Marie z Montpellieru
královna aragonská
Marie s Petrem Aragonským na manželském loži
Narození	1182/1183 ?
Úmrtí	18. dubna 1213 Řím
Manželé	Raymond Geoffrey z Marseille Bernard IV. z Comminges Petr II. Aragonský
Potomci	Matylda Petronila Sancha Jakub I. Aragonský
Dynastie	z Montpellieru
Otec	Vilém VIII. z Montpellieru
Matka	Eudokia Komnénovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie z Montpellieru (okcitánsky Maria de Montpelhièr, 1182/1183 ^? – 18. dubna 1213, Řím) byla krátce aragonskou královnou.

Život

Marie se narodila jako dcera Viléma z Montpellieru a Eudokie, neteře byzantského císaře Manuela. Jako prvorozená měla dědické právo na otcův majetek a celý svůj život strávila prosazováním svého nároku proti nevlastnímu bratrovi.

Poprvé byla jako holčička provdána za postaršího pána Marseille a již roku 1192 ovdověla.^[1] O pět let později se v prosinci 1197 v Montpellieru stala třetí manželkou hraběte Bernarda z Comminges a byla přinucena podepsat, že se vzdává svých práv na panství Montpellier. V manželství se narodily dvě dcery a roku 1201 následoval kvůli manželově bigamii rozvod. Marie se potřetí provdala 15. června 1204^[2] za aragonského krále Petra. V této době také konečně získala kontrolu nad svým dědictvím. Králi porodila dceru Sanchu, která záhy zemřela a syna Jakuba a král přestal mít o manželství zájem. Zatoužil se oženit s jeruzalémskou královnou Marií z Montferratu a požádal o anulaci manželství.

Marie se odhodlala k cestě do Říma, kde chtěla ovlivnit výsledek rozhodnutí Svaté stolice. Papež Inocenc III., jehož byl Petr věrným stoupencem, v tomto případě nelenil a po několika letech zkoumání roku 1212^[3] potvrdil kanonickou existenci manželství.^[4]

Roku 1209 Marie ve své první závěti ustanovila templářský řád opatrovníkem jediného syna a druhou závěť sepsala již nemocná krátce před svou smrtí v Itálii roku 1213. Zde jmenovala i obě dcery s hrabětem z Comminges.^[2] Montpellier a Aragonii po matčině i otcově smrti u Muretu zdědil Jakub.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• J. M. Lacarra, L. Gonzalez Anton, 'Les testaments de la reine Marie de Montpellier' in Annales du Midi vol. 90 (1978) pp. 105-120.
• M. Switten, 'Marie de Montpellier: la femme et le pouvoir en Occitanie au douzième siècle' in Actes du Premier Congrès International de l'Association d'Etudes Occitanes ed. P. T. Ricketts (London: Westfield College, 1987) pp. 485-491.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie z Montpellieru na Wikimedia Commons