Národní přírodní památka Demänovské jaskyne
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Základní informace
Vyhlášení	1972, 2009
Rozloha	0,03 ha[1]
Poloha
Stát	Slovensko Slovensko
Okres	Liptovský Mikuláš
Souřadnice	49°0′18″ s. š., 19°35′13″ v. d.
Demänovské jaskyne
Další informace
Kód	240
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Demänovský jeskynní systém tvoří největší soustavu jeskyní na Slovensku.

Tento komplex asi 30 jeskyní se nachází v Demänovské dolině na severní straně Nízkých Tater. Hlavní jádro leží na pravé straně potoka Demänovka mezi Machnatou dolinou na Lúčkách a Čiernou dolinou u Kamenné chaty.

Demänovské jeskyně zahrnují několik postupně objevovaných jeskyní. Z nich jsou nejznámější tyto:

• Demänovská jeskyně svobody
• Demänovská ledová jeskyně
• Demänovská jeskyně míru (největší, ale veřejnosti nepřístupná).

Objevování komplexu

Jako první byla objevena Demänovská ledová jeskyně, o které jsou zmínky již z roku 1299 v listinách ostřihomské kapituly. První popis jeskyně (i s podélným řezem od J. Buchholze ml.) publikoval pod názvem Cserna maius et minus roku 1723 Matej Bel. Kromě ní uvádí i jeskyně Veľké a Malé Okno, Beníkovú a Dvere.

Dne 3. srpna 1921 objevil Alois Král s pomocí Adama Mišury, Oty Hrabala a Jarmily Vránové Jeskyni svobody, a v roce 1923 byla objevená Pustá jeskyně.

Různými pokusy (barvením podzemního toku apod.) se zjistilo, že tyto jeskyně jsou spojené a tvoří jeden komplex. Za propojený jeskynní celek se však považuje pouze takový jeskynní systém, skrze jehož chodby se dostal člověk. A to nebylo v tomto případě jednoduché. Spojení mezi jeskyní Pustá a Jeskyní svobody se podařilo objevit skupině speleologů vedených A. Droppem a V. Nemcem 2. července 1951. Tím vznikl komplex Demänovská jeskyně svobody – jeskyně Pustá.

Dne 26. ledna 1952 se z Demänovské ledové jeskyně podařilo P. Révajovi, P. Droppovi a S. Šrolovi proniknout do rozlehlého bludiště Demänovské jeskyně míru. Vytvořili tak další systém Demänovská ledová jeskyně – Demänovská jeskyně míru.

V roce 1983 proplaval Vladímír Žikeš pět sifonů proti proudu Demänovky a prokázal spojení jeskyně Vyvieranie a Demänovské jeskyně svobody.

Aby mohl být celý systém Demänovských jeskyní uznaný jako celek, chybělo objevit přirozené spojení Jeskyně míru s Jeskyní svobody. To se podařilo až po 35 letech 2. ledna 1987, kdy padesát osm jeskyňářů z celého Slovenska objevilo přirozené spojení dvou nejdelších demänovských jeskyní. Tak se zařadil systém asi 30 demänovských jeskyní s celkovou délkou přes 24 km na první místo na Slovensku.

Další objevy nových prostor následují doposud a tak celková délka prozkoumaného systému na konci roku 2004 činila 35 844 m s denivelací 196 m.^[2].^[3]

Charakteristika

Demänovské jeskyně vyhloubily vody potoka Demänovky v guttensteinských vápencích středního triasu na tektonických poruchách ve směrech jihovýchod–severozápad a jihozápad–severovýchod. Prvotním činitelem byla chemická činnost atmosférické vody. Takto rozšířené puklinové průchody umožnily ponor vodám Demänovky a Zadní vody. Ke zvětšení a rozšíření některých částí jeskyní přispělo také zřícení stropů a stěn. Postupným zařezáváním se podzemního toku Demänovky do vápencového podkladu se v průběhu pleistocénu vytvořilo 9 horizontálních úrovní v relativních výškách 0, 3, 10, 40, 58, 90, 100, 130 a 147 m nad současnou hladinou Demänovky, které navazují na říční terasy na povrchu. V prázdných podzemních dutinách se stále vytvářejí krápníkové útvary.

Externí odkazy

• Informace na stránkách Jeskyňářského klubu Demänovská dolina
• Národní přírodní památka Demänovské jaskyne, Štátny zoznam osobitne chránených častí prírody SR
• Chránené územia, Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky

Reference

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Slovenské ramsarské mokřady
Aluvium Rudavy • Demänovský jeskynní systém • Domica • Dunajské luhy • Latorica • Mokřady Oravské kotliny • Mokřady Turce • Moravské luhy • Orava a její přítoky • Parížske močiare • Senianske rybníky • Šúr • Tisa