Mohsova stupnice tvrdosti vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýt do druhého. Byla vytvořena německým mineralogem Friedrichem Mohsem a slouží k určení tvrdosti látek.

Základní vlastnosti

Tvrdost je vektorová fyzikální vlastnost, která je definovaná jako odpor proti vnikání cizího tělesa, který vynakládá látka. Závislá je na struktuře krystalů, přesněji řečeno na pevnosti vazeb mezi částicemi v látce. Platí pro ni několik základních obecných podmínek:

• tvrdost roste s klesající vzdáleností jednotlivých iontů ve struktuře;
• roste s větší pravidelností krystalové mřížky;
• roste s mocenstvím iontů respektive s násobností vazby;
• roste s podílem iontové vazby ve smíšených vazbách;
• krystalové agregáty (drúzy) jsou obvykle měkčí než samostatný krystal.

Tvrdost	Minerál	Chemický vzorec	Absolutní tvrdost	Obrázek
1	mastek	Mg3Si4O10(OH)2	1
2	sůl kamenná nebo sádrovec	CaSO4·2H2O	3
3	kalcit – vápenec	CaCO3	9
4	fluorit (kazivec)	CaF2	21
5	apatit	Ca5(PO4)3(OH,Cl,F)	48
6	ortoklas (živec)	KAlSi3O8	72
7	křemen	SiO2	100
8	topaz	Al2SiO4(F,OH)2	200
9	korund	Al2O3	400
10	diamant	C	1600

Pro běžné použití v praxi je dobré se orientovat v základní tvrdosti předmětů v běžném dosahu. Například nehet má tvrdost 1,5–2, mince 3,4–4, kapesní nůž přibližně 5, a pokud minerál zanechává rýhu ve skle, má tvrdost vyšší než 5.

Odkazy

Související články

• Zkouška tvrdosti podle Vickerse

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mohsova stupnice tvrdosti na Wikimedia Commons