Mikroklky (microvilli, z řec. mikros–malý, a lat. villus–vlas či vlákno^[1]) jsou tenké a dlouhé výběžky cytoplazmy, které se často vyskytují na exponovaných plochách epiteliálních buněk, a to zejména tam, kde je třeba zajistit dostatečně velký povrch pro absorpci (vstřebávání) či sekreci („vyměšování“) látek.^[2] Mají zpravidla asi 1–2 μm na délku a 100 nm v průměru. Jsou uvnitř vyztužené aktinovými vlákny navzájem pospojovanými fimbrinem a villinem, přičemž jejich + konec je upevněn v koncové části mikroklku.^[2]

Obrovské množství mikroklků se nachází na povrchu (na apikálních membránách) absorpčních buněk, které lemují vnitřní povrch tenkého střeva či tvoří stěny proximálních kanálků v ledvinách. Mikroklky jsou v tomto případě doprovázeny ještě mohutně vyvinutou vrstvou glykoproteinů, tzv. glykokalyxem.^[1] Díky mikroklkům je možné až 25× zvětšit celkový povrch, což velmi usnadňuje absorpci látek.^[3] Mikroklky v trávicí soustavě tvoří tzv. kartáčový lem.

Odkazy

Reference

Související články

• Klk

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mikroklk na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.