsíčně vychází několik periodik, jako je například Enqeláb-e Islámí (انقلاب اسلامی Islámská revoluce), Pajám-e Enqeláb (پیام انقلاب Poselství revoluce) a pro děti od 10 do 15 let je určen týdeník Nehál-e Enqeláb (نهال انقلاب Výhonek revoluce). K dispozici je velké množství brožur náboženského a politického obsahu, které jsou publikovány také v arabštině a angličtině. Využívány jsou i vizuální efekty. Například vojenská vozidla jsou pokryta zelenými a červenými vlajkami a popsána citacemi z Koránu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Army of the Guardians of the Islamic Revolution na anglické Wikipedii.

Literatura

• BAER, Robert. Jak naložit s ďáblem: íránská velmoc na vzestupu. Překlad Vít Mlejnek. 1. vyd. Praha: , 2010. ISBN 978-80-7207-755-7. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Íránské revoluční gardy na Wikimedia Commons
• IRGC