A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
prof. PhDr. Ladislav Hejdánek, dr. h. c. | |
---|---|
Narození | 10. května 1927 Praha Československo |
Úmrtí | 28. dubna 2020 (ve věku 92 let) Praha Česko |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Povolání | filozof, vysokoškolský učitel a spisovatel |
Zaměstnavatel | Univerzita Karlova v Praze |
Ocenění | Cena Jana Palacha (1984) Řád umění a literatury (1992) Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy (1995) Cena Václava Bendy (2014) Cena 1. června (2017) |
Nábož. vyznání | Českobratrská církev evangelická |
Choť | Hedvika Hejdánková[1] |
Děti | čtyři dcery |
Funkce | mluvčí Charty 77 (1977–1979) mluvčí Charty 77 (červen až prosinec 1979) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ladislav Hejdánek (10. května 1927 Praha – 28. dubna 2020 Praha[2]) byl český filosof, kritický žák Emanuela Rádla, Josefa Lukla Hromádky a Jana Patočky, jeden z mluvčích Charty 77 a profesor Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.
Život
Hejdánek se po válce aktivně podílel na činnosti středoškolské a vysokoškolské YMCA (křesťanské sdružení mládeže) a byl posledním předsedou pražského sdružení Akademické YMCA v roce 1949, když byla její činnost zastavena. V roce 1946 začal studovat matematiku, poté přešel na filosofii a sociologii. Ve středu 25. února 1948 se připojil k několika tisícům vysokoškolských studentů, kteří šli na Hrad žádat prezidenta Edvarda Beneše, aby nepřijímal demisi nekomunistických ministrů.[3] V roce 1952 dostudoval filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy s disertační prací Pojetí pravdy a některé jeho ontologické předpoklady. Jeho učiteli filosofie byli Jan Blahoslav Kozák a Jan Patočka. Nežijícím, ale rozhodujícím učitelem se mu stal Emanuel Rádl, jehož Útěchu z filosofie za války opsal na psacím stroji. V protestantském intelektuálním společenství, v YMCA se jeho učiteli stali Josef Lukl Hromádka, Josef Bohumil Souček a Božena Komárková.
V roce 1953 se oženil s Hedou Kofránkovou a vychovali spolu čtyři dcery. S Jakubem Trojanem, Alfrédem Kocábem, Janem Šimsou, Boženou Komárkovou, Milanem Balabánem, Janem Čapkem, Jaroslavem Pfannem, Jaromírem Procházkou, Ladislavem Pokorným a dalšími vytvořili na konci padesátých let reformní evangelické hnutí Nová orientace, jemuž šlo o občanskou interpretaci evangelia do tehdejších společenských, církevních i politických poměrů, což činilo těžkou hlavu StB, církevním tajemníkům i církevnímu vedení. Navázal přátelské ekumenické vztahy s demokraticky orientovanými katolíky – především s Jiřím Němcem, s nímž několik desetiletí úzce spolupracoval na filosofické, křesťanské i politické frontě, dále se Zdeňkem Bonaventurou Boušem, Václavem Freiem, Karlem Flossem, Janem Sokolem a dalšími. V šedesátých letech se účastnil dialogu křesťanů s marxisty, především s Karlem Kosíkem a Milanem Machovcem. Podílel se jako pravidelný přispěvatel a později jako člen redakční rady[4] na vydávání kulturně teoretického časopisu Tvář (členem redakční rady byl vedle jiných Václav Havel, mezi přispěvatele 3. a 4. ročníku patřil mladý Václav Klaus). Když byla Tvář v roce 1965 zastavena, protestoval otevřeným dopisem u šéfa ideologického oddělení ÚV KSČ Zdeňka Mlynáře.
Zaměstnání odpovídající vzdělání získal až v roce 1968, kdy byl na doporučení Jana Patočky přijat do Filosofického ústavu ČSAV. V letech 1968 a 1969 se podílel prostřednictvím překladů, psaní úvodů a následných recenzí na vydání řady děl filosofů a teologů, např. Karla Jasperse, Emanuela Rádla, Alfreda Northa Whiteheada, Teilharda de Chardin a dalších. Od dubna 1971 byl propuštěn z Filosofického ústavu, v listopadu téhož roku byl uvězněn pro údajný podíl na letákové předvolební akci, kdy Jan Tesař, Jaroslav Šabata a další upozorňovali na volební práva spoluobčanů – např. nejít k volbám či škrtat navržené kandidáty. Ve vězení napsal pro dceru Malý úvod do filosofie. Po půlroční vazbě byl propuštěn a na dvou soudech odsouzen k nepodmíněnému trestu 9 měsíců.
Pracoval jako noční vrátný, topič a skladník, vedle toho vedl domácí semináře pro studenty Evangelické teologické fakulty. Významně se podílel na vystoupení Charty 77 doporučením, aby se Charta 77 právně opřela o mezinárodní pakty o lidských a občanských právech. V letech 1977–1980 byl dvakrát mluvčím Charty, kdy nastoupil nejprve na místo zesnulého Jana Patočky, poté (spolu s Jiřím Hájkem) na místa uvězněných mluvčích Václava Bendy a Jiřího Dienstbiera. Po téměř čtyři roky psal své Dopisy příteli, jimiž reagoval na aktuální politickou situaci, zabýval se stavem společnosti i věd, vysvětloval postoje a stanoviska Charty 77, zamýšlel se nad českou filosofickou tradicí, křesťanstvím, reformním i dogmatickým marxismem a povzbuzoval k občanské iniciativě, statečnosti a odpovědnosti.
V roce 1980 zahájil veřejně známé pondělní bytové semináře pro zájemce o filosofii, kam přijížděli významní zahraniční hosté, především z Francie a Holandska, ale také z USA, Německa, Belgie, Velké Británie a dalších zemí, např. Paul Ricoeur, Jacques Derrida, Hans van der Horst, Donald Davidson, Thomas Nagel, Richard Rorty. Roku 1985 založil filosofický časopis Reflexe a podílel se na filosofickém profilu nakladatelství ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ. V letech 1987–89 publikoval v samizdatových Lidových novinách, kde zároveň působil jako člen redakční rady.[5]
V roce 1990 diplomaticky odmítl žádost prezidenta Václava Havla, aby se stal místopředsedou Čalfovy vlády (tzv. vlády národního porozumění) a dal přednost filosofii. Téhož roku se habilitoval jako docent filosofie na Evangelické teologické fakultě, která byla přijata do svazku Univerzity Karlovy. Stal předsedou obnovené Jednoty filosofické.[6] V roce 1992 byl jmenován profesorem filosofie na Filosofické fakultě téže univerzity. Na univerzitě vyučoval do druhé poloviny 90. let, do konce života žil v Písku.
Myšlení
Hejdánkovu filosofii nelze přiřadit k žádnému etablovanému filosofickému směru. Blíže má ke kontinentálnímu způsobu myšlení než k analytickému. I když jsou v jeho myšlení patrné myšlenkové postupy fenomenologie, filosofie existence, hermeneutiky, procesuálního realismu a marxismu, byl jedním z mála českých filosofů, kteří se odvažovali promýšlet a formulovat vlastní systematickou filosofii, pokud ne vůbec jediný. Filosoficky se zaměřoval především na otázky pravdy a víry, kterou zkoumal filosoficky, ne teologicky. Otázku pravdy tematizoval především z hlediska ontologického (kosmologického), a to nejen ve filosofii a teologii, ale i v oblasti umění, vědy, dějin a politiky.
Vycházel z české filosofické a theologické tradice, v níž problém pravdy, především v myšlení Masaryka a Rádla, ale také u J. L. Hromádky, J. B. Součka a Boženy Komárkové zaujímá klíčové místo. Vedle myslitelů, kteří Hejdánka inspirovali nejen svým myšlením, ale také životními a společenskými postoji, vedl celoživotní kritický dialog se svým učitelem Janem Patočkou. Vedle domácích myslitelů byl ve filosofickém hledání a myšlení inspirován mysliteli evropskými, Husserlem ve věci intencionality a intencionálních předmětů, Heideggerem v pojetí časovosti, dějinnosti a pravdy, Whiteheadem pro procesuální pojetí událostí a dění a Jaspersem v existenciálně pojaté filosofii i víře. Z teologů to byl Barth pro důraz na filosofickou reflexi teologického jazyka, Bonhoeffer jako autor nenáboženské interpretace křesťanství a důrazu na odpovědnost za svět, Teilhard de Chardin jako teoretik vědy, který myslí na pomezí přírodních věd, teologie a filosofie, Gerhard Ebeling, který jako první přichází s myšlenkou absolutního pojetí Ježíšovy víry, tedy ne, co Ježíš o víře říká, ale jak sám věří, víry jako nové životní orientace.
Od raného mládí byl silně zaujat přírodou a přírodními vědami, zvláště biologií, miluje květiny a vše živé, jeho filosofické bádání vždy vykazovalo interdisciplinární rysy. V tom mu byl Rádl, který byl původně biologem, později teoretickým biologem, filosofem živé přírody i filosofem společnosti, obzvláště blízký. Ve studii o Rádlově pojetí pravdy v roce 1952 přirovnal pravdu k Severce a Rádla ke kompasu.
Fenomény pravdy a víry zkoumal jako nepředmětné skutečnosti, události, nejsoucna. Konfrontoval řecké pojmové myšlení, které zakládá metafyziku, ale zároveň se pokoušel o přesné pojmové vyjádření a uchopení, s židovsko-křesťanským myšlením zaměřeným na víru, životní praxi a do budoucna. Podroboval kritice západní metafyziku jako předmětné myšlení a pokoušel se uchopit lidský život i svět v jeho ne-předmětné povaze. Rádl ho oslovoval větami: „Pravda neexistuje, ale platí“, „Nemáme pravdu, ale pravda má nás“. Pravda je v Hejdánkově pojetí základním kritériem, je kritériem všech věcí i sebe sama (Spinoza). Pravda přichází z budoucnosti, má charakter aktuální výzvy, na kterou buď reagujeme, odpovíme, nebo přicházíme o jedinečnou příležitost, o novou přítomnost, budoucnost i minulost. Přicházející pravda zakládá novou, pravou skutečnost, není však pravdou o sobě, je pravdou pro nás, tedy záleží na našem přijetí a naší odpovědi.
Pro zkoumání nepředmětných skutečností, nejsoucen a pro přípravu nepředmětného myšlení zakládá novou filosofickou disciplínu: méontologii (disciplína o nejsoucím). Méontologii pěstuje v myšlení o myšlení – logologii, v myšlení přírody, filosofické fyzice, v lidském jednání – filosofické etice, i ve filosofické politice. Nové systematické méontologie zůstaly v náčrtech, čekají na své dopracování a publikaci. O méontologii mluví jako o první filosofii. Je otázka, zda nepředmětná, tedy negativní metafyzika není metafyzikou svého druhu podobně jako negativní teologie je také teologií. Na druhou stranu si musíme položit otázku, zda lze v západní filosofii metafyziku překonat či ji uniknout bez opuštění půdy filosofie, jak se o to pokoušel Heidegger i Wittgenstein.
Kořeny nepředmětného myšlení pravdy pocházejí z biblické tradice, především z tradice starozákonních proroků a Ježíše, evangelijního myšlení. V novější myšlenkové tradici sledoval Hejdánek vlamování se nepředmětného u Hegela, mladého Marxe, v Rádlově rozlišení víry jako důvěry a víry jako teorie, v personalistické a dialogické filosofii. Židovsko-křesťanské motivy filosoficky promýšlel a rozpracovával prostřednictvím nezpředmětňujícího myšlení, jehož úkolem je nenechat se chytit do pasti tradiční i novověké metafyziky. Směle vstupoval do dialogu s teology, přírodními vědci, historiky, umělci i politiky. Dialog, a to často kritický, polemický dialog s konkrétním etickým a politickým ostřím, se stával součástí jeho filosofické i politické praxe, jak dosvědčuje jeho bohatá veřejná intelektuální činnost. Hejdánek svou filosofii chápal jednak jako sókratovský dialog s důrazem na kladení otázek a následnou reflexi a kritiku skutečných i možných odpovědí a jako službu pravdě, která tu je dříve než my, přichází či má přijít a o níž vydává své svědectví.
Seznam publikací v letech 1943–2009 čitá 15 hustě popsaných stran, cca 400 článků a studií.
Dílo
Bibliografie
Disertační a habilitační práce
- Pojetí pravdy a některé jeho ontologické předpoklady. Praha, 1952. Disertační práce. Universita Karlova v Praze. Filosofická fakulta. Katedra filosofie. Vedoucí práce Jan Blahoslav Kozák. 291 s.
- Filosofie a víra: příspěvek k otázce možnosti a legitimity filosofické reflexe víry jako alternativy reflexe theologické. Praha, 1970. Habilitační práce. Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze. 117 s.
Samizdatově vydané práce
- Dopisy příteli I (dopisy č. 1–21). Praha: Edice Petlice, 1977. Sv. 134.
- Dopisy příteli II (dopisy č. 22–40). Praha: Edice Petlice, 1978. Sv. 150.
- Dopisy příteli I (dopisy č. 1–21). Praha: samizdat, 1978.
- Dopisy příteli II (dopisy č. 22–40). Praha: samizdat, 1979.
- Dopisy příteli III (dopisy č. 41–57). Praha: Edice Petlice, 1979. Sv. 190.
- Dopisy příteli (dopisy č. 1–57). Praha: samizdat, 1980.
- Dopisy příteli III (dopisy č. 41–57). Praha: Edice Petlice, 1980. Sv. 190.
- Filosofie a víra. Praha: OIKOYMENH, 1985. Sv. 1.
- Filosofie a theologie. Praha: OIKOYMENH, 1985. Sv. 2.
- Dopisy příteli IV (dopisy č. 58–62, interview). Praha: OIKOYMENH, 1985. Sv. 3.
- Život a slovo: eseje I. Praha: OIKOYMENH, 1985. Sv. 4.
- Život a slovo: eseje II. Praha: OIKOYMENH, 1985. Sv. 5.
- Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti. Praha: OIKOYMENH, 1985. Sv. 6.
Knižně vydané práce
- Lettere a un amico. Bologna: Centro studi Europa orientale, 1979. 220 s. ISBN 88-7293-005-7.
- Wahrheit und Widerstand: Prager Briefe. München: P. Kirchheim, 1988. 292 s. ISBN 3-87410-024-3.
- Filosofie a víra. 1. vyd. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku – Evangelické nakladatelství, 1990. 176 s. ISBN 80-85241-02-1.
- Dopisy příteli. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1993. 136 s. ISBN 80-85241-10-2.
- Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti. Praha: OIKOYMENH, 1997. 200 s. ISBN 80-86005-39-9.
- Filosofie a víra: Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti II. 2. rozšířené vyd. Praha: OIKOYMENH, 1999. 256 s. ISBN 80-86005-66-6.
- Havel je uhlík: Filosof a politická odpovědnost. Praha: Knihovna Václava Havla, 2009. 112 s. ISBN 978-80-903518-7-5.
- Setkání a odstup. Praha: OIKOYMENH, 2010. 336 s. ISBN 978-80-7298-120-5.
- Úvod do filosofování. Praha: OIKOYMENH, 2012. 224 s. ISBN 978-80-7298-416-9.
- O umění. Praha: OIKOYMENH, 2014. 144 s. ISBN 978-80-7298-499-2.
- Češi a Evropa. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. 123 s. ISBN 978-80-87912-95-9.
Volně přístupné texty
- Drtivá většina Hejdánkových textů je přístupná v Archivu Ladislava Hejdánka
- Objev budoucnosti a umění (Tvář, 1964)
- Kultura tváří v tvář politice (Tvář, 1968)
- Co je dnes zapotřebí (Informace o Chartě 77, 1988) – s. 12–14
- Svobodný duch a univerzita (Lidové noviny, 1990)
- Ježíš jako výzva (Souvislosti, 1990)
- Symbol a skutečnost (Ve jménu života vašeho..., 1991) Archivováno 23. 6. 2016 na Wayback Machine.
- Jak být spravedliví k minulosti? (Úvaha teoretická) (Prostor, 1997) Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Dnešní krize křesťanství a možné východisko (Souvislosti, 1999)
- Řeč pro Vzdělávací nadaci Jana Husa (2006)[nedostupný zdroj
- Život a počty (Dvakrát dvě je pět, 2011)
- Objekt zvýšené pozornosti (Protestant, 2011)
- Texty v časopise Reflexe
- Texty v časopise Vesmír[nedostupný zdroj
Překladatelská činnost
- WHITEHEAD, Alfred North. Matematika a dobro a jiné eseje. Přeložili František Marek a Ladislav Hejdánek. Praha: Mladá fronta, 1970.
- LANDSBERG, Paul Ludwig. Zkušenost smrti. Editor Jiří Němec, přeložili Jan Sokol a Ladislav Hejdánek. Praha: Vyšehrad, 1990.
- EBELING, Gerhard. Co je to víra? In Evangelický kalendář 2001. Praha: Kalich, 2000.
Editorská činnost
- KOMÁRKOVÁ, Božena. Původ a význam lidských práv. Praha: SPN, 1990.
Ocenění
- cena Jana Palacha, 1984
- čestný doktorát amsterodamské univerzity, 1987
- francouzský řád Rytíř umění a písemnictví, 1992
- zakládající člen Učené společnosti ČR z roku 1994[7]
- Řád T. G. Masaryka III. třídy, 1995[8]
- čestný doktorát Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2010[9][10][11]
- Cena Václava Bendy, 2014[12]
Odkazy
Reference
- ↑ Národní autority České republiky. Dostupné online.
- ↑ KIR. Zemřel profesor Hejdánek, signatář a mluvčí Charty 77. Christnet . 2020-04-28 . Dostupné online.
- ↑ DOSTÁL, Václav. Studium po únoru 1948 – Ladislav Hejdánek jako student Univerzity Karlovy (1946–1952) . Filozofická fakulta Univerzity Karlovy: Nakladatelství Karolinum, 2022 . (ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE – HISTORIA UNIVERSITATIS CAROLINAE PRAGENSIS, Tomus LXII. Fasc. 1). S. 83. Dostupné online.
- ↑ TVÁŘ (2) 1964-1965, 1968-1969 ve Slovníku české literatury po roce 1945
- ↑ http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=140&hl=Hejd%C3%A1nek+
- ↑ http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/jednot.html
- ↑ Hejdánek Ladislav | Učená společnost České republiky. www.learned.cz . . Dostupné online.
- ↑ http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-vyznamenani/rad-t-g-masaryka/seznam-vyznamenanych.shtml
- ↑ http://www.mesto-pisek.cz/aktuality/slavnostni-promoce-prof.-phdr.-ladislava-hejdanka/848[nedostupný zdroj
- ↑ http://www.piseckysvet.cz/skolstvi/cestny-doktorat-pro-obcana-pisku-prof-ladislava-hejdanka/662
- ↑ Archivovaná kopie. www.areopag.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-23.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 . Ústav pro studium totalitních režimů, 2014 . Dostupné online.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- BALABÁN, Milan (ed.). Logos a svět: sborník k sedmdesátinám L. Hejdánka a J. S. Trojana. Praha: OIKOYMENH, 1997. 290 s. ISBN 80-86005-40-2.
- DAYOVÁ, Barbara. Sametoví filozofové: podzemní univerzita v Československu a role Vzdělávací nadace Jana Husa v letech 1979–1989. Brno: Doplněk, 1999. 288 s. ISBN 80-7239-045-7.
- GABRIEL, Jiří, et al. Slovník českých filosofů (s. 167). Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998. 698 s. ISBN 80-210-1840-2.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 267.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 187.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 440.
Rozhovoryeditovat | editovat zdroj
- Dodatečné odmítání dospělosti (Protestant, 2011)
- Filosof se má lidí tázat na to, co oni sami říkají (Protestant, 2011)
- Všechny rozhovory dostupné on-line Archivováno 27. 6. 2020 na Wayback Machine.
Recenze, komentáře a polemikyeditovat | editovat zdroj
- HAVLÍČEK, Aleš. Otázka lidských a přirozených práv
- CHLUP, Radek. Hejdánek a indická filosofie: kritický rozbor (Nomádva 2007)
- Intencionální předmět a problém předmětných a nepředmětných intencí – ukázka teze ke státní doktorské zkoušce (Ústav filosofie a religionistiky FF UK) Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- KEŘKOVSKÝ, Pavel. Setkání a odstup (Protestant 2011)
- ONDRAČKA, Lubomír. Ano, nejméně dvě (Nomádva 2007)
- SOUSEDÍK, Stanislav. Ladislav Hejdánek: Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti (Distance 1998) Archivováno 27. 6. 2020 na Wayback Machine.
- TIPPELT, Hynek. Nepředmětné myšlení nesubstanční reality (Mezi břehy 2013)
- TROJAN, Jakub S. Zastavení u několika tezí Ladislava Hejdánka (Reflexe 2006)
- Bibliografie sekundární literatury k Ladislavu Hejdánkovi, dostupná on-line Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Hejdánek na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Hejdánek
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Osoba Ladislav Hejdánek ve Wikicitátech
- Archiv Ladislava Hejdánka se stovkami autorových textů dostupných on-line
- Heslo Hejdánek na serveru Totalita
- Heslo Ladislav Hejdánek ve Slovníku českých filosofů
- Seznam mluvčích Charty 77
- Ladislav Hejdánek na webu Učené společnosti České republiky
- (německy) Wahrheit und Widerstand
- Pořady s Ladislavem Hejdánkem v archivu Českého rozhlasu
- Hejdánkovy texty v časopisu Reflexe
- Ladislav Hejdánek na portálu Paměť národa
- Filozof Ladislav Hejdánek slaví osmdesátiny (Lidové noviny, 2007)
- Kolokvium k jubileu Ladislava Hejdánka a Jakuba S. Trojana
- BARGÁROVÁ, Ivana. Kolokvium k jubileu Ladislava Hejdánka a Jakuba S. Trojana (Křesťanská revue, 2007)
- HERMANN, Tomáš. Případ Derrida. Francouzi na filozofických bytových seminářích 80. let (Dějiny a současnost, 2008)
- Nakladatelství OIKOYMENH
- Spravedlivější společnost – iluze, nebo výzva? (záznam přednášky pro Akademickou YMCA, 2008)
- Představení knihy Havel je uhlík v Českém rozhlase 3 – Vltava (15. 10. 2009)[nedostupný zdroj
- Výstava Na cestě přirozenosti (2009) Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine.
- MECLOVÁ, Anna. Bytové semináře pod dohledem Státní bezpečnosti. Sledování skupiny filozofů v období normalizace (Paměť a dějiny, 2009)
- Představení knihy Úvod do filosofování v Českém rozhlase 3 – Vltava (20. 3. 2012, 46:25–55:45)
- Ladislav Hejdánek na stránkách existence-transcendence (česky)
- Archivní zvukový záznam hlasu Ladislava Hejdánka (debata o české národní povaze, 18. 7. 1969)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk