A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Reprezentace (z lat. re-praesentatio, znázornění, zpřítomnění) v politice znamená
- Zastupování, představování určité společenské skupiny (státu, instituce, organizace, klubu, firmy), případně i pověření jednat v jejich jménu.
- Soubor reprezentantů, to jest zástupců či představitelů, pověřených vystupovat a jednat jménem skupiny.
Zastupování
V každé lidské společnosti hrají významnou roli různé skupiny, spojené například původem (etnické skupiny), určitými vlastnostmi (například pohlavím), členstvím (ve spolku, v klubu, v politické straně) nebo občanstvím, ale také společnými cíli a zájmy (zájmové skupiny). Pokud chce ovšem taková skupina vystupovat, jednat a něco prosazovat, musí mít nějakou reprezentaci, která za ni hovoří, vyjednává a podobně. Reprezentace se liší podle míry formalizace skupiny, podle toho, jak chce vystupovat, i podle její velikosti, stálosti a soudržnosti.
U skupin vzniklých nahodile a příležitostně (cestující v autobusu) se takové reprezentace ujímají lidé z vlastní vůle, pokud chtějí vyjednávat z řidičem, řešit nějaký spor a podobně. U skupin trvalejší povahy, které však nejsou institucemi a právnickými osobami, vzniká reprezentace podobně, musí si však získat aspoň neformální podporu a důvěru skupiny. Například neformální reprezentaci národního obrození tvořili čeští vzdělanci, vědci a spisovatelé. Zastupovali národ, který však neměl přesně vymezené členství a teprve si vytvářel své instituce.
Jakmile se skupina formalizuje, případně stává institucí (spolek, klub, církev a podobně), musí se na prvním místě formalizovat její reprezentace. Ta je určena stanovami (ve státě ústavou) a může být dědičná, někým jmenovaná anebo dnes nejčastěji volená. Pro platnou volbu je však nutné, aby se formalizovalo i členství ve skupině (občanství ve státě).
Dalším krokem k formalizaci skupiny je v moderních právních státech vznik právnické osoby, která už musí mít členství i formu reprezentace přesně stanovenu stanovami. Hlavním reprezentantem právnické osoby je statutární zástupce, oprávněný jednat a přijímat závazky jejím jménem. Kromě toho může mít ještě širší reprezentaci s různými pověřeními (představenstvo, kontrolní rada a podobně).
Reprezentace státu
Vrcholným stupněm společenské organizace jsou v moderní době svrchované státy a nadstátní instituce, u nichž reprezentace také souvisí s výkonem vlády (státní moci). Protože vládní moc je v moderních státech rozdělena (dělba moci), mají političtí reprezentanti státu přesně vymezená pověření (kompetence), včetně toho, kdy a jak stát reprezentují.
Vrcholným politickým reprezentantem státu je hlava státu (prezident, případně král, diktátor), který obvykle vystupuje doma i v zahraničí jako symbolický představitel státu; v České republice je dodnes obvyklé, že portrét prezidenta je na poštovních známkách, že jeho portrét visí ve školách a podobně. Jeho moc je však v demokratických právních státech omezená a hlava státu dokonce nemá vždy tu největší moc: předseda vlády mívá větší výkonné pravomoci než prezident.
Do širší politické reprezentace státu patří kromě toho volení funkcionáři státu (ministři, senátoři, poslanci), vysocí úředníci a v zahraničí diplomaté.
Sportovní reprezentace
Rostoucí veřejný význam výkonového sportu vedl k tomu, že – zejména v souvislosti s Olympiádami – sportovci začali vystupovat a soutěžit za své státy. Tak vznikla státní reprezentace ve sportu, sportovní reprezentanti a reprezentační mužstva. Sportovní reprezentace pochopitelně nemá žádný podíl na vládní moci, obvykle se nevolí a výběr reprezentantů se řídí jejich výkony, případně o něm rozhodují trenéři národního mužstva.
Také na nižších úrovních se někdy tvoří krajské a jiné reprezentace, jejich význam je ale daleko menší.
Odkazy
Literatura
- V. Klokočka, Politická reprezentace a volby v demokratických systémech. Praha: Aleko, 1991 – 220 s. ISBN 80-85341-11-5
- Z. Konopásek, Estetika sociálního státu: o krizi reprezentace (nejen) v sociálním zabezpečení. Praha: G plus G, 1998 – 341 s. ISBN 80-86103-14-5
Související články
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk