Naďa Konvalinková
Naďa Konvalinková v roce 2019
Rodné jméno	Naděžda Konvalinková
Narození	18. dubna 1951 (73 let) Praha
Alma mater	Akademie múzických umění v Praze
Choť	Oldřich Kaiser (1980–2005)
Děti	Karolína Kaiserová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naďa Konvalinková, vlastním jménem Naděžda Konvalinková, (* 18. dubna 1951, Praha) je česká divadelní a filmová herečka, moderátorka, stálá členka souboru Divadla na Vinohradech.

Kariéra

K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU.^[1] Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer.^[2] Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976),^[3] poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994).^[4]

Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. V současnosti hostuje v pražských divadlech Kalich, Broadway, U Hasičů, Viola, U Valšů a v Branickém divadle. V Českém rozhlasu na regionálních stanicích spolumoderuje a je porotkyní v pořadu Pochoutkový rok.^[5] Namluvila několik večerníčků (např. Hajadla), uplatňuje se také jako moderátorka dětských televizních pořadů^[6] a patří k úspěšným dabingovým herečkám.

Divadelní role, výběr

• 1979 – T. M. Plautus, J. Knauth: Tlučhuba, Amoráta, Městská divadla pražská, režie Ladislav Vymětal

Filmografie (výběr)

• 1975 - Osvobození Prahy
• 1977 – Honza málem králem
• 1977 – Adéla ještě nevečeřela
• 1979 – Jak je důležité míti Filipa (TV film)
• 1982 – Dynastie Nováků (TV seriál)
• 1982 – Srdečný pozdrav ze zeměkoule
• 1990 – O hloupé havířce (TV film)
• 1993 – Hora jménem Andělská (TV film)
• 1993 – Nesmrtelná teta
• 1994 – Andělské oči
• 1996 – Lotrando a Zubejda
• 1998 – Šmankote, babičko, čaruj!
• 2006 – Jak se krotí krokodýli
• 2006 – Obsluhoval jsem anglického krále

Rozhlasové role

• 1995 Jan Neruda Figurky, Rozhlasová komedie na motivy stejnojmenné povídky ze sbírky Povídky malostranské. Dramatizace Jiří Just. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Vlado Rusko. Osoby a obsazení: Doktor (Ivan Trojan), Morousek (Jan Novotný), Vilhelmová (Naďa Konvalinková), Provazník (Vladimír Krška), Otylie (Zuzana Petráňová), Domácí (Oldřich Velen), Malíř (Antonín Molčík), Malířová (Růžena Merunková), Pepík (Matěj Sviták), Hostinský (Jaroslav Moučka), Nadporučík (Jiří Klem), Sekundant (Petr Křiváček), Lékař (Rudolf Pechan) a Pouliční zpěvák (Petr Křiváček).
• 2002 Johann Nepomuk Nestroy: Talisman, překlad Eva Bezděková, rozhlasová úprava a dramaturgie Jana Paterová, hudba Vadim Petrov, režie Otakar Kosek. Hráli: Titus Lišák (Jiří Langmajer), Paní z Cypřišova (Daniela Kolářová), Ema, její dcera (Kateřina Vaníčková), Konstance, její komorná (Naďa Konvalinková), Flora, zahradnice (Barbora Štěpánová), Semínko, zahradnický pomocník (Bohumil Klepl), Pan Markýz, vlásenkář (Jiří Štěpnička), Salome, husopaska (Tereza Bebarová), Zátka, pivovarník (Bořivoj Navrátil) a Konrád, sluha (Jan Skopeček). (76 min). V roce 2018 načetla audioknihu Lidé plánují, Bůh se směje (vydala Audiotéka).

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Osobní život

Od roku 1980 až do roku 2005 byl jejím manželem herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína.

Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit;^[7] sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově.^[8] Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.^[9] Její sestra nyní žije trvale ve Švýcarsku a navštěvují se pravidelně jednou ročně.^[10] Její největší přítelkyní byla herečka Květa Fialová. Spolu účinkovaly nejen v mnoha divadelních představeních, ale např. i v komediálním TV seriálu Kupé, do kterého zvaly mnohé známé osobnosti a během cesty vlakem si vyprávěli zábavné historky.^[11]

Odkazy

Reference

Literatura

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 80, 266.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 627–628.
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 311. 
• Mirek Novák: Jak jsme začínali, Koršach : Praha, 1994, str. 39–44, ISBN 80-900346-4-0
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 348, ISBN 80-85625-19-9
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 117–118. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Naďa Konvalinková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Naďa Konvalinková
• Naďa Konvalinková v Česko-Slovenské filmové databázi
• Naďa Konvalinková ve Filmové databázi
• Naďa Konvalinková na Kinoboxu
• Naďa Konvalinková v Internet Movie Database (anglicky)
• Naďa Konvalinková na Dabingforum.cz
• Přehled dabingů na webu Animovaný svět
• Květa Fialová – Naďa Konvalinková: Divoženky – článek v Pozitivních novinách
• Pozlacená Naďa Konvalinková^{[nedostupný zdroj} – rozhovor v časopise TV Plus 2005/16
• Naďa Konvalinková na stránkách České televize
• Český rozhlas: http://www.rozhlas.cz/kraje/tandem/_zprava/povidani-s-nadou-konvalinkovou-nejen-o-divadle-ale-i-o-jejich-dietach--1474675
• Scéna.cz: http://www.scena.cz/index.php?page=nethovory&d=3&s_rok=2014&id_n=685&s_mesic=7

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.