Figarova svatba
Le nozze di Figaro
Scéna z Figarovy svatby - anonymní malba z 19. století
Základní informace
Žánr	opera buffa
Skladatel	Wolfgang Amadeus Mozart
Libretista	Lorenzo da Ponte
Počet dějství	4
Originální jazyk	italština
Literární předloha	Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: La Folle Journée, ou le Mariage de Figaro
Datum vzniku	1785-86
Premiéra	1. května 1786, Vídeň, Burgtheater
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Figarova svatba (v originále Le nozze di Figaro) je název komické opery Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1786. Premiéra proběhla 1. května ve Vídni. Autorem libreta je Lorenzo da Ponte. Opera vznikla na základě divadelní hry Figarova svatba, kterou napsal Beaumarchais roku 1778.

Postavy

• Figaro (basbaryton)
• Il conte di Almaviva (baryton)
• La contessa di Almaviva (soprán)
• Susanna (soprán)
• Cherubino (mezzosoprán)
• Marcellina (soprán)
• Bartolo (bas)
• Basilio (tenor)
• Don Curzio (tenor)
• Antonio (basbaryton)
• Barbarina (soprán)

Obsah

Figarova svatba je komická opera o čtyřech dějstvích. Její děj se odehrává v 18. století na venkovském šlechtickém sídle ve Španělsku.

První dějství

Figaro a Zuzana plánují svatbu. Během vyměřování pokoje, ve kterém mají bydlet, se Zuzana svěřuje Figarovi, že ji obtěžuje hrabě Almaviva, což Figara rozčílí. Figara se naopak snaží pro sebe získat Marcellina, které Figaro kdysi nerozvážně slíbil manželství za půjčení peněz.

V druhé části si k Zuzaně přichází pro radu páže Cherubino, zamilovaný do hraběnky Almaviva. Toho se chystá hrabě poslat do války, protože se o jeho lásce vůči své manželce nějak dozvěděl. Cherubino se musí ukrýt, neboť přichází hrabě a snaží se smluvit si se Zuzanou schůzku. Hrabě ukrytého Cherubina objeví a rozkáže mu okamžitě opustit zámek. Do toho všeho přichází Figaro a oznamuje hraběti svou plánovanou svatbu se Zuzanou.

Druhé dějství

Figaro se snaží vrátit hraběte do náruče hraběnky, aby nechal Zuzanu na pokoji a umožnil jejich svatbu. Používá k tomu dost komplikovaný postup – Zuzana si má smluvit schůzku s hrabětem na večer v zahradě, kam má místo ní přijít Cherubino převlečený do ženských šatů, zároveň se o této schůzce má dozvědět i hraběnka.

Situace se komplikuje, když hrabě málem přistihne Cherubina v pokojích hraběnky, kde se mladík převléká do ženských šatů. Do toho navíc vchází Marcellina a stížností u hraběte se snaží dosáhnout slibované svatby s Figarem.

Třetí dějství

Hraběnka se chystá potrestat manžela a přemluví Zuzanu, aby si dala s hrabětem schůzku. Problém s Marcellinou je nečekaně vyřešen, když vyjde najevo, že Figaro je ve skutečnosti její syn.

Figaro se dozvídá o plánované schůzce hraběte se Zuzanou a žárlí, protože netuší, že za vším stojí Zuzanina domluva s hraběnkou.

Čtvrté dějství

Večer v parku za přítomnosti Zuzany a hraběnky (v navzájem vyměněných šatech), hraběte, Figara, Cherubina a několika svědků dochází k sérii předstíraných i vážně míněných vyznání lásky – obvykle nesprávným osobám považovaným za pravé osoby.

Vše se nakonec vysvětlí, hrabě přistižený hraběnkou při pokusu o nevěru je donucen dát svolení k Figarově svatbě se Zuzanou – zkrátka šťastný konec se vším všudy.

Nahrávky

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• 1966 nahrávka rakouského rozhlasu představení na festivalu Salzburger Festspiele v roce 1966. V hlavních rolích: Walter Berry (Figaro), Ingvar Wixell (Hrabě), Claire Watson (Hraběnka), Reri Grist (Zuzana), Edith Mathis (Cherubín), Margaret Bence (Marcellina) a další. Orchestr Vídeňští filharmonikové a Sbor Vídeňské státní opery, řídí Karl Böhm.
• 1968 V hlavních rolích: Dietrich Fischer-Dieskau (Hrabě Almaviva), Gundula Janowitz (Hraběnka), Edith Mathis (Zuzanka), Hermann Prey (Figaro), Tatiana Troyanos (Cherubín), Patricia Johnson (Marcellina), Erwin Wohlfahrt (Basilio), Martin Vantin (Don Curzio), Peter Lagger (Bartolo), Barbara Vogel (Barbarina) a Klaus Hirte (Antonio), Orchestr a sbor Německé státní opery řídí Karl Böhm. Deutsche Grammophon 449 728-2
• 1981 V hlavních rolích: Samuel Ramey (Figaro), Lucia Popp (Zuzanka), Thomas Allen (Hrabě Almaviva), Kiri Te Kanawa (Hraběnka), Frederica von Stade (Cherubín), London Philharmonic Orchestra a the London Opera Chorus řídí Georg Solti. Decca 410 150-2
• 1998 Představení Metropolitní opery v New Yorku, V hlavních rolích: hraběnka Rosina (Renée Fleming), Zuzana (Cecilia Bartoli), Cherubín (Susanne Mentzer), hrabě Almaviva (Dwayne Croft), Figaro (Bryn Terfel) a další. Orchestr a sbor Metropolitní opery řídí: James Levine, produkce: Jonathan Miller^[1]

Film

• 1998 filmový záznam představení v provedení Metropolitní opery v New Yorku (v italském znění s titulky). Účinkují: Renée Flemingová, Cecilia Bartoli, Bryn Terfel, Susanne Mentzerová, Dwayne Croft a další. Dirigent: James Levine. Režie: Jonathan Miller^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 113–116. 

Související články

• Non più andrai

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Figarova svatba na Wikimedia Commons
• Dílo Figarova svatba ve Wikizdrojích
• Figarova svatba v databázi Archivu Národního divadla

Opery Wolfganga Amadea Mozarta
Die Schuldigkeit des ersten Gebotes (1767) • Apollo et Hyacinthus (1767) • Bastien et Bastienne (1768) • La finta semplice (1769) • Mitridate, re di Ponto (1770) • Ascanio in Alba (1771)  • Betulia liberata (1771) • Il sogno di Scipione (1772) • Lucio Silla (1772) • Thamos, König in Ägypten (1773/74) • La finta giardiniera (1775) • Il re pastore (1775) • Zaide (Fragment) (1779/80) • Idomeneo (1781) • Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail) (1782) • L'oca del Cairo (fragment) (1783) • Lo sposo deluso (fragment) (1783) • Der Schauspieldirektor (1786) • Figarova svatba (Le nozze di Figaro) (1786) • Don Giovanni (1787) • Così fan tutte (1790) • La clemenza di Tito (1791) • Kouzelná flétna (Die Zauberflöte) (1791)