Vlastní hlenky
lesklík křehký (Leocarpus fragilis), zralé plodničky
Vědecká klasifikace
Doména	Eukaryota
Říše	Amoebozoa
Kmen	hlenky (Mycetozoa)
Třída	pravé hlenky (Myxomycetes)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastní hlenky či také pravé hlenky (Myxomycetes, Myxogastrea) je třída hlenkovitých organismů a součást kmene Mycetozoa. Je jich známo asi 725 druhů v 60 rodech.^[1]

Životní cyklus

V životním cyklu pravých hlenek se střídá haploidní a diploidní fáze. Nejprve se objevuje stadium bičíkatých myxomonád či měňavkovitých myxoaméb, načež z nich vzniká mnohojaderný útvar, tzv. plazmodium. Jsou známy tři druhy plazmodií na základě vzhledu: protoplazmodium, afanoplazmodium a faneroplazmodium. Z plazmodií se někdy vyvíjejí sklerocia (klidové odolné útvary) nebo sporokarpy (reprodukční struktury produkující spory). Také sporokarpů jsou tři druhy: sporangia, aethalia či plazmodiokarpy. Poznají se na základě toho, z jakých částí plazmodia daný sporokarp vznikl.^[1]

Klasifikace

Obvykle se používá tato klasifikace do pěti řádů:^[1][2][3]

• podtřída Myxogastromycetidae
  • řád Echinosteliales – chloupkovcotvaré
  • řád Liceales – koromilkotvaré
  • řád Physarales – vápenatkotvaré
  • řád Trichiales – vlasatkotvaré
• podtřída Stemonitomycetidae
  • řád Stemonitales – pazderkotvaré

Fylogenetické analýzy z let 2012–2020 přinesly revoluci v přirozené klasifikaci myxomycet. Odhalily nepřirozenost nejen tradičních řádů Echinosteliales, Liceales a Stemonitales, ale i mnohých rodů. Podle současných (rok 2020) představ se vlastní hlenky dělí na dvě přirozené skupiny (navržené však již v r. 1925) – myxomycety se světlými sporami (klad Lamprosporales) a myxomycety s tmavými sporami (klad Amaurosporales):^[4]

• klad Lamprosporales Lister, 1925
  • parafyletický řád „Cribrariales“ (odpovídá přibližně tradičnímu řádu Liceales – koromilkotvaré)
  • řád Trichiales – vlasatkotvaré
• klad Amaurosporales Lister, 1925
  • parafyletický řád „Echinosteliales“ – chloupkovcotvaré, zahrnující bazální větve kladu
  • parafyletický řád „Stemonitidales“ (odpovídá přibližně tradičnímu řádu Stemonitales – pazderkotvaré), zahrnující linie kladu, které se odvětvují mezi Echinosteliales a Physarales
  • řád Physarales – vápenatkotvaré.

Klasifikace na nižších úrovních dosud (r. 2020) není ustálená.^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• MIHULKA, Stanislav. Hlenky řeší Problém obchodního cestujícího neobyčejným způsobem. In: Osel: Objective Source E-learning . 27. 12. 2018 . Dostupné z: http://www.osel.cz/10278-hlenky-resi-problem-obchodniho-cestujiciho-neobycejnym-zpusobem.html
• GREGOROVÁ, Dagmar. Hlenky sahají po rostlinných sedativech. In: Osel: Objective Source E-learning . 17. 06. 2011 19:16 . Dostupné z: http://www.osel.cz/5745-hlenky-sahaji-po-rostlinnych-sedativech.html
• GREGOROVÁ, Dagmar. Hlenky a jejich důmyslná strategie přežití. In: Osel: Objective Source E-learning . 12. 07. 2010 16:33 . Dostupné z: http://www.osel.cz/5148-hlenky-a-jejich-dumyslna-strategie-preziti.html
• PETR, Jaroslav. Hlenky si pamatují. In: Osel: Objective Source E-learning . 06. 02. 2008 09:46 . Dostupné z: http://www.osel.cz/3280-hlenky-si-pamatuji.html
• ROSYPAL, Stanislav a kol. Nový přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 2003. 797 s. ISBN 80-7183-268-5.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vlastní hlenky na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.