A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Antiklerikalismus je historické hnutí, které se staví proti kléru (duchovnímu stavu) kvůli jeho skutečné nebo domnělé moci a vlivu v různých oblastech veřejného a politického života, proti jeho zasahování do běžného života občanů, jeho privilegiím a prosazování ortodoxie.[1] Podle jiné definice znamená odmítání přímého, zejména politického vlivu církví.[2]
Antiklerikálové nemusí být proti náboženství, někteří se stavěli proti kléru z důvodů institučních nebo kvůli sporům o interpretaci náboženství. Stoupenci tohoto hnutí si vedou většinou aktivněji než zastánci laicismu. V mnoha případech vedl antiklerikalismus až k násilí a vraždění kněží (Mexiko, Španělsko, Albánie aj.), k útokům na církev a k zabírání nebo ničení jejího majetku.
Historie
Antiklerikalismus v různých podobách existoval během celé historie křesťanství a je považován za jeden z faktorů, které stály za husitstvím i protestantskou reformací v 16. století. Někteří filozofové doby osvícenství, například Voltaire, napadali katolickou církev, její vedení a kněží, a vytýkali jim zejména morální zkaženost mnoha duchovních.
Tyto útoky vedly částečně k zrušení řádu Jezuitů (1773) a hrály také rozhodující úlohu v hromadných napadáních samotné existence církve během Velké francouzské revoluce. V 19. století se námitky proti politickému angažování církve začaly objevovat i mezi katolickými věřícími a duchovními (došlo k zrušení titulů kníže-biskup, vešly v platnost zákazy katolického duchovenstva účasti na politickém životě). Později byli jezuité v mnoha zemích opět povoleni a od Druhého vatikánského koncilu smějí katoličtí kněží zastávat veřejné funkce jen se zvláštním povolením. V období Třetí francouzské republiky došlo k vyhoštění řeholních kongregací z Francie a znovu pak v roce 1902 a 1903.
V první polovině 20. století se antiklerikalismus objevil i v islámských zemích (Turecko), v Latinské Americe vedl ke krutým pronásledováním kněží a církve. Také komunistické režimy v Evropě, v Asii i jinde kněžstvo soustavně pronásledovaly.
Specifickou podobu na sebe antiklerikalismus vzal v českých zemích, kde vystupoval již před rokem 1918 v podobě antikatolicismu, což se pak naplno projevilo v prvních letech československé první republiky a vygradovalo v komunistické pronásledování křesťanských církví.[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anti-clericalism na anglické Wikipedii.
- ↑ Encyclopædia Britannica, Anticlericalism (2007 Encyclopædia Britannica, Inc.)
- ↑ K. Žaloudek, Encyklopedie politiky, str. 23.
- ↑ BALÍK, Stanislav; FASORA, Lukáš; HANUŠ, Jiří. Český antiklerikalismus. 1. vyd. Praha: Argo, 2015. 500 s. ISBN 978-80-257-1373-0.
Literatura
- K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antiklerikalismus na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo antiklerikalismus ve Wikislovníku
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk