A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Johannes Thingnes Bø | |
|---|---|
 Johannes Thingnes na Mistrovství světa 2023 | |
| Přezdívka | JTB |
| Datum narození | 16. května 1993 (30 let) |
| Místo narození | Stryn, Norsko |
| Stát |  Norsko |
| Výška | 187 cm |
| Hmotnost | 80 kg |
| Příbuzní | Tarjei Bø (sourozenec) |
| Sportovní informace | |
| Sport | biatlon |
| Klub | Markane IL[1] |
| Lyže | Fischer[1] |
| Zbraň | Anschütz[1] |
| Světový pohár v biatlonu | |
| Debut | 20. ledna 2013[1] |
| Nejlepší umístění | 1. místo (2018/2019, 2019/2020, 2020/2021, 2022/2023, 2023/2024) |
| Počet výher | 114 (76 individuálních) |
| Stupně vítězů | 145 (116 individuálních) |
| Medaile v biatlonu | |
| Olympijské hry | 5 – 2 – 1 |
| Mistrovství světa | 20 – 13 – 5 |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 17. března 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johannes Thingnes Bø (* 16. května 1993 Stryn) je norský biatlonista, pětinásobný olympijský vítěz, dvacetinásobný mistr světa a pětinásobný vítěz celkového hodnocení světového poháru.
Ve světovém poháru, na mistrovství světa a na olympijských hrách startoval dosud v 333 individuálních a kolektivních závodech.[1] Ve Světovém poháru ve své dosavadní kariéře zvítězil v 76 individuálních a 38 kolektivních závodech jako člen norské mužské nebo smíšené štafety. Na olympijských hrách vyhrál tři individuální a dva štafetové závody.
Soukromý život
Johannes Bø je druhým nejmladším dítětem Klemeta Bøa a Aslaug Hildegunny Thingnes Bøové (oba narozeni v roce 1957), který se narodil a vyrostl v odlehlé vesnici Markane, která částečně spadá pod Stryn. Má tři bratry a jednu sestru. Jeho matka má ve Strynu vlastní fyzioterapeutickou ordinaci a jeho otec pracuje v továrně na produkci mléka ze skotu. Jeho o téměř pět let starší bratr Tarjei se rovněž věnuje biatlonu a je olympijským vítězem a několikanásobným mistrem světa z této disciplíny. Norský sportovní novinář, moderátor a fotograf Harald Endre Thingnes je Johannesův strýc z matčiny strany.
Ve svém rodném městě navštěvoval střední školu (Stryn vidaregåande skule) a v květnu 2012 se pak přestěhoval do Lillehammeru, kde kromě jeho bratra Tarjeie žije a trénuje také mnoho dalších norských biatlonistů. 30. 6. 2018 uzavřel sňatek s Heddou Kløvstad Daehli. V lednu 2020 se jim narodil syn Gustav Bø a v létě 2023 dcera Sofia.
Sportovní výsledky
Olympijské hry a mistrovství světa
Johannes Thingnes Bø se doposud zúčastnil tří zimních olympijských her a osmi mistrovství světa.
S pěti zlatými, dvěma stříbrnými a jednou bronzovou medailí je v historických statistikách olympijských her klasifikován na druhém místě za krajanem Ole Einarem Bjørndalenem.
Na zimních olympijských hrách debutoval jako 20letý v roce 2014 v Soči, kde nejlépe obsadil čtvrté místo s norskou mužskou štafetou. O čtyři roky později v Pchjongčchangu zvítězil ve vytrvalostním závodě a v mužské i smíšené štafetě obsadil stříbrnou pozici. Potřetí do olympijských závodů zasáhl na pekingské olympiádě, kde v otevíracím závodě v cílové rovince zajistil Norsku zlato ze smíšené štafety, aby následně vyhrál sprint. Třetí zlatou medaili přidal v mužské štafetě a nakonec ovládl závěrečný závod s hromadným startem, čímž se stal nejúspěšnějším biatlonistou bez ohledu na pohlaví z pekingské olympiády.
Na mistrovství světa získal sedmnáct zlatých medailí, z toho deset v mužských a smíšených štafetách, resp. závodu dvojic. K nim přidal deset stříbrných a čtyři bronzové medaile, díky čemuž je druhým nejúspěšnějším mužem v historii biatlonových mistrovství světa.
Poprvé zvítězil hned na svém premiérovém mistrovství v roce 2015 ve finském Kontiolahti, kde triumfoval ve sprintu. Na stejném mistrovství získal i stříbrnou medaili z mužské štafety a bronz se smíšenou štafetou.
Na domácím Mistrovství světa v 2016 v Oslu spolu s Ole Einarem Bjørndalenem, bratrem Tarjeiem a Emil Hegle Svendsenem získal zlato v mužské štafetě a obhájil bronz se smíšenou štafetou. V závěrečném závodu s hromadným startem pak ukořistil zlatou medaili, když v dramatickém závěru porazil Francouze Martina Fourcada.[2] Bez jediného vítězství odešel z mistrovství z Hochfilzenu, kde nejlépe získal tři stříbrné medaili ze sprintu[3] navazujícího stíhacího závodu[4] Třetí stříbrný kov přidal v závodu s hromadným startem.[5] Naopak na Mistrovství světa 2019 v Östersundu zvítězil hned čtyřikrát, kromě individuálního sprintu triumfoval ve všech třech štafetových závodech, včetně vůbec prvního závodu smíšených dvojic zařazeného na program biatlonového mistrovství, kde nastoupil po boku Røiselandové. Jeho dosud nejúspěšnější účastí na světovém šampionátu se stal rok 2020, kdy v Antereselvě získal tři zlaté a tři stříbrné medaile, jeho nejhorším umístěním bylo páté místo ve sprintu. Na pokljuckém šampionátu bylo jeho nejlepším individuálním výsledek jenom třetí místo ze stíhacího závodu, triumfoval ale v mužské a smíšené štafetě.
| Sezóna | Akce | Místo | SP | SZ | HZ | IZ | ŠT | SŠT | SZD | Věk |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2013/14 | ZOH |  Soči |
54. | 32. | 8. | 11. | 4. | – | × | 20 let |
| 2014/15 | MS |  Kontiolahti |
1. | 31. | 6. | 7. | 2. | 3. | 21 let | |
| 2015/16 | MS | Oslo |
4. | 4. | 1. | 4. | 1. | 3. | 22 let | |
| 2016/17 | MS |  Hochfilzen |
2. | 2. | 2. | 8. | 8. | 8. | 23 let | |
| 2017/18 | ZOH |  Pchjongčchang |
31. | 21. | 16. | 1. | 2. | 2. | 24 let | |
| 2018/19 | MS |  Östersund |
1. | 2. | 13. | 9. | 1. | 1. | 1. | 25 let |
| 2019/20 | MS |  Anterselva |
5. | 2. | 1. | 2. | 2. | 1. | 1. | 26 let |
| 2020/21 | MS |  Pokljuka |
5. | 3. | 8. | 5. | 1. | 1. | 2. | 27 let |
| 2021/22 | ZOH |  Peking |
1. | 5. | 1. | 3. | 1. | 1. | × | 28 let |
| 2022/23 | MS |  Oberhof |
1. | 1. | 3. | 1. | 2. | 1. | 1. | 29 let |
| 2023/24 | MS |  Nové Město na Moravě |
2. | 1. | 1. | 1. | 2. | 2. | 3. | 30 let |
Poznámka: Výsledky z olympijských her se do hodnocení světového poháru nezapočítávají, výsledky z mistrovství světa se dříve započítávaly, od mistrovství světa v roce 2023 se nezapočítávají.
Světový pohár
Ve světovém poháru debutoval v lednu 2013 štafetovým závodem v Anterselvě, kde norská štafeta jeho vinou musela na trestné kolo a dojela desátá. Individuální premiéru si odbyl o měsíc později v domácím Oslu, kde ve sprintu i stíhacím závodě odsadil pozice v první třicítce.
První stupně vítězů a zároveň i vítězství zaznamenal v sezóně 2013/2014, když ve francouzském Annecy ovládl po bezchybné střelbě sprint a následně i navazující stíhací závod, pokaždé s více než třicetisekundovým náskokem. První kariérní „hattrick“, tedy vítězství ve třech individuálních závodech během jedné pohárové zastávky zaznamenal v Kontiolahti, kde triumfoval v netradičně obou zařazených sprintech a stíhacím závodě. V celkovém hodnocení skončil na třetím místě pět bodů za druhým Svendsenem.
Světovému poháru dominoval v sezoně 2018/2019, kdy ovládl šestnáct z pětadvaceti závodů jednotlivců, čímž překonal dosavadní rekord čtrnácti triumfů Martina Fourcada ze sezony 2016/2017. K nim přidal celkem pět štafetových úspěchů. Díky tomu poprvé ovládl celkového hodnocení světového poháru, když na druhého Loginova měl náskok přes 400 bodů. Zároveň zvítězil i v hodnocení všech jednotlivých disciplín.