A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Otakar Jeremiáš | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 17. října 1892 Písek Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 5. března 1962 (ve věku 69 let) Praha Československo |
Povolání | dirigent a hudební skladatel |
Nástroje | violoncello |
Ocenění | národní umělec (1950) Řád republiky |
Rodiče | Bohuslav Jeremiáš |
Příbuzní | Jaroslav Jeremiáš (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otakar Jeremiáš (17. října 1892, Písek[1] – 5. března 1962, Praha) byl český hudební skladatel a dirigent.
Život
Narodil se v Písku v rodině regenschoriho Bohuslava Jeremiáše. Byl všestranným instrumentalistou (ovládal hru na violoncello, varhany, klavír). Základy k hudbě mu dala matka, později konzervatoř. Vystudoval hru na varhany u Josefa Kličky a teorii a skladbu u Karla Steckera. Soukromě studoval hru na violoncello u Jana Buriana. Pro nedovolené účinkování v klavírním triu v Písku byl v roce 1909 ze školy vyloučen a studoval skladbu u Vítězslava Nováka (1909–10). V období 1910–1912 byl violoncellistou České filharmonie. [2]
V letech 1913–1928 působil na hudební škole v Českých Budějovicích a po smrti svého otce se stal jejím ředitelem. V roce 1920 založil pokrokové pěvecké sdružení Foerster, kde byl až do roku 1928 sbormistrem. Příležitostně řídil operní představení v Jihočeském divadle (Hubička, Libuše, Carmen) a uváděl zde velká kantátová díla (Händlův Mesiáš, Dvořákova Svatá Ludmila) a sborové koncerty. Velký úspěch měla jeho opera Bratři Karamazovi uvedená v roce 1928 v Národním divadle.
V letech 1929–1945 byl dirigentem rozhlasového symfonického orchestru Radiojournalu v Praze.kde vyvíjel činnost také v programovém vedení. Z původně zábavní organizace se mu podařilo vytvořit přední symfonické těleso schopné dokonale reprodukovat díla všech slohů a směrů Od roku 1945 byl členem užšího vedení umělecké správy opery ND. V březnu roku 1946 byl jmenován šéfem opery Národního divadla v Praze. Později byl na krátkou dobu odvolán a znovu ve funkci pokračoval po únoru 1948. Z důvodu nemoci však v listopadu 1949 působení ve funkci šéfa opery přerušil, avšak v ND působil až do roku 1955 (jako předseda uměleckého poradního sboru opery ND)[3].
V roce 1949 se stal předsedou Svazu čs.skladatelů, v roce 1950 byl předsedou hud. festivalu Pražské jaro. Pracoval rovněž ve Společnosti O.Ostrčila a Společnosti Z.Fibicha.
Jeho manželkou byla od roku 1935 sólistka opery ND Marie Budíková.[2]
Dílo, výběr
Pro jeho dílo je charakteristický patos a schopnost hymnického, monumentálního výrazu, ale i uvědomělost a vážnost. Jeremiášovo dílo má pevnou stavbu, vnitřní logiku i dynamiku. Skládal dílo komorní a sborové, vycházející z foerstrovského základu (balada Ostrava, epopej Zborov s hymnickou gradací, cyklus mužských sborů Před novým dnem). Napsal řadu písní a klavírních skladeb, skládal i scénickou a filmovou hudbu. Upravoval lidové písně v pásmech pro dětský a smíšený sbor s orchestrem. Za války psal odbojové písně (Fantasie pro staročeské chorály, kantáta Zpěv o rodné zemi, mužský sbor V zemi české). Instrumentoval řadu skladeb jiných autorů, kterých si velmi vážil (Smetanova Macbetha, Foersterovu Baladu horskou, Bachovu Toccatu a fugu d moll). Svou programní činností rehabilitoval dílo mnoha skladatelů, které upadalo do zapomnění.
Jako dirigent uváděl díla klasická i soudobá v původním znění bez svévolných retuší (jako první provedl v Československu v roce 1937 v rozhlase Musorgského Borise Godunova v původním znění). Věnoval se i staré hudbě (díla Zelenky, Fuxe, Bendy, Měchury, Myslivečka, Stamice, Jírovce a dalších). Studoval i díla světová, od klasických a romantických až k novoromantikům, impresionistům a expresionistům. Provedl díla Bacha, Händla, Berlioze, Musorgského, Debussyho, Stravinského aj. Česká díla uvedl i v zahraničí, například v roce 1936 dirigoval Prodanou nevěstu v bulharské Sofii. V roce 1941 získal Národní cenu za hudbu k filmu Paličova dcera.
Napsal několik literárních témat na téma hudby otištěných například v časopisech Česká hudba nebo Hudební rozhledy (K vývoji současné hudby, Mravnost v umění). Byl přesvědčen o hlubokém mravním významu umění a o jeho vážném společenském poslání. Ve svém díle oslavoval ideály spravedlnosti a dobra.
- 1917 Romance o Karlu IV. – melodram
- 1921 Láska – písňový cyklus
- 1924–1927 Bratři Karamazovi – opera
- Enšpígl – opera
- Písně o rodné zemi – kantáta
Ocenění
- 1950 titul národní umělec.
- 1960 Řád republiky
- V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Jeremiašova.[4]
- V Ostravě – Porubě se nachází ulice – Otakara Jeremiáše
-
Deska a busta na rodném domě
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b Josef Hutter, Zdeněk Chalabala: České umění dramatické, Část II. – zpěvohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 346
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 195
- ↑ NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic . Městská část Praha 13, 2010-02-08 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27.
Literatura
- Josef Hutter, Zdeněk Chalabala: České umění dramatické, Část II. – zpěvohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 346–9
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 195
- ŠEDOVÁ, Iveta. Český hudební slovník osob a institucí. Český hudební slovník . Masarykova universita: Portál Centra hudební lexikografie při Ústavu hudební vědy, 2005, 23.7.2015 .
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Jeremiáš na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Jeremiáš
- Otakar Jeremiáš v databázi Archivu Národního divadla
- Otakar Jeremiáš v KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk