A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jano Köhler | |
---|---|
Jano Köhler | |
Rodné jméno | Johann Köhler |
Narození | 9. února 1873 Brno Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. ledna 1941 (ve věku 67 let) Brno Protektorát Čechy a Morava |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | malíř |
Znám jako | Jano Koehler |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jano Köhler, psán také Koehler, vlastním jménem Jan Köhler (9. února 1873 Brno[1] – 20. ledna 1941 Brno[2]), byl český akademický malíř.
Život
Narodil se 9. února 1873 na brněnském předměstí Pekařská do rodiny Johanna Köhlera a jeho manželky Roziny, rozené Ježkové (svatba se uskutečnila 11. května 1872 ve starobrněnském kostele[3]).[1][4] Otec, český Němec původem z Albrechtic u Lanškrouna, pracoval jako kočí u brněnské koněspřežné tramvaje, českojazyčná matka pocházela z moravských Nenkovic u Kyjova. Jano Köhler se narodil jako druhé z dvojčat, první byla jeho sestra. Obě děti získaly jména po svých rodičích, pokřtěny byly jako Johann a Rozina (tj. Růžena). Jejich otec však krátce na to onemocněl černými neštovicemi a měsíc po narození dětí zemřel (18. března 1873[5]). Mladé matce poté začala pomáhat její sestra Marie, která se za ní přestěhovala z Vídně. Rodina žila v Brně, matka s dětmi ale často navštěvovala své rodiče a příbuzné v Nenkovicích. Dvojčata začala v Brně navštěvovat německou obecnou školu, matce se ale podařilo je zapsat na českou školu. Po dokončení obecné školy šla Růžena do služby, zatímco Jan pokračoval studiem českého gymnázia v Brně. Tamní učitel Josef Zelený si povšiml jeho uměleckého talentu a začal jej vyučovat základům kreslení. Kvůli tvé tvrdohlavosti a sporům s učiteli musel Köhler rok před maturitou školu opustit. S matčinou podporou poslední rok mohl absolvovat v Praze na gymnáziu v Žitné ulici, kde také roku 1892 odmaturoval. Matka s tetou se po jeho odchodu do Prahy přestěhovaly zpět do rodných Nenkovic, kam se Köhler nadále vracel na prázdniny.[4]
Rozhodl se pro studium profesuru kreslení a v letech 1893–1897 vystudoval pražskou Umělecko-průmyslovou školu.[6] Zde poznal řadu význačných výtvarníků doby, jež na něj měli vliv po celou dobu jeho výtvarné kariéry. Profesorem kreslení se však nikdy nestal. V touze volně tvořit nastoupil na pokračující studium. Na pražské Akademii výtvarných umění, kterou navštěvoval v letech 1897–1900,[7] se stal žákem Františka Ženíška a Maxe Pirnera. Dekorativní techniky v architektuře (freska, sgrafito, mozaika) studoval u architekta Kamila Hilberta. Své umělecké působení započal právě s tímto architektem v jeho rodišti, v Lounech, kde společně prováděli první zakázky v podobě výzdoby fasád vil na soukromou objednávku. Společně také strávili dvě zimní období v mnichovských ateliérech, kde se zaměřili na studium právě těchto technik.
Jeho nejvěrnějším celoživotním přítelem z dob studií v Praze se stal tehdejší student práv Miloslav Nedoma, pozdější vysoký státní úředník, kterého s Köhlerem pojil zájem o umění a sbírání starožitností. Köhler byl také platonicky zamilovaný do Růženy Rautenkranzové (dcery Vavřince Svátka[8] a matky Olgy Rautenkranzové[9]), která si jako svého druhého manžela později vzala právě Nedomu.[10][11] Rautenkranzová se stala jeho celoživotní láskou, múzou a přítelkyní, které adresoval mnoho dopisů a kreseb a jejíž podobu využíval na množství svých grafik a obrazů.[12]
První velkou zakázku (1900–1906) získal díky přátelům na zámku v Prostějově.[13] Haná se od tohoto okamžiku stala pro Köhlera důležitým centrem tvorby. Seznámil se zde s vůdcem a hlavním organizátorem katolické moderny Karlem Dostálem-Lutinovem, jenž umělce podporoval a informoval o jeho pracích ve svém časopisu Nový život, kde publikoval také Köhlerovy ilustrace. O rok později zde vyzdobil sgrafity dům přítele Václava Součka. V Prostějově roku 1912 vytvořil i litografii Cyrila a Metoděje, která se o jednadvacet let později dostala na československé známky. Další díla tvořil v Olomouci (arcibiskupský palác, Sarkandrova kaple), Kroměříži, na Svatém Hostýně (keramické mozaiky) a na mnoha dalších místech Moravy. Jano Köhlera je také třeba vzpomenout v souvislosti s uměleckým sdružením sídlícím v Hodoníně – Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM). Kohler se stal jedním z jeho podstatných zakladatelů, členů a organizátorů a vyzdobil také roku 1912 nově vzniklou budovu Domu umělců, která sloužila jako výstavní prostory celého Sdružení vedeného Jožou Uprkou.
V letech 1915–1918 sloužil po odvedení v rakousko-uherské armádě v Židenicích, Rajhradě, Moravské Třebové a nakonec i v Rakousku. Kvůli slabší fyzické kondici a revmatickým kloubům byl uznán za „méně způsobilého“, takže byl určen pro lehkou službu. Jakožto umělec se podílel na výzdobě vojenských kaplí, včetně brněnského vojenského kostela Nejsvětějšího srdce Páně.[14] Patrně v něm se také 23. dubna 1917 oženil se svou přítelkyní Rozálií Uhlířovou, původem z Mořic u Prostějova, se kterou se seznámil již v roce 1907.[1][14][15] Měli spolu tři děti: Antonína (1917–1924), Jiřího (1920–1985) a Ludmilu (1921–2016).[14]
V roce 1926 se s celou rodinou přestěhoval z Nenkovic do nedalekého Věteřova (dům v němž bydlel, tzv. Šmelcovna, čp. 165, však leží asi 2 km jižně od Věteřova, na jižním úbočí Babího lomu a na okraji intravilánu Strážovic – proto sám uváděl adresu Strážovice 165).[16] K jeho výborným přátelům v tomto regionu patři Josef Frydrych, správce statků Jana II. z Lichtenštejna a velkostatkář v Žarošicích. Ve Věteřově (Strážovicích) zůstal až do konce svého života. Roku 1931 zde zemřela jeho teta Marie, která se o něj pomáhala od narození starat, v roce 1935 jeho matka a Mariina sestra Růžena. Po její smrti se u něj začaly projevovat zdravotní potíže, které ho omezovaly v práci. Později byly stále závažnější a kvůli bolestem žaludku jedl jen málo. V lednu 1941 doma zkolaboval a byl převezen do brněnské zemské nemocnice, kde podstoupil operaci žaludku.[17] Po ní však po několika dnech, 20. ledna 1941, zemřel, příčinou byla rakovina žaludku.[2][17] Pohřben byl ve Strážovicích, jednalo se o velký pohřeb s velkým množstvím zúčastněných a několika smutečními projevy. Jeho sestra Růžena v dopise Miloslavu Nedomovi uvedla, že se ho účastnilo 30 kněží a 2000 lidí.[17]
Za svou čtyřicetiletou samostatnou výtvarnou kariéru vyzdobil bezmála 70 sakrálních a 55 světských staveb. Jeho dílo je ale daleko širší, čítá celkem 2 500 prací mezi nimiž najdeme olej, ilustraci, grafiku, kresbu, návrhy liturgických předmětů aj.
Dílo (výběr)
- 1900–1901 sgrafita na prostějovském zámku
- 1902 Janův (Jurkovičův) dům v Luhačovicích. Freska sv. Cyrila a Metoděje na jižní fasádě.
- 1903 Augustiniánský dům v Luhačovicích. Figurální fresky na průčelí a v kapli.
- 1904 Návrh čtyř mozaik s výjevy z historie Litovle, Gymnázium Litovel.
- 1909 Kostel svatého Cyrila a Metoděje v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Výzdoba kleneb včetně kopule a nástěnná malba čelní lunety kněžiště, na které věrozvěstové žehnají hanáckému lidu.
- 1910 Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje v Kyjově. Sgrafito Madona s dítětem v průčelí kostela.
- 1911 Zámek v Kyjově. Sgrafito - výjevy z dějin města.
- 1912–1933 Křížová cesta na sv. Hostýně, Bystřice pod Hostýnem. Keramická mozaika pašijových scén, datováno rokem 1912 (9. zastavení) až 1933 (1. zastavení).
- 1915, 1918 interiér kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Brně (později přemístěn do Oslnovic)
- 1925 Škola v Lipově, okres Hodonín. Nástěnná malba „Vzdělávání“.
- 1929 interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie v Laškově
- 1931 Kostel sv. Cecílie v Dobrém Poli, okres Břeclav. Oltářní obraz patronky kostela.
- 1931–1933 Klášter Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže v Kroměříži.
- 1932 Kostel sv. Havla v Dřevohosticích, okres Přerov. Nástěnná malba znázorňující sv. Havla jako poustevníka se dvěma lovci.
- 1934 Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Lužicích, okres Hodonín. Nástěnná malba sv. Cyrila a Metoděje v kněžišti.
- 1934 Kostel Povýšení sv. Kříže v Rajhradě, okres Brno-venkov. Nástěnné malby českých světců v kopuli a nad bočními oltáři.
- 1934 Navrhl malovaná okna v kapli kostela svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci. Provedl Otmar Vačkař.
-
Svatá Zdislava z Lemberka a Svatý Jan Sarkander
- 1934 Návrh mozaiky oltářního obrazu v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci.
- 1935 Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Závišicích. Nástěnná malba duchovních patronů kostela v průčelí kněžiště a barevná vitráž v okně s jezdeckou postavou sv. Václava.
- 1936 Kostel sv. Jana Nepomuckého v Brně, Starý Lískovec. Obraz sv. Jana Nepomuckého (původně byl na hlavním oltáři).
- 1937 Poutní kaple sv. Antonína Paduánského v Blatnici, okres Hodonín. Nástěnné malby „Sv. Antonín káže rybám“ a „Sv. Antonín káže lidu“ (datováno 3. srpna 1937). V kněžišti nedokončený náčrt „Smrti sv. Antonína“.
- 1937 Kostel Povýšení sv. Kříže v Rajhradě, okres Brno-venkov. Křížová cesta.
- Radnice v Tišnově. Sgrafito.[18]
- Kostel sv. Vavřince v Hodoníně. Mozaiky Panny Marie a sv. Josefa.
- Dům umělců v Hodoníně. Malířská výzdoba.
- Kaple sv. Václava v Násedlovicích, okres Hodonín. Obraz sv. Václava.
- Hostinec u Budíků v Kyjově-Bohuslavicích. Sgrafito.
- Rodinný dům v Kyjově. Sgrafito „Čtvero ročních období“.
- fresky v Sarkandrově kapli v Olomouci[19]
Mozaiky na průčelí Gymnázia Jana Opletala v Litovli
-
Václav II. povyšuje Litovel na trhovou ves 1291
-
Jan Lucemburský udílí Litovli práva městská 1327
-
Jiří z Poděbrad zakladatel zlatého věku Litovle 1491
-
Genius slovanstva žehná obrozené české Litovli 1899
Fresky v Sarkandrově kapli v Olomouci
-
Freska znázorňující věznění Jana Sarkandera
-
Freska znázorňující mučení Jana Sarkandera
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Matrika 17135, sn. 5 . MZA . Dostupné online.
- ↑ a b Matrika 17212, sn. 197 . MZA . Dostupné online.
- ↑ Matrika 17165, sn. 26 . MZA . Dostupné online.
- ↑ a b KAVIČKA, Karel Antonín; MALÍKOVÁ, Silvie; PAŘÍK, Vojtěch; PARIK, Passionaria. Jano Köhler. Brno: Jiří Brauner – Kartuziánské nakladatelství, 2018. ISBN 978-80-87864-14-2. S. 35–39. Dále jen Kavička a kol..
- ↑ Matrika 17201, sn. 103 . MZA . Dostupné online.
- ↑ Kavička a kol., s. 40–41.
- ↑ Kavička a kol., s. 42.
- ↑ Matrika KAR N7, sn. 57 . AHMP . Dostupné online.
- ↑ Matrika KAR N13, sn. 271 . AHMP . Dostupné online.
- ↑ Kavička a kol., s. 45–46.
- ↑ Matrika MAG O19, sn. 136 . AHMP . Dostupné online.
- ↑ Kavička a kol., s. 93, 98.
- ↑ Prostějov-zámek . Prostějov: www.turistika.cz, 2011-02-02 . Dostupné online.
- ↑ a b c Kavička a kol., s. 64–71.
- ↑ Matrika 9371, sn. 79 . MZA . Dostupné online.
- ↑ Kavička a kol., s. 71–73.
- ↑ a b c Kavička a kol., s. 74–78.
- ↑ Sgrafita na tišnovské radnici opravují restaurátoři, Brněnský deník 22.8.2010
- ↑ OLOMOUC - SV. JAN SARKANDR http://www.ado.cz/poutni/sarkander/sarkander.htm Archivováno 10. 9. 2008 na Wayback Machine. citováno 9. září 2008
Literatura
- KAVIČKA, Karel Antonín; MALÍKOVÁ, Silvie; PAŘÍK, Vojtěch; PARIK, Passionaria. Jano Köhler. Brno: Jiří Brauner – Kartuziánské nakladatelství, 2018. 366 s. ISBN 978-80-87864-14-2.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jano Köhler na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jano Köhler
- Jano Köhler v informačním systému abART
- Jano Köhler - autor hostýnské Křížové cesty
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk