Doc. PhDr. Jiří Opelík, CSc.
Narození	21. října 1930 (93 let) Olomouc Československo Československo
Povolání	spisovatel, literární kritik, editor, bibliograf, lexikograf a literární historik
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Palackého
Témata	literární kritika
Ocenění	Cena Jaroslava Seiferta (2017) Cena Toma Stopparda
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jiří Opelík (* 21. října 1930 Olomouc) je český literární kritik, historik, editor a učitel.

Biografie

Narodil se v rodině bankovního úředníka, po maturitě na gymnáziu studoval češtinu a němčinu na Univerzitě Palackého, byl žákem také Oldřicha Králíka a Pavla Trosta, absolvoval roku 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. Poté byl asistentem na katedře bohemistiky v Olomouci a zároveň dva roky musel nuceně pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Titul kandidát věd získal za práci: Románové dílo Václava Řezáče. V roce 1992 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého monografii Josef Čapek.^[1] Od roku 1954 publikoval své kritiky, články a studie v mnoha časopisech, pracoval v Ústavu pro českou literaturu v Praze, později začal též redigovat, pravidelně přispíval do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal mnoho předmluv a doslovů k českým dílům 20. století, kterými se celoživotně zabývá. Již na počátku své kariéry se etabloval jako lexikograf svým autorským a redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Věnoval se studiu některých autorů, obzvláště Olbrachta, Závady, Kainara, Mikuláška, Skácela, Strnadela, Kundery a Vaculíka.

Díla i autory soudil důkladnou analýzou tvaru a významového směřování, jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost, nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality, toto vše realizoval ve svém reprezentativním výboru ze svých kritik a to pojmenoval Nenáviděné řemeslo. Po počátku normalizace se vzdal literární kritiky a věnoval se literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Podílel se spolu s J. Slavíkem na Lexikonu české literatury. V Opelíkově díle dominuje zájem o dílo bratří Čapků, vyniká jeho ediční počin výboru z literárněvědných prací Oldřicha Králíka (Osvobozená slova) a soubor poezie Jana Skácela.

Jiří Opelík byl jedním z vůdčích oponentů Ladislava Štolla. Tento nový proud v české kritice umožnil rozvoj méně dogmatické literatury, protože díky jejich činnosti došlo k oslabení moci Ladislava Štolla.

Dílo

• Nenáviděné řemeslo, 1969
• Josef Čapek, monografie, 1980 (Melantrich), 2017 (Triáda) Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine.
• Josef Čapek, 1996 – s Jaroslavem Slavíkem
• Lehký harcovník. Antologie českého literárního eseje, 1986
• Milované řemeslo, 2000
• Holanovské nápovědy, 2004

Reference

Literatura

• VOJTĚCH, Daniel (ed.): Klubko Ariadnino. Podoby filologického podnětu literární vědě - pocta Jiřímu Opelíkovi. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta 2014. 268 s. ISBN 978-80-7308-514-8.

Externí odkazy

• Osoba Jiří Opelík ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Opelík
• Jiří Opelík ve Slovníku české literatury po roce 1945

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.